Karel Fischer

Dr. Ad. Stránský

Rb. Jindřich Weil

že dámě i veškeré povinnosti platební správně odvádějí. Na žádosti jsou podepsáni jménem ochranných Židů na panství David Podmok a Joachim Amschel, poděbradští schutzjuidi, a Heřman, Žid z Opolan. Žádost Židů vyvolala šetření, a poněvadž jim hejtman stranil, Židé mlčky ostali. Tento rozkaz vystě-hovací měl také politické pozadí, poněvadž Židé byli v podezření, že udržují styky s nepřítelem, pruským králem. Po nastoupení vlády císaře Josefa I. a po prohlášení tolerančního patentu r. 1781 se pronásledování Židů zmírnilo a po té době se usadilo na Poděbradsku mnoho Židů, takže téměř v každé vsi Žid nějaký se usadil. Živili se vinopalnictvím, prodejem páleného a všelikým handlem, zboží loketního a kupeckého, jakož i koželužstvím. — Zvyšováním poplatků ochranným Židům vycházel velký užitek, pro důchod J. M. C. značný prospěch, a proto si vláda dala Židy pod svou zvláštní ochranu. Této výhody se domáhala i obec a vydržovala ochranné Židy na Nymburském předměstí. — Vedle zmíněných již židoven ve Zboží byl usazen Žid v bývalé pastoušce č. 56/11, snad již od r. 1750, totiž v době, kdy byla pastouška obecní přeložena na Kostelní předměstí. Kolem r. 1784 postavila obec novou židovnu v Přemyslově ulici, a sice sestávající ze sivětnice, tří komor, klenuté kuchyně se zděným komínem a klenutým, nedláždě-ným sklepem. Nájemným Židem byl Josef Borias a byla s ním uzavřena nájemní smlouva na 30 let, a povoluje se mu obyčejný obchod se střižným a domácím zbožím. Jiní hausírující Židé, do města přicházející, musí se s ním peněžitě vyrovnat, jinak jim obchod bude zakázán, vyjma jarmarky. Nájemný. Žid nesmí žádného cizího Žida přechoivávat pod ztrátou ochrany; nesmí žádné kradené věci prodávat pod pokutou peněžitou i tělesnou, a konečně se mu povoluje držet 2 krávy.

R. 1814 koupil Borias. kus. zahrady u Labe u čísla 6/II pro synagogu, ale obec užila svého vlivu, aby projekt tento byl znemožněn. Na židovně městské vystřídal se rod Boriasův ve třech generacích; naposled Marek Borias, syn Izáka, kterého zastihl r. 1832 hrozný požár, který celou židovnu zničil. Spáleniště prodala obec nějakému Voršulákovi, který si tam nový domek postavil. Po starém Boriasovi zůstalo 6 synů: Lazar (byl od r. 1832 pachtýřem městského pivovaru), Izák, žil na židovně v Malém Zboží, Filip, byl kupcem na domě 34/1 (dnes v majetku Schulhof a), a Adolf a Josef, nezletilí. — R. 1786 došlo z cis. nařízení k rozdělení panských dvorů na panství poděbradském dle návrhu dvorního rady Raaba. Ze dvora panského, poděbradského,   na   Nymburském   předměstí,   povstalo

několik dílců, zvaných familie. Jeden z těchto dílců, který koupil Žid Šalomoun Kantor pro syna Abrahama, ve výměře 7X5 sáhů, s domečkem pro hlídače a malým domkem, postoupil r. 1852 za 801 zl. na synagogu. Tehdy již po r. 1848 nabyli Židé stejných práv jako jiní obyvatelé. Sdružili se tedy Židé na panství poděbradském ve tři náb. obce, a sice v P., Nymburce a Králové Městci. Smlouvu na postavení synagogy podepsalo 25 israelitů z náb. obce poděbradské, a sice: Vilém Kantor, Isak Katz, Karel Borias, Herrman Popelík, Šimon Popelík, Šalomoun Fuchs, Adam Borias, Šalomoun Bekman, Jakob Košerák, Šalomoun Piek, Josef Kantor, Josef Fuchs, Herman Bekman, Jakob Beckman, Jeremiáš Mauthner, Šimon Altschul, Josef Lustfeld, Jindřich Griinfeld, Šalomoun Piek, Šalomoun Procházka, Jakob Fuchs, Aron Kantor, Moric Roubíček,' Šimon Kantor, Abraham Kantor.

Na koupeném pozemku postavili israelité modlitebnu, která je označena č. 17/1. Starý domek pro hlídače zůstal a posud slouží za byt sluhům. Sousedící familie se synagogou č. 19/11, kterou měl v majetku Šimon Kantor, byla r. 1871 od majitele prodána israe-Iitské obci na zřízení israelit. školy, ovšem tehdáž německé, a pro byt rabího.

Poněvadž k vůli naučení se němčině navštěvovaly tuto školu také děti katolické, stala se tato z politického důchodu trnem v očích obyvatelstva. Teprve r. 1910 byla tato německá škola zrušena. Vlastní hřbitov zřídila si obec israelitská r. 1898 za nuostem, blíže vsi Kluku, zároveň se hřbitovem katolickým (obecním.) .

Z modliteben nejstarší byla modlitebna v nymburské obci, postavená v Kovanicích vlastně r. 1786; k ní náležel také hřbitov v Kovanicích, kana se pohřbívalo i z druhých obcí israelských na panství poděbradském. Modlitebna v Kovamicích r. 1843 shořela; nově postavená byla v užívání až do r. 1892. Od r. 1862 počali se israelité stěhovati a usazovati v Nymburce, kde si r. 1890 postavili novou synagogu nákladem 30 tisíc korun; nebožtíky však pochovávali v Kovanicích. Obec israelitská královéměstecká má 2 modlitebny, a sice v Král. Městci (od r. 1894) a v Činěvsi (od r. 1854). Dle sčítání, provedeného r. 1826 vrchním Poulem, bylo na panství poděbr., čítajíc do toho obě města, Poděbrady a Sadskou, 21.960 duší, a z toho bylo 930 protestantů a 65 rodin israelitských, čítajících dohromady 307 duší. V městě P. samotných bylo ve 319 domech 2768 obyv., a z toho 2615 katolíků, 117 evang. a 36 israelitů, soustředěných v 8 rodinách. Tento počet se v krátkém čase valně rozmnožil.    ■£" ^~.(       '

Zprávy o čelnějších rodinách žid. na Poděbradsku.

Rod Poriasů (psaný též Borias): Josef připomíná se v knihách již od r. 1750 jako ochranný Žid města Poděbrad, usazený na Nymburském předměstí a vedoucí obchod se střižným zbožím. Zanechal 6 synů: Lazara, Izáka, Filipa, Vilíma, Adama a Josefa. Tři z nich byli usazeni na Poděbradsku. Syn Izáka, Marek, byl dědicem městské židovny a byl od r. 1822 ženat s Terezií, dcerou Hermana Taubra, obchodníka z Kolína. — Syn Lazara, Šalomoun, koupil r. 1849 varní dům v P. čís. 22/1 (tl859). Sestra Šalomounova, Floriana, byla manželkou Ungera a matkou rakouského ministra. —: Třetí syn Josefa, Filip, zplodil s manželkou Martou, pocházející z Kolína, čtyři dcery, z nichž nejmladší, Žofie, byla vdaná za Osiáše Altschula. Adam, pátý syn Josefa, měl za manželku Sáru, dceru Samuela Levita, obchodníka z Kolína. Dcera Adama, Esthera, vdala se za obchodníka suknem, Loeviho (zemřel 1876), který si zakoupil varní dům na rynku čís. 17/1. — Karel Borias s manželkou Karolínou, dcerou Jakuba Gersona, obchodníka z Úval, byli požehnáni 5 dětmi, z nichž nejmladší, Emilie, narozená 11./6. 1840, vdala se za JUDra. Ungera, profesora na universitě ve Vídni, později rakouského' ministra. Vzal si totiž Dr. Unger blízkou příbuznou. — Nejbohatěji byl požehnán dětmi Marek. Měl 8 dětí. Z těchto Ignatz byl kožišníkem a měl za manželku Františku Kohno-vcu. Potomci dosud žijí.

Rod Roubitschků přišel do P. r. 1850. Nejstarší předek, Moritz, který, s bratrem Leopoldem koupili varní dům č. 40/1, zabýval se hospodářstvím, stal se zámožným, hlavně pronájmem panského dvora Blata. R. 1877 postavil lihovar u nádraží, jehož správu vedl starší syn, Theodor. Moritz f 1893 ve věku 78 let. S manželkou Marií, rozenou Karpelesov.ou, zplodil 3 syny a 2 dcery. Táž zemřela o rok později než manžel, r. 1894. Theodora v podniku lihovarnickém neprová-zelo štěstí. Zboží vyráběné nedostatkem čisté vody nenacházelo odbytu. Z té příčiny na radu geologické komise zakládal nákladným způsobem studnu. Nejdříve kopáním studně značných ro>změrů a později vrtáním artézským. Dosáhl 80 m hloubky. Zadlužil se, musel ohlásit konkurs. Kdyby byl o 16 in ještě studnu vrtal, bjrl by dosáhl uhličitého pramene poděbradských lázní. — Theodor po finanční katastrofě odebral se do Drážďan a založil tam cementářský závod, který utěšeně zkvétal. —■ Bratr Theodora, Otto, s manželkou Antonií Ledererov.ou, žijí ve Vídni. Bratr Oskar je bankovním úředníkem a sestra Malvína vdala se za Emana Mauthnera.

Rod Katzů. Nejstarší známý předek, Aron Katz, s manželkou Kateřinou Herschelovou, pocházeli z Kovanic. Syn jejich Markus (zemř. 1832) byl přihlášen r. 1779 do Zboží a pak ďo Přední Lhoty. Syn

Izák převzal dědictví po otci a dostal r. 1828 snubní povolení s Kateřinou, dcerou Jakuba Lichtenstejna, obchodníka v Altbuchu, a Esthery, rozené Schickové. Zplodili 3 syny a 1 dceru. Nejstarší syn Aron, naroz. 1829, počal obchodovati obilím a svůj obchod zvelebil tak, že byl vulgo nazýván Getreidekönig. Kupoval všechno obilí nejen panské, nýbrž i selské. Obilní trhy bývaly vždy ve středu a sjíždělo se někdy až 600 vozů obilí. K uklízení obilí měl najmuty' panské špý-chary. Největší špýchar byl v P. o 4 patrech, čtyřicet sáhů dlouhý. Zanechal jedinou dceru Mathildu, provdanou za Bernarda Bondyho v Kolíně.

Rod Kantorů: Nejstarší známý, Abraham Kantor, mel v nájmu panskou vinopalnu v P.; V nájmu byl ponechán až do své smrti r. 1786. Jeho syn Šalomoun byl přidělen do Náchoda. Po smrti otce ujal se vinopal-ny v P. Zůstavil 4 syny a 1 dceru. Nejstarší a nejmladší syn založili samostatné větve v P. Starší syn Josef s manželkou Sárou, rozenou Podja.sovou, vedl polní hospodářství a vedle toho cd r. 1832 měl v nájmu městský pivovar. Syn Vilém kupčil a odstěhoval se r. 1849 do Vídně k nejstarší dceři Anně, provdané za dvorního advokáta. Zplodil s manželkou Rosalií, rozenou Kronfeldovou z Golč. Jeníkova, 12 dětí. Dva mladší synové byli znamenitými hudebníky. Nejmladší bratr Josefa Kantora, Abraham, byl pachtýřem obecní kořalny v P. Od r. 1840 byl pachtýřem měst. pivovaru, od r. 1865 měl najmutou také vinopalnu ve; Zboží. R. 1844 koupil bývalý obecní dvůr a různé reality. Ze tří jeho synů vynikal Šimora jako výborný hospodář. Měl v nájmu panský dvůr, s otcem městský pivovar a různé reality. Požíval velké důvěry v městě a byl volen do rady. Zemřel mlád r. 1866. Nejstarší jeho dcera Emilie, naroz. r. 1852, provdala se za profesora Ferdinanda Ungra ve Vídni, dvorního radu, člena judic. zkušební komise, předsedu senátu vrch. zemsk. soudu, a j. — Bratr Emilie, Max, stal se prokuristou obchodního domu Rothschildů ve Vídni.

Jiná větev Kantorů, jejíž předek byl Löbel Kantor, byl vinopalem ve Zboží. Jmenoval se vlastně Aron, vulgo Lejbek, a kupčil později v domě varním na rynku, který po r. 1848 do vlastnictví získal. Dosáhl vzácného věku 84 let a zemř. r. 1906.

Rod Stránských — byl usazený v Sadské. Nejstarší známý předek Joisef (f 1883 ve věku 74 let). Ze synů jeho vyniká MUDr. Adolf Stránský, oblíbený lékař a lidumíl. Působil nejdříve v Sadské do r. 1861, pak v Opočnici, a od r. 1892 v P.; zemř. ve Vídni r. 1889 na odpočinku ve věku 76 let. Jeho dva synové, Eduard a Karel, zavedli vzácný obchod v Paříži a mladší Karel dosáhl docela hodnosti rytíře legie. Třetí syn, Hugo, zemř. náhle 1903. Dcery Emilie a Hermína se provdaly. První za Adolfa Vantocha a druhá za Hanuše Hortha, obchodníka ve Vídni.