Geschichte der Juden in Poděbrad und Umgebung.

Bearbeitet  von Jan Hellich, Archivar, Poděbrady.

A-č v blízkém městě Kolíně Židé tvořili celou kolonii, soustředěnou ód 14. stol. v jedné z ulic vyhrazené, nebyl trpěn v blízkých městech Poděbradech a Nymburce žádný Žid, a také až do samého počátku 30 lete války se jako osedlý nepřipomíná. Židé živili se výhradně obchodem, hausírnictvím a lichvou. Na hausír-nictví připomíná v P. taxa na vybírání cla u mostu a ve branách městských Nymburské a Kostelní. Clo vybírané bylo určeno na opravu a vydržování mostů přes potoky. Tohoto cla se scházelo ročně u brány mostní 50 grošů čes. a u brány Nymburské 3, u Kostelní 6 kop. Toto clo  se platilo  z nákladu různého  zboží, poetu koní, dobytka velkého i drobného, i za osoby pěší, jízdní a j. Toto  clo  jest zaznamenáno v urbáři od r.  1553  a bylo r. 1671 opraveno a doplněno řadou podrobností. V této opravě dotýkají se některé články podrobností Židů. Tam se uvádí: z trakařů, na nichž by se něco k handlu vezlo, dle proporcí tíže, ať křesťan nebo Žid, má platit 4% halíře, Žid pak za sebe též tolik. Žid, jedoucí na voze  anebo na koni,  a pěší po krejcaru, týž Žid z koně zvláště po jednom krejcaru a 3 halířích: co   se   zboží   a   věcí   židovských   týče,   kromě   svrchu uvedenou   taxu   po   3   krejcařích   více   platiti   musí. B. 1541 byli Židé ze země české usnesením sněmovním vyhoštěni, protože byli v podezření, že se dorozumívají s Turky. R. 1559 byl zákaz odvolán a zavedena daň z hlavy: dospělí 48 gr., dětí 10 gr. — Po bitvě na Bílé hoře přísně prováděnou katolickou reformací nebyli ani Židé ušetřeni: byli jako jiní jinověrci z města vypovídáni a museíi opouštět pobyt svůj dle rozkazu císaře Ferdinanda II. ze dne 5. října 1628. — V tomto rozkaze stojí výslovně, že sousedé nemusejí trpět Židy mezi sebou, proto překvapuje, že byl do P. dosazen r. 1638 Žid za celního u mostu, jménem Heřman Schwarz, který přislíbil, aby se mu cla dostati mohlo, přestoupení k víře katolické a podrobit se křtu. Schwarz byl v Praze na vychování u Otců tovaryšstva Ježíšova a měl býti pokřtěn v P. ve středu, v den sv. Matěje.   V ustanovený  den  však  Schwarz  nepřišel  a ztratil se tak, že nikdo o něm nezvěděl. Z rozkazu arcibiskupa bylo nařízeno hejtmanu panství poděbr., aby po zmizelém pátral a vyšetřil, s kým se Žid poslední čas   stýkal   a  jaké  známOíSti udržoval.   Schwarzovi  se vina zmizení nepřikládala a proto byl požádán rychtář Starého města Pražského, aby Žida Heřmana z Poděbrad chránil a dopomáhal mu ke svrškům, které má mezi Židy, a ochraňoval ho před pronásledováním od Židů. (Z archivu arcibiskupského Emanant. 1638; opis v archivu zemském.) — Výsledek není znám. Krátce potom dala královská komora dražbou clo pronajmouti. Takovým způsobem bylo r. 1644 clo pronajato Židovi Jakubu Kosteleckému ve společnosti s konsorty Mojžíšem Levitem a Šalomounem Schnurmacherem za ročních 400 zlatých. Poněvadž za vpádu lidu švédského r. 1648 málo cla vybrali a zůstali clo dlužni, byla jim

Dějiny Židů v Poděbradech a okolí.

Zpracoval Jan Heliích, archivář, Poděbrady.

polovina nájmu odpuštěna. Po uzavření míru vestfálského r. 1649 byl těmto Židům nájem prodloužen a zároveň zvýšen na 600 zl., z důvodu toho, že nastaly časy příznivé a normální. R. 1650 měli býti dle usnesení sněmovního Židé, na clech zůstávající, vyzdviženi a nahrazeni lidem křesťanským. V tom smyslu došlo od král. komory dopisem ze dne 8. května 1652 na hejtmana panství poděbradského nařízení, aby se tím řídil. Nezdá se však, že bylo tomuto rozkazu vyhověno, protože nacházíme Židy na clech bez překážky dále. — R. 1653 uchází se výše uvedený Žid Jakub o prodloužení nájmu cla ve zmíněné výši, odvolávaje se na špatné handle a že lidé handlovní silnice poděbradské k mostu nymburskému, nově opravenému, vyrážejí na škodu cla J. M. C, a zároveň žádá, aby fůry panské, jedoucí s nákladem na trh, nebyly od placení cla vylučovány. Židovi Jakubu Šalamounovi bylo vyhověno jen částečně a bylo mu slíbeno, od nového nájmu r. 1654, aby fůry sousedské s jakýmkoli zbožím k trhu ustanoveným clo platiti byly povinny.

Toto ustanovení podráždilo dva sousedy poděbradské, kteří vezli ryby z haltýřů zámeckých do Prahy na trh. Ohrazovali se proti placení a podali stížnost na král. komoru, že nikdy z ryb neplatívali. Po dlouhém vyšetřování byla povinnost celní z ryb ve prospěch stěžovatelů vyřízena. — Při nejbližším na to pronájmu r. 1656 stal se celním katolík, Ondřej Nedoohodil, a od té doby Žida na cle více nenacházíme.

Na periferii města P. byly založeny od Petra Hu-berka z Hendersdorfu na Borovnici, Závrší a Kovani-cích dvě chalupy židovské, o kterých se při postoupení dvora zbožského na rytíře Arnošta Gottfrieda z. Per-holtu r. 1677 zmínka činí. Jistě se poděbradská obec proti tomu bránila, ale písemná zpráva se o tom nedochovala. Poděbradští vymohli si aspoň na základě guberniálního nařízení r. 1725, že nesmí počet Židů ve Zboží býti rozmnožován. Od r. 1716 je ve Zboží v jedné chalupě vinopalna. Držiteli dvora zbožského platili Židé z obou chalup 48 zlatých a z vinopalny 30 zl., ze synagogy 6 zl. (ta byla umístěna ve dvoře). — K židovským bohoslužbám se shromažďovali všichni ochranní Židé na panství poděbradském, kteří měli v nájmu mýta aneb kořalny. Své nebožtíky pohřbívali na hřbitově v Kovanicích.

R. 1691 předložil hejtman panství poděbr., Těsov-ský, král. komoře projekt, aby ve vsi Činěvsi byla zřízena nová vinopalna v bývalé pazderně, kterou jeho předchůdce zrušil. Navrhuje pazdernu pro byt vino-pala, za kterého se hlásí Žid Hirschl proti platu 75 zl. a kromě toho platit obvyklý tác (daň), a nádoby, které by mu byly propůjčeny (3 kotle), má na svůj náklad opravovati, dříví buď panské, neb selské sobě kupovati, žádného páleného na ztenčení sousedů města

P., leda by se s nimi srovnal, neprodávati, šenkýře, jenž z každého vycepovaného sudu piva 15 krejcaru za pálené platí, k odebírání jeho kořalky nenutiti, nesmí cizích Židů přechovávati, o svátcích a nedělích, zvláště v době služeb božích, pálené neprodávati. Žid Herschl mezitím najmul vinopalnu v P. za 150 zl. ročně, ale že při tom nájmu vysokém obstáti nemohl, zaplatil pouze polovici a utekl do Brandýsa. Pan důchodní dal Žida pro.tu příčinu zavříti do arestu. Žid si na to stěžoval při král. komoře, že má platit nájem

1  za dobu, kdy vinopalnu již nedržel, a že krčmáři na panství od něho žádné pálené neoidbírají a pro ně na jiné statky jezdí. Hirschl žádá, aby byli krčmáři k od-bírání přidrženi, aby sládek mu kaly dával a potřebné nádoby zhotovovati dával. Palivo  aby mu bylo proti platu přenecháváno, avšak dováženo, aby bylo robotou od poddaných, že za to místo posavadního nájmu 75 zl. ročně, jednou tolik dávati chce. Židovi bylo na doporučení pana hejtmana vyhověno. Když se pak r. 1725 shledalo, že náklad na opravu vinopalny a koželužny 602 zl. obnáší, a následujícího roku dokonce 1643 zl., uvažovalo se při král. komoře, aby vinopalna se vzala do režie. Hejtman ve své relaci režii nejen podporuje, nýbrž vypočítává podrobně, co' by vinopalna v krátké době užitku přinášet musela.  Podle  vinopalny, blíže mostu, dalo panství zříditi koželužnu, která se pronajímala Židovi. Vycházel z ní plat i s handlem v krámských věcech ročně 40 zl. a s handlem s kůžemi padlých zvířat 30 zl. O tuto koželužnu uchází se r. 1661 Žid Josef  Marek   & manželkou   Filomenou.   Proti   zřízení této  koželužny  ohrazuje  se  obec s prosbou na  král. komoru, aby ten werkštat koželužský, blíže mostu postavený, nebývajíce při městě předešle žádní Židé, byl obci darován, tak aby jeden soused přebývati mohl a Židům  aby  nebylo   dovoleno  v městě  nikdy  více   se usazovati.   Obci   nebylo   vyhověno,   a  Žid  Marek  byl v P. usazen. Poněvadž Marek po roce ovdověl, oženil se po druhé s Michlí (Kateřinou)  z Mladé Boleslave. Zemřel však, bezpochyby morem, r.  1682. Poněvadž vdova po něm netroufala si sama hospodařit, uzavřela od sv. Jiří r. 1683 společenskou smlouvu se solnickýni Židem Lazarem Prostějovským na dobu 4 let, a sice nejen na   živnost  koželužskou,  nýbrž i   s  krámem a handlem v kůžích a zboží kupeckém. Z těchto živností vycházel do důchodu J. M. C. ročně 100 zl., však s podmínkou,  že  dluh do důchodu panského  po  Markovi, 273 zl., z handle zaplacen bude. Lazar nejen dluh nezaplatil, nýbrž i dluh ještě rozmnožil a se svou společnicí se nesnášel a  dokonce i stížnost při komoře vedl.  Nebylo   divu  nesnášenlivosti,  uvážíme-li,  že ve

2  malých místnostech se stěsnávaly dvě rodiny, jedna s 2, druhá s 5 dětmi (5 d. u Lazara). Stížnost Lazarova byla vyšetřována   a  bylo   shledáno,  že .Žid král.  komoru špatně informoval. Výsledek sporu byl ten, že se Židovce nájem celý přenechal proti odvodu ročních 100 zl. a Žid Lazar byl ze závazku propuštěn r. 1684. Z neznámé příčiny r. 1691 byl hledán nový nájemce. Přišel  totiž  do  P.  Žid Mojžíš Schay a najmul handl s  kůžemi  padlého   dobytka  a koželužnu. R.  1723   se počal na  něj  tlačiti pražský Žid Brandejs.  Hejtman chránil  Schaye  a  nedoporučoval  Brandéjse,  uváděje, že je neplata a že za velké kůže pohodnému nabízí pouze 1  zl.  3 kr.,  kdežto  Schay nabízí 1  zl.  30 kr. Schay zůstal a vedl obchod k spokojenosti s manželkou Ludmilou.   Schay  pocházel z  Prahy,  kde   se mu   syn Šimon narodil. Tento Šimon, když dospěl věku 19 let, zamiloval se do katoličky Kateřiny, dcery vojenského  chirurga, Františka Ferdinanda Kreuzenocha, posádky  poděbradské. Aby snadněji touhy srdce svého dosáhnouti   mohl,   rozhodl   se   odřeknouti   se   víry   svých předků a státi se křesťanem. Stalo se to jen po velikém

odporu rodičů. Žid byl ve víře křesťanské cvičen a když pak konsistoř ku pokřestění jeho svolila, byl vstup jeho do lůna církve katolické dne 2. února 1728 slavnostním způsobem proveden. Šimon přijal na křtu nové jméno Jan Nepomuk Antonín Kaufmann. Za kmotry a svědky se mu postavili jaksi s chloubou: nejen nejvyšší hodnostáři z panského^ služebnictva, nýbrž i vynikající sousedé města, zejména František Vilím Lodgmann z Auen, hejtman .panství poděbradského a kolínského, primas Václav Vrtěšický, Ferdinand Kreu-zenoch Fenzar, Marie Sodomová, manželka sirotčího, Barbora Langová, choť purkrabího, a i. — Samo sebou se rozumí, že se novokřtěnci dostalo kromě blahopřání i hojně rozličných darů. Jelikož se slavnost obrácení Žida na víru křesťanskou konala v den sváteční, právě o Hromnicích, bylo účastenství lidu městského i venkovského ohromné. Po uplynutí půl roku došlo 7. července k sňatku s Kateřinou Kreuzenooho-vou. Z přínosu věna ženina byl zakoupen na nyrpbur-ském předměstí domek č. .6/11. od Karla Solnického, ve kterém si novomanželé zařídili obchod látkami. Že byl novokřtěnec od obyvatelstva hojně podporován, dařilo se jim v obchodě výborně. Po roce se jim narodil 4. dubna 1729 synáček, kterému bylo dáno na křtu jméno po dědečkovi Ferdinand Václav Jan Kaufmann. Kaufmann jako manžel byl povahy nestálé, lehkomyslné a světák, který obchod i ženu zaneďbá-yal. Když se mu pak peněz k jeho zahálčivému životu nedostávalo, počal dělati dluhy a klesl tak hluboce, že vystavil i falešnou směnku na jméno vlastního' otce Schaye. Když směnka dospěla k splatnosti, věc propukla a způsobila zděšení. Starý Schay se zdráhal směnku platiti — Kaufmann ji prohlásil za pravou a přísahou to také potvrdil. Následkem toho byl starý Schay pro neplacení směnky do žaláře uvržen. Po nějakém čase Žid Kaufmann zhrozil se svého činu a bál se asi konečného vyzrazení. Proto tajně z domova odešel a opustil zrádně nejen domov, ale ženu a dítě. Na útěku sebral veškeré lepší věci, pokud jich s sebou vzíti a unésti mohl. Tím nejlépe prokázal svou yjnu. Zmizel právě 3 léta po svém sňatku, 12. června 1731. Manželka marně ho očekávala, doufajíc, že se vrátí. Po zmizelém zůstaly dluhy, k vůli nimž manželka prodala domek č. 6/II, aby věřitele upokojila. Domek koupil barvíř pláten Josef Gottlas za 630 zl. — on byl hlavním věřitelem. Manželka Kaufmannova našla útočiště u otce a starala se pečlivě o výchovu syna. Dala ho vyučiti se řemeslu krejčovskému. Když dospěl let a v řemesle na vandru se zdokonalil, pak se jako< mistr usídlil v P. R. 1751 se oženil s Kateřinou, sirotkem po Františku Březanském. R. 1776 Kaufmann ovdověl bez potomků — s druhou manželkou však, vdovou po ševci Biskupovi, zanechal devět dětí. Potomci žijí dosud.

R. 1743 přišla na Židy pohroma, a sice císařským rozkazem ze dne 15. prosince 1743 bylo ustanoveno následkem komisionelního šetření, že Židé s křesťany pohromadě bydlí a že z toho' různice a nesnáze vznikají — proto byli všichni Židé z panství poděbradského vypovězeni do konce března a místo Židů na pachtech aby křesťané usazeni byli. K snažné jejich prosbě byla lhůta vypovídací protlloužena do termínu svatojanského. Při tom Židé prosí císařovnu Marii Terezii o odvolání tohoto- zákazu z důvodu toho, že nemají místa, kam by se uchýlili, že v těžké této době nemohou od poddaných peníze dostat a přece s prázdnýma rukama odejíti nemohou a oni také že jsou dlužni. Náhlým odchodem kdyby se vystěhovat měli se ženami a dětmi, by jako* vagabundi po zemi se potulovat museli a naposled jako žebráci by poslední útočiště v žalářích nacházeli. Naposled uvádějí Židé,