Pokud se týká povinné účasti židů při ohni nebo hájení města máme zajímavý doklad z předešlého r. 1674, kd.y židé Ore Bechyňský, Izák Bechyňský, Valach (vlastně Jáchym Brašovský) a Felix Brašovský pro zanedbání této povinnosti! „mají býti do šatlavy vzati a z ní dříve nemají propuštěni býti, leda jednu kopu každý z nich složí". Ochranná smlouva velice židům prospěla, neboť i při jinak značném omezení měli v ní záruku bezpečnosti a klidného vývoje. Také skutečně doba dalších jim desíti let přinesla ji značné posílení hospodářské, ba možno říci i blahobyt, jejž i na venek projevovali. Vhodnou příležitostí byly tu zejména svatby, o nichž máme dvě zajímavé zprávy. První nám zachoval ve svém deníku táborský děkan Bartoloměj Zelenka3), který ke dni 4. února 1681 si zaznamenal: „Židé na svatbě všichni se poprali, rabín plakal jsa opilý. Jeden z nich, příjmím Valach, otce svého nestoudně udeřil." Žid Valach jest Jáchym Brašovský, jak již dříve bylo poznamenáno. Pokud se vlastní znrávy týká, považují ji za věruhodnou, neboť děkan Zelenka byl mužem přísných mravů a spravedlivým vůči všem, jak nejlépe dosvědčuje zápis v jeho deníku z 25. září 1681: „Potrestal jsem tělesně hochy, kteří do školy židovské kamením házeli." — Druhou zprávu zaznamenává manuál radní z r. 1683, dle něhož „Maušl žid, že dne sobotního dceru svou bez licence a odpovědi veřejně přes rynk s muzikou do školy doprovoditi dal, jest napomenut". Roku 1685, kdy vypršela ochranná smlouva, město znovu žádá, aby mohlo židy vypověděti. Dle zápisu v manuále radním mají sousedé býti vyzváni, aby židům nenajímali bytů a krámů a z těch, které již v nájmu mají, aby je vypověděli. Starší židovští Maušl a Perl Gutman potrestáni byli šatlavou, že nechtěli podati seznam v Táboře usazených židů. Tato „akcí proti židům", trvající 3 roky, byla opět, jako předešlá, bezvýsledná a východiskem sporu byla nová úmluva o „Schutzgeld", v částce 45 zl. Avšak i po zdánlivém příměří obec stále hledá cesty, aby svoji „akcí" mohla uplatniti. Když nebylo možno dosíci toho cestou úřední, hledá se cesta jiná a radní zápis z r. 1691 zachovává nám o tom velmi zajímavou zprávu: ,,P. Mates Angermayer má vezmouce noštu do Vídně z Hradce Jindřichova jíti a panu Košín-skému, sekretáři 12 dukátů offerirovati, aby akcí židovskou tím dříve ad referendum vzal. Pokud ta akcí vinšovaně pro město vyjde, že se mu další slušná diskrecí vděčně má vydati." — Všemohoucí „diskrecí" byla tedy konečným útočištěm. Z 90. let tohoto stol. máme jinak jen stručné záznamy o domech měšťanských č. 66, 105 ä 138, že v nich židé bydlí, ze šlechty byl to pak pan Kryštof Karel Voračický z Paběnic, který dům svůj — dnešní č. 39 — židům pronajal. Nový výpočet židů máme z r. 1690, dle něhož v T. žijí9): Maušl (má skrovný handl ve vlně a skrovný, krám), Perla Orová, vdova po Ore Izáku Bechyňském (skrovný krám), Perl Lazarus, Gutman Lazarus (skrovnej handl v krámě), Felix Brašovský (skrovnej handl vede), Löbl Brašovský chudý, Marek Jakubů v syrových kožich handluje, Lebl B r o d t rebe mající služby 40 zl. Ž. o. táborská čítala celkem 8 mužů, 9 žen a 12 dětí. Město respektovalo sice ochrannou smlouvu, při tom však stále dbáno toho, aby židé se v T. nezakupovali. R. 1699 usnáší se rada, že měšťanský dům nemá býti židům pronajat a sama při koupi domu č. 275 (žid. Č. pozdější VIII) hned bydlící v něm žid. rodinu vypověděla. Dlouho trvající nepřátelský postup správy města budil přirozeně odezvu také u židů a tak v zápisech městských nacházíme několik dokladů tiché i hluč- nější demonstrace židovské. Syn žida Maušla dostal 3 dny šatlavy za to, že poněkud nápadně projevoval souhlas nad urážkou, učiněnou panu primasovi a žid Perl byl v těžkém podezření a v nebezpečí šatlavy, že prý „neuctivé psaní proti magistrátu koncipíroval". Ba dochází někdy i k silnější výměně názorů,-po níž jest i lazebník ku pomoci volán, a spravedlivý magistrát někdy i měšťana šatlavou trestá. V otázce náboženské snášenlivosti a respektování náboženských předpisů třeba pochváliti magistrát, který r. 1692 d!o-voluje, aby ve vězení zavřenému židovi směli sou-yěrci jeho donésti přesné chleby. Silná konkurence obchodujících židů dávala v posledních letech 17. stol. dosti příčin ke sporům s příslušnými zástupci řemesel kruhů měšťanských. Spor se řezníky vyřízen tím, že židům povoleno kdšerování (1699), punčocháři hájili proti nim výhradní právo na výrobu punčoch vlněných, provazníci obhajují proti židům zákaz „handle s hachlovanou přízí". Těžký boj sváděli s nimi soukeníci, kteří si zejména stěžovali, že židé vyvážejí dobrou vlnu ze země. Dlouho trvající tento zápas projevil se zejména při „komisi k průmyslovému povznesení" r. 1769. — Také ševci měli mnoho sporů se židy, kteří prodávali jim kůže, kterýžto obchod měli téměř výhradně ve svých rukách. Při hákunu surovin se mnozí z řemeslníků u židů značně zadlužili a magistrát velmi nerad upravoval z toho vzniklé spory. R. 1714 stanovil proto směrnice v otázce zadlužení křesťanů u židovských obchodníků. V těchto dlužnických sporech několikráte se ozývá jméno Jakuba Maušla, který k vůli tomu bvl u magistrátu ve značné nepřízni. Tak zánis z r. 1710 zaznamenává výhružku Janu Želízkovi z domu č. 141, že bude uvězněn, jestli Jakuba Maušla z domu svého nevvpoví a o 5 let později totéž pohrožení dáno Tobiáši Remišovi z domu č. 342. Podobnvm znůsobem zakročil magistrát r. 1721 proti Samuelovi Felixovi, který bydlil v domě č. 277 a chtěl si od Terezie Krš-ňákové najmouti dům č. 230. Zakročením masristrátu se tento nájem, rovněž podmíněný starým dluhem, neuskutečnil. R. 1705 nastává nový spor o ochranný poplatek, jejž židé — jak se zdá — nepravidelně platili. Magistrát hrozí uvězněním starších ž. o. a zavřením modlitebny, jestli poplatek nebude řádně odveden. Pro první léta stol. 18. máme zajímavou zprávu 0 prvním pokuse přestunu příslušníka obce židovské k církvi římskokatolické. R. 1711 poznamenáno, že dcera žida Marka (asi Marek Jakubů") chtěla se dáti pokřiti, nevíme však, iak záležitost skončila. Rovněž dříve již zmíněný útočník na učitele (rebe) Jakuba Abrahama chtěl se dáti pokřtíti, aby se patrně vyhnul přísnému trestu za svůj zločin. Důležitým rokem pro vývoj žid. všeobecně a tedy 1 v T. bvl r. 1725, t. zv. normální. Počet žid. rodin t. r. měl býti normou v každém městě i pro léta příští. V T. normálním číslem bylo 8 rodin, t. r. zde usedlých, z nichž každá dostala své rodové č. a jichž počet nesměl se rozšiřovati. Těchto 8 táborských rodin tvoří základ táborského židovstva a mnoho dnešních žid. rodin odvozuje od nich svůj původ. Prof. K. T h i r v citované knize na str. 643 podává výsledek svého studia o rozdělení žid. rodin v T. a dochází k tomuto (pravděpodobnému) výsledku: „Tíynější rodiny některé pocházejí od oněch původních, máme-li zření k poněmčení jmen za císaře Josefa II. Tak od Izáka Bechvňského pochází rodina Freundíi; od Löbla Bra-šovského rodina Goldsteinů; od Mojžíše BechySského vvmřelá zde rodina Šrámků a žiiící ro-dina Sternu, od Felixe Brašovského rodina Eichbergů. Nejrozšířenější rodina Guttmanů má za prvního zástupce Gutmana 624 40 625