láni, kde slíbili, že se nastěhují opět do starých příbytků, jakmile jen drobet přikryjí, kde by zůstávati mohli.

Z domů těchto nesměli v neděli a o svátcích vycházeti do města a tu prodávati. Tak r. 1746 nařizuje se židům, aby o neděli a^ svátku v domech městských neprodávali, smějí pouze ve své ulici prodávati.

V r. 1754 dne 4. února zavolán na radnici „schul-meister" židovský a tomu nařízeno, aby oznámil ž. o., že žádný nesmí se opovážiti v neděli a ve svátek po městě se toulat, dokudž by služby boží v klášteře okolo 5—5% hod. večer skončeny nebyly. Kdo z židů vyjde ze žid. ulice a v městě spatřen bude, bude vzat rychtářem a vsazen do vězení.

R. 1765 dne 16. prosince prosí Jakub Fiirth o byt v pivovaře, dokud nedostane jiný byt v žid. obci, zavazuje se svým nákladem okenice na okna opatřiti, aby v den nedělní a sváteční zavíral okenice a tak neviděl do města, dále pak se zavazuje v dny nedělní a sváteční veřejně nehandlovati. Tehdy usnesla se rada, „poněvadž v pivovaře příležitost tak prázdná jest a důchodu vždy na tom záleží raději něco vzíti než příležitost prázdnou nechati", aby dán byl mu tam byt za roční nájemné 10 zl. za podmínky, že svým nákladem opatří «i čtyrkřídlové okenice na okna, dolní okenice v dny sváteční a nedělní bude zavírati, hořejší okenice smí ponechati otevřené, aby měl přec trochu světla ve světnici.

Ale již dne 21. července 1766 obec žádá, aby se nedopouštělo Jakubu Fiirthovi bydleti v pivovaře, stejně tak protestuje dne 24. července místní děkan.

Stejně tak bylo již v r. 1709, kdy všichni židé předvoláni na radnici, kde jim oznámeno, aby ve dvou nedělích ti židé, kteří v domě s křesťany bydlí, z domu toho se vystěhovali, židé pak, kteří nejsou přijati pod ochranu, aby se z města vystěhovali.

Z domů těch platili židé 2 zl. za vymetání komínů. R. 1739 stěžuje si kominík Tomáš Brunn, že žid. starobylý plat 2 zl. od vymetání komínů v židovských domech platiti se zpěčuje. A tu uznala rada, že beze vší pochyby bývalo placeno dříve židy za vymetání komínů, proto zůstává při tom platu, poněvadž kominík není povinen bezplatně vymetati židovské domky.

Podle požárního řádu města S. z r. 1756 povinni byli židé pro případ požáru opatřiti 12 ručních košů, 4 háky a 4 žebříky. Čistota v městě tehdy veliká nebyla, což vysvítá již z toho, že v obecních vydáních bylo meteni rynku ke svátkům zařazeno v mimořádná vydání, jinde se nemetlo, o to se musil postarati déšť, vítr, nebo výjimečně hospodář před svým domem zametl. Tím méně byla čistota v židovské ulici, kde vylévali veškerý neřád před domy, jak zřejmo ze zápisu v manuále radním, neboť 17. ledna 1752 zakázáno židům vylévati neřád před domy, neřád má se odnášeti do příkopu městského'. Kdo by jednal proti zákazu a byl přistižen, měl platiti pokutu 35 kr. rychtáři městskému a 35 kr. do obecní pokladny.

Židé zdejší byli hlavně obchodníci. Zboží své kupovali též z Bavor, jak nasvědčuje tomu žaloba, kterou pasovský radní, obchodník Karel Volf, dne 16. června 1638 podal proti Samueli Fiirthovi, poněvadž týž byl mu dlužen za odebrané zboží ještě 188 zl. 13 kr. Samuel Šťastný a Löbl byli rukojmí Fürthovi. Ale Fiirth zboží zaplatil, poněvadž již 2-3. září 1638 dostává kvitanci na onen peníz. R. 1636 stěžují si krejčí na židy a žádají, aby židům bylo zapovězeno o výročním trhu prodávati hotových šatů.

R. 1739 dne 30. ledna dán židům 6 nedělní termín k dokázání, že mohou svobodně a veřejně obchodovati železem. Když pak ve lhůtě té právo své neprokázali,

tu 18. března magistrát zakazuje jim pro budoucnost obchod železem a židu Löblovi dává sepsati veškeré zboží železné.

R. 1740 dotazuje se v radě 1. prosince pan purkmistr, co se má dělati s přikrývkami, v Pasově pro vojsko koupenými. Usneseno prodati je ve slušném valoru zdejšímu židovstvu, které je má zpeněžiti.

Proti zdejším židům, kteří docházeli obchodovati do Kašperských Hor, opřela se tamní obec tímto přípisem:

Č. j. 225 Pol. 1825. Slavný magistráte!

Podáním ze dne 26. ledna 1821, č. j. 14 pol., byla podána žádost oznámiti tamnímu židovstvu, že dle nejvyšších zemských zákonů a privilegií zdejšího kr. horního města židům každý přístup a tím více hausíro-vání zakázáno jest, neohlížejíc se na to dovoluje se taimní židovstvo dle libovůle v zdejším kr. horním městě objevovati. Aby se tomuto zlozvyku odvyklo, opětuje se snaživě žádost, tamnímu židovstvu nakázati, nevkročovati do zdejšího kr. hor. města, tím méně hausírovati, vyjma těch, kteří mohou se prokázati s vysvědčením horního úřadu, že převzali dodávku na c. k. horní stavby (doly), jinak jednající proti tomu budou s největší přísností vykázáni.

Kr. svobodné horní město Kašperské Hory, dne 21. června 1825.

Rudolf, purkmistr.

O obchodech jejich více dovíme se, až vypisovati budeme soukromý život jednotlivých rodin židovských. Židé byli též muzikanti. 25. dubna 1763 Isak Schwarzkopf prosí magistrát, aby ho zdejší židé vzali za spolumuzikanta. Tehdy bylo usneseno dotázati se židů, proč nechtějí ho mezi sebe vzíti, a vydati mu dekret, že ho přede všemi jinými mají bráti a teprve přespolní.

V  r. 1765 Ant. Leopold při svatbě pozval si do svého domu muzikanty proti výslovnému zákazu patentu. Tehdy pak byli   židé   vyslýcháni,   proč   proti   zákazu hráli v domě tom, vymluvili se, že hráli jen jeden mi-net na slova mládenců a Leopolda,  ale   na   poručení rychtáře ihned přestáli.

Pozemků židé neměli, ale přec drželi hovězí dobytek, hlavně krávy. Na to si stěžoval purkmistr v radě dne 11. srpna 1787, že tím v polích dělají škodu. Usneseno věc vyšetřiti a židům uložiti pokutu do obecní pokladny.

V  r. 1763 proveden u židů soupis kakaa, kávy a čokolády, mnoho-li zboží toho mají na  skladě,   ale   seznáno, že zboží to   vůbec   neprodávají   ani  na   skladě nemají.

Jak oslavovali židé svátky, vysvítá z toho, že v r. 1745 zavřena byla ve vězení v S. Chaye Bondyová, žena pražského žida Heutz Bondyho pro dluh 731 zl., který dluhovala na směnku Mendlovi Jonáši Bunte-lovi. Sušičtí židé 16. dubna žádali, aby propuštěna byla na dva dny o svátcích, a Lazar Fiirth zaručil se za ni a za dluh její po- dobu tu celým svým jměním.

Židé dovedli se i řádně pohaštěřiti. Tak v r. 1765 Kaufmann a Marcus nechtěli dáti kopat hrob pro tělo Jonkefovo, dokud Salomon Berl nezaváže se, že za Jonkefa nezaplatí za r. 1766 všechny královské a jiné daně, poněvadž vedl s ním společně obchod a živnost. Ani starší žid nemohl je porovnati a proto žádal radu o porovnání. Tehdy bylo usneseno, když Berl se zavázal podrobiti se nálezu Landesdeputierten, že rychtář vezme Kaufmanna a Marka do arestu, budou-li proti tomu něčeho namítati, aby židé mohli vykopati hrob a tělo bez překážky do- země vložiti, aby klidně mohly

590

Schüttenhojßfi

se odbývati „kouře" a modliti se „kadil" nad otevřeným hrobem.

Jak vidno z toho, neposlechli židé svého staršího, než někdy ho i urazili. Tak 24. července 1766 stěžuje si starší žid, že urazil ho mladý Kaufmann. Usneseno potrestati ho po vyšetření vězením nebo řádnou pokutou.

Zajímavý jest spor hrádecké židovky, ženy Natana Davida, který měla r. 1755 s Ant. Huttary. Ten přišel k ní upomínati o plat za vyhotovení memoriálu, ač prý mu ho zaplatila masem. Než on nechtěl o tom nic věděti a bral si do zástavy dvě cínové konvice, ona mu v tom bránila, při čemž Huttary udeřil ji holí do obličeje a vyrazil jí 3 zuby. Huttary se ale obhajoval, že přišel do domu Davidova, ptal se po muži, na což mu židovka odpověděla, aby si ho hledal „v černej". Proto ukázal na konvice a prohlásil, že si je podrží, pakli mu její muž nezaplatí. Ale bylo zle. Židovka vskočila mu do vlasů, a vynadala mu křesťanských psů, zlodějů a taškářů. Tu se Huttary rozlobil a chtěl ji udeřit do ramene, ale ona nastavila mu schválně hlavu, pak vzala závoru a běžela za ním, aby ho udeřila. Že ho nezabila, děkovati může jen tomu, že svou holí závoru vyparíroval. Dle svědectví felčarova, rána židovky nebyla nebezpečná. Byl dotazován její muž, co by chtěl za onu ránu, k čemuž on odvětil: Já mohu žádati, co chci a páni mohou souditi, jak chtějí, já mohu na jejich rozsudku přestati a mohu se dáleji ucházeti, kam chci a proto žádám 100 zl. To ovšem byla drzá odpověď na tehdejší dobu a proto byla věc ta oznámena radě k dalšímu řízení. Než výsledek není již znám.

Daleko hůře však vedlo se židům Kaufmann Kubie a Marku Sable, kteří v r. 1753 byli obviněni, že u vesnice Mokrosuk házeli kamením na kříž. Věc tu vyšetřovali komisaři radní Wiirl a Hynek Angelis na místě samém. Zjistili, že byl to kříž a na něm tabulka s obrazem Nejsvětější Trojice, ale neshledali na kříži žádných známek po úderech kamením. Svědčil totiž šafář s robotníky, kteří pracovali na poli 700 kroků od kříže, a pasačka, která pásla na poli 300 kroků od kříže, že židé házeli po kříži kamením, ukazovali pak důlky od kamení ve vzdálenosti 45 kroků od kříže. Židé byli dáni do arestu a o věci referováno k apelač-nírnu tribunálu, který rozhodl, aby židé mimo vystálého trestu byli stížení vězením 14 denním a mimo to potrestáni 20 ranami karabáčem.

Když zdejší židovská obec se zmohla, žádala r. 1788 magistrát sušický o přikázání inísta, kde by vystavěti mohli židovský špitál nebo chalupu. Vykázáno bylo jim místo zv. Tummelplatz proti Chlistovské zahradě.

Novou synagogu vystavěli si židé zdejší r. 1859. O slavnosti svěcení její přinesl písecký časopis „Poutník od Otavy" v č. 5, roč. II. ze dne 31. srpna 1859 tuto zprávu:

V r. 1659 bylo v kr. městě S. jen čtvero rodin isra-elských, které sobě ze dřeva vystavěly malou synagogu, padesáte let později, tedy r. 1709 dvě léta po velkém požáru sušickém, vystavěli sobě israelité na témže místě větší, podle jich počtu přiměřenou synagogu, u které též do naší doby těch úplných 150 let pobožnosti své vykonávali. Postupem času ale počet israe-litů v S. a jmenovitě v posledním desítiletí tak silně se rozmnožil, že synagoga tato pro ně více nepostačovala a oni dle přání svého pobožnost vykonávati nemohli. I uzavřela obec israel. zakoupiti tři domy ve Vodičkově (dříve židovské) ulici a na těch místech nový chrám vystavěti. Základní kámen k chrámu tomu položil se dne 14. července 1857 u přítomnosti c. k. okresního přednosty p. Fr. Bastaře a purkmistra

Fr. Firbasa, a uzavřelo se na den narozenin J. V. císaře pána letošního roku chrám ten vysvětiti. Chrám nový jest důkladný a patří mezi větší budovy sušické, a směle to říci můžeme, jest to jeden z nejpěknějších chrámů Israel v Čechách. Chrám jest 12 sáhů dl., 6 sáhů šiř. a TV2 sáhů vys., má prostrannou předsíň, pěkný choř a vkusný oltář. Na něj přispěl každý Israelita.

Slavnost svěcení: O deseti a půl hod. rabín sušický Abraham Schwarzkopf měl ve staré synagoze kázání, v němž s místem tím se loučil. Pamětihodná je okolnost, že děd tohoto rabína, jakož i otec býl každý v S.,40 let rabínem a že i nynější rabín právě letošním rokem 40 let službu rabína zastává a že 2 synové. Simon a Samuel u slavnosti té spoluúčinkovali. Po kázání v staré synagoze shromáždili se všichni židé před novým chrámem, kdež čekali přednostu. Po příchodu jeho byl průvod přes náměstí, Kostelní ulicí zase před chrám, kdež dívka Terezie Fiirthová oslovila okresního a pak se mu na polštáři odevzdaly klíče ke chrámu.

F. Bastař otevřel chrám a celý zástup tam vkročil. Na pravé straně u oltáře v připravené stolici se umístil podkrajský s purkmistrem F. Firbasem, na levé straně děkan vikář Eman. Walter. Obřady počaly zpěvy, podkrajský Fr. Bastař držel přiměřenou řeč a pak táborský rabín p. Gutmann Klemperer kázání o zasvěcení nového chrámu.

V r. 1848 zúčastnili se zdejší židé při zřizování národní gardy. V městském archivu jest Seznam židovských gardistů, kteří prohlásili opatřiti .si sami zbraň a od nich složený obnos: Samuel Fiirth 14 zl., Jonas Schwarzkopf 14 zl., Bernard Fiirth 2 zl., Albert Schwarzkopf 7 zl., Heinrich Fiirth 14 zl., Simon Fiirth 14 zl., Daniel Fiirth 14 zl., Ignác Taussig 7 zl., Moses Rubenstein 4 zl., M. Jomek 2 zl., Abraham Schwarz-kopf 14 zl., Leopold Weil 2 zl., Ludwig Weil 7 zl., Abraham Fiirth 2 zl., Simon Schwarzkopf 3 zl., David Fiirth 10 zl., Adalbert Fiirth Í4 zl., Leopold Halm 5 zl,. Ignatz Schwarzkopf 7 zl., Salamon Fiirth 4 zl., Wolf Kubie 4 zl., Jacob Zucker 2 zl., Adolf Zucker 2 zl., Isák Hahn 2 zl., Salamon Schwarzkopf 5 zl., Josef Fiirth 5 zl., Moric Kubie  1 zl., celkem 181 zl.

R. 1866 v Čechách veliké rozčilení způsobila velká aféra krádeží, páchaných v dolech příbramských. Krádeže byly páchány po mnoho let a jako pachatelé označovány byly jisté židovské rodiny v Praze. Následkem toho vzniklo veliké rozhořčení proti židům vůbec a nastálo drancování v různých městech v Čechách, na př. v Hostomicích, v Hořovicích a v S. Bylo sice povoláno vojsko k potlačení těchto nepokojů, ale bylo povoláno nejen do měst, kde bouře protižidovské zuřily, nýbrž i do jiných měst, což považovalo Prusko za opatření proti sobě, okolnost ta zavdala příčinu k výměně not urážlivého obsahu. Bylo to i jednou, ne ovšem hlavní, ale přece jen závažnou příčinou války s Pruskem v roce 1866.

O bouři protižidovské v S. podávám zprávy dle záznamu očitého svědka, městského tajemníka Ondřeje Tichého, a dle zápisů pamětní knihy děkanské.

Výtržnosti počaly dne 12. března 1866, kdy odbýval se v S. výroční trh, druhým rokem nově povolený. Již z rána přicházelo do města množství cizího lidu, z nichž někteří počali hvízdati na píšťalky a při tom pokřikovali „stříbro, stříbro". Vůdcem výtržníků byl hrbáč Pískáček a Magdalena Vališová, vulgo Kozová ze S. K polednímu počalo se častěji ozývati pískání a křik „stříbro, pojďte na židy".

Obchodníci počali rychle skládati zboží a utíkati; kdo se opozdil, tomu byl stánek rozbit a zboží rozšla-

Sehüttenhofen 5