měla  najatou   od města  na jméno  svého  příbuzného Lazara F ii r t h a, jehož   přijala i za společníka   pro její obchod se smíšeným zbožím. Převod ten byl i u pražského   soudu   registrován. Když pak r.  1821 zemřela Kavková   a Fiirth se ujal obchodu, musel   pro odpor   zdejších   šesti   obchodníků   tohoto  svého  obchodu zanechati a vyžádal si lhůtu k výprodeji, protože byl   příslušným do Strakonic   a nevymohl si   licenci   pro   obchod v P. Zemská vláda   povolila Fiir-thovi   k likvidaci obchodu odklad jednoho roku.   Po nové prosbě byl Fiirth přijat do P. jako familiant a k veliké zlosti všech křesť. konkurentů bylo mu další obchodování povoleno! Nemusel to býti malý sklad, neboť byl odhadnut s 16.148 zl. a dluhů měl 5252 zl. Když   později   svůj   obchod  chtěl   postoupiti  svému zeti Volfgangu Levinskému,   který   byl   rovněž zdejším   familiantem,  nebylo   mu  k   tomuto   přesunu licence dáno   povolení, prý „aby nebyl zvětšen beztak    značný   počet    zdejších    obchodníků".   Zemská vláda však dala Levinskému   tu  licenci   přece a tak měl Levinský po Fiirthoví onen starý krám v kasárnách,   který   kdysi K a v k a zřídil. Také Hermanovi ■Kavkovi   povolila zemská vládla r. 1820 novou   koncesi pro obchoď se smíšeným zbožím 3).

R. 1820 vytýkal děkan Řídký Židům nedbalé vedení matriky. Matrikář K o h n dokázal však správné vedení a bezdůvodnost té stížnosti. Od t. r. byly pro matriku pořízeny tištěné archy s rubrikami, jak jich předepisuje vládní nařízení.

Zmínili jsme se již o někdejší nejstarší modlitebně, která byla v hradě. R. 1753 přesídlili ji Židé do světnice Kroupovského domu a šest let tam za ni platili nájem obci. Později tu světnici směli přeměniti na školu a platili činži 30 zl. Když pak r. 1825 ona budova vyhořela, prosili Židé, aby tu školu mohli obnoviti a užívati do r. 1832 s).

Nejstarší smlouva  o kostelních sedadlech v P. je z r. 1824; gruntovní knihu (sedadel) zal. Marek  K a v k a   a  byl   proto  vzat   do   přísahy.   První místo vyhrazeno bylo kterémukoliv vznešenému hosti, pak  zástupci  úřadu   a  krajskému   (obvodnímu)   rabínovi.   Poté přišli po  řadě:  Jakub   („patron"),  Marek,  Heřman K a v k o v é, Bernát a  Karel  O c h s o-v é, Bohumil Kohn, Marek L u r i e, Mojžíš Skal (drhovelský familiant), Volf Kohn, E. S. Kavka, Volf Levinský, Simon Kavka, G. Kohn, učitel a kostelní sluha nejzadnější. Číslo 1. zatím obsadil Lazar Fiirth, výběrčí perdonové daně,  dokud nepřijde jiná, přednější osoba8).   Když r. 1825 vyhořel   dům   č. p. 146,   zřídili   si Židé modlitebnu v jiném domě, avšak pořad sedadel byl týž, jako v té staré jizbě. Téhož   roku žádali   písečtí Židé o dosazení zkoušeného rabína. Proto žádala Eva, vdova po Natanu  K o h n o v i,   za   jejího   syna  Sa m u e 1 a   o poshovění    s   obsazením    toho    místa,   až   on    složí zkoušku   před   plzeňským   obvodním   rabínem3).  R. 1827 byl výběrčí daně Lazar Fiirth zvolen za stár. ž. o. Krajský úřad však volbu tu neschválil, protože on nebyl zdejším familiantem a že neměl zaplaceny daně. S tím rozhodnutím nebyli však Židé spokojeni, neboť spatřovali v tom nepřátelský podskok Marka K a v k y,   který   byl úřadem   favorisován a jaksi ■— bez  volby —■ považován jakožto  představitel  správy ž. o. Rekurovali proti onomu rozhodnutí a též Kavkovi   dali   opis   téhož   odvolání. Kavka sepsal ihned protilist a vyvrátil všechna obvinění vůči svojí osobě. Krajský úřad vskutku přihlédl jen k spisu Kavkovu a zamítl   rekurs   židovské   obce,   potvrdil Kavku za starostu obce, aniž   by si   byl vyžádal dříve odporučení jeho osoby ž. o.s).

R.  1830   bylo   v P.   osm   cizích osob židovských, jimž bylo nařízeno, aby si do 14 dnů zaopatřili svo-

lení od jich vrchnosti k pobytu v cizině 3). T. r. nacházíme "v podrobném výkazu obecního jmění pod položkou 4: „Regalie nebo česky zvůle: právo piva vařiti, páliti kořalku, vyvářeti draslo, platy ochranné  (od Židů), roboty a taxy."

Francouzská červencová revoluce r. 1831 měla i v Čechách své ohlasy. Jakýsi Žid Kajetán Steiner, litograf z Daliměřice u Mladé Boleslavi, byl nějaký čas ve Francii, odkud se vrátil do Čech. V Sušici vykládal v hostinci, že čeští sedláci, kdyby Francouzi do Čech přišli, by se k nim přidali a on že by k nim se také dal. Francouzi že jsou knížata a my jsme otroci. Císař že by pak koruny nepodržel a jiné podobné řeči vedl. Steiner byl postrkem poslán do Rohožce. Kolovaly však pověsti, že prý v táborském kraji jsou rozšiřovány  Francouzi  toraly s  tímto  nápisem:

„Na bubnu sedím,

na Čechy hledím,

kontribuentům neublížím,

pánům a kněžím neodpustím 3)."

Pítek 8

Flusárna městská byla pronajata Lazaru F ii r-thovi za 3200 zl. R. 1832 nabídl Fiirth, že zvýší nájemné o 50 zl., kdyby bylo jemu uděleno právo na šest let k pálení kořalky. Flusárnu tu držel do r. 1837, kdy obdržel náhradu od města a od smlouvy upustil. Flusárna byla poté zbořena a na jejím místě je dnes městský sad3).

V červenci r. 1831 zakázal krajský úřad města P. přístup   polským Židům   do  Čech! Důvod   k tomuto zákazu   byl   ten, že vypukla   prudce  cholera a Židé, zvláště oni z Polska, bylí obviňováni, že prý ji rozšiřují3). Dojemnou starost projevil r. 1832 —: v době veliké  epidemie  cholery — krajský fysik písecký o Židy svého obvodu: upozornil je, že není radho, aby se o Jonikipuru postili! Toto oznámil Heřman Kavka své  obci a bral od každého příslušníka  poplatek za „dispens"8). Byly   to   patrně    dobrovolné milodary, neboť za vybrané peníze nakoupily se macesy a víno pro místní chudinu židovskou a zbývající 4 zl. odvedl Kavka   na   radnici   „k   dobrému   křesťanských  chudých". R. 1836 konala se v Praze slavnostní korunovace   krále   Ferdinanda   V.   Písecká   knihtiskárna   Josefa   Vetterleova   vydala   pěkný  obraz krajského  průvodu, k této  korunovaci vypraveného. Mezi prenumeranty (obraz ten stál 1 zl. 30 kr.)  čteme též „Židovská obec"8).

. R.  1837   rozvinula   se v radě živá debata o tom, možno-li činiti výjimky při udělování práva  státního občanství. Purkmistr S i e b r proslovil v delší, skvělé obhajobě Židů to, že jsou sice mezi nimi lidié nízké úrovně mravní, ale je i dosti spravedlných mezi nimi a není příčiny, proč by ti měli trpěti za ty špatné. Je proto jen   lidské   a spravedlivé,   když se dá   těmto dobře   smýšlejícím Židům   rovná   práva   s ostatními občany.   Toto   opatření, pravil, je   neškodné, neboť kdyby se v tom neb onom případu projevilo škodlivým, mohlo by se ještě vždy oné nehodné osobě to státní   příslušnictví   opět vzíti8). R. 1841   bylo   přijalo radou města několik rodin židovských, a to: M. Frisch z Nezdášova, Jakub Sachs  (otec pozdějšího váženého lékaře dra Simona Sachse, koupil dům č.  p. 39), J. Wind  (pozdější   nástupce   v obchodě M. K o h n a), Is. H a h n   a   Seligman Bloch;   posledně jmenovaný najal od- rady osvětlování města 8). R.   1845  vidíme Židy již při nabývání zemědělských objektů. T. r. koupil v dražbě kus pastviště L. E i s-ner z Volyně za 2741 zl. Neobešlo se to   bez odporu   měšťanstva,   které namítalo, že   prý „jen měšťané tam měli právo k pastvě". Ale byl tu — poznamenává prof. Sedláček — jiný háček. Dle dvorního patentu   z r. 1842   směli Židé  nabývati dominikální

pozemky jen tehdy, když jich sami nebo pomocí jiných Židů obdělávali. A proto zrušil krajský úřad onu koupi, neboť shledal, že Eisner sám těch polí nevzdělává a do pazderny nasadil nájemníky. Eisne-rův rekurs k zemské vládě byl bezvýsledný: také musel ustoupiti od koupí jiných pozemků blíže Sezema, když tam úřad proti němu si vynašel jiný důvod3). Slavnost udělení konstituce — dne 18. dubna 1849 ■— byla v P. velmi okázalá. Večer bylo město osvětleno a městský úřad dal zhotoviti konstituční prapor. Látka k němu koupena (červená a bílá) od Samuela Kohna za 2 zl. 40 kr.

Ještě po r. 1849 bylo stěhování Židů obmezeno. Nebylo to dříve vzácností, že byl některý cizí Žid při těch častých „generálních visitacích" v P. dopaden a postrkem poslán do domovské obce. Stalo se tak příkl. r. 1835 Jáchymovi Adlerovi z Boru (osady, blízko Březnice, kde jeden dům dodnes je pojmenován „U Židů"). Po druhé byl pokutován s 5 zl. a znovu byl poslán domů. R. 1851 byl Adler dopaden po třetí, ale tu byl mu k jeho žádosti povolen pobyt v P. na 20 dnů. Však ani s tím nebyl spokojen a .stěžoval si u okr. hejtmanství, které však rekurs zamítlo a nařídilo, aby se do 48 hodin vystěhoval. Protože lhůtu tu nedodržel, byl dne 11. dubna 1851 poslán postrkem do Boru a když ani to nepo* Jaohlo, dostalo četnictvo rozkaz, aby naň přísně dohlíželo a jemu návrat do P. znemožnilo s). Také poz dejší léta děly se obtíže. Židům při jich pokusech o zřizování nových obchodů. To .poznal Jakub Kohn z Nezdášova, když si r. 1851 v P. koupil dům č. p. 185 b a chtěl vedle svého hauzírnického pasu provozovati stálý obchod v P. Tím, že pronajal Četnictvu některé místnosti ve svém domě, docílil odkladu k vystěhování. Později utekl do Prahy, kde si dal napsati rekurs k místodržitelství. Neznáme výsledek toho re-kursu; soudíce však z toho, že potomkové Jakuba Kohna jsou dosud v P., doufáme, že to na konec dopadlo dobře s).

R. 1852 konal se v Praze významný pro Židy v Čechách sjezd, t. zv. „Notablenversammlung", k němuž vyšla kniha protokolů10). V příloze k té knize je soupis žid. obcí v Čechách, z něhož vyjímáme pro zajímavost to, že obec P. není v něm vůbec obsažena, nýbrž že je připočtena k nedalekým Miroticům, a to: 15 rodin s 90 osobami a 1 synagoga. Písek náležel ještě v obvodu březnického „kreisrabbinátu" Menachem Mendl Poláka a v okresu byl ještě jen druhý autorisovaný rabín, ä to R. David Kohn v Kasejovicích. V okolí březnickém .byly synagogy ještě: v Miroticích, Rakovicích, Stražovicích, V orlíku, Mirovicích, Zálužanech, Zbenicích, Březni-cích, Drahenicích, Lažanech a Kasejovicích. Všude v těchto obcích a ve velikém počtu malých vesnic (v nichž dnes již dávno není Židů), byly spoře roztroušeny v r. 1852 žid. rodiny po 1 až 5 rodinách a jen v těchto obcích bylo více:

Mirotice 15 rod., 90 osob, Rakovice 8 rod., 50 osob, Strážovice 5 rod., 40 osob, Vorlík 4 rod., 30 osob, Mi-rovice 9 rod., 60 osob, Zálužany 15 rod., 75 osob, Zbenice 6 rod., 40 osob, Březnice 40 rod., 187 osob, Drahenice 5 rod., 40 osob, Lažany 7 rod., 50 osob, Kasejovice 30 rod., 210 osob.

R. 1854 stalo se skutkem dávné přání města P., aby přešla opět v jeho majetek budova radnice, která před sto lety přešla do rukou vojenského eráru. Když nž konečně budova ta byla městu postoupena, ještě v ní rakouské úřady ponechaly četné úřadovny své a bylo o jich vyklizení s vládou jednáno bez výsledku do r. 1860. O právním zástupci města, JUDru Izraeli Kohnovi, synu Wolfa Kohna z Čížkova (v táborském kraji), a manželky Heleny, rozené Ochsové, píše prof.

Sedláček3) takto: „Na radu dra Kohna, muže pořádného a nezištného, který o to usiloval, aby obec zase radnici získala a za to eráru jiné stavení odevzdala, byl zakoupen dům ,u Hada' a když i to jednání nevedlo k cíli, zahájil dr. Kohn při, která se táhla až k vrchnímu soudu v Praze. Radnice po 3 letech vskutku přešla do rukou obce." — Na jiném místě jej oceňuje znovu: „Byl to muž spravedlivý a nezištný, pracovitý a opatrný." (Prof. Sedláček píše omylem jméno „Józe f" na místě správného „Izrael".) Dr. Kohn nar. se v P. dne 1. října 1818 a pro rozšafné jeho působení byl několik let v radě města, až r. 1871 stal se purkmistrem, nástupcem purkmistra Stolce, který sebe pro špatné hospodářství uvedl do konkursu. Za úřadování dra Kohna a jeho prací dostalo se P. nového, moderního statutu.

R. 1875 obdržel P. po jeho intervenci dráhu a střední školy. Jen jedinkráte bylo židovství dra Kohna úrazem v radě města, to když r. 1854 měla býti obsazena fara v Putimě. Tu farář namítal, že by se těchto porad neměl účastniti Žid.''Městská rada tázala se zvláště v Jičíně, kde stal se obdobný případ, a došla odpověď, že „židovští členové se zdrželi hlasování,  když byla  u nich  volba farářova" 3).

O účasti dra Izraela Kohna ve věcech ž. náb. o. pojednáme později v souvislosti se správou této obce a zbudování nové její synagogy, na níž dr. Kohn měl „lví podíl". Dr. Izrael Kohn zemř. v P. dne 2. března 1874 a odpočívá na israel. hřbitově v Miroticích. Nápis na jeho hrobě x):

„Zde odpočívá nádhera Israele, Kněz nejvyššího Boha, Pravý Eškol Hakofér

(Eiptáf významného učence!) Učenec a znalec Písma, V radě města oblíbený, u lidu i u dvora."

Od let 1855 působila v P. řada významných Ž i d ů-lékařů a prof dr. Sedláček některých vzpomíná 8) slovy hluboké piety:

Mojžíš Klepetař, lékař, nar. r. 1810, pocházel z lékařské rodiny. Rodák z Kosové Hory, složil v r. 1835 lékařskou zkoušku v Praze, byl od r. 1838 „ranhojičem" v Miroticích, později v čimelickém zámku. Za té praxe provedl t. zv. císařský řez na manželce lesníkově v Budech, při kteréžto velmi nebezpečné operaci mu pomáhal — ovčák. V Písku účinkoval od r. 1855, plných 13 let, dostávaje uznání od rozhodujících činitelů a požívaje lásky chudiny, již zdarma léčil, i lékův poskytuje. Zemř. na srdeční vadu dne 27. března 1868^ P. i pohřben byl v Miroticích.

Heřman Löwy, lékař, nar. se v r. 1818, zkoušený r. 1836, byl r. 1842—1860 ranným lékařem v Rado-myšli a na odpočinku žil v P.

MUDr. Šimon Sachs, rodák písecký, ustanoven byl v zasedání zastupitelstva r. 1871 lékařem chudých. Na odpočinek odstěhoval se do Plzně, kdež nedlouho poté 29. října 1907 zemřel. Pohřben jest 'v P.                                                                          '

MUDr. Robert Kohn, nar. 5. července 1868 v Brně, studoval yyšší gymnasium v P. Promovován byl r. 1893 ve Vídni, působil v Domažlicích a od r. 1897 byl činným v P. Byv od r. 1904 zástupcem městského lékaře, jmenován od r. 1910 městským lékařem. Od r. 1899 stal se lékařem okr. nemocenské pokladny a od r. 1907 byl starostou žid. náb. obce.                                       ;       '

MUDr. Emil Fröhlich, nar. 16. listopadu   1870     ,,^ v Pecičkách u Příbramě, promovoval v Praze r. 1901,     ryl byl  externím a sekundárním lékařem   ve   všeobecné