Geschichte der Juden in Pacov.

Bearbeitet  von Archivar Jan Zoubek, Pacov.

Jvdy a odkud přišli první Židé do Pacova jest nesnadno pověděti. Jako při řešení jiných otázek také i při této želím nedostatků pramenů a zpráv, které by osvětlily nám dosud uzavřeme a v tmu nepoznání zahalené starší doby. Neboť je jisté, že Židé sídlili v P. již dříve, než po prvé o nich se vyskytují přímé zprávy.

Přišli tam patrně někdy po polovici stol. šestnáctého, když, byvše vypovězeni z Čech a především

(stará část)

% Prahy (1541), vracejíce se, počali hojněji než dosud se usazovati i ve venkovských panských městečkách. Soupis Židů, pořízený za účelem jich zdanění staršími Židy .pražskými r. 1570, uvádí, že v P. žije jeden Žid1). Je ovšem nejpravděpodobnější, že nejde jen o osamělého Žida, nýbrž o celou rodinu židovskou. Živil se, jak bylo tehdy u Židů obyčejem — obchodem. Snad je to týž, který opět nejmenovaný prodal r. 1596 Janovi, synovi Rozhurkovu, nádobí zámečnické za 2 kopy míšeňské 2). První jménem známý pacovský Žid je A r o n z P., který r. 1622 pronajímal do okolí potažní dobytek 3). Vedle tohoto Žida sídlil však v dobách války třicitileté v P. ještě jiný Žid, patrně potomek toho, který se z r. 1570 připomíná. Ten měl obchod a jak na malých místech bývá, kramařil se vším. Při tom sklenařil, prodával mosaz, tkalouny a j. lesklé trety4). Postavení Židů po bitvě na Bílé hoře se vůbec zlepšilo, zvláště, když r. 1627 byli Od krále vzati do ochrany. Od vrchnosti neměli se špatně. Pan Jan starší Černín z Chudenic, kterému od r. 1630 patřilo panství pacovské, uznával a zajisté i těžil z jich obchodní zdatnosti. Píšeť o nich výslovně, že „v té discordii světa oni jediní kšeftovní vejbytky obstarati smějí a umí" 5). V hojné míře obchodoval se Židy pražskými (prodával jim skopce ze svých dvorů na Pacovsku) a kupoval od nich a od táborských Židů různé potřeby6).

Pacovský Žid, který  kramařil,  měl  kromě  penězi-

Dějiny Židů v Pacově.

Zpracoval archivář Jan Zoubek, Pacov.

tých dávek odvádět své vrchnosti také koření do kuchyně. Když r. 1638 tak neučinil, nemaje koření na skladě, chtě'1 ho správce vsaditi do věže do vězení; než uznal, že by tím si nepomohl a proto jej pustil, zvláště, když Žid slíbil, že „ihned v tuto noc do Prahy schválně půjde a konečně v outerý s ním na Radeníně bude. Že půjde ve dne, v' noci, aby koření mohl v outerý odvésti" 7).

Zmíněnému již Aronovi z P. nevedlo se asi valně. Živnost povozní, kterou provozoval patrně vedle obchodu, byla mu spíše na škodu než k prospěchu. Dobytek a potahy vzali mu vojáci a válkou ochuzený sedlák neměl čím platiti. Bude to patrně on, který r. 1639 proto z panství utekl, zanechav sám v P. něco dluhů. Jeho otec — nejmenovaný — nacházel se tou dobou u své dcery v Deštný8).

Od polovice stol. 17. nalézáme pro P. více psaných pramenů a zpráv o Židech. Ještě před polovicí stol. kolem r. 1640 zakoupil panský dům v P. H e r š 1, který byl koželuhem9). R. 1654 konečně máme přesný, částečně i jmenný seznam Židů v P.10). Je v něm kromě řečeného již Žida Heršla, koželuha, také jeho čeledín Šalamoun, jemuž nebylo dosud 20 let11). Druhá žid. rodina sestávala ze dvou bratří Abrahama a Joachyma, kteří spolu žili a společně vedli obchod. Třetí žid. rodina v P. buď válkou hodně sešla, nebo to byl chudý přistěhovalec. Představitelem rodiny byl Filip Žid, který měl krám, „však špatnej". Měl syna Šimona a služební pachole Mojžíše. Oba nedosáhli ještě stáří dvaceti let. Konečně chovaly tyto tři rodiny u sebe nejmenovaného Žida, „jenžto děti učí". I když víme, že soupis, pořízený pro potřeby daňové, jimž podléhali jen mužští Židé od deseti let výše, aeudává

Synagoga (Požár r. 1933)

nám žen a dětí pod deset let, a můžeme tedy odhadovati počet všech Židů v P. v r. 1654 na 15 až 20 osob, je fakt, že měli mezi sebou muže, který učil děti, zajisté skvělým vysvědčením jejich prozíravosti a obě-

tavosti. V dobách nejhlubšího úpadku kulturního dopřávali svým dětem vzdělání a utvořili tak základ pro jejich budoucí blahobyt a vzrůst, který 80 let později vyvrcholil v tom, že nejbohatšími obyvateli v P. se .stali právě Židé12).

Další «právy o pacovských Židech jsou opět nahodilé. Tak r. 1659 měl mydlář Václav Stejskal malý železný kotel na vaření mýdla, který koupil od Židovky 13) za dva rejnský. R. 1679 pohádala se zase Alžběta, dcera Jiříka Křepelky, s manželkou Heršla Žida, která jí nařkla o nějaké „kolasí", až konšelé smířili rozvaděné  strany 14).

Po válce třicetileté P. pozvolna se zotavoval. Klidnému vývoji byla na prospěch rozumná vláda vrchnosti, kterou vykonávala vdova generála Sig-munda Myslíka z Hiršova, hraběnka ze Žďáru. A tak v druhé polovici století sedmnáctého rostlo a sílilo i pacovské židovstvo. Rodiny, které jsou zapsány do seznamu z r. 1654, bydleli pospolitě ve dvou domech, zvaných Abrahámovský a Filipovský. Dům Žida Heršla, koupený, jak výše řečeno, od vrchnosti asi r. 1640, se kryje s jedním z označených domů. Přílivu nových Židů a vnitřnímu přirozenému růstu dva domy nemohly na trvalo postačiti. Proto bývali nejdříve v nájmu v domech křesť., ponejvíce vrchnostenských, jichž po zhoubném vylidnění země mnoho bylo pustých a neosedlých,. A na těchto domech zakupovali se pak příchozí Židé, když byli hospodářsky vzrostli a zesílili. Silnější o. ž. v P. starala se brzo, aby měla vlastní hřbitov. Pozemek k němu zakoupila od obce r. 1680 za městem směrem k Roučkovicům. Ročně z něj platili dva groše míš. ouroku k městu15).

Jedním z křesť. domů, které přešly v majetek židovský, byl dům zvaný Koláříčkovský. Po svých přátelích zdědil jej nový pacovský Žid Abrahám ■ Pik spolu se svým švagrem Benjamínem. Vyplativ Benjamína, prodal tento dům s radou své ženy dne 11. května 1691 švagru svému Šalamounovi Posnovi a jeho ženě za sumu 43 kopy míšeňské, každou kopu po 70 krejcařích počítajíc. Posn, opět nový pacovský Žid, bydlel dosud v podnájmu v domě panském. Dům koupil vlastně pro svou dceru, která měla před svatbou, aby jí i jejímu budoucímu muži mohl dáti k obývání své staré od vrchnosti najaté bydliště. Při koupi si opatrně vymínil, aby mohl dům prodati jinému Židu, kdyby se svatby jeho dcery snad sešlo16). Z domu musel vlastník platiti „Schutzgeld", poplatek za ochranu a úrok vrchnosti, mimo to konati povinnosti sousedské, t. j. konati ponůcku a robotu ženní. Z roboty a ponůcky se vyplácel nepatrným platem 36 krejcary ročně. Nebylať tehdy pro městské obyvatelstvo robota tíživá.

Další křesť. dům, který přešel do rukou židovských, byl postaven na místě pustém, kdysi Varhaníkov-ském. Toto místo koupil — oivšem béz polí — Žid Marek Bernard od varhaníka Jiřího Mašáta za 4 zlaté. Dům na tom místě dala postaviti vrchnost a prodala jej 28. července 1701 za 75 zlatých Markovi Bernardovi, který takto získal domek i s místem za 79 zlatých a .při tom získal výhodu, že nemusel k městu ničeho platiti, poněvadž dům koupil od vrchnosti17).     .                                                   .

Velmi brzo zakoupili se Židé v domech, kde dříve masné krámy bývaly, snad tam měli pák i svou porážku. Již před r. 1693 měl tam svůj domek Šalamoun Žid a koželuh a vedle tohoto domu zakoupil sobě 1693 dům bez rolí Václav Havlovy, řemesla novo-ševcovského. Také o tomto domu se praví, že v něm dříve Židé bydlívali18). V křesť. rukou nezůstal dlouho. Václav Havlovy prodal jej Pavlovi Rádcovi a  tento  prodal jej  opět r.  1693 Šalamounovi Abra-

hámovi, koželuhovi, za 25 kop .míšeňských. Měl tudíž Šalamoun Abrahám vedle sebe dva domky, patrně však neveliké 19).

Tento přikoupený domek odevzdala vdova Šala-mouna Abraháma Judita r. 1704 synovi Filipovi a manželce jeho (6. listopadu). Původní domek Šalamounský, kdysi Jaršovský zvaný (podle držitele ze začátku 17. stol. Jaroše hrnčíře), který byl Šalamoun koupil od vrchnosti za 70 kop míšeňských, postoupila matka Judita dne 12. ledna 1706 synům svým Haškovi, Filipovi, Jíšovi a Pinkasovi rovným dílem v téže sumě 70 kop  grošů míšeňských20).

Starý židovský dům, patřící r. 1654 koželuhovi Filipovi (po dřívějším majiteli též Zelenohorský zvaný), koupil od vrchnosti r. 1717 dne 19. října nejbohatší pacovský Žid a občan vůbec Jakob Lébl za 150 zlatých. Když pak dům mu při hrozném požáru města r. 1727 vyhořel, vystavěl si na spáleništi nákladem asi 3000 zlatých vskutku městský dům, který měl v přízemí tři klenuté krámy a sednici hostinskou, v patře dva pokoje, komory a sýpky na obilí. Dům dal zapsati r. 1734 dne 29. prosince sobě a své druhé manželce Rozalii, jakož i dětem z prvního i druhého manželství (první jeho žena slula Judita), iS tou však výminkou, aby umřeli dříve než jeho druhá žena a provdá-li se tato znovu, neměl její manžel nižádného práva k domu, než vše aby patřilo dětem. Zdá se, že jeho druhá žena byla asi značně mladší než oji21).

Od r. 1654, kdy v P. byly jen dva židovské doimy, do roku 1722 se jejich počet ztrojnásobil. V tak žva-hém tereziánském katastru, přizhávací tabuli22), mají Židé domy číslo 247 až 252.

V   čísle: 247 23)   bydlel   Žid Lazar (Leser)-Haška. Roku 1734, kdy v P. došlo k revisi přiznávacích, tabel, byl stár 28 let. Byl rodákem pacovským, dosud "svobodným. Domácnpst vedla^mü jeho  ovdovělá  matka a   sdílel   ji   se   s^ými   sestrami,   181etou; Rosinou   a Mletou Liou as 9Íetýni, bratrem JLéblem. Také jeho rodiče, jak udal, pocházeli z P. Ďům': v něanž bydlel, patřil dříve vrchnosti a platil z-něj ročně 16-zlatých rýnských dávky za ochranu (Šchutzgeld). Řádné daně odváděl ročně 3 zlaté rýnské. Živil se podomním obchodem vším možným, zvláště střižním zbožím, které roznášel na zádech na trhy do okolních míst.

Ročně si tím podle svého přiznání vydělal sto zlatých rýnských. Na pohled to není mnoho. Než srovnáme-li výnosy ostatních pacovských obyvatelů, uvidíme, že je to značně nad tamnější průměr, který byl asi 40 zlatých ročního výnosu ze živnosti i hospodářství.

V  čísle 248 bydlel se svou ženou omlady, 261etý Žid Volf. R. 1722 seděl na tomto domu otec Volfa, Marek, který   byl   již   rodákem   pacovským  a  jak již víme, koupil   r.   1691   Varhaníkovský   dům. Volf se oženil velmi brzy v 15 letech a vzal si za ženu Bětu % Ronova v čáslavském kraji a měl s ní tři děti. Nejstarší Rosině bylo   10   let,   synovi . Joachymovi  6  let  a  nejmladší Estera    byla    dvouletá.    Vrchnosti   platil    ročně    za ochranu 10 zlatých, řádné žid. daně 6 zlatých ročně. Živil se obchodem, hlavně plátnem, což mu ročně vynášelo 50 zlatých.

Dům č. 249 známe ze staré doby jako dům Jaršovský. R. 1722 sluje již domem Jíšovským. R. 1734 patřil třem bratřím. Nejstarší Šalamoun Jíše byl 45 let stár. Jeho žena Moscha byla s ním v stejném věku. Oba se narodili v P. a nepatřili mezi'Židy příchozí. Děti měli jen 2, a to syny 221etého Filipa a 151etého Lébla. Druhý spolumajitel Pinkas Šalamoun narodil se r. 1704, v 17 letech si vzal za ženu pacovskou Židovku Ančku, s níž do r. 1734 měl 4   dcery   —   121etou Kačenku, 91etou Juditu, 81etou

473