Geschichte der Juden in Protivín.

Bearbeitet von Fachlehrer Frant. Krhoun, Protivín.

INejstarší žid. dům v Protivíne je podle domnění nynějšího jeho majitele Felixe Richtera, obchodníka, dům č. 111 v Blanické ulici.

Pan Richter myslí, že dům ten byl v jakési souvislosti se žid. náb. obcí v P. Rodina Richterů patřila prý, soudí p. Fel. Richter, mezi žid. rodiny, které byly pod ochranou milostivé vrchnosti (tak zvaní šutzovní Židé). Takových rodin prý bylo málo. Jen nejstarší syn takové rodiny se směl ženiti.

V P. synagoga nebyla; byla zde jen dřevěná modlitebna. Když r. 1857 při velkém požáru vyhořela, najali si zdejší Židé v domě p. Zelenky čp. 22 pokoj, který si upravili na modlitebnu. Asi r. 1889 či 1890 koupili si dům čp. 113 v Blanické ulici po> Šaloinounu Ignáci (Jonáši) Weilovi (zač, už se neví) a zřídili si v něm modlitebnu. Od r. 1923 se v ní už nemodlí; nyní ve V o d ň a n e c h.

Rabíni v P. také nebývali, jen učitelé, kteří ise i modlili, předizpěvovali a také košerovali.

Do r. 1878 byli pochováváni v P. zesnulí Židé na žid. hřbitov na Pražáku u Vodňan. Zdejší žid. hřbitov byl zal. r. 1878.

V P. bylo zal. pohřební bratrstvo (Ch. K.) dne 13. dubna 1879 za přítomnosti 19 členů bratrstva. Byli to: Šimon Weil, Abraham Holub, Salomon Weil, Jakob Kohn, Salomon Jonáš Weil, Adam Kohn, dr. 'Karel Löwen stein, Michael Kohn, Emanuel Kohn, Löbl Mautner, Josef Kohn, Wilhelm Kla'uber, Julius O f n e r, Jakob Wa g n e r, Lud-vig Blum, Berthold Richter, Rosalie Ledere-r o v á, Pepi Steinerová, Marie Steinerová. R. 1879 byl předs. Emanuel Kohn, přís. Wilhelm K1 a u b e r a Jakob Wagner. Nyní (r. 1932) je předs. Alfred Weil

V P. bývala žid. škola. Nejprve* prý bývala asi u staré modlitebny, která shořela r. 1857. Potom se vyučovalo v domě p. Zelenky č. 22 na náměstí. Asi od r. 1889 byla škola v domě čís. 113 v Blanické ulici, kde byla i modlitebna. V domě tom je místnost školní zařízena, ale nevyučuje se v ní už dlouho. Už několik let před válkou a za války se v ní nevyučovalo. Děti zdejších Židů chodily a chodí do školy veřejné. Učitel židovské školy, na kterého se lidé v Protivíne ještě dobře pamatují, byl Emanuel Traub. Byl dobrý zpěvák a měl prý lahodný hlas (tenor). Byl zde dlouho. Po něm se zde' vystřídali učitelé: Schleisner, několik jiných, pak Weis, Neu. Po tomto posledním už tu nebyl asi nikdo. Někteří členové rodiny Richterů a Blochů navštěvovali soukromou školu židovskou v Dubu u, Vodňan, kam prý byly posílány židovské děti z celého vodňan-ského okolí.

Židé v Protivíne byli většinou chudí. Živili se nejvíce obchodem (drobným), někteří byli řezníky a 1 z nich byl sklenářem. Podle úsudku jednoho zdejšího staršího občana neměli prý všichni dohromady více než 100.000 zl.

Z nich poměrně největšího blahobytu hmotného dobyl si Vilém Platovský, obchodník střižním zbožím. Týž zřídil v P. asi kol r. 1890 továrnu na kovové knoflíky „Premo". Továrna byla v domě p. Böh-

Dějiny Židů v Protivíne.

Zpracoval odb. uč. Frant. Krhoun, Protivín.

ma na náměstí, před válkou byla pro ni postavena vlastní budova u nádraží. Po válce ji V. P. prodal. Nyní se uplatňuje inženýr Fr. Holub. Je prokuristou „Báňské a hutní společnosti" v Praze.

R. 1870 byli členy zdejší žid. náboženské obce: Simon Weil, Salomon Weil (senior), Abraham Sametz, Salomon Weil (junior), Moritz Richter, Jakob Weil, Veit Richter, Bernard Bloch, Leopolda W a g n e r a vdova, Jakob K o h n, Emanuel Kohn, Simon Pleschner, Filip Neumann, Adam Kohn, Michael Kohn, Josef Kohn, Leopold Mautner z blízkého Myšence, Ehrlich z blízkých Skal, Leop. Fröhlich z blízké Heřmane a Blumová, vdova, z blízkých Maletic, pak L. Koschit-schek ze Žďáru u Protivína.

Židovské rodiny v Protivíne r. 1932.

Richard Weil, obch. obilím a maj. domu č. 34 v P-, Masarykovo nám.

Lotty Weilová, jeho matka,

Ida Weilová, jeho sestra.

Felix Richter,   obch.   koloniál,   zbožím   v P., Blanická ul. č. 111,

Lidka Richterová, jeho choť,

Jiří Richter, jejich syn.

Alfred Weil, obch. koloniál, zbožím v  P.,  Blanická ul. č. 112,

Olga Weilová, jeho choť, Hanička Weilová, jejich, dcera.

Jindřich Spiegel, obch. koloniál, zbožím v P., Blanická ul.,

Spieglová, jeho sestra.

Židovští  obchodníci  a  průmyslníci:

a)  Na Protivínsku bydlící: Richard Weil, obch. obilím v P., Felix Richter, obch. smíš. zbož. v P., Alfred Weil, obch. smíš. zbož. a kožemi v P., Jindř. Spiegel, obch. smíš. zbož. v P.

b)   Z Protivínska pocházející:

Ing. Fr. Holub, prokurista Báňské a hutní společnosti v Praze II., Lazarská 7,

Leop. Wagner, vrch. prokurista Ces. banky ..Union".

Julius K1 a u b e r, ředitel mlýna ve St. Šaldorfu u Znojma (Morava),

Karel Holub, šéf oddělení Gesellschaft für elektr. Unternehmung, Ludwig Loewe et Comp., A.-G., Berlin, N. W. 87,

Felix Holub, disponent České banky „Union" v Praze, Příkopy,

Ing. Rud. Steiner, velkoobchod železem v Jablonci,

Otto K 1 a u b e r. šéf firmy Klauber & Mährischel, Vídeň I., Salzgries 10.

R. 1879 založili Židé v P. „Israelitischer Wohltätigkeits-Verein" (podle Jos. Rennera a Ot. Paroub-ka: Popis okres, hejtm. píseckého, vydaného r. 1889).

Protivín 1

Tyto údaje jsou napsány podle zachovaných listin, jež jsou v majetku p. Felixe Richtera, obch. v P., nebo podle toho, co on si pamatuje. Jenom něco málo je podle sdělení p. Fr. Janouška, řemenáře v P.

512

Geschichte der Juden in Postelberg.

Bearbeitet  von Rabbiner Samuel Ungermann, Postelberg.

Die erste Ansiedlung der Juden in Poistélberg (Č. Postoloprty) ist mit voller Sicherheit nicht festzustellen. Zwar liegt ein Originalpaß im Schwarzenber-gischen Arch. vor, welcher in Wien am 27. Feber 1671 ausgestellt wurde und per Imperatqrem vom damaligen Schloßherrn der hiesigen Domäne Grafen Ludwig Georg von Sinzenidorf gefertigt wurde. Laut diesem Paß und dem im Arch. befindlichen Dokument sind die folgenden 5 Juden nachdem sie aus Österreich ausgewiesen : wurden, nach P. gekommen: Moises Ries, Samuel Frank, Mark Lazarus und Nathan M o y s e a. Im selben Jahre erhalten sie vom Grafen ihre Privilegien und in diesem Freibrief werden schon 20 Familien aufgezählt, denen ihre Wohnhäuser zugewiesen wurden, für welche sie durchschnittlich 20—25 Gulden zu entrichten hatten. Auch mußten sie als Gesamtheit eine jährliche Schutzsteuer von 600 Gulden dem Grafen bezahlen.

Ein Beamter der P. Herrschaft, Johann V e s s e 1 y, hat in den 90 ger Jahren des vorigen Jhts. eine Gesch. der BgÄelberger Domänenherrschaft geschrieben, in der sTSfüber die Juden folgende Mitteilung vorfindet: „Insgesamt waren im J. 1671 55 jüd. Seelen in P., aber schon im J. 1675 zählten die Juden 88 Seelen."

. Ein weiteres Dokument vom 8. Juli 1674 verewigt die erste stattgefundene Wahl. Es lautet: 1674 den 8. Juli bey vorgenommener Wahl seindt aus der Gantzen im Städtl Postelberg befindenten Und beysammen gewesenen Judenschaft durchs Loss 7 Unpartheyische Personen Herauskommen, durch welche erwählet worden, nembl.

dem Moyses Ries Vor einen Richter

Elias P o 1 í a k h, Moyses Ries jun.   v.   Sinsendorf

geschworene,

Abráhamb   Moyses    von   Korhorn   Lazarus  Jakob

v. Sinsendorf        '■'    ■        -         '

Moys&s Pollak Cassiere

Lazarus Salamoii, Nathan Berl Samuel   Frank   Kir-

chen-Vätter.

Welche Wahl in beysein Ihr o gestreng (Titul) Herrn Cämpivus Undt hiesigen Herrn Haubtmanns bis auf Ihro Hochgräfl. Excellenz gnedige Rätification geschehen.           '

In ganz kurzer Zeit nahm die jüdische" Gemeinde einer* verhältnismäßig raschen' Aufstieg, denn'schon im . J. ,1683 macht die Zahl der Juden 124 Seelen aus. Das rasche Anwachsen "" der jüd. Seelenzahl --'erregte ^děn Neid und Mißfallen der Stadtbewohner, die-' sich mit einem Bittgesuch an den Fürsten wandten, indem sie anführten: „Der Bürgermeister, Rath und ganze Gemein in Postelberg ersucht um Abschaffung der Juden, da sie nicht zum Nutzen dem armen Städtl, vielmehr zum Schaden alda beharren." Sie bieten auch dem Fürsten Schwarzenberg, der inzwischen im J. 1692 die Herrschaft vom Grafen Sinzendorf kaufte, einen Betrag von 7000 Gulden für den Platz der; Judenstadt an.  Dies Gesuch hatte  auch seine üblen Folgen. Der

Schloßhauptmann stellte angesichts der drohenden Stimmung der Stadt, beim Fürsten den Antrag, ■ die Jüdenzahl zu vermindern. Der Fürst obwohl den Juden gewogen, schreibt dem Schloßhauptmann:

,;Wir haben auch - bisher in vielen Gelegenheiten selbst wahrgenommen, was die große Menge dieses Gesindels, sowohl dortiger Bürgerschaft, als denen übrigen Untertanen durch allerhand practiken, Diebereien und Betrug in ihrer Nahrung und sonsten, bei so langer" arrestir- ,und processierung der jüdischen Diebesrotte vor Ungelegenheit und Schaden zugefüget, daher Wir gnädigst und wohl aufnehmen und den von EucJjt vorgeschlagenen modum reductionis allerdings approbieren können."

Adam. Franz von Schwarzenberg befreite die Stadt P. am 4. Oktober 1704 von der Untertänigkeit. Er ließ auch den um diese Zeit über 200 Seelen zählenden Juden seine Gunst ángedeihen, indem er ihnen die schuldigen Zinsen, die die Juden an den fürstl. Hof entrichten mußten, nachließ. (Vessely.)

Später gibt die fürstliche Höfkanzlei unter dem 18. März 1711 den Befeh'l zur Abschaffung von 22 Familien samt Anhang. Scheinbar haben auch die Juden alle Hebel in Bewegung gesetzt, um die Ausweisung rückgängig zu machen, denn im J. 1715 verspricht die Prager Statthalterei ihre Angelegenheit zu untersuchen» um die Ausweisung rückarängie zu .machen. Ob die Ausweisung sistiert wurde, ist aus den Dokumenten' nicht ersichtlich. Trotz der vielen Schikanen und Beschränkungen, welchen die Juden ausgesetzt waren, entwickelt sich zusehends das jüdische Leben. Schon im' J. 1682 überreichen die Gemeinde-Ältesten der Herrschaft ihre ersten Gemeindestatuten unter dem Namen: „Jüdische Observations Puncten, unterschrieben von Moyses Ries Judenrichter, Elias Pollak, Samuel Fr ankh, H i r schl Korhorn und L ö h l Josef." Die wichtigsten §§ sind:

1.  Vor das erste ist ohne dem bewusst, dass ein jeder Judt sich" fleissig Undt andächtig er-zeigen Undt alle Tage wenn möglich in die Schul gehen soll-

2.  Pallethe'n muss jeder willig annehmen.

3.  Wenn jemand   den Richter   oder   Geschworenen beleidigt, kann er bestraft werden mit Bann, Ge-fängniss   oder   Geld.   Wolle   er   appelieren   zum obristěn   Rabbiner   zu   Prag,   oder zum Landes* deputierten, muss er für die Unkosten 4  Thaler erlegen.

4.  Welcher in der Anlag liegt von 4  Kr.   und   darüber ist ein Reicher, von 2 Kr. und darüber ist ein Mitler, unter 2 Kr. ist ein Armer.

5.  Keiner soll zu einigen Amt befördert werden bis 3, Jahre nach seiner Wirtschaft.

6.  An ein Freitag und dem Tag   vor   ein   Feiertag soll kein Ambt nit macht haben einen zu écsicwi-ren, es sei mit Bann mit Arest zu belegen ausser

Postoloprty l

33

513

Postelberg 1