vynesl rozsudek, že vrchnost k vymáhání ochranné taxy nebyla Oprávněna. Za svévolné žalářování dvou Židů má vrchnost zaplatiti 2 zl. k. m. pokuty ve prospěch místních chudých a zabavené peřiny musela ihned vrátiti. Z rozsudku odvolala se vrchnost k zemskému guberniu, které však rozsudek ten v plném rozsahu potvrdilo. Veliká katastrofa stihla žid. město v Polné r. 1823; vznikl veliký požár, který ztrávil celé žid. město a část velikého náměstí. Když r. 1836 císař Ferdinand V. jel do Jihlavy, uvítala jej zde i deputace polenských Židů se skvostnými praporci a tórou, kteréž pro vzácnou práci byly obdivovány. Počet Židů byl r. 1841 ještě 557 duší! Když r. 1861 polenští Židé opravovali synagogu, povolilo jim panství a vrchnostenský úřad 80 zl., neboť „ž. o., s výjimkou několika málo, pozůstává skorém vesměs z chudých, obchodem se živících Židů, kteří buď s ničím, nebo jen nepatrně k té opravě přispěti mohou". R. 1863 vznikl však znovu požár; hořelo 200 domů a mezi nimi všech 32 židovských domů, synagoga a žid. obecní dům. „Velký oheň z r. 1863" byl pro Pol-■_- nou ohromnou ránou! Veškeré obyvatelstvo bylo teh-. da jednosvorně na mizině. O ohni tom psaly noviny celého světa a pohořelým dostalo se darů z celého Rakouska. V devítičlenné rozdělovači komisi byli zastoupeni Židé Jáchymem Baschem, Jakubem Kleinem a MUDr. Šim. Hoffmannem. Ještě nezacelily se staré rány, když přišla válka pruská r. 1866. Zde na hranicích očekávali bitvu samotní Prusové. Po rozhodnuté válce — od 6. července utíkala skrze město P. poražená armáda rakouská. R. 1867 byla stavěna zde železnice, ale její stavba byla tak nešťastně vedena, že na příkl. Kutná Hora, Polná, Jihlava byly ponechány stranou, čímž tato města, zvláště pak Polná, byla hospodářsky velice poškoaena. Z toho důvodu se mnoho žid. rodin z Polné odstěhovalo do velikých průmyslových měst, kde ■— jako rodina Russova v Praze, Wallenfeldova v Budapešti a Weiszova v Záhřebe získaly vynikající postavení. Hrozná rána stihla Polnou r. 1866! Hned po válce pruské zavítal do města zlopověstný host. Jeden z vojínů klesl na pekelské hrázi za podezřelých příznaků cholery a hned v zápětí vnikla cholera dc- přelidněného žid. města a tu zle řádila. Zemřel na ni sám židoivský lékař dr. Hoffmann. Denně zemřelo až 22 lidí a obětí bylo na 450! R. 1890 nastalo vylidňování žid. ghetta v Polné a odtud četné žid. domky se prodávaly; při sčítání lidu toho roku bylo v Polné z 4928 osob ještě 238 Židů. Nábož. obec se ještě dosti udržovala, protože k ní náleželi četní Židé z okolí. Chloubou polenských Ž. byl jejich starý rabí Ph. Dr. Ph. Polatschek, který byl učeným talmudistou a znatel jaayků. Žid. náb. škola německá držela se do r. 1899 s posledním učitelem židovským Ign. Kotnem, jemuž zbyli na konec jen dva žáci. V těch dobách dařilo se ovšem dobře nově sem z Vídně vnikajícímu antisemitismu. Avšak i naše vynikající časopisy hověly tomuto hnutí, takže snadno pochopíme prostředí, které předcházelo aféře Hilsnerově. Dne 17. července 1898 nevrátila se do svého domova 231etá Marie Klímová a již tehdy vyskytly se pověsti, „že ji Židé zašantročili". Když pak dne 29. března 1909 byla nalezena mrtvola jiné dívky, Anežky Hrůzové, v mlází „Březina" opodál cesty za okolností velmi podezřelých, tu vznikla, podporována vídeňskými žurnalisty křesťanskosociální legenda, že Hrůzová se stala obětí nábož. fanatismu, že na ní byla spáchána „vražda rituální". Došlo k velikému pobouření a demonstracím proti Židům. Vláda povolala do Polné četu 14 četníků z Lublaně, která tři demonstranty zatkla. Fáma obviňovala z vraždy té potulného Žida Leopolda Hilsnera, který byl na konec vskutku odsouzen k smrti. Rozsudek vzbudil u všeho Židovstva světa ohromné vzrušení a protesty stíhaly protesty. V říšské radě bylo hojně interpelací, z nichž nejvíce prospěla ona prof. T. G. M a s a-ryka, která vyšla i v brožuře: „Nutnost revidovati polenský proces." Nemůžeme zde pro nedostatek místa celý pro obec žid. v Polné a pro Židy v celé tehdejší říši rakouské na výsost významný a bolestný děj vylíčiti a odkazujeme čtenáře na práci dra Rychnovského v; "díle „M a s a r y k a židovstv í". Nevinně odsouzený Leopold Hilsner dostal se na svobodu teprve po návratu našeho pana presidenta Masaryka do osvobozené vlasti. Po aféře Hilsnerově se odchod Židů z Polné a z venkova vůbec velmi zrychlil; opouštěli venkov a táhli se do velikých měst. Židovské dcery vyvdávaly se z místa a tak rodiče staří setrvali v Polné, vymřela obyčejně některá stará žid. rodina. Ještě za doby světové války oživlo polenské ghetto, když sem přišli polští a ruští uprchlíci; tu jejich hovor, polský, německý a žargon ozýval se ghettem. Když však Rakušané vytlačili Ruisy, vrátili se Židé zpět až v r. 1917. Nábož. obec polenská při počtu 85 Židů r. 1921 nemohla více držeti rabína. Poslední z nich, David Alt, odešel odtud r. 1920. První česká, svatba v Polné konala se r. 1922 za nynějšího představeného ž. n. obce K. Šuberta a vykonal ji dr. Rieh. Feder, rabín z Kolína n. L. Zánik ghetta pokračuje dalším odprodejem domů, jichž je nyní jen velmi poskrovnu v rukou židovských. R. 1932 bylo jich jen 8 domů a všeho žid. obyvatelstva bylo v Polné 63 duší. R. 1928 zemřel ve vídeňském Rothschildspital 59 lety Leopold Hilsner, který si v posledních letech přeměnil jméno na Himmelreich. Odpykal si 20 let zprvu na Pankráci, potom ve Steinu a půl roku pro urážku císaře; propuštěn byl v amnestii. Oženil se potom s Terezií Rosendorfovou ve Vel. Meziříčí a byl podporován svými souvěrci. První zmínky o starém žid. hřbitově v Polné jsou z r. 1612, ale zdá se být o mnoho starší. Některé kameny s hebr. nápisy jsou téměř již nečitelné. Žid. dům č. III měnil — jako jiné domy — často svého majitele. R. 1817 prodal jej Abraham Friesch Židu Friedmannu Hiittlerovi a jeho ženě Barboře, kteří jej postoupili Jakubu a Lauře Hiittlerovým, v jichž majetku dům zůstal do r. 1928. Staří Hiitťlerové žili zde na výměnku, berouce 20 zl. ročně. Barbora Hiittlerová zemřela 1. července 1835 „na slabost stáří". O Židu Hitleroviz Polné viz poznámku též v „Dějinách Židů v Liberci". Udržují se pověsti, že nynější kancléř německý, Adolf Hitler, pochází z této židovské rodiny Hüttlern z Polné. R. 1823 připomíná se učitelem v Polné Josef Kuhn. Děkan Martinec líčí jej jako hodného a přičinlivého učitele, který požívá důvěry nejen Židů, ale všlech isvých představených, jmenovitě u biskupské konsistoře a krajského úřadu. Zajímavo, že žid. obec se s učiteli křesťany velice dobře snášela. Různice mezi školou a obcí nastaly, když dosažen byl sem žid. učitel Šalamoun Nathanský (r. 1826); docházely totiž žaloby na kruté jeho zacházení s dětmi. Prý zranil nebezpečně žáka Mojžíše Basche. Soupisy majitelů domů gheta. 1. Židé před založením gheta známí jménem a mezi křesťany bydlící: 1581: Samuel Sax, Chaju Sax, Mojžíš Černý Žid, Absalon z Velké Losenice. (Z právní knihy polenské.) 1650: Samuel z Růžové ulice a jeho synové čtyři. Abraham na Pátku. Ostatních 10 rodin. (Zdanění č. měst.) 2. Soupis Židů z r. 1676 po městě po různu bydlících. Do gheta pod Dolní branou, jež zrušeno 1681. 1. Moyses Juda, 2. Josef Samuel, 3. Simon Hirschl Třebický, rychtář, 4. Jakob Judas, 5. Abraham Hor-zický, 6. Pinkas Samuel, 7. Abraham Moyses, 8. Áron Abraham, 9. Jakob Pinkas, 10. Volf Moyses, 11. Judas Hirschl, 12. Moyses Gimrle, 13. Abraham Schlesingr, vídeňský, 14. Jakob Juda, 15. Michl Samuel, polenský, 16. Eliáš Volf-Polák. 3. Soupis prvních majitelů židovských chalup z r. 1681 v ghetě za Horní branou. 1. Michal Samuel, 2. Josef, 3. Simon Hirschl, 4, Isák, 5. Abraham Horzický, 6. Pinkas, 7. Heršchel Isak, 8. Áron, 9. Herschel Pinkas, 10. Volf, 11. Judas Lederer, 12. Simson Mojses, 13. Abraham Viener, 14. Judas Herschel, 15. Michael S., 16. Eliáš Polák. 4. Soupis majitelů prvých (16) a druhých (6) domů r. 1732 v ghetě za H. branou. 1. Samuel Simon, 2. Israel Bodanský, 3. Josef Si-, mon, 4. Salomon Polák, 5. Veite Samuel, 6. Löbl Josef, lfc.Isak -Philiph, 8. Hirsch Abraham (Horzický), 9. N^fen Volf, 10. Moyses Simeon, 11. Volf Aron, 12. Jakob Simon, 13. Samuel Moyses, 14. Josef Judas, 15. Simeon Michl, 16. Antscherle Abraham, 17. Hiršl Simeon, 18. Pinkas Abraham, 19. Isak Kehvall, 20. Ketzel Áron, 21. Pinkas Samson, 22. Hirsch Judas, 23. Sabl Simon, 24. Isak Abraham. 5. Soupis majitelů prvých (16), druhých (6) a třetích (9) domů celého židovského města a jejich dílů v ghetě za Horní branou r. 1774. 1. Michl Feischi, Israel Pinkus. 2. Lazar Samuel. 3. Gabriel Ronauer. 4. Áron Salomon, Jakub Samuel. 5. Volf Herschl, Isak Herschel, Jakob Herschel, Filip Herschel. 6. David F. Horzecký, sirotci Filipa Horzeckého. 7. Moyses Horzecký. 8. Herschl Horzecký, Jakob Jos. Horzecký, Herschl Samuel, Löbl Aron, Herschel Samuel a Pinkas Samuel, Pinkas Samson a Hersch Löbl Markus, David Löbl. 9. Pinkas Löbl, Beile Pinkasovna, Pinkas Samuel, Löbl Isák. 10. Samuel Löw. 11. Židovský lazaret (č. špitál). 12. Isak Markus, Moyses Samuel Horzický. 13. Löbl Schneider, vd. Jähere, Resl. 14. Abraham David. 15- Knížecí vinopalna. 16. Jakob Pulitzer, Áron Phil Pulitzer, Laczar Pu-litzer, Jakob Phil Pulitzer. 17. Michl Isák, Israel Pinkas, vd. Rachl, Anna Volf. 18. Gerschen Herschl, Nathan Löbl, David Löbl. 19. Joachim Samuel Radönin, žid. obec. 20. Isak Meisterl, vd. Meistrlin, Samuel Meisterl, Abraham Horzický. 21. Chone Chiva, Isak Herschel, Israel Pinkas. 22. Abraham Isak, Vitib Jachel. -- 23. Jakob Abraham, Abraham Feischl, Siisman a Samuel Feischl, Moyses Jáchym. 24. Löbl Judas, David Moyses, Feischl Löbl, Ger-schel Moyses, Samuel Josef a Isae Josef, Nathan Pinkas, Volf Podanský, Simon Isak. 25. Erasim Herschl, Lazar Antscherl, Abraham Lazar. 26. Sabl Simon, Hendl Samkina, Edl Samkin, Isak Jakob, David Filip, Samuel Podanský, žid. obec, Piu-kas Samson, Simon Sabl a Abraham Sabl. 27. Jakob Antscherl, Lazar Antscherl, Abraham Lazar. 28. Nathan Pinkas, 29. Mondi Pinkas, Samuel Pinkas. 30. Michl Polák, Herschel Polák. 31. Samuel Herschel Polák. 32. Philipp Pulitzer. 33. Herschel Polák. 34. Žid. obec (synagoga).