Zid v kterém létu zde zůstává specifice mezi kolům-námi se vynajde. 3. Též v tý poslední zprávě žid. domy buď stojící aneb pusté zejména se jmenují a naposledy při závěrku jsou sečteny do jedné šumy. 4. Na vykázání téhož místa, totiž té ulice, kde nyní bydlíme, žádné psané pojištění od slavné paměti jich knížecí milosti nám dáno není a tak nemajíce se čím vykázati, myslíme, že snad starší naši, kteří již zemřeli, mohli nějaké obdarování míti a tou vojnou to zmrhali, v kterém ale čase a od koho jsou takové domy naše koupené, to v té poslední zprávě jeden každý dům obzvláště mezi kolumnami se jmenuje. 5. I ten omyl se napravuje a v té poslední zprávě mezi kolumnami jak postoupně v který čas se který z Židův sem do R. dostal aneb zdaliž se zde zrodil, 0 jednom každém obzvláštní zmínka se činí. 6. Též v poslední zprávě mezi kolumnami o těch, kteří řemesla provozují, jistá zpráva se nalézá. 7. Co se dotýče v handlovních věcech tři, čtyři se na to skládáme, však přes pole na 3 a 4 míle svůj obchod vedeme a co se nám nahodí koupíme, jako i od dobytka a zabíjíme; podobně i v našich domácích krámských handlich i jinších obchod provozujeme. 8. V poslední zprávě nejen mezi kolumnami specifice celá o. ž. popsána jest, ale i při závěrku všichni položení do jedné sumy sečteni se vynacházíme. A že jsme se v první zprávě svýma vlastníma rukama nepodepsali, poníženě za milostivé odpuštění žádáme a poněvadž se ve všem na poslední zprávu naši, kterou jsme vlastně Jeho Milosti Knížecí sekretáři pod datum 27. maje 1651 do rukou odvedli, odvoláváme, tam vlastní podpis rukou našich nalézá se." V podrobném seznamu, který této zprávě připojili, uvádějí v sloupcích jména mužů, žen i dítek, jejich stáří, dobu, od které v K. bydlí, od koho domy koupili, a řemesla, jež provozují. Podle tohoto seznamu bylo všech 218; hospodářů bylo 20, podiruhů 24, vdov 6; pustých domů bylo 8, tedy více než třetina. Podle zaměstnání byl 1 lékařem, 2 byli sklenáři, 1 koželuhem a 2 krejčí. Měli rabína, kantora, učitele, školníka a hrobníka. Pocházeli z Budýně, Libochovic, Prahy, Kolína, Boleslavi, Kostelce, Teplic, Eidlic, Hradiště, Halberstadtu, Frankfurtu, Hamburku, Magdeburku, Krakova; kantor byl z Prostějova. Z těchto se mnozí přiženili a přivdaly do R. Avšak i v tomto podrobném seznamu byíý shledány nedostatky, hlavně v 5. bodě, v němž se odvolávají na výsady, které vlastně svědčí proti nim, neboť se v nich slibuje ochrana Židům zde usedlým. Věc 'byla předložena knížeti k posouzení; tento obmyslil je 11. června tímto osudným dekretem: „Jeho osvícená milost a pán pan Václav, kníže saganský, kníže a vládce domu lobkovického, knížecí hrabě pernstejnský. pán na Chlumci a Roudnici nad Labem, zlatého rouna rytíř, jeho milosti císařské tajný rada, komorník, polní maršálek-nařízený nejvyšší a dvorské válečné rady president z vlastního váli, k ali, všelijaké handle, obchody na velké zkrácení poddaný česťanův provozovali, Židy odjinud dle libosti své přijímali, ezi sebou osazovali ld š é jě í ipo-ch ty ijskýmu, pí: v . li dnech 1000 kop a do sv. Havla příštího roku "druhých Í000 kop do rentamtu jeho knížecí milosti vyzdvihl. Pokudž by pak v těch jmenovaných termínech tak tíž Židé se nezachovali ä kterouž nadepsané sumy kvótu v určitém čase nesložili, tehdy aby ihned on Tomáš Kosojský jich synagogu v městě Roudnici zámkem zavřel, jim do ní jakýmkoliv způsobem vcházeti zapověděl a z domů jich vycházeti nedal, žádného křesťana k nim nepřipouštěl, ani handl obchody při jarmarcích, trzích neb kdekoliv jinde pod ztracením toho všeho, což by měli, provozovati nedopouštěl. Při tom aby týž Tomáš Kosojský do listů jenom ty Židy, kteří by v městě R. pořádně ostávati směli) uvedl a tni při kanceláři jeho knížecí milosti dvorské.. . jeden exemplář při kanceláři zámecké panství roudnického složil, aby mimo to žádný bez obzvláštního ohlášení jeho knížecí milosti tam bydleti neb se usaditi mohl, jakož také když se některému mužského neb ženského pohlaví dítě narodí hned po obřízce, aby se v náležité poznamenání uvedl; mimo to, poněvadž v čase nepokojném tributu do důchodu jeho knížecí milosti po 400 kopách ročné odvozovali a k tomu obzvláště nepřátelským oficírům vojenským mnoho peněz dávati mohli, nyní pak majíce od dávna zadostiný .pokoj a handl bezpečně provozovati mohou, aby každého čívrt léta do důchodu jeho knížecí milosti po 200 kopách skutečně odvozovali. K čemuž ke všemu, aby on Tomáš Kosojský dle povinnosti dostatečně. . . milostivou a jistou vůli jeho knížecí milosti poslušně naplnil. Actum na hradě pražském v domě našem pernstejnském 11.: juni 1651." - To bylo hrozné nadělení pró roudnické Židy. Pokuta, která jim byla uložena, byla veliká a representovala cenu 9-—10 domů, které obývali. Prosili za odpuštění, slitování, slevu, ale bez úspěchu. Ježto včas nezaplatili, byli uvězněni a nebyli dříve z vězení propuštěni, dokud nesplnili vše. Svými prosbami dosáhli jenom tolik, že jim roční dávka z předepsaných 800 kop byla snížena na 500 kop, ale kníže vlastně neměl právo ani tyto žádati, neboť usnesením sněmu království českého z r. 1650 byli Židé v Čechách prohlášeni za císařské regále a měli platiti jen císařské kontribuce, které byly také velice' značné. : Ku podivu, tři léta nato, bylo roudnickým Židům uloženo opět týchž 8 otázek k zodpovědění. Odpověď jejich zněla hodně devótně. V r. 1656 bylo jim uloženo, aby platili ročně ještě 30 kop" za „košer",' víno a oni musili i tento závazek přijmouti. Ale vrchnost dovedla i jinak- jich vykořisťovati, tak na příklad musili v r. 1661 převzíti od vrchnosti 8 koní za přemrštěnou cenu a prodělali na nich 400 kop. Také množství ovcí musili ročně za vysokou cenu odebírati, ač věděli, že utrpí na nich velikou ztrátu. Nedoplatky byly na nich vždy přísně vymáhány, obyčejně byli jejich starší vrženi do vězení a tam podrženi, dokud nebyl poslední groš zaplacen. Starším (starostou) Židů býti, nebyla tedy veliká slast, neboť starší byli skutečně za celou obec zodpo-vědni, ale přes to toužili Židé po této hodnosti a neradi se jí vzdávali, když jí jednou dosáhli. A to nejen pro čest, kterou tento úřad přinášel, nýbrž i pro ma-terielní zisk, který z něho plynul, ježto páni starší dovedli vždy při repartici daní zaříditi věc tak, aby platili oni a jejich příbuzní pokud' možno nejméně. Proto" bývaly při nových volbách často" nějén neshody, ale i hádky. Z tohoto důvodu zasáhla knížecí kancelář a vydala v r.. 1663 a v r. 1667 daňový řád, který byl později (poněkud pozměněn. Tento byl již psán německy, neboť asi v šedesátých letech zdomácněla již němčina na knížecím zámku. Již r.' 1671 přihodilo se, že nedodrželi roudničtí Židé při repartici 14. června konané všecka ustano-"vení předepsaného řádu, zato byli tři hlavní vinníci rabín Efrajim R e d i s c h, primátor Abraham S a 1 u s a David M š e n s k ý pokutováni 600 zlatými. : 23. května 1673 předložili Židé sami daňový projekt, žádajíce jeho schválení; účelem jeho bylo spravedlivé zdanění všech. Dovídáme se z něho, že dnešní „náb. daň" slula tehdy „Tonz"4) neboli ,.Perdon'"'). Podle tohoto projektu měli všichni roudničtí Židé a i cizí Židé, kteří se zde kratší nebo dejsí dobu zdržovali, platiti daň z pokrmů a nápojů (z této byli vyjmuti rabín, chrámový zpěvák, kostelník a hrobař) a ze všech výdělků (bez výjimky), a to takto: . 1. Každý oznámí, jaké má jmění (hotové peníze, Uoudnice n./L. 5 526 stříbro, zlato, dobytek atd.) a to se poznamená . do zvláštní obecní knihy. Z každých sta zlatých bude se platiti čtvrtletně 1 zlatý. Má-li někdio ruéně nežli 100 zl. jmění, zaplatí v témže poměru. 2. Obchoduje-li někdo vypůjčenými penězi, zaplatí z každého sta zlatých 22 kr. . 3. Sirotci, kteří mají jmění, zaplatí ze 100 zl. čtvrtletně 30 kr. 4. Kdokoliv zde bydlí trvale anebo jen se zde přechodně zdržuje, ať jest to muž nebo žena, student, panna, vdova, služebný, služebná anebo kdokoliv jiný, zaplatí z každého pro obchodování koupeného předmětu za 1 zl. 2 vídeňské feniky; kdyby vyměnil předmět za předmět, dá podle ceny vyměněného předmětu za 1 zl. 2 vídeňské feniky. 5. Řemeslník zaplatí za zakoupenou surovinu za každý zlatý 4 feniky. 6. Kdo pracuje za mzdu, dá ze zlatky 3 kr. 7. Zprostředkovatel zaplatí z výdělku ze zlatky 6 kr. 8. Juristi zaplatí z výdělku ze zlatky 6 kr. 9. Kdo chová ovce na polovinu se sedláky, dá za každý zlatý, který utrží za vlnu, 3 kr. a z každé ovce 1 kr. 10. Kdo se žení, zaplatí z věna z každého zlatého 2 feniky. 11. Potravní daň: z 1 libry masa 1 fenik, z krocana, husy, kachny, slepice, páru holubat 2 feniky, z libry tvarohu 1 fenik, ze. strichu ořechů, jablek, sušeného ovoce 3 feniky, z bečky másla, medu 2 feniky, z ryb 1 fenik, z bečky kořalky 1 fenik, z bečky medoviny a vína 2 feniky. 12. Tyto dávky budou vybírati 4 ustanovení členové obce a to vždy v pátek a v pondělí a každý má povinnost k nim se dostaviti a vsvou částku řádně zaplatiti; kdo se úmyslně nedostaví, bude potrestán. . 13. Trest činí desateronásobný poplatek, z čehož polovina připadne do knížecího důchodu; provinil-li se člen výboru, musí svůj úřad složiti a není více volitelný. Výběrčí nemají právo něco sleviti nebo s platem posečkati. . 14. Židé z Čech zaplatí v témže poměru jako Židé domácí, avšak Židé cizozemští zaplatí dvojnásobně. 15. Obchoduje-li cizí Žid s domácím, má tento povinnost uzavřený obchod výběrčím oznámiti, neboť on ručí za správné zaplacení. 16. Výběrčí musí bdíti, aby neušlo nic zdanění. 17.: Peníze-vloží se do skříně se. 3 zámky, k nimž obdrží tři Židé klíče a to primátor, nejvyšší poplatník z výboru a z obce. 18. Pokladna smí býti otevřena jen v přítomnosti starších; z peněz zaplatí se nejprve císařská kontribuce, pak knížecí dávka a konečně zbytkem uhradí se vlastní potřeby. 19. Z koupeného obilí pro obchod zaplatí se „tonz" takto: Ze strychu pšenice, hrachu, pohanky, prosa, čočky 6 feniků, ze strychu žita 4 feniky, z ovsa 2 feniky. Koupí-li však Žid obilí k vlastní potřebě, nemusí nic z něho platiti. 20. Koupí-li koně nebo jiný kus velkého dobytka, zaplatí z každého zlatého 2 feniky. Vymění-li kus dobytka za jiný, zaplatí 3 feniky a z peněz, které doplácí, z každého zlatého 2 feniky. Vymění-li kus do- • .bytka za jiné zboží, dá z každého zlatého ceny. zboží 2 feniky. Všichni Židé zavážou se svatou přísahou, že budou vždy těchto 20 odstavců svědomitě dodržovati. . Tento návrh vypracovali Židé a předložili k schvá-Jení, jehož dosáhli. Byl to systém diaňový krutý a malicherný. Týden co týden musili se zpovídati ze všeho, •co koupili k jídlu a. co pro obchod; každou libru tva- roliu inusili. ohlásiti! Tak se také dověděla celá obec o všem, neboť výběrčí nebyli vázáni mlčenlivostí; od té chvíle nebylo žádných obchodních tajemství, čímž jednotlivci velice trpěli a na co si často stěžovali. A přece neustoupili od tohoto systému, neboť zatěžoval stejnoměrně všechny; zdálo se, že jest spravedlivý. Obecní pokladna potřebovala peníze, mnoho peněz, a proto bylo i jmění sirotků zdaněno. V r. 1680 vydal knížecí kancléř Schadner z Greifen-felsu roudnickým Židům nový policejní řád, který měl některé nepořádky odstraniti. Obsahuje tyto body: 1. Kdo nepřispívá k obecním výdajům alespoň 22Y2 kr. měsíčně, nemá býti do výboru obce volen. . 2. Poněvadž se mladí lidé hrnou k úřadům, proto se ustanovuje, že teprve 6 let po svatbě nabývají pasivního volebního práva, jakž tomu jest i v ML Boleslavi a v České Lípě. Avšak za písaře lze jich použíti. 3. Kdo nemá svůj dům, nemá býti volen za starr šího. 4. Kdo nezastával nižší úřad, nemůže zastávati úřad vyšší. 5. Kdo neplatí 45 kr. měsíčně daně, nesmí si na svůj dům nic vypůjčiti, neboť by neměl čím obchodovati a nebyl by ani císaři ani knížeti na prospěch. 6. Teprve 3 léta po svatbě smí se kdo státi výběrčím daní. . 7. -Pojme-li roudnický Žid roudnickou Židovku za ženu, mohou bydliti V.R.; kdo má několik dcer a provdá je za cizí Židly, smí se zde usaditi pouze mužové dvou; výjimka se připouští jen, kdyby byl manžel třetí student anebo veliký učenec; student, který se sem přižení, jest první rok po svatbě zproštěn všech břemen, pokud sedí doma a studuje, i na výročním trhu smí zboží vykládati; chodí-li však i do vesnic, musí platiti jako každý jiný. 8.--.V jednom roce nesmí se více nežli 4 svatby v R. konati, pokud svatebčané chtějí zde zůstati; chtějí-H se stěhovati jinam, pak se smí kdykoliv jejich svatba v R. konati. Také vdova roudnická smí se opět provdati, i když 4 sňatky v onom roce již předcházely. 9. Kdo neplatí měsíčně na daních alespoň 1 zl., nesmí si držeti příručího, který by za něho do vsí chodil a pro něho obchodoval. Tento policejní řád chtěl uvésti pořádek do obce: ve skutečnosti omezoval svobodu a prospěl více bohatým nežli, chudým. Zajímavé jest, že učenec „talmíd-chochom" požívá v něm zvláštní ochrany. Pravděpodobně byly již tehdy v Čechách poměry, jaké dnes nalézáme dosud v Polsku, že rodiny hledaly pro své dcery v první řadě učené ženichy a poskytovaly jim po svatbě celé zaopatření, aby mohli nerušené ve svých započatých studiích pokračovati. (Dr. R. Feder, Č. žid. kal.) R. 1650 usnesl se sněm král. českého na vyhoštění Židů z království, avšak někteří páni ponechali své Židy na panství, když tito za ochranu zaplatili. Také roudničtí Židé zaplatili tuto ochranu dvojnásob: jednou králi, po druhé vrchnosti. R. 1728 končí se zprávy v zámeckém archivu o Židech, takže nevíme, zdali byli vyhoštěni Židé z R. a kam se odstěhovali. Vysoce důležitou sbírku listin 7. archivu zámku v R. nad L. otiskl prof. dr. Rieh. Feder v různých ročnících Č. ž. kalendáře, kamž čtenáře odkazujeme. Veřejná ž. náb. škola byla v R. zřízena r. 1841 na popud tehdejšího rb. Abr. K o h n a ; předtím byly jen soukromé chedery u jednotí, bohatých rodin. Právo veřejnosti obdržela škola ta r. 1846 a byla dvoutřídní. Na škole působili tito učitelé: Ludvík lohn, Lazar Reich (nar. r. 1820), Filip Neu-