Dějiny Židů v Polné.

JL obšírného spisu, který o dějinách ž. o. v Polné napsali Břetislav Rérych, ředitel m. školy v P. a MUDr. Frant. P ů ž a, lékař v Přibyslavi a který hodlá naše nakladatelství v příhodné době vydati jako zvláštní publikaci, vybral jsem pro toto dílo některá data.

První zprávy o Židech na pomezí českomoravském jsou z r. 1415 a týkají se zápůjčky 14 kop grošů českých panu Čeňku z Ronova od panoše Ruprechta z Oušova. V dlužním úpisu je věta: „... kdyby omeš-kali (s platem), tedy mají věřitelé plnou moc a právo, aby svých peněz dobyli a vzali v křesťanech a židech". V „Právním manuálu města Polné" je  nejstarší  zápis

0  Židech z r. 1582, a to již dosti hojných; m. j. je zde

1  opsána „velká židovská přísaha".

R. 1608 vystavil Jan Zejdlic z Šenfeldu polenským řezníkům cechovní pořádek, v němž se upravuje i Židům výsek a prodej maisa. Týž pán sjednal & Židy r. 1617 smlouvu ohledně jejich hřbitova a p,oplatky za pochované Židy.

Obrat v osudu Židů nastal, když r. 1676 navštívil P. nový majitel panství Ferdinand kníže z Dietrichs tejna. Přes různé stížnosti na Židy, jak je přednesli měšťané, dovolil kníže Židům vésti obchod všeho druhu, také ve vlně, leč připojil k tomu zákaz dovozu špatného druhu vlny a látek.

Kníže Ferdinand z Dietrichštejna nařídil polenské-mu magistrátu, aby pro Židy po způsobu jiných niěist vystavěl na vykázaném místě v Dolní ulici zvláštní domky. Tímto ustanovením počali Židé v P. tvořiti samostatné a samosprávné těleso, zastupované na venek rychtářem a přísežnými.

- O Židech polenských nacházejí se zprávy též v „Právní polemské knize" z r. 1582, v „Patentní knize" z r. 1642, v gruntovních knihách od r. 1562 a hlavně v „knihách židovských" od r. 1562 u polen-ského' soudu. Z novějších: „Uraltes Jugendgrundbuch" (1774), „Juden Urkundenbuch" (1803, 1818, 1826), „Juden-Instrumentenbuch" (1836, 1844), „Jüd. Pol-naer Intabulationsbuch" (1803) a „Nová instal. kniha" (1883). Dále: „Uhraltes Schulsesselbuch" (1684), „Neues Schulsesselbuch der Grossen Synagoge" a j.

Později nezdála se panství blízkost ghetta dosti dobrou, proto hledáno bylo místo notvé, snadno zakou-pitelné, za horní branou. Jeho velikou výhodou bylo, že hraničilo na městskou zeď a že se sem rozkládala veliká zahrada domu čp. 4.

R. 1681 uzavřeli representanti žid. Izák Michl, rychtář, Izák H e r s c h 1, Abraham A a r o n, přísežní, Jakub G i m 1 a Eliáš Wolf smlouvu s purkmistrem a radou města P., podle níž se město P. uvolilo koupiti pro stavbu 16 žid. domků na horním předměstí zchátralý dům Václava Žarovnického se zahradou za 325 kop míš., pak stodolu se zahradou Kašpara Sataura za 70 kop míš. Židé se uvolili platiti každoročně věčný úrok po 45 kr. z každého vystavěného domu a příspěvek na kontribuci 20 zl.   ročně.   Za   to

směli si Židé postaviti i kqželužnu za roč. poplatek 15 zl. rýnských k dobru města P. Kromě těch na smlouvě podepsaných byli v P. r. 1681 ještě tyto rodiny: Moyeses Juda, Simon Herschl, Abraham Hor-secký, Judas Lederer, Abraham Wiener, Michael Josef, Isakh Pinkas, Aaron Wolf, Elias Polakh. Nákladem knížecí vrchnosti vystavěna byla též kašna, při ní velké koryto, kde si Židé mohli přechovávati ryby, začež platili 6 zl. ročně na vodáka.

Pod trestem 6 říšských tolarů zavázali se Židé odebírati kořalku jen ze zámecké vinopalny a víno jen z knížecích sklepů v Mikulově.

Před r. 1681 byla malá modlitebna v domku Žida Samuela. Přáním ž. o. bylo míti synagogu ve svém středu. Dne 14. srpna 1684 uzavřena, byla mezi vrchností a polenskou ž. o. smlouva, kterou se vrchnost zavázala vystavěti ze základu novou synagogu z!kamene, cihel, s pěkným klenutím až pod střechu a opatřiti všechno vnitřní zařízení. Mimo to udělá vrchnost klenutou studni a lázeňskou místnost, začež budou Židi platiti 10 zl. věčného úroku do důchodu panského. Stavba synagogy stála 474 zl. a 41 % kr.; ž. o. přispěla na ni hotově 224 zl. 41% kr. a zbytek zavázala se zaplatiti po částech.

R. 1714 povolena byla ž. o. stavba obecního domu vedle synagogy. Roční poplatek byl 2 zl. 20 kr.

R. 1703 dostalo se Židům v P. významného obdarování novými výsadami, které přinesly jejich obchodování veliké výhody. Jejich důsledek bylo, že množila se udání měšťanů, stížnosti do Židů, „že vyvěšeným tříslem znečišťují křesťanské domy, že neváží na městské váze, nýbrž pokoutně a doma; konečně žádal i magistrát o zvýšení žid. poplatku na 30 zl.

Průběhem 18. stol. žid. město v P. několikráte vyhořelo. Po prvé r. 1712, pak 1734 a 1740, čímž po každé těžce nastřádaný majetek Židů byl zničen.

Počet systemisovaných míst rodinných v ž. o. v P. vzrostl do r. 1811 na 87 duší.

První případ, že přestoupil Žid v P'. z víry své na katolickou, zaznamenán byl r. 1832; byl to Šalamoun Brady, který pozbyl tím činem své „familiantství" a na jeho místo nastoupil jeho bratr Joachim.

Správce dietrichštejnského fideikomisu, hr. Vratislav z Mitrovic, pokusil se r. 1823 přinutiti polenské Židy k placení t. zv. „Schutzgeld", jak tomu bylo i na jiných místech v Čechách. Židé se statečně bránili, že ta dávka je již v platech, které vrchnosti odvádějí, in-kamer,ována. Toliko 2 familianti se dobrovolně uvolili k placení ochranné taxy 3 zl. ročně, avšak po rozhodnutí polit, úřadu, že taková taxa je v té době již nezákonná, přestali ji platiti i oni dva familianti, kteří se k ní uvázali. Oba se na vrchnostenském úřadě v Přibyslavi „neslušně chovali" a byli proto bez soudního výslechu arrestováni v nezdravé místnosti; zatím jim vrchnost v jejich domácnosti zabavila peřiny. Krajský úřad vzal jejich stížnost na vědomí, a r. 1826

508

Hermann Basch

Synagoga (vnitřek)

Agnes Pollatschek

Karel Hubert

Kr. rb. Dr. Philipp Pollatschek

Židovská brána

Max Poláček

Žofie Poláčková

SOft