Geschichte der Juden in Rokitzan und Umgebung. Bearbeitet von Jaroslav Polák-Rokycana, Prag. Dějiny Židů v Rokycanech a okolí. Zpracoval Jaroslav Polák-Rokycana, Praha. -LJějiny Židů v Rokycanech nesahají do dávných let! Ještě před r. 1848 nesměli Židé — až na jedinou rodinu Jáchyma Lederera, který si zjednal pro sehe a později též pro svého sýtia Jakuba práva měšťanského — bydleti. Bude proto úkolem vylíčiti dějiny Židů v nedalekém okolí města R., než dospějeme k době, kdy se i zde ustavily první počátky náb. obce. O prvním sídlišti Židů v okr. rokycanském nezachovaly se bezpečné zprávy. Nejstarší z nich jsou „Knihy Haskary" Chewra Kadischah v Terešově z r. 1623 8) a knihy pamětní žid. dobročinného spolku „G emilaš chasodi m" z Prašného Üjezda z téže doby. Musela tedy době té předcházeti asi hezká řada let, než se roztroušení zde Židé spojiti v „obec" a než v ní vznikly dobročinné a charitativní spolky. Zmíněná kniha zádušní líčí příchod prvních kolonistů-Židů do Terešova tak, že prý „asi před stoletím" — tedy kolem r. 1520!! — přistěhovali se sem za krále Vladislava četní zámožní občané z Prahy, státní a dvorní úředníci a s nimi i veliký počet rodin z Židovského města pražského, protože se chtěli spasiti před morem, který zuřil v městech pražských. Také blíže Rokycan, „na Vršíčku", usadili se tehdy na nějakou dobu stavové čeští, aby tam přečkali „morovou ránu"; na památku byla tam pak zřízena pěkná kaplička, která se dosud zachovala. Židé v okolí rokycanském byli patrně do těch dob něčím neobvyklým, může však i býti, že to byl strach před roznášením nákazy, který působil, že vrchnostenský úředník příchozí Židy z Terešova ihned vypudil. Ubozí tito lidé byli nuceni tábořiti v blízkých lesích, když ani vesničtí obyvatelé k nim nebyli vlídnější. Zanedlouho poté bylo nalezeno v lese několik mrtvol, zřejmě morem zahubených lidí, mezi těmi byli i poznáni někteří z těch, kteří byli z Terešova vypuzeni. Tyto mrtvoly byly pochovány na místě, kde byly nalezeny, v hromadném hrobě, a mohyla nad jich hrobem se ještě před nemnoha lety ukazovala. Některé rodiny těchto žid. exulantů — zdá se — přece se trvale usadily v Terešově a též i v některých okolních obcích, co dosvědčují příjmy pánské, které vykazují za poplatky Židů vrchnosti nedlouho poté již pravidelné položky. Jsou to pevně smluvené platy za pohřební místo, které nese odtud jméno „Bet olam'' a je to právě týž pozemek, na němž se nalézala ta mohyla těch prvních, morem zemřelých Židů v Terešově. Z každého mrtvého Žida musela o. ž. zaplatiti do důchodu panství 45 krejcarů. Tento poplatek zůstal v platnosti do r. 1763, kdy bylo upuštěno od vybírání z každého pohřbu zvláště a byl sjednán paušál roční 10 zl. k. m. „bez ohledu na počet v tom roce zemřelých". Zároveň však bylo dovoleno Židům hřbitov rozšířiti, zdí obehnati a cestu zříditi, co vše dokončeno bylo r. 1768. Po založení hřbitova zřízena byla i instituce žid. pohřebního bratrstva a s ní i první náb. obce žid. v nynějším okresu rokycanském. Teprve později vznikla odlučováním se od této mateřské obce jiná pohřební bratrstva a náb. obce. Terešovské žid. pohřební bratrstvo pozůstávalo r. 1798 z 64 členů, bydlících v Terešově, 7 v Huti, 7 ve Lhotce, 2 v Cer-hovicích, po 1 v Radnicích, Cheznovicích, ve Svinné a ve Skrejích, 2 ve Švabíně, 2 v Liblíně, 5 ve Zví-kovci, 40 v Prašném Ujezdě, po 2 v Chříči a v Loho-vičkách, 28 v Řešihlavech. Do obvodu žid. obce terešovské náležely i obce Lhotka u LibJína, Chlum, Skoupý a Osov. Těmito počty Židů nejsou zdaleka všichni Židé obce Terešovské vypočteni, neboť nemusel býti každý Žid také členem žid. pohřebního bratrstva. Již r. 1680 měli Židé v Terešově, v Prašném Ujezdě a v Ěešihlavech malé modlitebny, v nichž se i vyučovala mládež v počátcích žid. vědiy. R. 1816 postavila terešovská náb. obec při žid. břbi-tově malý domek pro hrobníkaT. jimž však nesměl býti rozmnožen počet Židů, vrchností do ochrany vzatých. Počet rodin zatím více a více vzrůstal a poměry v mateřském spolku pohřeb, bratrstva byly tuze stísněné; i odloučili se r. 1821 Židé z R e š i-hlav a z Chříče, založivše vlastní své hřbitůvky a pohř. bratrstva. Základní bratrstvo pohř. v T. sebralo během těch dlouhých let svého trvání slušné jmění ve způsobu menších nadací za záduší (maskir); úroků z těchto nadací užívali učitelé židovští na „chédrech" v T., Prašném Ujezdě a v Řešihlavech. Kolem r. 1890 vystěhovali se Židé ze všech těchto obcí, v nichž zanikly i školy, rovněž i kostel v Řešihlavech. Ještě o hlavních svátcích konají se bohoslužby v kostelích v Terešově a v Prašném Ujezdě, leč i ty zanikají. Kolem r. 1700 povstala žid. obec Osek u R., kdež pro ni bezprostředně za zámeckou zdí u silnice postavil hr. Waldštýn řadu domků, chráněnou s dvou stran silničními závorami čili „šraňky", takže v takto utvořené „židovské ulici" bylo o šábesu úplné ticho a klid, nerušen formanskými povozy. R. 1817 byla ž. o. v Oseku již tak početná, že si již zřídila vlastní svoji modlitebnu; hřbitůvek však založen byl již mnohem dříve, zdá se, že ihned po jich usazení se v Oseku. Když pak byly r. 1870 prolomeny hráze nesnášelivých měšťanů rokycanských a tam se usadila rodina Jáchyma Lederera a záhy potom i četné jiné, tu zvolna stěhovali se Židé z Oseká do R., takže již r. 1872 tato malá obec židovská se rozchází. V témže roce byla založena ž. n. o. v Rokycanech, která převzala ve svoji správu (a k dalšímu používání) též starý hřbitůvek v Oseku. Jednou z nejvážnějších rodin „starousedlých" Židů oseckých je Stadlerova. Z té byl Bernard Stadler, Rokycany 1 572 první preelst. n. o. v tx.r. tež tltouhä léta matrika-ř e m. Není bez ironie, že za jeho úřadování přišel, dotaz z arcibiskupské konsistoře v Sarajevu, aby byl zaslán výpis z židovské matriky pro T. E. pana - ar cibi skupa Stadler a, který pochází z rodiny oseckých Stadlern. To tehdy nevěděl sám pan matrikář Stadler. Z rodiny té pochází velkoobchodník Jakub Stadlerv R.., .pak bratří Josef a Leopold Stadlerové, budovatelé Světové firmy „J. Stadler a spol., továrna na výrobu zámišového dégrasu ve Vysočanech" a j. Odštěpením od mateřské o. ž. v Terešově a Oseku vznikly nové obce v Radnicích, kde jsou dosud potomkové nejstarších těch rodih: J. L. Popper, velkoobchodník uhlím a obilím, pak Bratří Treulich o v é, obchod smíš. zbožím. Dále byly četnější obce ve Volduchách (rod. Wedelesöva), Skořicích, Tymákově (rod. Ledererova), Príko-s i c e a j. Ve Z b i r o z e koupil si dům první Žid Bernard L ö b 1 z Terešova v r. 1781, po něm r. 1796 Izák Freund z Cerhovic a r. 1797 Mojžíš Bobek z Terešova R. 1775 usadiil se v R. Samuel Lederer ze Spáleného Poříčí, který předtím již mnoho let chodil „hauzírem" po širokém okolí rokycanském se střižným zbožím a byl u venkovského lidu velice oblíbeným. O zbudování žid. obce rokycanské, její školu a kostel měl on veliké zásluhy. Jeho syni byli: bratří -Adolf a Emanuel Le.dererové, továrna látek v Liberci, Ignác L e d,-e r é r, továrna w a r n s-dorfských látek; dcera jeho Marie provdána za obchodníka a dlouholetého pokladníka ž. o. v R. Emila Poláka, později v Kamenném Ujezdě u R. Stanovy ž. n. o. v R. byly teprve v r. 1875 potvrzeny, avšak obec měla již r. 1871 svoji náboženskou školu s právem veřejnosti. Vyučovací jazyk na této škole byl —• jako na všech školách toho druhu a té doby — německý. Úřední dozor na vyučování vykonával kněz něm. řádu tepelského, který sem dojížděl dosti často z Plzně a děti zkoušel — i z hebrejštiny! Učitelé zde byli Jakub Goldstein (pozdější rabín v. v. v Nymburce), pak do r. 1892 učitel Filip B ö h m, který zemřel v Chotěboři roku 1898. Škola a synagoga byla v obytné budově — vlastnictví ž. n. o. od r. 1871 — na hořejším) nároží Janského náměstí; tam se také konaly schůze ž. o. Kostelníkem (šames) obce byl dlouhá léta Šimon Sachs, košerákem Mojžíš Gottlieb. Oba nebyli —- jako obyčejně všichni tito funkcionáři — požehnáni statky vezdejšími, jako spíše četnými rodinami. Avšak zvláště dítky M. Gottlieba z vlastních sil domohly se slušných posic. Jeho „konkurentem" po blízkém okolí byl Edvard Münz —, oba totiž kupovali „kůžičky" a kozy. U rodiny Miinzovy bydlela přespolní židovská mládež v kruté době zimní, kdy nemohla ze školy domů. V pátek odpoledne se pak děti vypravily domů, aby v neděli ráno se vrátily do školy. Podle tehdejšího zvyku nebylo v městě rodiny, která by nebyla měla kromě rodinného jména ještě nějaký „přídomek", pojmenování anebo přezdívku. Nikdo neřekl, že byl u Jáchyma Lederera —, ale u „I. a c i ň á k ů", Vojtěch Porges a rodina u „F o u-k a 1 ů", a dokonce měly Rokycany svého „M o n t e-f i o r a", starého pana B a s c h e, tchána obchodníka Josefa Steiner a. V blízké vsi Kamenném Ujezdě usadil se v r. 1870 Žid Ž. Man d 1, který se vyznamenal ve válce r. 1866 a bral několik let t. zv. „graciál" (invalidní rentu). Jeho žena Rachel provozovala tam koloniální obchod, ale vedle něho — snad hlavní její důchod — byly v té době obvyklé „„peněžní", obchody, ..které, nepřidávaly Židům nijak ria. lásce v křesťanském obyvatelstvu. Starý Mandl byl přenáramný; karbaník, vlastnost tehdy mezi venkovskými Židy velmi rozšířená. R. 1891 přišel na školu v Rokycanech známý žid. pedagog a oblíbený učitel Jakub Freund. Týž nar. se r. 1843 v Pravovíně u D. Královic a počal svoji učitelskou kariéru v Dolních Rakousích, kde byl několik let na veřejné škole v městečku Petzenkirchen činný. Poté přišel na žid. školy v Mírovicích a v Líbeznících, pak -— dva roky — v R. a od r 1893 do svého skonu —■ r. 1906 — byl v J i s t e b-n i c i, kdež je i pochován. Zemřel ve věku 63 let, jsa oplakáván četnými vděčnými žáky. Poslední učitel na žid. škole v Ř., který však již uzavřel její vrata, aby se již neotevřela, byl r. 1893 učitel Josef Fischer. Škola byla toho roku zrušena po návrhu známého českožidovského předáka a starosty rokycanské obce pana JUDra Rudolfa Katze. Soužití Židů rokycanských s českým jich okolím bylo co nejkrásnější! „Protižidovských" nálad nebylo ani v dobách, kdy národní nadšení bylo na vrcholku. Ledaže se někde projevila v soutěži obchodní, ale ani tenkráte nevybočoval projev ten v zjevy nepřátelské, jaké se ve společnosti české několikráte opakovaly v letech 1897 a později. Naopak, nebyly vzácné případy, že Židé se důkladně sžili s jich okolím, příkl. pan Adolf Lederer, výborný pianista, byl nepostradatelným na všech zábavách kteréhokoliv spolkového podnikání v R., nabyl záhy práva měšťanského, byl jmenován za R. do Obch. a živ. komory v Plzni, „Sokol" rokycanský má v nejstarších seznamech svého členstva bry Ludv. Eisnera a Emila Poláka. O pohřbu bra Eisnera to právě bylo, kdy u přítomnosti téměř celé župy sokolské byl donucen rb. Jak. Gold stein k prvnímu českému proslovu na žid. hřbitově a když zanedlouho poté konal týž rabín v synagoze český maskir, tu strhla se mezi starými pány bouře nevole: třeba že nebylo u nich nenávisti oproti české řeči, kterouž ovládali všichni dobře, ale v synagoze a o svátcích nebyla jim „pobožná". Teprve po zbudování pražského „Or Tomi-du" podařilo se úsilí některých pokrokových členů obce (pp. Ad. Lederera, Josefa Steinera a Emila Poláka) znovuzřízení české bohoslužby v rokycanské synagoze. Počet Židů jak v městě tak i v okresu od roku k roku klesá. Ještě při sčítání lidu dne 8. března 1890 bylo v R. 43 žid. rodin s 206 osobami; r. 1910 již bylo jich jen (i s vojskem) 98 a r. 1920 dokonce jen 66 osob. V celém soudi. okr. rokycanském bylo r. 1910 288 Židů, r. 1921 203 Židů; v soud. okr. z b i-rožském bylo r. 1910 166 Židů, r. 1921 109 Židů. Z těch hlásilo se k národnosti žid. v soudním okr. R. 5 osob, v soudním okr. Zbiroh 14 osob; ostatní Židé přihlásili se k národnosti české. Počet Židů v R. je potud nepřesný, protože jsou v číslech těch obsaženi i vojáci žid. vyznání, toho času v tamní posádce jsoucí. To jsou také ti, kteří přiznali při sčítání lidu „židovskou národnost". Příjem obce obnášel r. 18 9 0 1176 zl., vydání 1098 zl.; náb. daň byla předepisována ve výměrech od 6 zl. do 40 zl. Toho roku zasedali v předst. Mořic Lederer, předs., zástupce Hynek Stéiner, pokl. Gustav S t r a s s, zapisovatel Emil P o 1 á k, revisor účtů Marek Hartmann, předs. kostela a dozorce školní Adolf Lederer, uč. a rb. Filip Böhm; předs. pohřebního bratrstva a matrikář Josef Stadler. Židé v R. dbali až úzkostlivě žid. ritu; zvláště Rokycany 3 573