ž města odtáhne, bude jemu sleveno z nájemného dalších 60 zl. Kavkovi byla uložena ta povinnost, dbáti toho, aby do města a okolí nebylo dodáváno tabáku odjinud a kdyby takový případ někde zjistil, měl se dovolati pomoci u úřadu purkmistr o vského. R. 1757 sjednána byla táž .smlouva na 381 zl. a za vesnice mu odpočítali 51% zl.a). R. 1757 vykupovalo město krámky u hradeb městských za účelem stavby kasaře n. Jeden z těchto krámků měl Lebl K a v k a se svým synem Markem. Protože byl tento sklad tabáku předním poplatníkem a platy své k obci vždy řádně odváděl, koupila obec dům Kroupovský (č. p. 146), jdoucí z Velkého rynku na Kozí vřesk, za 1050 zl. a vykázala jej Kavkovi k užívání s tou podmínkou, že dům ihned zavře, kdykoliv kolem půjde procesí. Kavka zaplatil obci za dům 1088 zl., byl však jen držitelem, nikoliv jeho veřejným majitelem. Kdyby byl chtěl dům někdy prodati, směl si jen své peníze na radnici vyzvednouti a kupující měl jich tam složit. Aby nepřišel touto koupí ani děkan zkrátka, uvalen byl na tento nový Kavkův dům poplatek 4 zl. 3). Při stavbě kasáren byly vyhoštěny i jiné žid. rodiny. To se dozvídáme u Sedláčka jen tak mimochodem: „Arendátorům ušla činže pro vystěhování ■Bernáta Ochse i Roziny Ochsové." Tato rodina neměla patrně nikdy v P. na růžích ustláno. T. r. 1743 nemohl dostati svatební konsens Beneš O c h s, až r. 1749 si jej vymohl, ačkoliv jeho předkové v P. bydleli öd dávných lets).

Dne "15. května 1745 vyšel výnos místo držitelův, v němž pozměňuje císařovna Marie Terezie vyhosťo-Tací dekret z 18. prosince 1744 v tom smyslu, „že Židé mohou býti ještě nějaký čas v zemi trpěni, až na Naše další nejmilostivější nařízení0)". Pokornou prosbu několika zámožných žid. rodin, aby tyto směly i nadále v zemi přebývati, císařovna odmítla a na listině připsala vlastní rukou: „Sollen weiters auf dem Land sich ausbreiten dörfen bis auf weitere Ordre 6)." V P. se v této době neusadil žádný z pražských Židů. S tím povolením k pobytu Židů na venkově souvisí patrně i nařízení konsistoře z r. 1747 k soupisu všech žid. rodin. V P. provedl soupis ten děkan Lédecký a jeho oznámení praví, že je Židů „v osadě Písecké a Putímské 20 párů, vzrostlých 60. dětí 36". K této své úřední relaci připsal děkan: „Bohové hebrejští je rozmnožují pro dary jim dávané3)." Písečtí děkané — zdá se ^— obrali si Židy zvláště na mušku!, nepřízeň děkana Ledeckého jsme opětně poznali; ále ani jeho nástupce Š a f ař o v ič nebyl Židům příznivěji nakloněn. R. 1759 dal svémocňě rychtáři rozkaz k uvěznění Židovky Esterky a to bež udání příčiny. Rada města však jednání svého děkana neschválila a přímo vyslovila nelibost, protože prý ,,děkan nemá práva rychtáři poroučeti". Zároveň dala rada města rychtáři zákaz, že na poručení děkanova nemá nikoho arestováti, pokud k tomu nedostane pokynu od úřadu3).                        ■                             ' - R. 1760 zostřil krajský úřad příkaz Židům o zachovávání svátečních dnů; také jim připahiátoval znovu, že nesmějí používati křesť. osob k svým službám" a konečně nařídil jim přísné dodržování rozkazu k nošení žlutého kroužku. Prof. Sedláček poznamenává: „Židé nepozorovali dne svátečního, protože i křesťané tak nečinili a krami otevřené mívali.'1 Zapomíná se ovšem, že Židé zajisté zachovávali svojí sobotu a svátky, takže jim přikázání nedělního klidu a katol. svátků (tehdy' ještě velmi hojných!) veliké škody přivádělo a obživu rodiny znemožňovalo. — R. 1764 vydala tabáková režie tarif cen, za něž se mají její " výrobky prodávati. Těch lepších druhů Marek Kavka neměl na skladě. Měl jen kuřlavý tabák v listech a svitcích, též zvláštní žebra v listech, asi 173 li<

ber, mnohem více pak šňupavého tabáku (příkl. „ordi-nér" 7 soudků), dohromady 763 liber. Lepší druhy byly v pikslách, příkl. Santaman, Tresexcellent, Spa-niol, fialkové Rappé. Prodej vynášel ročně jen 220 zl., avšak daň byla dvakrát tak veliká, z čeho lze vidět, že nebyla spravedlivě rozdělena3). — R. 1774 byly v P... nepokoje „pro nespravedlivé řízení pivováru"3) a zajisté i následkem drahoty piva. R. 1776 sestaven byl soupis všech živnostníků. Mezi obchodníky a výrobci čteme: „17 šenkýřů a 9 vinopalníků —", a přece byl toho roku v P. jen jediný Žid, který se dokonce ani neživil výrobou a prodejem kořalky. Nebyl tedy vinen Žid z drahotních nepokojů předcházejícího roku, aniž Oněměl účasti na lichvě a na lihopalnách (kořalečníctví), jak Židy z jihu Čech z tohoto druhu podnikání viní dr. Jan Herben7).

R. 1783 vydala vláda nařízení ohledně počtu rodin žid. v Čechách, a ustanoveného v něm čísla nesmělo se překročiti. Pro P. možno teprve při r. 1785 sledovati účinek tohoto vládního nařízení: t. r. udělil krajský úřad Karlu O c h s o v i povolení k sňatku, protože nebyl jim překročen počet žid. rodin8)-.

Koncem 18. stol. je v P. obvodním rb. R. Baruch Muneles,   jehož   sídlo   je   v   Březnici-Lokšanech7).

Dr. M. Grünwald *) má za to, že je to týž R. Muneles, o němž se tak pochvalně zmiňuje R. Jecheskiel Landau ve svém díle ,:N oda bi jehud a". Do r. 1786 byl v P. kantorem Geršon L ö b I ; jeho nástupcem byl R. Jehuda K o h e n, pradědeček pozdějšího o obec zasloužilého 'starosty města P., dra Izraele K o h n a. Tato rodina Kohnova je dosud v P. a je velice váženaJ). Přes neúplnost matriky oněch t. zv. „Schutzjuden" města P. máme přece od r. 1785 pravidelné zápisy této obce. Ty byly zavedeny ještě před zákonným ustanovením cis. Josefa II., a to již za úřadování obvodního rb. Munelesa. Kromě toho zachovaly se i vysoce důležité památky, t. zv. „Z e u g-n i s z e 11 e 1" (z nařízení císaře Josefa II.), které byly takto vybaveny:

„I.  Ortschaft:  Pisek, Prachiner Kreis.

Ich bisher genannter Moses Samuel stamme von dem Geschlechte-------, werde mich in Zukunft nennen mit dem Vornamen Moses und mit dem für mich und meine Familie gewählten Geschlechtsnamen Ábeles."

Podpis je h e b r e j s k ý, je však pravopisně tak vadný, že dr. M. Griinwalď nikoliv bez důvodu.připsal, že tento „Mojžiš" svého důstojného jména asi nezasiuhoval.

„II. Ortschaft: königl. Stadt Pieseck, Prachiner Kreis.

Ich bisher genannt Perl stamme von dem Geschlechte — -—, werde mich in Zukunft nennen mit dem Vornamen Katharina und mit dem für mich und meine Familie gewählten Geschlechtsnameis B ig 1 e r i n."

Tato Kateřina Biglerin byla totiž ve službě u jiné rodiny, co je v lístku výslovně poznamenáno. Tyto lístky byly podepsány Joach. šl. P o p p e r e m a R. Baruchem Munelesem, „obvodního rabina se sídlem v Březnici".

R. 1785 bydlelo v P. těchto 12 žid. rodin: 1. J a-kub's ženou Chaje (Kateřina) Kavka, 2. Kalni a n (Karel) a C h e š 1 a (Kehla) Ochs, 3. Mojžiš Markus a jeho žena Dassil, 4. Geršon Löbl, kantor (zemřel dne 8. srpna 1786 ve stáří 58 let), 5. Gabriel Kohn s ženou Annou, 6. Juda K o h n s ženou Annou, 7. Josef a Kateřina Steinovi, 8. Vít a Ester Ungar, 9. Šalamoun  aAnna  Strauss, 10.  Ester P-ro ku-

ta rov á (dle sdělení předsedy žid. nábož. obce v Miroticích Leop. B 1 o c h a dru M. Grünfeldovi přijala rodina Prokutarová nadále jméno Löwy), 11. Jakub a Anna Karpelis, 12. Adam Le derer, zemř. v r. 1792 ve stáří 90 let.

Ještě v r. 1785 nemela ž. o. v P. vlastní hřbitov a pochovávala svých mrtvých v nedalekých Miroticích1).                  .     .     •

Náboženské hnutí „Abrahamitů" neboli „deistů" 8) mělo též v P. své přívržence. R. 1791 dělal měšťan Jozef S o u c h a pro toto své učení proselity mezi svými křesťanskými spoluobčany. Dělal to tak horlivě, až ' sé věcí zaměstnával úřad krajský. Ten pak nařídil vikáři, áby vzal vyznavače těchto bludů do katechismu a opět je navrátil do lůna církve katolické. Nevíme, s jakým výsledkem se setkala jeho námaha, jen suchou zprávu čteme: že se tak stalo3).

O mládež a její vzdělání pečovali Židé písečtí ode dávných dob. Nevíme, kdy vznikla tamní žid. škola a teprve r. 1789 ji připomíná prof. dr. Sedláček n e-příino tak, že sděluje, že byl toho roku přijat do ochrany města učitel a košerák Geršon Lebl a jeho syn Juda Kohn. Proti přijetí tohoto Žida-učitele protestoval — ku podivu — zdejší Žid Jakub Kavka a to „jménem židovstva", avšak byl se svým protestem zamítnut, protože „bylo právem rabína a ředitelství daně zvoliti košeráka" 3). Školu žid. navštěvovaly r. 1789 2 děti Kavkovy, ten však po neúspěchu svého protestu vzal děti ze školy té a dal je vyučovati učitelem školy normální. H. 1795 nařídila rada města (v důsledku císařského nařízení) Judu K o h n o v i, aby týž řídil matriku žid. a zápisy do hí že má ověřiti děkan svým podpisem. Výpisy.z matriky má pak Kohn odváděti čtvrtletně na radnici. Jako v četných jiných městech, tak i v P. vznikl spor mezi Židy a cechem řezníků, který nelibě toho nesl, že Židé se sami zásobují košerovaným masem. Spor ten vyřízen byl radou města tak, že Židům bylo poručeno, aby kupovali maso u mistrů cechu řeznického 3). R. 1798 žádal Karel Ochs za povolení, aby si zřídil krám se zbožím loketním. Žádosti té odporovalo pět křesťanských kupců a odvolávali se na to, že je P. na tolika kupců tuze malý: prý žadatel může míti dosti na tom, když se mu dovolí obchodování s vlnou, peřím a kožemi, to jest t. zv. „židovským obchodem". Stěžovatelům přišla na pomoc i sama rada města, neboť zamítla žádost Ochsovu s tím odůvodněním, že prý nevykázal potřebného kapitálů. Ochs nevěděl patrně, že povolení k provozu loketního obchodu neuděluje řada, nýbrž od r. 1797 zemská vláda. • R. 1798 byli v P. 6 křesť. a 2 žid. obchodnici, jak sděluje dr." Sedláček ze zprávy solního úřadu a inspektorátu v Plzni3). V r. 1799 byl opět soupis Židů v P. a s ním dochovalo se nám i povolání jich: 1. David Kavka, krám a flusárna, 2. Jakub K a v-k a, kamenné nádobí a kořalka, 3. Juda Kohn v B u-d e ch, flusárna, 4. Jakub Karpeles, faktor ílu-sárny, 5. Juda Kohn, vlna, víno a veteš, 6. Jakub O'c h s, loketní zboží, 7. Karel Ochs, loketní zboží, 8. Naftáli Herci  Ochs, kořalka3).

R. 1800 žádal radu města o přijetí Marek Kavka, rodák města P., avšak přece „Žid ze Strážova". Byl takto „podomní obchodník", ale rád by si byl v P. najal; dům a zde prodávati chtěl loketní zboží. Jak sé dalo očekávati, zvedli proti tomu protest všichni obchodníci písečtí a žádost' Kavkova byla by jistě byla zamítnuta. Téň si však věděl rady; najal dům od Veroniky Fuřťové i se zahradou a vymohl si háuzírnickou koncesi pro celé cechy od krajského úřadu. Tomu se opřeli však nejen všichni soukromníci, ale i všichni Židé v P.! Hlavním jich argumentem byl ten „zakrytý nájem" Fuťtbvekého domu.

Tento jich společný protest neměl však výsledku. Marek dojížděl pilně do P., kde vyřizoval nejen zá^ ležitosti najatého domu, ale hlavně — svého obchodu. Z toho důvodu dostal rozkaz od rady města, aby se do tří dnů vystěhoval. Byl mu ještě povolen odklad osmi dnů, ale potom se musel přece jen vystěhovati. Dům jeho byl pak prodán a koupilo jej společně sedm obchodníků, z nich 5 křesťanů a 2 Židé   (David a Jakub Kavka) 3).

R. 1804 zemřel Abraham Ochs; zdejší Juda Kohn žádal, aby na místě zemřelého byl přijat jako „familiant". Avšak přes to, že byl jeho otec v P. přes 45 let zaměstnán co učitel, neobdržel ono místo, neboť příslušel do Strakonic. Jen slíbeno mu. bylo, že ono místo se teď neobsadí, ale že- je obdrží muž jeho dcery s tou podmínkou, že týž se bude starati o mladší bratry a sestry své ženy. Usnesení to bylo však zemskou vládou zrušeno jako nezákonné a tázala se, zdali není v P. některý prvorozený syn-Žid svobodný, jehož dědeček by byl ještě živ. Poté navrhl krajský úřad Mojžíše L e b 1 -K a v-k u, toho však zemský úřad nechtěl přijmouti za fa-milianta a vyžádal si sám jmenování Bernáta Ochse3).

R. 1809 byly veliké odvody k vojsku a také byl odveden Marek Kavka; využil práva, vyslati za sebe a na své útraty náhradního muže na vojnu. V těch válečných dobách osvědčil krajský úřad Židům píseckým, že velmi pilně odváděli nejen daň válečnou, ale i dobrovolné dary a příspěvky3). O neobyčejné vytrvalosti svědčí žádost Marka Kavky z r. 1810 o povolení k zřízení prodeje loketního zboží a vlny. Týž žadatel byl právě před deseti lety se stejnou žádostí zamítnut a byl donucen vystěhovati se z P. Nyní obnovil onu žádost a krajský úřad jí vyhověl, protože zdejší křesť. kupci loketní zboží neprodávají a jediný žid. obchodník David Kavka nemá zboží pro liď, nýbrž jen pro bohatší měšťany, takže chudší lid dosud kupoval svoji potřebu od kramářů na jarmarku, kde nemá výběru. Úřad byl v těchto těžkých dobách v udílení obchodních licencí povolnější, již se zřetelem k tomu, že veliký počet obchodníků zanikl. Z pěti křesť. obchodníků zbyli jen dva a ti ještě obdělávali i svá pole vedle obchodu3).

R. 1812 byl z neznámých příčin zrušen Davidu Kavkovi nájem tabákového skladu. Prof. Sedláček' dohaduje se té příčiny, proč toho roku ;bylo dáno do úředního uschování 80 pytlů neboli 60 centů ord. tabáku, který byl pak prodán za 1200 zl.3). Kavka prodával též kolkový papír;

R. 1812 zavedena byla na žid. škole v P. nová učebnice Herz Hombergova „B'ne Zipn". Byly té knihy zakoupeny jeden kus pro radu města (pro zkušebního komisaře), jeden pro učitele žid. školy a 4 kusy pro 7 dětí9).

R. 1817 zdá se, že poměry se zlepšily a že křesť. obchodníci se opět počínali báti té skrovné konkurence; neboť toho roku zamítla rada žádost Karla Ochse o povolení loketního obchodu. Pro důvod nešlo se daleko: prý měl doma živnost kramářskoú a nový obchod hodlal zříditi nikoliv pro sebe, ale pro nastávajícího zetě s).

K žádosti píseckých Židů upravil r. 1819 inž. Š u r d a — pozdější purkmistr — zvláštní trhový pořádek. Die toho dojíždělo do P. 63 Židů z Vod-ňan, Protivína, Nezdášova, Týna n./Vlt., Mladějovic, Mirotic, Plíškovic, Kaséjovic, Oseká, Čkyně, Strakonic, Volyně a odjinud. Každému bylo vykázáno^-své místo se zdejšími Židy, a to od č. 1 až 63 ve třech řadách za sebou3). R. 1820 převedla vdova po Davidu   Kavkovi,   Barbora   Kavková,   flusárnu,- kterou