________.„,ugra   oiiíuucnen.  j_/er  schwere  rote  und

goldgestickte Toravorhang ist aus L i b 1 i n (bei Rad-nitz) und wurde 1884 von der Familie Salz geschenkt. Dagegen werden wichtigere Denkmale aufbewahrt in einer kleinen Nische im Gang des 1. Stockes : Ein Toramäntelchen aus dem Brautkleid der Frau Resl Salz, ein Toravorhang aus blauer Seide, stark zerschlissen, den ein gewisser Scholom und seine Frau Marie i. J. 1804 spendeten. Als Ort ist Weh lisch angegeben. — Dann zwei aus Bein geschnitzte Torazeiger.

Die Führer der K. G. St. sind nun: Der schon genannte H. Josef Salz, Fabrikant in St. (seit 1920), als K. V.; als K. V. Stv. H. Albert Bernard (Großkaufmann in St.); als Kassier fungiert seit 1929 Herr Großkaufmann Emil Rabl (St.); als graduierter Rb. stand der K. G. Herr Moritz Bussgang, nun schon seit dem J. 1910 zur Seite. Am 1. Jänner verließ Herr Rb. M. Bussgang bedauerlicherweise die Stadt St. Es sei uns hier erlaubt zu bemerken, daß Herr Rb. M. Bussgang, ein hervorrageiideir Kenner vorderasiatischer Schriften und Sprachen ist, leider einer jener Wissenschaftler,  denen Mißgeschick  die Pforten  zum

äußeren Aufstieg verschloß. Die Vorgänger waren: Rb. Salomon F a n 11 (30 Jahre Amtsdauer) und Siegmund Beinkeiles (3 Jahre im Amte).

Die Geburts-, Trauungs- und Sterbedaten der K. G. Staab sind zum J. 1887 vom katholischen Pfarramte in St. geführt worden und befinden sich noch immer im Besitze des Pfarramtes, wodurch wiederholt Schwierigkeiten und Komplikationen entstehen. Von dem J. 1887 angefangen wurden eigene Matriken geführt.

Zum Schlüsse sei der dem Weltkriege zum Opfer gefallenen Juden gedacht: Es fielen nach den am Staaber Kriegerdenkmal verzeichneten Namen Artur L ö w y, Ernst Schleissner und Arnold Salz, alle aus St.

Das ist nun so ziemlich alles, was über die Geschichte der Juden von St. zu sagen ist. Noch nicht ein Jht. umfassend, ist es dennoch ein Abschnitt, der von unerhörtem Aufstieg spricht. In dieser Zeit gelang es besonders dem Geschlecfote Salz eine wirtschaftliche Macht zu werden, die durch zielbewußte Arbeit die Industrieanlagen der Stadt St. (von Bedeutung)  zum größten Teile besitzt.

610

Dějiny Židů v Šťěnovicicli.

Zpracoval

řídící uč. Josef Rašek v Štěnovicích.

INelze dnes ani přibližně určiti dobu, kdy ve zdejší     v žid. matrikách, další  chalupy  (počtem 8)   (č. XI—

obci se Židé poprvé usadili.   Pravděpodobně stalo se     XVIII, dnes 111—118) byly postaveny do r. 1812.

tak v 2. polovici 15. stol., možná že ještě dříve.                  Ke konci stol. XVIII. bylo zde dle žid. matrik uša-

Tehdy   ovládala   obec  a   nejbližší   okolí  štěnovická     zeno 12 rodin; byli to ponejvíce kořaleční Židé, hau-

tvrz, jejíž držitelé  se v dějinách v tomto  století při-     zírníci, řezníci a sklenáři. Byli většinou pod ochranou

pomínají.                                                                            štěnovického   panství;   v  druhé   polovici  XVIII.   stol.

Hřbitov

Simon  Weiss

Synagoga (vnitřek)

Synagoga (vnějšek)

Friedrich Wollner

Lippman Bandler

Tito majitelé tvrze používali služeb Židli při vybírání desátku v obcích jim patřících, dále Židé zprostředkovali jim prodej plodin a chovných zvířat, dodávajíce jim současně zboží všeho druhu.

Samozřejmě pro tuto závislost na tvrzi a později na panství štěnovickém usazovali se Židé v nejstarší době jednak v podhradí tvrze, jednak (3 chalupy) u hlavní cesty, do Plzně vedoucí.

Nejstarší chalupy židi. (č. I—X — dnes očíslovány 101—110)   stávaly  již   v 17. a 18. stol., jak  uvedeno

stávala zde již žid. škola s něm. vyučovacím jazykem. Po r. 1820 usazovali se Židé v některých křesťanských domech (v č. 37, 46, 64, 65, 66, 73, 74, 84, 91). Největšího počtu příslušníků dosáhla zdejší obec žid. v letech 1850—1860, kdy čítala asi 32 rodiny. V letech pozdějších stěhovali se zdejší Židé do měst, především ovšem do Plzně, takže počet jejich zde poklesl do r. 1896 na 53 duší, podle sčítání v r. 192! bylo v Štěnovicích 13 Židů, v přítomné době čítá žid. obec zdejší jen 5 rodin o 10 příslušnících.

39*

011