měli, tehdy na stříbře, zlatě, všelijaké klenoty, též od cínu, mědě, mosazil a jiných věcí na rathouz jsou skládali. Tehdy k prošacování těch věcí tehdejší komman-dant pan Maxmilián Pechlar Izáka Brašovskýho z města Tejna n. Vit. a bratra jeho Mojžíše Bechyň-ského z města Soběslavi povolati dal a ti od té doby až do smrti sou tam zůstávali. Jinače pověděti nemohu, než že ovšem na nařízení tehdejšího Comman-danta (nevládnouce toho- času magistrát ničími) ti židé z těch měst povoláni sou byli." Svědectví Jana Krumlovského, 65 roků starého: „To dobře pamatuji, když sousedi Táborští rancion skládali, a kteří peněz na hotově neměli, všelijaké svršky, totiž soukeníci sukna, ševci střevíce a tak dále v penězích dávali, a takový svršky, byvše tito dva židé totiž Izák zTejna a Mojžíš Bechynský ze Soběslave, od tehdejšího Command.anta města povoláni, takový svršky v těch penězích od sousedův ujímali. Jest tomu tak, že ti dva židé od tehdejšího Commandanta města a ne s vůlí tehdejšího magistrátu Táborskýho (neb málo tehdáž regýroval), k šacuňku těch věcí, co sousedi do rancionu skládali, povoláni byli, avšak s dobrým svým užitkem.'' Izák Brašovský přišel do T. se syny Zachariášem a Wolfem, Mojžíš Bechynský se syny Izákem a Jakubem. To jest základ žid. obce táborské, která již v I. 1630—1640 získává zde jak místo pro hřbitov, tak i dům pro modlitebnu. O koupi pozemku pro hřbitov zachoval se dekret z 3. srpna 1634, který nám zároveň zaznamenává jména všech dospělých židů v T. ve zmíněném roce. ZníG): „My Jeho Milosti královské rychtář, purkmistr a rada, starší obecní i na místě vší obce města Hradiště Hory Tábor: Jakož jsou toho Mojžíš Brašovský, Josef Brašovský, Jakub Bechynský, Abraham krejčí, Wolf Brašovský, Jakub Brašovský a Marek Hyršl, všickni židé toho času v městě Táboře zůstávající, skrze vzáctnou přímluvu urozeného a statečného rytíře pana Voklřicha Skuh-rovskýho ze Skuhrova, na Louňovicích nad Blanicí, Libouni, Zvěstově, Oumoníně, jMC. též J. M. královské rady, hejtmana kraje kouřimského a nad kasou peněžitou nařízeného komisaře v království Českém, při nás ve vší poníženosti vyhledávali, aby sobě a dědicům i budoucím svým ku pohřebu těl mrtvých domácích i přespolních některé místo zde . při městě tomto ležící koupiti a je k té potřebě vohraditi dáti mohli. Kteréžto tak vzácné přímluvy za vejš jmenované židy učiněné my nad.epsaní nemálo, ale vysoce sobě vážíce, k tej žádosti dotčených židův tak jsme se naklonili a aby k vejš psané potřebě zahradu Pakos-tovskou za Hradskou branou ležící koupiti i také ji beze vší překážky jednoho každého člověka nyní i na budoucí časy požívati mohli, k tomu na tyto níže psané a vysoce obmezené vejminky povolili: Předně, že tíž z počátku psaní židé s dědici a budoucími svými mají a povinni budou za tu milost jim prokázanou každoročně při památce Proměnění Krista Pána počna nejprve v r. 1634 nyní i na věcné časy po čtyřech rejn-ských platu stálého k obci této platiti a odvozovati. A pokudž by se toho od nich nestalo a tíž židé takového platu a na již jmenovaný den neodvedli, tedy in diuplo, totiž vosům rejnských, složiti povinni budou a pokudž by toho neučinili, mají k tomu vězením přidržáni býti. Druhé: Co by se těl mrtvých přespolních, která by sem k pohřbu přivezena byla, dotýkalo: Kdyby kdykoliv co takového se přitrefilo, že to které mrtvé tělo zde pohřbeno býti mělo, tehdy mohou ti žid* bez opo-vídání se při ouřadu taková těla dáti pohřbíti, s tou při tom vejminkou, jestliže by kde morová rána pro-skakovala, že odtud nemají žádného přijímati a pohřbíti dáti a to pod pokutou třiceti rejnských. Co by pak ti židé přespolní těmto diomácím židům od téhož pohřbu jakého platu dávati měli, toho všeho My jim v moci zůstavujeme a zanecháváme. Pro lepší toho jistotu a stálost pečeť naši městskou Hřbitov dali jsme k tomuto listu přitisknouti vědomě. Čehož actum v městě Hradišti Hory Thabor dne 3. měsíce augusti Letha Páně 1634." Upozorňuji na zajímavý zjev, že získání hřbitova dosaženo se šlechtickou pomocí, stejně jako tomu bylo při prvním usazení žid. rodiny v T. V týchž asi letech získali táborští židé také dům pro svoji modlitebnu. Byl to dům t. zv. Velibradovský, dnes č. 282. Zakoupiti jej nesměli a zapsán jim byl proto toliko zástavou (r. 1652). Magistrát odůvodnil pronájem domu takto: nehodí se prý pro své nevhodné položení poblíž hradební zdi pro jakoukoli živnost a křesťané nebudou prý obtěžováni hlukem židů při jejich modlitbách. R. 1644 při provádění nového fortifikačního plánu byl pod Dobytčím trhem v severním výběžku starého opevnění vystavěn šanc, kterému se pak říkalo „židovský", důkaz to, jak modlitebna dala celé této části města zvláštní ráz. S počátku dovoleno, aby do modlitebny měli přístup i židé přespolní (podobný zjev byl též u hřbitova), později však dovolován přístup pouze židům místním. V budově modlitebny (školy) měl později byt také žid. učitel —- rebe —, který zastával tuto funkci jak pro T., tak i pro okolí. Jako první znám jest r. Lebl B r o d t, který zapsán jest v soupise táborských židů z r. 1690. Do T. přišel z některé okolní obce asi r. 1686, kdy magistrát dovolil židům přijmouti přespolního rabína. R. 1699 dovoluje magistrát, aby žid. učitel směl také košerovati. R. 1716 je učitelem Jáchym Kantor, jejž však musili židé na nátlak magistrátu propustiti. Po r. 1725 jest učitelem Jakub A b r a h a m, o němž máme zajímavou zprávu, že byl od žida Sandera L e t z k a ohrožován košeráckým nožem. Po nezdařeném vražedném pokuse útočník sám se těžce zranil. R. 1758 povolil magistrát židům ještě jednoho pomocného učitele. Vedení matrik nařízeno bylo židům roku 1734, avšak současně vedla dále žid. matriku církev římskokatolická. — Budova školy byla r. 1776 opravena, možno vlastně říci úplně přestavěna a sloužila svému účelu až do r. 1885, kdy vybudována byla na Parkánech důstojná synagoga. Za josefínského označení žid. domů římskými číslicemi měl dům staré žid. modlitebny č. XV. Sledujme nyní dále vývoj žid. obce táborské. Z poměrně skrovných zpráv poznáme, že Izák Bechyň-s k ý, dříve již zmíněný syn M o„j ž í š e Bechynského, bydlí na domě č. 228, jejž mu majitel pronajal. Nový soupis židů máme z r. 1653, podle něhož v T. bydlí: Felix Brašovský, Löbl Brašovský, Wolf Brašovský, Za-chariáš Brašovský, Adam Bechyňský, Izák Bechynský, Izák Bechyňský mladší, Jakub Bechyňský. Berní rulle z 12. srpna téhož roku pro král. město Hradiště Hory Tábor8) zaznamenává 6 domů městských, „jenž jich židé užívají a proti odvedení činže v nich své handle vedou". Podařilo se mi zjistiti z nich pevně 4 domy, a sice zmíněný již Velibradovský (č. 282), dále Cibul-koyský (č. 246, žid. č. VIII), Korsovský' (č. 225) a Jindovský (č. 101). Jako další dům zaznamenán jest dům Hubatých, těžko však zjistiti, který se tím míní, a dále dům Klinda tovský. Jakého druhu byly zmíněné „handle", možno poznati z několika zápisů, zejména pak z psaní obce císaři r. 1668, kde se žádá o odstranění židů s poukazem na předkupování a lichvu. Všeobecně zajímavým příspěvkem bude i zápis z r.- 1658, že „kuřící tabák má jak pH křesianech, tak i při židech prodávati zapověděn býti". Zatím však již přicházelo nové nebezpečí, které vážně počalo ohrožovati pobyt židů v Ť. R. 1650 usnesl se český sněm na tom, že židů není třeba trpěti tam, kde nebyli př. r. 1618. V důsledku toho žádal magistrát táborský o jejich vypovězení a znovu opakoval svoji žádost r. 1669, kdež ji odůvodnil svědectvím (dříve již citovaným) starých měšťanů Jana Duchka, Jana Krumlovského, Václava Sosny, Tobiáše Vokóuna a Jana Volšovského. Po záporném výsledku těchto zákroků uzavřena byla r. 1675 mezi magistrátem a táborskými židy tato smlouvaT): „Léta Páně 1675. 16. Octobris den Sv. Havla mezi námi J. M. C. rychtářem, purkmistrem a raddou, též staršími obecními i na místě vší obce král. města Hradišti Hory Tábor s jedné: a Perleni Lazarem a Ořem Bechyn-ským a Izákem Bechynským, staršími židy i na místě celého židovstva při konci této smlouvy zejména podepsanými, na ten čas v městě T. obytnými s strany druhé: Stala se smlouva a námluva celá a dokonalá jakž následuje: Tak jakož jsme nadepsaní J. M. C. rychtář, purkmistr a rada, starší obecní i na místě vší obce tohoto král. města Hradiště hory Tábor od mnoha let jak při J. M. C., tak také při J. Ex. a Mtech král. paních, paních místo držících, tež slavné komoře české, ano i při rozdílných J. Mtech paních podkomořích v král. Českém neustále na to z jistých příčin tlačili, aby celé židovstvo zdejší z města T. vypuzeno býti mohlo, a v té příčině pro et contra mnoho a v obšírnosti spisů vexlujíce to tak až posavad bez skoncování in suspenso pozůstává; zatím pak nepřicházejíce městu a obci jak od předešlého, tak i nynějšího židovstva po ta všechna předešlá léta žádných Sucgeldů, naproti tomu oni tak dobře jako křesťané beneficí městských svobodně užívají: podle společné tehdy s jedné i druhé strany námluvy s nimi zavříno jest způsobem následujícím. Totižto: 1. Že ad actum této smlouvy ročně po padesáti zlatých, každý rejnský po 60 kr. a každý kr. po 6 den. počítajíce a to pokaždé na dva polouletní terminy počnouce první při Sv. Jiří a druhý při Sv. Havle po dvaceti pěti zlatých rejnsk. vše léta budoucího 1676 a tak budoucně každoročně Sucgeldů skládati mají a to sub poena duppli, kdyby osmi dnům po vyjití každého termínu projíti dali a takové peníze nesložili, se zavazují. 2. Kdyby se který syn z židův na ten čas zde obývajících oženil a zde s ženou svou zůstávati chtěl, na toho každého má se přivážiti a vycházeti k nadepsané smluvené sumě padesáti zlatým rejnsk. ročně pět zlatých rejnských. 3. Žádný cizí žid, jako i kterýby z židovstva zdejšího dceru neb vdovu za manželku sobě pojal, nemá v městě trpěn býti a žena práva svého muže odkud jest, následovati a hned spolu po svatbě z města odebrati se mají a kdyby se vdova odebrala pryč, tehdy pět zlatých z té svolené summy padesáti zlatých raziti se má. ' 4. V dni páně nedělní a jiné svátky, obzvláštně když se služby Boží konati mají neb konají, nemají se židé od osmý až do dvanáctý hodiny půl orloje po rynku potulovati a křesťanům k zameškávání služeb božích řečmi i jinačeji příčiny podávati, jako i také když nešpor se drží, v tom se tak zachovati, též v týž dny sváteční nic zjevně neprodáván ani kupovati, krámů ani všední dny mnohem méněji sváteční a nedělní otevřených nemívati. 5. Za městem v ulicích, též v domích pokoutně mají židé v trhové i jiné dni (poněvadž tím i křesťanští obyvatelé v městě i na předměstí zavázáni jsou) nic nekupovati, nýbrž všelijaké věci in nátura do rynku dovážeti, donášeti nechati, tu kupovati, však ale křesťanům přednost' v koupi zanechati, obštellované od křesťanů věci neb zboží nepřijímati, jako i naproti tomu, kdyby který žid co již koupil, toho aby užíti mohl. 6. Žádný žid přespolní, zvláště z cizí krajiny a země pocházející bez opovědí jeho od branných a fortnářův při J. M. C. ouřadě purkmistrském ani do města puštěn ani y městě přes noc bez povolení a vědomi dání od žida, u kterého noclehovati bude, pod pokutou 3 fl. přechováván býti nemá. 7. Na ten čas obydlí své kdekoli míti mohou mimo v rynku a hlavní novobranské ulici, dokavadby jim jiné místo obráno nebylo. 8. K speněžení vlny, másla, sýrův, kozí obecních k dobrému obecnímu mají raději nežli jinšímu cizímu nápomocni býti. 9. Pivo, pálený, sůl, masa, chleby od jinud nemají do města bráti, nýbrž raději městu peněz dopřáti. 10. Žádný křesťanské čeládky v domích v službě nepotřebovati, v jednom domě s křesťany nebydleti, při domích pak, v kterých bydlí, čistotu pro uvarování morového nakažení zachovati. 11. Nýdrlag nikdež jinde nežli v rathouze neza-vážeti a když vlna, omastek se neváží, tehdy polovici platu, když se pak váží, zouplna podle předešlé námluvy odvozovati mají. : ' ■ 12. K hájení ohně vzniklého, též kdyby město (od čehož Bože uchovati rač) od nepřátelského lidu k obležení přijíti melo, bez nabízení s sekerami, s konvemi ochotně dáti se najít a podle vyměřené instrukcí chovati se mají. 13. Naposledy pak i magistrát předně, pak i všechny pány sousedy respective ctíti, respect náležitý i poslušnost zachovati mají. Tato pak námluva .nic déleji nežli ad actum ut supra do desíti lét (a to bez pohoršení a praeiudicium všelijakého práva obojí strany) trvati má inclusive. Po vyjití pak často opáčených desíti let věc mezi námi a nimi in eo státu a v tom způsobu, jak jest byla před učiněnou námluvou, zůstati má, tak že na vůli budě obojí straně, buďto při tomto contractu zanechati, neb do nového se vydati aneb právo své prosecpairovati, však pokaždé bez pohoršení a praeiudicium práva obojí strany. Kterážto námluva pro interim do desíti lét zavřena, pro lepší toho, co se v ní nadpisuje, zdržení od obojí strany, obzvláštně ode všech židův tu přítomných a při tom contractu postižených nikami vlastními zejména podepsaná a pečetí naší menší městskou stvrzena jest vědomě. Jíž jest Datum v T. léta a dne spo-čátku psaného." Tato první smlouva o plat za ochranu (Schutzgeld) vypracována byla dle podobných smluv v jiných městech a dle místních zkušeností. Vidíme v ní nepřímo značný obchodní vliv židovstva na dosavadní obchodní činnost měšťanstva a hledání ochrany proti němu.