Akklamation. Nach langer Debatte wird das Definitivum, welches Dr. Vogelstein verlangt, abgelehnt: ein neuer Vertrag auf eine Reihe von Jahren soll geschlossen werden (angenommen). Schon damals wurde über die Regelung des Armenwesens beraten (dieses Schmerzenskind ist als Greis noch sehr lebensfrisch, wie unsere Fürsorgezentrale bezeugen kann). Der erste Armenvater war Moritz M a s s a r e k, der erste Kassier Leopold A u e r.

Im Sommer 1877 tagte hier eine Rabbinerversammlung, der K. V. ernennt ein Kommitee, welches für die Beherbergung der Gäste zu sorgen hat, und der Vorstand gibt ein Diner.

Am 30. November- wird beschlossen, daß bei der Tora nur Gaben für Zedoko, Ch. K., für den F. V. und den Tempel-  und  Schulfond zulässig  seien.

In den weiteren Sitzungen werden Verhandlungen über die Realität zum Tempelbaue gepflogen, Steuersachen behandelt, und wir lassen darum nur noch die Reihe der hier amtierenden Rb. und K. V. folgen, da die einzelnen Phasen der mächtig aufblühenden Gemeinde für das allgemeine Interesse nicht von Belang sind.

Vom J. 1880—1882 war Dr. Nathan P o r g e s Rb., dann folgte Dr. C a r o bis 1891, Dr. Adolf Poznan-s k i bis 1907, Dr. Ludwig G o 1 i n s k y bis 1925, und seit 1919 (zuerst als čechischer Prediger, seit März 1925 allein) Dr. Max Hoch.

Die Reihe der K. V. ist gering, P. hatte das besondere Glück, immer die richtigen Führer zu wählen, die dann Jhzte. lang die Geschicke der K. G. ersprieß-

lich leiteten. Bis zum J. 1896 stand an der Spitze Herr Markus Sabat, sodann wurde Herr JUDr. Josef Schanzer gewählt, der bis zum J. 1919 K. V. blieb, seither führt die Gemeinde Herr JUDr. Max H u 11 e r.

Vom Innenleben und den Wohlfahrtseinrichtungen unserer Gemeinde gibt das treffendste Bild die große Anzahl der bestehenden Humanitätsvereine, die eine segensreiche Wirksamkeit entfalten. Es sind dies als ältester Verein: die Gh. K., besteht seit 1864, steht seit mehr als 20 Jahren unter Leitung des Herrn Adolf Hofmann, der Freitischverein, Obmann Herr Dr. Schanzer, der Waisenverein (Kreuzerverein), Obmann Herr Direktor Alois W o t i z k y, der F. V.', an der Spitze nach Frau Paula Stein Frau Mathilde K u s s i, der Bund jüd. Frauen und Mädchen, geleitet von Frau Kamilla Eckstein, die Ortsgruppe der Fürsorgezentrale, Obmann Herr Hugo W e i s 1, der Frauenbund für Kulturarbeit in Palästina, Leitung Fiau Lotte Liebstein, Národní jednota česko-židovská, Herr Jiří Steinschneid er, Dámský odbor jednoty českožidovské, Frau Růžička, Turnverein Makkabi, Obmann Herr Dr. Münz, Zion. Volksverein, Prof. Dr. Vlastimil Kraus, außerdem eine Loge des IOBB. Union, ebenso des Hort und der Société.

Es wäre nur zu wünschen, daß die Zeit wiederkehren möge, die den machtvollen Aufschwung in jeder Beziehung wiederbringt, der durch die Kriegszeiten und deren Folgen, wie vor allem Wohnungsnot usw., allzu nachhaltig unterbrochen wurde.

4SS

Dějiny Židů v Písku.

Zpracoval

Jaroslav Polák-Rokycana, Praha.

Jméno města Písku vyskytuje se v listinách židovských v různých obměnách, dle toho, jaká byla právě obvyklá řeč v městech českých. V listinách je vedle „Pise k" též „Piesek", „Pissek", ale i „Pieseck":. Není divu, že v listinách hebrejských není znění jednotné: dříve psal se pU*& a později pND'S1). Osídlení Židů y okolí P. ztrácí se v šedém starověku. Vždyť i v, nejstarší topografii kraje vyskytuje se jméno .— dosud obvyklé — jedné z nejvyšších hor v okolí píseckém (515 m) „Židovský vrch'"'). Nejstarší částí města je bezpochyby' „hrad". Kronikář Háj ě k z Libočan zmiňuje se o něm a tvrdí, že na něm sídleli Templáři. Vskutku byl také v někdejší hradní kapli nalezen kříž tvaru templářského a také znak městský je dosud „měsíc a hvězda", znak onoho řádu2). V dějinách Židů v Čechách vyznamenal se právě tento řád šířením vzdělanosti, náboženské snášelivosti a kultury, takže není vyloučena možnost, že první kolonisté židovští přišli na hrad ten s tímto řádem.

Zvláště důležité pro vývoj obchodu a s tím i pro osídlení Židů je nařízení krále Jana z Luče m-buřka (r. 1327), jimž přikazuje všem trhovcům, kteří se ubírali z Rakous přes č. Budějovice do kraje plzeňského, nebo přes Prachatice jeli ku Praze, či na Hory Kutenské, aby se jinou cestou neubírali, než přes P. Písečtí však byli osvobozeni všeho cla ve Vodiňánech, Týně n./VTt., Březnici, Mirovicích, ve Volyni, Strakonicích a v Netolicích. T. zv. „zlatá stezka" čili „cesta pasovská", jejíž zbytky se zachovaly dodnes, rozdělila se v XV. stol. na tři, směry: prachätickou, záblatskou a vimberskou. Všechny tři silnice sbíhaly se u Bavorova a odtud šla jen jedna ku Praze. Tato výsada zavedla Písecké v četné spory s okolními městy, které byly později vesměs ve prospěch města P. rozhodnuty. Hlavní význam těchto výsad tkvěl v obchodu solném, jehož se přímo dotýkají královské listiny z 2. července 1348, dané Karlem IV. Téhož roku byl v P. zřízen sklad soli a r. 1362 dostalo město i největší obilnici v Čechách 2). Že by Židé v těch dobách byli usazeni již na hradě píseckém, o tom se při chudobě starších listin v archivu města P. nedochovaly zprávy. Všechny starší spisy, byvše uchovány v tmavých, vlhkých místnostech, přišly nazmar8). Spíše je možno, že byli usazeni v blízkých Miroticích, kde jim byl povolen i hřbitov, o němž bude později promluveno. Teprve při r. 1420 čteme, že byli Židé z domu (dnes nevíme, z kterého), k obývání jim postoupeného, vypuzeni a že týž dům byl darován Peškovi předměstskému. Že zde Židé již dříve usazeni byli, o tom svědčí zpráva z r. 1392, dle níž byl AI eš z Vickovic dlužen 30 kop píseckým Židům a „když pak později byly Vickovice prodány a dostaly se Ondřeji z Kestřan, měl tento dluh zaplatiti, ale neučinil tak"3). R. 1397 měl Žid Markl dům v P. Od těch dob až do 17. stol. je však málo zpráv o Židech. R. 1497 byl usazen v P. Žid Majer H o ř o v-

s k ý. Památkou z těchto dob je opuštěný hřbitov, t. zv. „židovský krchůvek". Tak se totiž jmenuje parcela za Šobrovnou na stráni k východů obrácené. R. 1732 prodal ji Norbert Fišer Tomáši Křížoví za 12 zl. Prof. Sedláček nemohl se však dotázati, zdali na onom poli vskutku se pochovávalo, Jméno a poloha pole tomu však nasvědčují.

V husitských válkách — r. 1424 — byli Židé z P. vypuzeni a jejich příbytky byly rozdány1), avšak záhy poté se opět vrátili. Ani o této době jich návratu není bezpečných zpráv, neboť archiv městský byl velmi ochuzen rozkazem krále Ferdinanda z 31. října 1547, jímž poručilsvým komisařům, aby všechny zprávy a pamětní listiny v P. uschované sebrali a jemu odeslali. Tím přišly nazmar mnohé listiny z  16.  stol.3).

R. 1610 byl v P. pronesen výnos královský, jímž se zakazuje Židům a Židovkám nošení stříbrných a zlatých rouch, „halšpantů", řetězů a perlových šňůr pod pokutou 50 rýnských nebo 8 dnů vězení. Z toho zákazu shledává dr. M. Grünwald1), že v té době opět Židé v P. bydleli a zde i k velikému bohatství přišli. Ostatně byl onen výnos 90 let později •— r. 1701 —■ píseckým Židům znovu připomenut a zostřen1).

Při sčítání lidu bylo v P. v r. 1690 celkem 893 duší, z nich pak 10 židovských: 2 muži, 2 ženy a 6 dětí2). Že se však tyto dvě rodiny neživily obchodem, to vysvítá z prosební listiny, v níž rada města potvrzuje, že nemá žádných důchodů z „handle- židovského".

O nepřízni píseckých občanů proti jich židovským sousedům, avšak neméně o houževnatosti Židů v hájení domova svědčí tyto doklady z archivu měs-la Písku: R. 1654 podali Židé v P. panu podkomořímu v Praze tento prosební list: „My chudí potřební lidé se ucházejíce poníženě oznamujem, kterak zůstávajíce v městě P. již mnoho let, vždycky jsme se tak pokojně chovali a živnůstku naší špatnou tak vésti hleděli, abychom bez újmy a škody pánův sousedův a všelikého na nás nářku býti mohli. Což sic na mnoho let až posavad trvalo, nyní pak nevíme, proč od pana purkmistra a pánův zápověď se činí, aby nám žádný z sousedův pokojův nenajímal. Pročež z té příčiny k Vaší Mti jakožto milostivému pánu a ochránci našemu se utíkajíce, ve vší poníženosti pokorně prosíme, že nás chudý, potřebný lid ve svou milostivou ochranu vzíti a panu purkmistru a pánům skrze milostivý dekret poroučeti ráčíte, aby nám toho bytu do vůle Boží* a vrchnosti nás všech nejmilostivěji přáli. V čem se Vaší Milosti k ochraně a reso-luci poníženě poroučíme Vaší Mti poslušní, chudí potřební Židé v městě P. zůstávající."

R. 1657 brání se rada města v listě panu cis. rychtáři proti tomu, aby v P. nebyli trpěni Židé a vybízí jej, „aby raději podlé svý vzácný povinnosti chránit obec, nežli ty neznabohy, kterých Pánbůh toliko sám a žádný jiný napraviti nemůže". R. 1661   měla   býti