Gustav  Strass

Benedikt Stadler

Jakub Freuna

■Josef Stadler

Jul. Stadler

Moritz Lederer

Alfred  Steiner

přísný byl dozor nad řezníky! Když už nemohli si vydržovati vlastního žid. řezníka a od křesť. nemohli očekávati, že bude prodávati výhradně „košer" maso, toho přece dosáhli, že u řezníka Juláka byly dva špalky, na nichž se vysekávalo maso až tuze svědomitě. Ale bylo z toho důvodu přece dosti hádek a i soudů. -—- Také výroba macesů — ty se pekly v obrovském množství v Strašících a rozvážely se ve velikých formanských vozech do dalekého okolí a též do Prahy — byla přísně kontrolována.

V době mého dětství neslyšel jsem nikdy ani o jediném případě, že by byl Žid z okresu rokycanského se dal pokřtíti. V chronice na Zvíkovci je jeden případ z r. 1742 uveden: tam se dar 27 lety Žid Jakub L e b 1 pokřtíti a přijal jméno „Jan Josef František C o n s t a n s". Na Zvíkovci se rodina toho jména nedochovala a ani v okolí nezná se takové rodinné jméno.

Po venkově bylo to duchovenstvo katolické, které se přičinilo, aby „židovská nenávist" neutuchal?! Hlavně v době pašijí dělo se tak šťavnatým kázáním a věrným zachováváním tradičního obřadu. Tak na „zelený čtvrtek" shromáždila se všechna vesnická mládež za vsí, všichni byli vybaveni ř e h t a č-k a m i. Üderem poledne hnul se průvod za hlaholu zvonu z kaple (v Kamenném Újezdě, kde kaple nebylo, byl zvonek ten na kovárně) a pak obešel průvod několikrát po návsi a jednou „za návsí". Byla-li ve vesnici židovská rodina, udělalo se „jí na počest'' před domkem zvláštní „štandrle". Prastará ta „písnička", kterou hoši v průvodu se zvláštním pronika-

vým diskantem odříkávali, zasluhuje, aby zde byla na paměť zachycena:

„Cos to, Jidáši,

cos to učinil,

že jsi svého  mistra

Židům prozradil?

Nyní musíš za  to

v pekle hořeti,

luciperům,  ďáblům

tam býti.

Kyrie  elejson!"

Na „bílou sobotu" chodili hoši „na koledy"; sbírali po statcích vejce a na té obchůzce nevynechali židovského obchodníka, který je -— za to opěvování „Jidáše" pod jeho okny —■ vždy štědře obdaroval.

Jiný „protižidovský" akt v obřadu církevním bylo „pálení Jidáše". Tu byla před kostelem vykopána jáma a v ní spálena figurka z hadrů a slámy — Jidáš. Při tom zpívala venkovská chasa:

„Židé nevěrní,

jako psi černí,

kopali jámu

Kristu Pánu. — —"

Nebýti těchto zvyklostí, živených církví, nebylo ani stopy   náboženské   nesnášelivosti   na   Rokycansku   a soužití Židů s křesťany- bylo v každém ohledu dobré. *

Prameny:

Polit, a školní okres Rokycany, práce učitelská, z r. 1898. Příruční kniha o výsledku sčítáni lidu v r. 1910 a 1921. Jahrb. d.  isr.  Kultusg., 1893194.

Rokycany 3

574

Geschichte der Juden in Ronsperg in Böhmen.

An der Westgrenze Böhmens, vor den Böhmerwald-bergen Lyssa und Hirschstein, liegt in einem hübschen Ta] das Städtchen Ronsperg (č. Poběžovice na Šumavě). Die jüdische Siedlung in R. reicht bis in das 16. Jht. zurück. Der erste Tempel soll sich in der ehemaligen Christenstadt befunden haben. Der zweite Betraum befand sich im Hause des Schuhfabrikanten Otto Man. dle r in einer Dachkammer. Erst im J. 1816 wurde ein Terapelgebäude errichtet, welches große Ähnlichkeit mit der Prager „A'ltneusynagoge'" hat. Im selben Hause befanden sich die Räume für die jüd. Schule und die Rabbinerwc-hnung. In früheren Zeiten befand sich auch in R. eine große Jeschiba. An der Stelle, an der der gegenwärtige Tempel steht, wurde vor einigen Jahren die „Mikwa" freigelegt und in derselben ein großer runder Stein gefunden, der eine alte hebr. Inschrift aufwies. Nach der Inschrift dieses Steines, der aus dem Jahre 1744 stammt, badete in dieser Mikwa der bekannte Gelehrte „Baal Sehern". In ihrer Glanzzeit zählte die jüd. Gemeinde R. ca. 240 Seelen. Schon im J. 1893 sank diese Zahl auf 130, heute auf 50 Seelen herab.

Gegenwärtig leitet die Geschicke dieser einst blühenden jüd. Gemeinde in vorbildlicher Weise Siegmund M a li d I e r, dessen humanitärer Sinn namentlich in der Flüchtlingsfürsorge zum Ausdruck kam, dessen Stv. Heinr. Lampl, Ausschuß: Rieh. Österreicher, Siegfried M a n d 1 e r, Michael Eisnei, Rudolf L e d e r e r, Hermann K 1 a u b c r, Kassier: Oberinspektor der St.-B. i. R.   Adalbert   W e i 1.   Ein

ber. — Der T. V. ist Heinrich Lampl. Von den früheren Rb. konnten nur die Namen B r u ml, S l e r n.

7

Der Baalschemstein Ein Stein aus der Mikwa von Ronsperg aus dem Jahre 1744

Zeichen der Beliebtheit der hiesigen Juden ist es sicherlich, daß drei Juden im Gemeinderat sind, u. zw.: Siegm. Mandler, Michael Eisner und Ing. Moritz Klau-

Die Ronsperger Mikwa

Spatz und Rb. Bernhard Glaser   (dzt.   Mies)   ermittelt werden.

Die K. G. setzt sich aus den Orten Ronsperg, Metz-ling, Wassersuppen-Haselbach zusammen; diese haben auch eine gemeinsame C h e w r a-K a d i s c h a, deren Vorsteher Hermann W e i s s h u t, Gustav und Abraham Langschur waren. Letzterem verdanken wir die Renovierung und Katalogisierung des zirka 300 Jahre alten Friedhofes. Von den um die K. G. verdienten Männern wären zu nennen: der Philanthrop Abraham Langschur, Wissenschaftler: Univ.-Prof. Dr. Starkenstein, Prag (einer seiner Vorfahren war Schemen Rokeach). Industrielle: Heinrich O e s t-r ei eher, Was. Biersuppen (Nemanice) — gestorben, Bernh. We t zl er, Großindustrieller in Wien (aus Metzling stammend). Die alte Judengemeinde Metzling hatte gleichfalls eine Betstube und Friedhof; beide werden seit zirka 50 Jahren nicht mehr benützt. Ein eigenes Archiv besitzt die — heute sehr arme — Gemeinde nicht, doch dürften im hiesigen Archive des Grafen Coudenhove-Ka'lergi zahlreiche jüd. Urkunden vorhanden sein.

Abraham Langschur

geboren in Ronsperg, Haus Nr. 45, am 22. Juni 1841 als Zwillingskind. Nachdem Abraham L. die jüd. und öffentl. Schule des Ortes besucht hatte, war er auf der damals noch utraquist. Realschule in Taus. Seine

575