Abraham Herz Josef Fischer' Rb. Leop. Blum -.-■». Synagoga (vnitřek) Rudolf Fanta (Zlonic) Mořic Beneš MUDr. Eduard Taussiz Ferd. Fischer Richard Fanta 5S4» Geschichte der Juden in 'Schüttenhofen. Dějiny Židů v král. městě Sušici, Bearbeitet von Kajetán Turek, Archivar, Schüttenhofen. Zpracoval Kajetán Turek, archivář v Sušici. V r. 1764 v sezení městské rady, dne 11. prosince, jednáno bylo o dekretu o restringování židů v král. městech, a tu rychtář oznamoval, že v r. 1618 nebylo tu židů, musili se prý přiloudati sem v některém pozdějším roku. A bylo by nejlepší, aby toliko 4 nejstarší páry židů v městě zůstaly. Usneseno tedy, sestaviti přesný seznam židů, žijících v S. Tehdy židé podali dne 10. července 1765 obci memoriál, v němž žádají o zachování v městě a O' ochranu, ač doznávají, že písemně nemohou dokázati, že by zde jaká rodina ži-doviská r. 1618 byla a oni z ní pocházeli. Ustanoveno tudíž, aby rychtář, radní a syndikus prohlédli městský archiv. Podle jejich zpráv oznámen podkomořskému úřadu výtah ze starých spisů, kdy židovstvu vykázána byla bašta pro pochovávání. Načež 29. srpna podko-mořská rnisiva nařizuje, že v městě mají býti trpěni ti židé, kteří tu byli r. 1725. V městském privilegiu, stvrzeném Josefem II. 23. září 1764, praví se, „daß die städtische Gemeinde von der Last der Judenschaft entledigt werden möchte", ale na konci se připojuje: „daß dieser Stadt wegen der Judenschaft nichts mehr eingeräumet sein solle, als daß dieselbe nicht schuldig sein werde, größere Anzahl Juden zu dulden als der Juden daselbst in anno decretario gewesen". Židé z vděčnosti obětovali tehda 30 zl. na vydání za privilegia, stálať městu 150 zl. : . Zdálo by se z těchto úředních záznamů, že byli: tu usazeni židé teprve v 18. st. Než není tomu tak. První zmínka o židu sušickém je v Smolné knize z r. 1562, kdy Bartoš, žid, též žid Bartoloměj, byl rukojmím Markovi, lazebníku a Matějovi, truhláři v Horách Matky Boží. Druhá zmínka o židech sušických jest v knize cechu sladovnického z r. 1564. Tehdy v neděli po svatých Třech králích byla valná hromada cechu sladovnického, kdež sepsán seznam osob pořádku sladovnického, kdo a jak po kom vařiti má. V seznamu tom se praví, že vždy třetí týden v řadě pátý bude vařiti žid Bartoš. Tento žid Bartoš byl as majitelem domu, neboť jinak nebyl by přijat do cechu sladovnického, kdyby neměl v S. dům. Tehdy bylo v cechu 48 sladovníků a spolu majitelů domu. Byl to tedy majetný žid, požívající úcty v městě. V domě svém měl Bartoš sladovnu, v níž v r. 1568 sladoval a vařil vždy třetí týden jako čtvrtý. Ještě v r. 1595 a 1596 jest zápis, že v sladovně té bude vařiti Jan Smolík. V pozdějších letech již není zmínky o sladovně ani o Bartošovi. Patrně sladovna zanikla a Bartoš se odstěhoval nebo zemřel. Možná, že dům Bartošův vyhořel r. 1596, kdy 8. června po památce mistra Jana Husa všechno- město opět vyhořelo. (Památná kniha fary velhartické, založená od faráře Vojtěcha. Poříčského Prokopidesa z r. 1588.) Před tím vyhořela S. r. 1592 dne 9. července, kdy zapálilo se u radního písaře, který uhořel i s ■dcerou. Bartoš tedy se as odstěhoval nebo tu zemřel, ale po-chován tu nebyl, neboť židé v S.. neměli v té době hřbitova. O hřbitově činí se zmínka teprve r. 1626, kdy obytní židé 26. července žádají o místo pro hřbitov, jak o tom zápis v registrech: „Jakož jsou židé Josef Březnický, Jakub Řečičky, Šalomoun, žid perský, Levi Březnický a Bernard Březnický, obytní při S. šetrně při J. M. C. rychtáři a pánův v radě města S. vyhledávali, aby jim bašta při domu Jana Audláska z jedné a Tomáše RecJi-líře z druhé strany, na příkopech ležící, k pochování těch jejich mrtvých postoupena a vykázána byla. J. M. C. pan rychtář, pp. radní žádost jejich povolili, avšak na ten způsob, aby výšepšaní židé byli povinni z každého mrtvého těla obci dle nařízení a ustanoveni v jiných městech odvozovati. Co pak se přespolních týká, tu tuplované odváděti budou." Při tomto zápise nebude nemístné, když zmíním se ihned, o další historii hřbitova židovského. V Hřbitov původní brzy již židům nestačoval a proto žádali r. 1661 o jeho rozšíření. V radě dne 18. srpna 1661 bylo usneseno: „Jakož od předešlého magistrátu v tomto městě S., když neb. pan Matouš Voprcha J. M. C rychtářem byl, židům zde zůstávajícím povo-leno bylo, aby se v baště na příkopech mezi chalupami Adama Šperla a Matěje Klatovského, truhláře ležící pochovávati moMi, jsouce pak okolo té bašty . hradba shnilá, na vyhledávání a šetrnou žádost starších židův s povolením vyšší vrchnosti sem přijatých však na ten způsob a výjimku od J. M. G. pana rychtáře a pánův též pánův starších obecních k tomu se povoluje. Poněvadž ta bašta ve zdi městské jest a vyšší vrchnost budoucně by tomu povoliti nechtěla, tehda, aby toto povolení ničeno nebylo. Zatím ále k jejich žádosti ten kus místa v té baště, aby sobě hradbou aneb zdí opatřiti dáli a tu pochovávati mohli. Naproti čemuž dotčení židi jsou a budou povinni od každé osoby koho tu pochovávati dají, z těch, kteří zde zůstávají po dukátu od dítěte až do devíti let stáří po tolaru, od desíti pak let starších po 3 kopách odvozovati a v tom každém času aby nic zatajeno nebylo, upřímně zachovati se mají, však přespolních žádných pod pokutou přijímati a tu pochovávati nemají." Než již dne 31. srpna 1739 v plnosti rady židovstvo v poníženosti přednáší, kterak tak pohřebné místo jich s umrlými tělami již skutečně až na 2 neb 3 osoby vyplněné jest, žádají, aby na ono od Vilíma Fr. Fetrle za chalupou odprodané místo povoleno bylo klásti. Usneseno, kdyby nynější místo pohřební vyplněné bylo, do téhož od neb. Vilíma Fetrle podstoupeného a odprodaného místa tak dlouho klásti svobodno býti má, do- 58? Schíittenhojen 1