nemocnici a od r. 1902 v porodnici pražské; poté v nemocnici mor.-o«travské a ve Vítkovicích. R. 1904 usadil se v P. jako praktický lékař a byl od r. 1909 lékařem nemocenské pokladny v. P.

Konstitut dnešní ž. n. o. písecké pochází z r. 1855. V letech 1860tých zřízena byla konfesijní škola žid. s 2) původně vyučovací řečí německou. R. 1861 ustavil se v ý b oř k postavení nové synagogy v P. za předs. Adama B a r t h a ; členy výboru byli ni. j.: Jakub Spitz a „chevre gabbe" dr. Jakub Sachs. K návrhu člena Weinera vydaly se akcie ve výši 50 zl., 100 zl. a 1000 zl., které se měly podle jistého slosovacího plánu umořovati. Tehdejší písecký starosta dr. Izrael K o h n, muž tak oblíbený, že jej písečtí měšťané k tomuto přednímu úřadu několikráte zvolili, dal svým- zámožným souvěrcům příklad obětavosti: byv co „kohan" první vyvolán k tóře (o Rošha sama!), věnoval tam „celou majse" (prý jeho vlastní slova!), to znamenalo: celý jeho několika tisícizlatový podíl na akciích nové synagogy. Jeho přátelé nezůstali za ním a všichni obětovali své akcie, takže na konec zůstal jen nepatrný zbytek, vesměs to menších částek po 50 zl., které byly záhy jich majitelům vyplaceny. Celý náklad na novou, velmi pěknou .synagogu, dokončenou r. 1870, obnášel •—, na tehdejší dobu velmi značnou sumu — 14.000 zl. a je to památník, svědčící o obětavosti a zbožnosti členů ž. n. o- písecké11).

Jednou z nejstarších korporací píseckých je izr. spolek pohřební Chevra Kadiša. Její stanovy byly arci schváleny tep.rve v r. 1876 2), ale spolek sám je nesporně značně "Starší. V chronolog. seznamu u prof. Matznera2) je na pátém místě (odbor Ústřední matice školské je z r. 1883, Nár. jednota pošumavská od r. 1884. Když byla v r. 1857 ' zřízena „Měšťanská beseda" a v r. 1867 tělocvičná jednota „Sokol", byli v těchto předních národních korporacích (a ve všech následujících) zastoupeni velmi četní Židé písečtí, jak o tom svědčí dosud zachované skupinové obrazy a diplomy. Zvláště horlivým a pr,o českonárodní myšlenku mezi svými židovskými spoluobčany v P. zasloužilým pracovníkem byl Emil Barth. Z jeho popudu a úsilí byl v r. 1896 zal. v P. za součinnosti pracovníků českožidovských, JUDra Ign. Arnsteina, JUDra Maxima Reinera a JUDra Jakuba S c h a r f a „M ístní odbor Národní jednoty českožidovsk é", kterýžto spolek stal se záhy mocným sloupem regionálního hnutí českožidovského12). Písečtí akademikové-Zidé hráli v spolkovém životě pražském prim a celá řada předsedů a funkcionářů vyšla českožidovskému hnutí z P. a jeho okolí13). Usnesením n. o. (jejíž představenstvo se téměř zcela skládalo z přívrženců N. j. čž.), byla dosavadní německá konfesijní škola dne 1. prosince 1893 přeměněna ve dvoutřídní s vyučovací řečí českou2). Do té doby byla to škola soukromá, třebaže „* právem veřejnosti", neboť v úřední statistice") z r. 1886/87 není „Písek" vůbec uveden, kdežto r. 1896/97 vykazuje 4 4 žáků. Počet ten se rozchází s údaji prof. Matznera 2), který za r. 1896/97 uvádí v I. odděl. 21 dětí, v II. odděl. 28 dětí, tudíž celkem 4 9 dětí. Škola byla vydržována nákladem ž. n. o., dílem i školním výborem. Na škole působil správce školy, rb. jako učitel náboženství a učitel jazyka českého a hebrejského. Posledním učitelem byl p. Ig. M u n k, který se po zrušení té školy odstěhoval do Prahy. Přeměna někdejší německé školy na českožidovskou —, byla to první a jediná toho druhu v Čechách — vítal v r. 1893 písecký občan Karel Frankl15) těmito slovy:  „Písečtí Židé  učinili  rozhodný krok kupředu,

proměnivše r. 1892 školu svou v českou. Ze školy, v níž první základy a pojmy vědy i náboženství hlásati se budou jazykem českým, vyjíti musí lidé, již považovati budou řeč českou za jediný a drahý jazyk mateřský, ačli osudy let příštích nezanesou je v tábory cizí. Na gymnasiu píseckém bývá vždy 15—20 mladíků židovských a týž počet na školách reálných; tito bývají tak asimilováni, že v otázkách národních není mezi nimi a jich křesťanskými kolegy rozdílu. Také nevyskytují se případy, že by se odnárodňovali studenti píseckých škol na školách vysokých."

V  synagoze bylo ještě po r. 1893 něm. kázání. Tento něm. nátěr Židů nebyl hlubší a   netrval   ani   déle než němectví soudobé  společnosti   křesťanské   v   P. Tak — sděluje dr. Sedláček3), otec drů Julia  a  Edvarda Grégra, starých to publicistů a politiků českých, který pocházel z českého Březhradu u   Hradce   Králové, psával se Josef G r ö g e r a teprve později „působením svých synů" psal se „Grégr", ale i poté dává si pod své jméno titul „F orst meiste r".

V  P. nebývalo   dříve   velikého   průmyslu   a   proto bylo vždy snahou zástupců jeho ve sboru zákonodárném, aby tento chudý kraj byl průmyslově zveleben. Ve schůzi obecního zastupitelstva z 13. července 1893 usneseno k návrhu poslance Maxe Hájka podati žádost k ministerstvu financí, aby byla v Písku   zřízena továrna na   tabákové   výrobky.   Tato    továrna  byla  zanedlouho   poté  vskutku  zřízena0).

Zmínil jsem se již dříve, že písečtí Židé pochovávali do r. 1879 své mrtvé na hřbitov mirotický, který tam byl zal. před více než 250 lety1). Nejstarší čitelný letopočet na náhrobku je označen číslem r. 1647 a zní: „Zde odpočívá paní Hendl, dcera pana Lämla ze Sedlice. Zemř. dne 8. tebet 5407."

—  Tato rodina je od dávných let v Praze usazena x). —■ Nejstarší listina základní o hřbitově mirotickém se nezachovala; za to však něm. listina z r. 1805: „Heut am Ende des gesetzten Jahres und Tages ist zwischen dem Johann Winkler, Mirotitzer   Bürger,   Verkäufer an einem, dann der dortigen Mirotitzer Judengemeinde, Käufern am   andern   Teil,   nachstehender   Kaufund Verkaufskoiutrakt   verabredet   und   festzuhalten beschlossen worden: 1. Verkauft der Johann Winkler einen Theil seines sub Nr. 203 beim Judenfriedhof gelegenen Feldes  um   eine   beiderseits   beredte   Kauf-schillingssuimjtne per 340 Gulden. 2. Die kaufende Ju-dengemeimde dem  Verkäufer   alsogleich   bezahlt   hat und hierüber in bester Form quitieret   hat.   3.   Weil dieses Feld von der Mirotitzer Gemeinde herstammt, so hat sich die Judengemeinde verpflichtet, bei  der Begrabung     erwachsener      einheimischer     Personen 40 kr., eines Kindes   20 kr.,   einer   fremden   Person 48 kr. in die: Gemeindekassa   Mirotitz  zu   entrichten.

—  4. Betreffs die Mauereinfriedung und die Bewilligung eines Haftpfades, ferner die Einverleibung  des Kontraktes in das   Stadtbuch   von   Mirotitz.   So   geschehen, Mirotitz am Hornung 1805.

Anna Bluchin                                      Johann Winkler

Marcus Weisel.                                    als Erkauffr.

Vácslav Rohlíček \   dožadovaný Jakub Rohlíček     I       svědek.

Mirotitzer Judengemeinde Vorsteher Valentin Andres, Bürgermeister*)."

R. 1818 zemř. v P. nájemce tabákové režie Benedikt V e i t a byl pochován na hřbitově mir.otickém. Je to otec slavného kazatele V e i t a v chrámu u sv. Štěpána ve Vídni. Týž při obvinění Židů z rituální vraždy r. 1840 vystoupil statečně k obraně Židů. Zvedl  před  oltářem monstranci  u  přítomnosti  tisíců

Rb. dr. M. H. Friedländer

Svnagoga (vnějšek)

Synagoga (vnitřek)

MUDr. Simon Sachs

Markus Spitz

Emil Barth

Mořic Platovský

Dr. Emil Fröhlich

Dr. Robert Kohn