páno. Po zničení všeho na náměstí táhli do domu Davida Fürt ha (v Klášterní ulici), kde vyplenili krám, vnikli do I. posch., kde rovněž vše rozbili a zničili. Fiirth musel utéci a skrýti se ve sklepě isoud-ního domu. Odtud Vališová vedla luzu za pivovar na Lazara Daniela Fürtha, vulgo Votického, kde stejně si počínali; Fiirthovi podařilo se rovněž utéci. Tu proti zástupu vystoupil okresní aktuár Kar. German « četnictvem, finanční stráží a městskou stráží. Byli tu dva četníci z Hor Kašperských, dva z Horažďovic, 4 zdejší a celá finanční stráž ozbrojená. Aktuár German lid mírnil, pohrozil střelbou a také skutečně dal vystřeliti do vzduchu, náhodou však byl raněn do kolena mladý krejčovský tovaryš, který pak vykrvácel a zemřel; a zámečník jakýsi byl postřelen. Čím více se střílelo, tím bylo hůře. Lid se srotil a vrhl se na střílející a počal je mlátiti oklesky. Četnictvo bylo zahnáno na radnici, kdež se zavřelo a zabarikádovalo prkny. V radnici byla rozbita všechna okna luzou, která i mříže v oknech počala vytrhávati, aby se dostala do radnice na četníky a na pokladny, chtěla též vysvoboditi vězně, ale těm překazil útěk dozorce Pánek.

Od radnice táhli k Jindřichu Fiirthovi, ale nemohli se dostati do krámu, proto vzali prkna z náměstí, po nich vylezli do prvního poschodí, kde v pokojích rozbili piano a nábytek na krupici, věci rozkradli nebo rozházeli po ulici a pak spustili se do krámu, odkud odnesli veškeré zboží kupecké a železnické, prádlo, šaty, peníze, takže učinili mu škodu 14.000 zl. Fiirth zachránil si život a oblek, co měl na sobě. Bratr jeho Samuel prý, když rozbili okno a vnikli do jeho krámu, dal jim část peněz a oni mu ostatní nechali. Když napomínal lid k mírnosti místní děkan Matěj Petr a městský tajemník Ondřej Tichý, tu je za to bili obušky, takže byli ještě rádi, že mohli zdrávi utéci. Všem židům byla vytlučena okna, stejně i Germanovi Pins-krovi. U večer táhl dav přes mast za klášter k Samueli Kohnovi-Šnoblovi. Tam pustili se do kořalky a v opilosti s Kolínem tančili, tahali ho za vlasy, uši i nos, ale více mu neudělali, poněvadž jim dal všechnu kořalku a nějaké peníze.

V   té  době   vyslána  byla  zvláštní  štafeta   do  Písku pro vojsko.  V noci lid se utábořil na  náměstí. Mezi tím jednotlivci  odnášeli si  věci nakradené  domů, ba odváželi  si je i na vozech, byli to většinou lidé cizí. Židovce Majerové rozkradli všechna sukna za několik tisíc.

Druhého dne ráno bylo klidno, ale krámy byly všechny zavřeny a atni jednoho žida nebylo viděti na ulici. Po poledni se lid opět srotil, přibylo ho hodně z okolních vesnic, a táhl na krám Israela Kohna, kde počal rabovati. Vtom však k 5. hodině přišlo vojsko z Písku, 150 mužů, 5 důstojníků a 6 četníků s důstojníkem. Vojsko na náměstí postavilo se do kruhu, nabilo ručnice, načež velitel vyzval lid, aby ihned všichni během půl hodiny opustili S., kdo není ze S., jinak že dá do nich stříleti. Luza rychle počala ubíhati z města. Zároveň počalo zatýkání, takže clo večera bylo 15 lidí zavřeno, ráno v zatýkání se pokračovalo'. Zatknuto prý bylo i mnoho lidí z t. zv. lepších rodin.

V  S. zůstalo 80 vojáku, kteří ubytováni byli v radnici: pro ně zřízena byla střelnice v městském parku. Ostatní vojáci byli ubytováni v Dlouhé Vsi, Kundra-ticích, Buděticích,  Hartmanicích a Velharticíčh.

Vojsko zůstalo tu až do 12. května, výlohy za stravování a ubytování činily 1665 zl. 25 kr., za přípřeže 23 zl. 80 kr.

Nad krajem sušickým vyhlášeno bylo stanné právo.

Dne 29. dubna podala obec žádost, aby snížen byl

"""stav vojska v S., ježto nemožno je řádně ubytovati a není jich více třeba. Žádosti té místodržitelství vyhovělo s podmínkou, že z občanů spolehlivých sestavena bude městská obrana, která by udržovala pořádek ve městě se zbylou vojenskou posádkou. Starosta města Dr. Gabriel svolal členy městské rady a obecního zastupitelstva a některé občany, z nichž přihlásili se tito:

Dr. Gabriel, Matěj Karl, dílovedoucí v továrně, Jan Kuchyňka, mlynář, Fr. Roušar, mlynář, Josef Fingu-lín, mistr řeznický, Jan Pikony, cínař, Tomáš Šefčík, zedník, Tomáš Niebauer, mistr obuvnický, Josef Sal-ler, koželuh, Karel Šlechta, kostelník, Fr. Šebesta, mistr truhlářský, Jan Leopold, koželuh, Josef Töpper, truhlář, Jan Sedlecký, krupař, Josef Mašek, pekař, Bernard Salier, koželuh, Matěj Vyslyšel, truhlář, Jan Bárta, obuvník, Fr. Koukol, pekař, Václ. Skala, krejčí, Jakub Jankovský, malíř,- Pavel Thurnvald, krupař, Jos. Schwarz, zedník, Jakub Oliva, polař, Ant. Daneš, obuvník, Václav Kolář, hostinský, Matěj Beneš, hrnčíř, Prokop Blahout, obuvník, Václav Písecký, provazník, Jos. Zeis, sklenář, Fr. Mergl, hrnčíř, Jos. Rath, bednář, Jan Míčka, postřikač, Gabriel Kieslinger, hostinský, Jakub Kusský, obuvník, Petr Vaněk, nožíř.

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 5. května zároveň bylo usneseno žádati vládu o vydání 200 pušek bývalé gardy národní, které byly jí vládou r. 1852 odejmuty.

Když vojsko odtáhlo, byly zavedeny v městě noční hlídky, o trhu v noci z 15. na 16. a z 16. na 17. srpna 1866 byly hlídky zesíleny, a to 12 mužů od obce a 12 mužů od ž. o.

Časopis „Budivoj" v Českých Budějovicích přinesl v 23. čísle o událostech sušických zprávu, v níž židé zdejší byli líčeni jako lichváři a šejdíři a že bouře byly pomstou za jejich lichvaření. Proto žádala zdejší o. ž. o vydání vysvědčení, že pověsti té nepožívají zdejší židé, zvláště ti, jimž byly krámy vytlučeny. Obec odepřela vysvědčení vydati, ježto vysvědčení nevydávají se celým třídám nebo obci, nýbrž jednotlivcům, a odkapala je, aby žalovali redaktora časopisu. K procesu s obžalovanými účastníky žid. bouří vydal městský úřad vysvědčení o mravnosti a majetku 103 osobám.

Anna Vališová byla odsouzena v Písku na 12 let, přestála trest v Řepích, dožila se věku 80 let a zemřela ve zdejším chudobinci. Pískáček dostal 10 let, zemřel v trestnici; ostatní byli odsouzeni na 1 až 5 let.

(Anna Vališová narodila se 19. března 1830 ve Vídni, zemřela 11. května 1911 sešlostí věkem v S. Byla přijata 24. listopadu 1894 do chudobince, kde byla dozorkyní a čistila chudobinec. Dostávala chudinskou podporu 20 kr. týdně, pak za čištění 20 kr. jako zvláštní odměnu, za čištění v mužském oddělení v r. 1900 měsíčně 2 kr. I v chudobinci způsobila ně-kolirkáte nepřístojnosti, začež dostala důtku.)

Poškození židé Jindřich, Samuel a David L. Fiirth podali k okresnímu úřadu v Sušici žádost o náhradu škody při výtržnostech utrpěné. Okresní úřad postoupil jejich žádost okresnímu výboru k vyjádření. Týž přípisem ze dne 25. listopadu 1866, č. 509, podál toto dobrozdání: V následku váženého dopisu ode dne 30. září 1866, č. 2363 pol., podává nížepsaný pod navrácení kommunikátů vyjádření, že okresní výbor v sezení dne 15. listopadu odbývaném po bedlivém prozkoumání celého průběhu sušických událostí ode dne 12. března 1866 jednohlasně uzavřel, že nepozů-stává žádných zákonitých příčin, aby se proti obci sušické podle § 37 obec. zříz. zakročilo a že z té příčiny nárokům o náhradu za škody Jindřichu, Samuelu

a U. L. £ ürthovi ze Sušice ucinene ze strany městské obce sušické místa dáti se nemůže.

Důvody:

1.  Schází obou podmínek v § 37 ob. zř. uvedených.

2.  Pachatelé se vynalezli a jsou povinni k náhradě.

3.  Nemohou-li pachatelové poskytovat náhradu, nemůže přece obec sušická za ně ručiti, an se obec všemožně k zamezení škod přičinila.

4.  Celému příběhu, kterak se zčista jasná udal, nestačila ani státní moc. Naskytla se tu zvláštní politická případnost, tak zvaná „vis maior".

5.  Škody na majetku žadatelů teprv tehda se udaly, když se bylo prve do lidu marně střílelo. Když okresní úřad viděl, že nelze zabraňovati shluknutí, mělo se aspoň všeho střílení nechat.

6.  Bývalá národní obrana se roku 1850 zrušila, zbraň se pobrala,  znovuutvoření   sboru   ostrostřeleckého  se nepovolilo,   branná    moc    státní    byla    nedostatečná, o  rozmnožení četnictva  v  okresu sušickém se  slavný c. k. okresní úřad již loňského roku marně u c. k. vlády dovolával, na tom všem ale jest obec sušická nevinna.

7.   Ještě  před  sušickými  událostmi  vzal   již  slavný sněm království českého v úvahu, jak a kterak zamezovat tuláctví v celé zemi se šířícímu a projevoval vysoké vládě přání nutné, aby vláda platných prostředků proti tomu se chopila. Jednotlivá obec nemůže tehdy za všeobecné zlo a není tím obec sušická vinna, když se v jejím obvodu v den výročního trhu těch tuláků a hlavně cize lůzy tolik vyskytlo.

8.  Ani c. k. soudy, ani c. k. politické úřady nenašly posud příčinu, aby byly proti obci sušické po zákonu zakročily, totiž aby byli obecní zastupitelstvo sušické rozpustili, anebo vykonávání policie místní jí odejmuli. Tím jest platně uznáno, že obec své povinnosti dostála a v ničemž se neprovinila.

Výsledek sporu byl, že obec sušická byla osvobozena.

O zdejších židech napsal r. 1868 JUDr. A. J. Gabriel ve svém díle: „Královské město Sušice a její okolí" toto: Dílem založení továrny od Bernarda Fürtha, dí-lera, a to sice hlavně časovými poměry a od r. 1848

následkem politického oprávnění rozmnožili se žide v Sušici a od r. 1850 vstoupili též mnozí z nich v popředí společenského života a brali podílu takřka na všem, čehož si vzdělanější a zámožnější třída obyvatelstva všímá. Měšťanstvo žilo s nimi svorně a může se říci, že přátelský ten poměr trval až do 12. března 1866. Od toho nešťastného pro S. dne — Bůh ví jakým, ale zajisté cizím vlivem, — se ovšem poměry ty, k našemu politování změnily. Dá .se ale očekávati, že se brzo opět dřívější harmonie do S. navrátí. Bylo by ale především k přání, aby sobě Israelité zdejší mimo národu Českého, jakož i řeči jeho více si všímali, nežli Tagesbote, jiných a to domácích listů — povšimli a národu českého, jakož i řeči jeho více si všímali, nežli se to bohužel posud děje.

R. 1881 dne 25. května byly lepeny po mostě cedulky: Zabte židy, tlučte okna. K zamezení výtržností byly zdvojnásobeny noční hlídky. Tehdy totiž blbý Jiří Kůda vyprávěl, že bude zase kočičina, že židy pobijí a služky u nich také. Služky z toho nadělaly klepy, byly proto povolány na purkmistrovský úřad, kde doznaly, že vše to je klep. Po napomenutí byly propuštěny. Hejtmanství přece se obávalo výtržnosti o výročním trhu 7. června 1881 a stáhlo do S. četníky. Městský úřad zesílil policejní stráž 20 vojenskými vysloužilci, 22 členy tělocvično-hasičské jednoty „Sokol". V noci z 6. na 7. června konalo noční hlídku 14 hasičů.

Dne 26. dubna 1895 v noci vyražena byla okna knih-vedoucímu Mořici Schwarzovi a kantoru Gersonu Samueli jinochy, již z tělocvičny se domů vraceli. Byli odsouzeni soudem k pokutě 2 zl. 50 kr.

Dne 15. dubna 1902 oznámil ústně policejní reyisor okresnímu hejtmanství, že po městě rozšiřuje se zpráva, jako by z 12. na 13. dubna služce u Bedřicha Fürtha, spolumajitele koželužny, bylo na ruce poškozeno, což se přivádí v souvislot, jako by židé k příštím svátkům potřebovali křesťanské krve k jakémusi výkonu. Pověst se utvrzovala tím, že ono děvče ihned službu opustilo a domů do Žihobec se odebralo. Podle prohlášení MUDra J. Skály, který děvče prohlížel, bylo poranění na ruce nepatrné, povstalé asi vlastním škrábnutím.

592

Sohůtltnhojen 6

38

593

Schuttenhojen 7