dale, vzdy vice sobe to zvelicuji". I „ponevadz vsickni Zide, v Kralovsti Ceskem bydlici, od JMC. na milost jsou prijati" — touzili v supplikaci — „aby P. Purkmistr a rada v Pardubicich zadnych Ziduv, budto domacich, neb prespolnich pod skutecnou a neprominulelnou pokutou zadnym neobycejnym clem a sacunkem neobtezovali"14). Kralovska komora, ukazujic konselum supplikaci 2. srpna 1622 bez obvykle pomoci hejtmanovy, tazala se na spesne dobrozdani; ale pri veskerych sporech nevzdalovali se Zide z P. ani v letech pozdejsich15).
„Ve stredu po pamatce sv. Simona a Judy (30. rijna) leta 1624 vstoupili do radniho domu pred primatora Jakuba Bruneria — ten cas purkmistrovstvi drziciho •— Faltyn Lev, Izak Lev a Jakub Mendl, privedse s sebou Jana Vorla Kolinskeho, a ten priznani ucinil, ze jim prodal stodolu od domu sveho se zahradkou, pri ni lezici, po strane Bukovinske pod hrazi rybnika noveho Pardubskeho k dedicnemu drzeni a uzivani za sumu 48 kop misenskych. Pri tom zavazovali se (smlouvajici duvernici) za domaci Zidy, ze jak z te stodoly, tak i zahradky pri ni k obci Pardubske ouroku sv. Jirskeho i Havelskeho od r. 1625 — kazdeho — platiti budou po pul kope. Zaroven oznamovali, ze toho obeho k pohrbu tel mrtvych jak svych, tak i budoucich svych uzivati budou. Vsak co se dotyce prespolnich Ziduv, kteri by se tu pohrbivati dati chteli, od stareho po pul kope a od mladeho po 15 grosich misenskych Panu purkmistru platili maji. A prve nez by prespolniho pohrbiti dali, povinni jsou panu Purkmistru se ohlasiti16)." —
— Od roku 1636 spolecenska snasenlivost mezi pardubskou obci a mistnim zidovstvem valne se poborila. Pristehoval se do mesta Daniel Mojzis z Friedlandu, najemce cla cisarskeho, a ziskal tu podruzi. Brzy strhl na sebe prodej obilni, soli a vecmi kramskymi; proto zivnostnici zdejsi, chtejice si zabezpeciti svuj dosavadni zisk, pokouseli se po letech zbaviti Daniele udeleneho podruzi a vybaviti friedlandskeho obcana z mesta. Odvazovali se vsak podniku tuheho. Daniel Mojzis, pokladaje se byti sousedem, opatril si prizen panskeho hejtmana Jana Purgharta Kordule ze Sloupna i Ceske komory a urad kralovsky prejal na sebe spor s mestem na miste Mojzisove. Sve dobrozdani poslal do Prahy zamecky hejtman 18. zari 1640. Na to skladala se zase v dome radnim obsirna obrana a po delsim odkladu odpovedeli pardubsti konsele presidentovi Kralovske komory 7. brezna 1641 britkou a tehdejsi cas charakterisujici replikou: „Predne to nam velice divne jest, jakym stestim dotceny Daniel Mojzisu Zid takove defensi nad nas, verne JMC. poddane, od pana hejtmana naseho zaslouzil. Pan hejtman sice vlastnim priznanim na te zprave patrne se dolicuje, ze tyz Zid na onen cas ne za souseda, nybrz za podruha i do casu a k primluve toliko Pana hejtmana od prava byl prijat. A tak jako podruh a ne jako soused na milosti toliko sub conditione pri prave trvaje, nic dedicneho nikdy pro sebe nemel a nema, a kazdeho casu z pricin hodnych od prava vypuzen byti muze." „Kdez (od pana hejtmana) polozeno jest, ze jsme pry v letu 1636 tehoz Zida o sve ujme pro dobre prijemne za souseda prijali, prava mestskeho jemu tidelili a tudy sva privilegia sami protrhli a potupili — cemu my svetle a patrne odpirame — a ze on Daniel Mojzis Zid i s tim vejpisem1') proti nam za dokument ke zprave prilozenym naskrze podezrely jest, pravime: Kazdy vejpis, poradne od prava vydany, netoliko peceti mestskou utvrzen byva 18), ale i v kterych knihach a na kterem listu se vynajde, svuj titul nalezity miva. Pri teto pak neporadne a podezrele skarte mimo proisty Thobiase   Kocika, tehdejsiho   pisare   radniho,
podpis nic jineho se nespatruje, cimz se patrne pronasi, ze take v nizadnych knihach pri prave nasem zaznamenan ani s vedomim celeho uradu, tez starsich obecnich, nikdy psan nebyl a neni, nybrz tak jalovy toliko z dobreho ouplatku od sameho Thobiase Kocika temuz Danieli Mojzisovu Zidu vydan jest." „Ze on Da, niel Mojzisu Zid, v cele mesta Pardubic sedici, ne k uzitku mestu tomu, nybrz k velike skode ubohych souseduv a ku prekazce zivnosti jejich mestskych i tudiz k zahube cele obce jest, nebo netoliko obili vselike skupuje a zas prodava, ale i prespolnim Zidum, chytre cla mestska projizdejicim, v tento nebezpecny cas bez vedomi a z povoleni iuradu pokoutne, kdo vi jake sklady u sebe dopousti. Jezto kdyby se mestanum Pardubskym takove ochrany jako Zidu tomuto od Pana hejtmana uziti dostalo, nepochybne ze by se take hojnost veci potrebnych — podobne jako prve, kdyz Zida v meste nebylo,  mezi sousedy — v mirne a slusne cene vynajiti dalo. Ze jsou jiz skrze handle dolozeneho Zida ubozi lide na nejvys potlaceni, neni divu, ze se Zidu jakozto bohatsimu a nad kramari daleko zasobenejsimu nyni lepsi svedomi a chvala v jeho kupectvi pripisuje. Co pak soli pro svuj vlastni a neposledni uzitek shromazdene mel, tu vec pri vpadu nepratelskem 10.) tak dobre zaopatril, ze kdyz sul z mesta markytandrum vyprodal, tim mestu, prve dostatkem soli zaopatrenemu, netoliko nic neprospel, ale ani dobreho slova, mnohem meneji jake chvaly nezaslouzil. Contribucimi extra ordinarie zadnymi obtizen nebyl, ale ani jednoho krejcaru — coz sice drzitel gruntu vedle sosu mestskeho, kdyby pritomen byl, zapravoval — od sebe neodvedl. — Procez V. M. Pani pro Bozi svatou spravedlnost ponizene prosime, ze tuto supliku nasi dobrovolne prijiti a — milostive povaziti racite20)." — Komora prazska s konecnym rozsudkem nechvatala a sousede pokouseli se zatim omezovati zivnost Danielovu sami, odpirajice mu najem bytu i kram. Daniel zaloval znovu a president komorni podeprel sveho celnika proti konselum jeste vice. Dne 14. rijna 1643 psal o tom na zamek hejtmanovi: „V dobre pameti snasite, ze jsme skrze psani Vam 26. dne mesice Aprilis leta pominuleho 1641 ucinene k tomu, aby Daniel Mojzis?" Zid z Friedlandu v meste P. bez zakoupeni, avsak jakozto celny neb mejtny JMC. bydleti a vedle toho obchod zidovsky ve vecech kramskych, suchych a kratkych, odvedouce, co JMC. v meste z toho nalezeti bude, az do dalsi resoluti nasi zustavati mohl —■ sve povoleni dali. Nyni ale tomu srozumivame, ze by mu Pardubsti, jsouce dum, v kteremz az posavad najmem a v podruzstvi zustaval, prodan,  v jinem  dome   bytu,
meneji pak tedy zivnost prati se specovali.Nad
cimz zadneho zalibeni nemajice, Vam znovu
poroucime, abyste to pri prv oznamenych Pardubskych naridili a opatrili, aby oni temuz Zidu v obchodu jeho, dokudz by tu v povinnosti sve celnicke anebo mytnicke zustaval, zadne prekazky necinili, ani komu jinemu obzvlastne pak proto ciniti nedopousteli, ponevac jsou ho na onen cas sami poid ochranu prava sveho z ouplatku prijali, 4.u v meste v jinem dome bydliti a z neho najem platiti neprekazeli. Pokud by oni Pardubsti sami, aneb nekdo z souseduv jich takove clo zastoupiti a z neho tu sumu, kterouz Zid vzdycky anticipando odvozuje, tolikez davati chteli, ze jim toho prati a dovoliti chceme21)."
Po teto komorni vypovedi Daniel Mojzisu v Pardubicich zustal, vzajemne potykani se poodstavilo a ostatni Zide, pokud bydleli tu, jsouce prve „pod ochranou prava a do casu sub certa conditione prijati", pokouseli se slibovanim rocniho' platu obci o zivobyti pokojnejsi. Obec, dopravajic po smiru starsim rodinam zdejsiho bytu, snazila se omeziti priliv novy52).
466
V patek 22. ledna leta 1644 vstoupili pred purkmistra a radu Simon Veselsky, Isak a Jo.sef Paur, Zide pardubsti, a s temito „na miste jinych Ziduv pod ochranou Prava a do casu sub certa conditione prijatych, stala se tractati a smlouva takova: Ze nadepsani Zide, poznavajice nad sebou kazdeho' casu obzvlastni a prave otcovskou Pana purkmistra, Panuv radnich a Panuv starsich v nastalych potrebach ochranu, podrobili se dobrovolne a bez prinuceni z handle sveho zidovskeho k obci mesta Pardubic beze vsech vejmluv, obran aneb cimkoliv se zastirani od actum teto smlouvy kazdorocne platu staleho dvaceti zlatych reynskych 23)," „a tomu prislibili nepromenitedlne dosti ciniti: Byt se casem pritrefilo, ze by toliko jeden nebo dva z nadepsanych Ziduv a potomkuv jejich pri prave vobytni zustavali, maji prece i oni na miste jinych Ziduv teto smlouve dosti ciniti". Zato slibili konsele Zidum za obec: „V domich svych zidovskych, ktere knihami jnestskymi zapsane maji, mohou sobe bez prekazky k handlum svym zidovskym kramy zdelati dati, v trhove pak dni na rynku tak jako prve a nic jinac prodavati. Nicmene pokudz by domove jejich zidovsti, na predmesti lezici, od soldatesky skrze nepritele —, coz se nyni zhusta verejne deje — poboreni byli, aneb ohnem k zkaze prisli, budou moci oni Zide,; kterym se skoda stane, do mesta se schraniti, pokudz by sobe zase gruntuv svych na temz miste, aneb kdez jim od prava vykazano bude, nevyzdvihli. Obili ssuteho, vselikeho — mimo domaci potrebu svou — ke skode sousedum skupovati, zase prodavati a v nem handlovati, ani pod zamyslem dluhuv misto penez obili od lidi prijimati nemaji." „Paleneho sami paliti, ani od prespolnich k senku prekupovati nemaji, nybrz od samych, toliko mestanu pardubskych." „Varty mestske budto osobne zaroven s krestany a sousedy zastavati, aneb na ne vysilali povinni budou. Eemesel vsechnech — mimo obchod zidovsky ve vecech suchych kramskych — maji se varovati, po domich neroznaseti a sumou, co samym krestanum k zivnosti jejich mestske prislusi, do toho nemaji se vtirati, ani prekazky ciniti.'' „Vii tom slibili Pani nerozpisovati palet na ubytovani vojska v bytech zidovskych24)."
Novy zpusob hospodarstvi Zidu v Pardubicich trval az do casu zkazy mesta v konci rijna 1645. Drzice se pri obci i v roce nasledujicim, skladali zbyli Zide: Simon, Josef, David, Tobias, Lev, Abraham Vokaty a Mojzis Tejce jmenem svym i rodin artikuly nove, predkladajice je k novemu zpeceteni: 1. „Ze domove jejich zboreni jsou, aby sobe u sousedu svetnicky neb pokoje mohli najmouti." 2. „Aby mohli bud v domich, neb na rynku svobodne prodavati, nemajice jinsi zivnosti, nez ty skrovne kramecky, a jezto i z tech J. M. Cisarske na soldaty velike dane davaji." 3. „Aby jim prano bylo palene prodavati, protoze ho sami nepali, nybrz od domacich sousedu berou a je prepaluji." 4. „Aby jim palety davany nebyly." 5. „Co koli v pondeli na trhu prodavaji, jakz obycejne jest, ze se jeden krejcar dava, aby ho nedavali." 6. „Aby jim budoucne prano bylo — kdo s to byti mohli — dva neb tri domy koupiti, ponevadz i predesle Zidum se toho pralo a jim se na domy zapisove cinili." 7. „Ze zbozi, jez by domaci Zide zde handlovali a je odsud jinam posilali, aby cla nedavali2")."
Konsele pohorelym Zidum predmestskym nektery cas bytu v hradbach sve pevnosti prali26). Avsak na delsi lhuty pristresi trvalejsiho a zvlaste kramu odpirali. Proto odvolavali se Zide zase k hejtmanovi: „Vedle poruceni hospodarum, kdez my nase byty s povolenim (radniho) ouradu pojednou mame, techto dnu Pan purkmistr, tez pani starsi narizeni dali, aby nas deleji od sv. Havla v domich svych netrpeli, nybrz
beze vsi vymluvy z pribytku vybyti hledeli. I ponevadz nam chudym lidem na predmesti ~~) mista nasich nekdejsich domkuv v sancich po vypaleni a rume (mesta) zcela zasypane jsou, jichz nam vyzdvihnouti nemozne, ani take az dosavad krestane domy, od nichz bychom pronajati, aneb trhem koupiti mohli, v temz predmest/ vystavene nemaji a nevystaveli, na cizich pak gruntech pro velikou chudobu a neprislusenstvi vyzdvihovati samo se brani a nemozne jest — procez ponevadz ten prvni punkt od JMC. v obdarovanich a privilegiich nasich mame, ze zadny Pan v Kralovstvi Ceskem bez povoleni JMC. pod velkou pokutou nas vypovedeti nemuze, nyni nas Pan purkmistr a Pani k tomu maji, abychom na predmesti sobe domy zase staveli, vedouce o tom, ze v chudobe velike postaveni jsme28)." Hejtmanovo slovo vsak tenkrate zeslablo, a rozhojneny spor ohlasoval se od pardubskych Ziduv stiznosti Kralovske komore. Psal o ni president komorni 8. brezna 1650 hejtmanu Havlu Gotthelfovi z Freydenbergku, „ze by sousede tehoz mesta Zidy do arestu potahovali a nenalezite utiskovati meli". V tom vsak jiz chystali se cesti stavove ubrati volnejsiho stehovani Ziduv po mistech v kralovstvi vubec. Podle artikulu snemovniho 7. dne rijna 1650 prohlasovali: „Ponevadz prijimani a do zeme vpousteni Ziduv, vlastni JMC. jakozto krali Ceskemu, na panskych statcich a panstvich do domuv krestanskych ne bez vselikeho nebezpecenstvi a pohorseni v velikem obecenstvi vzdy vice a vice se vluzuje, tam prijimani, vychovani a trpini jsou, procez na tom jest jednomyslne zneseno, aby zadny z obyvateluv v kralovstvi tomto nizadnych takovych Ziduv (mimo ty, kteriz jsou kde pred prvnim dnem mesice ledna jiz davno minuleho r. 1618 byli aneb od toho casu se osaditi od JMC. sobe obzvlastne dovoleno maji), na zadnem miste netrpel, mnohem meneji pak jim jake spravy, drzeni a pronajmy cel, meyt aneb gruntuv sveroval. Pri cemz se jim Zidum prisne zapovida, aby zadne krestanske celadky neprijimali, ji u sebe nezdrzovali a k svym sluzbam nepotrebovali." V tom smyslu pracovala od r. 1653 zemska komise visitacni29), zastihnuvsi v P. celnika Daniele Mojzise a jine, casem prisedsi Zidy, poctem 68 osob.
Pardubsti sousede, opirajice se o snemovni nalez, vyzadali si 25. ledna 1657 komorniho rozhodnuti, „aby vsichni jinsi Zide, nebyvse tu v 1. 1618 zastizeni, nybrz v te nastale valce tak do mesta se vloudivse, podle zneni snemovniho, odkud jsou prisli, tam se zase navratili"30). S timto komornim souhlasem stalo se na zamku 13. cervna 1657 „poznamenani Ziduv, kteri vedle sveho ohlaseni pri meste P. na predmesti31) obydli sve miti a k vystaveni sedmi domkuv pro sve obydli kazdy po deseti zlatych anticipando sloziti maji1'. Stavbu domku mela podniknouti obec. O domicil hlasil se Daniel Mojzis, Salomon Wolf, Salomon Mojzis, Jonas Veselsky, Abraham Vokaty a Josef Pour. David Marek zavazoval se pri tom, ze si domek postavi sam. Simon Veselsky smel zustati v P. jen do „dalsi JMC. komory Ceske resoluti". — Ostatnim v meste bydlicim Zidum, oznamoval zamecky rozkaz, ze „do casu sv. Jakuba nejprve pristiho se vsemi svymi nabytky se vyslehovati a mesta na konec prazdni byti maji" 82). Mezi takove vsak kladli konsele zvlaste Daniele Mojzisu. Ten dovolaval se opet ochrany hejtmanovy, ale z radniho domu davalo* se v odpoved: , Ze mesto P. ve svem polozeni velmi skrovne jest a tento Daniel jako i ostatni Zide cim dal vzdy vice se tu plemenili snazi, nebo v ohrazeni mesta v tech nejprilezitejsich domich ze vsech tri stran rynku najmy sobe obrali. To take sousede dosti bolestne na patrnou potupu obce (pry) vztahuji, kdyz ses Velebnou Svatosti jiste dni processi vykonavaji, ze Zide vykoukanim z oken a chuzi pres rynk
SO*