Geschichte der Juden in Neumark. Bearbeitet von . Dir. František Hourá, Kdyně: Xri průsmyku Všerubském, též Kdyňskěm zvaném, asi 1 km od bavorských hranic, vzniklo v pradávných dobách městečko Všeruby — Neumark. Dnes je městem německým s českou menšinou, čítající asi 80 osob, ale před válkou 30 letou bývalo české, jako i okolní vesnice Hájek, Brůdek a Studánky. Ve válce 30 lete bylo české obyvatelstvo zahubeno a brzy nato usadili se tady obyvatelé ze sousedních Bavor — Němci, kteří jsou tu podnes. V průsmyku Všerubském byl vždy čilý ruch, neboť to byla jediná cesta, kudy brala se poselství do ftezna a Mohuče, pokud Čechy náležely biskupství tomuto, pak tady chodila česká knížata, která byla spřízněna s panským rodem Bognů, kteří sídleli na hradě Burg-stallu na Hochbognu u hranic českých. A na tomto přechodu do Bavor, vzniká někdy před r. 1382 osada V., zvaná později Neu Marek vor dem. Walde, nebo také Zum böhmischen Weyer, dle velkého rybníku v obci V, Fr. Palacký nazývá novou osadu Novýtrh. Dne 14. srpna 1040 odehrává se tu u Brůdku bitva českého knížete Břetislava I. s německým císařem Jindřichem, ve které český kníže vítězí. Tu zmiňuje se Palacký, že hlavní vojsko německé postupovalo dle řeky Kouby přes Osí (Ěschelkamm) a Nového Trhu (Všerub) ke Kdyni. Ovšem značí toto jen nynější pojmenování této cesty a nedá se z toho souditi, že by již v tuto dobu tyto osady tam byly. Že však již r. 1382 V. byly, dá se souditi dle zajištěné zprávy, dle které tohoto roku obce V., Brůdek a Hájek společně opravují památný kostelík bitvy nad Brůdkem — kapli sv. Václava a zvětšují jí.. R. 1467 trpí V, a celé okolí vpády Bavorů-křižáků do Čech, kterýžto vpád opakuje se ještě r. 1468. R. 1581 připadají V. při dělení o zboží hradu Rýzmberka Janu Vilémovi z Rýzmberka. R. 1586 koupil V. Jan z Videřšperka, ale již r. 1626 přecházejí do majetku rodiny Koců z Dobrše. Tento rod vyskytuje se v Čechách již r. 1377. Praotcem jeho je Přibík Kocík a drží Dobrš u Vimpeřka. R. 1479 rozděluje se rod na několik větví, z nichž druhá větev, zvaná bystřička, má pro nás důležitost, neboť její dědicové stávají se držiteli V. Diviš Jindřich Koc z Dobrše platně slouží císaři Ferdinandovi II., který dne 12. ledna 1629 povyšuje jej do stavu panského a pak r. 1634 do stavu hrabě-cího. *''>•■■••• Druhý syn tohoto Diviše byl Jan Václav Koc z Dobrše, který měl za manželku Salomenu ž Příchovic. Ten měl svůj díl v Dolní Lukavici a držel též V. R. 1650 prodává V., slouží ve vojsku a umírá r. 1652. V. koupil jeho bratr Maximilian Jiří, který zemř. r. 1656 bezdiětek. V. odkazuje bratru Diviši Albrechtovi, který umírá r. 1665 jako ..poslední člen Dějiny Židů ve Všeriibech, Zpracoval Frant. Hourá, ředitel ve Kdyni. větve bystřičko. Nato panství dostává se Václavu Vojtěchovi Kocovi z Dobfše z větve ohrazenické. Nato r. 1676 koupil V. Wolf Maximilian Lamingen z Albenreuthu a připojuje je ku panství koutskému, při kterém jsou až do převratu, kdy přišly do záboru a dnes jsou majetkem Družstva společné pastviny ve V. V majetku Lamingenů zůstaly V. do smrti pronásledovatele Chodů Wolfa Maxe Lamingena, když týž zemřel, prodala panství vdova po něm Polyxena z Lobkovic r. 1697 baronu Jindřichu Stadiónoví z Wiirzburku, kterýžto rod držel koutské panství do r. 1908, kdy posledním potomkem po meči Filipem Stadionem vymřel. A teprve v této době dovídáme se ze zápisů kout-ského panství o Židech, kteří na tomto panství byli usazeni. R. 1714 . zřízena byla t. zv. Judenreduktions-Kom-mission, která měla kontrolovati usazení Židů v Čechách a případně je vypuzovati. Byla tedy předsevzata revise všech Židů a pořízen soupis na' všech panstvích. A tu shledáváme v knize Amtsrelationen v Koutě zápis: Dne 12. října 1720 píše vrchní správce panství koutského Stadiónoví do Badenska: „Dostavil se ke mně všerub ského Žida syn a bez předchozího pozdravu žádal o povolení k svatbě, která se má konati dne 11. října 1720 a dodával, že skoro v celém království Českém je zvykem, že vrchnostenští úředníci a panstvo samo těchto svateb se účastní a proto že myslí, že i já s úřednictvem na svatbu půjdeme. Poděkoval jsem mu, že dovoluje si bez povolení vrchnosti se ženiti a na panství se usaditi, když přece musí vědět, co je jménem Vaší Excelence všem Židům nařízeno. Pak jsem mu zakázal usadit se na panství a aby tomu věřil, dal jsem mu dopis na městskou radu ve V. naší pečetí opatřený." Pak žádá vrchní v dopise dále o radu, co má činiti. Všerubský Žid, jehož jméno se neuvádí, po zlém pořízení u vrchního v Koutě stěžuje si u krajského úřadu v Klatovech. Z dalšího dopisu vrchního je však viděti, že nepořídil a že raději se z panství koutského odstěhoval na panství sousední do Bystřice. Dle soupisu Židů při revisi r. 1722 zjištěno bylo, že Židé ve V. byli již před 100 lety a že tam bydlela však jen jedna rodina, ostatní, kteří v soupis pojati jsou, tam přišli asi před 30 lety. I uvádějí se v soupisu tyto žid. rodiny ve V.: Adam Hahn, přes 60 roků starý, obchodník v kůžičkách a peří, je také řezníkem, platí 3 zl. daně, bydlí v chalupě, náležející panství, vydělá ročně přes 40 zl. a je ve V. již 34 let. Mojžíš Hahn, obchodník koňmi, také řezník, je 341etý, jeho žena se jmenuje Kitel, je též 341etá, "Y-S děti jejich jsou: Ester 8 let, Aron 4 léta, Pliimelka půl léta, platí vrchnosti daní 23 zl., kontribuce 6 zl., bydlí také v panské chalupě a vydělá více jak 80 zl. ročně. Je ve V. 10 let. David A r o n s manželkou Kitel, jejich děti Mojžíš, Michal, Šalamoun, Aron a Ester. Je obchodníkem kořením, tabákem a je také řezníkem. Vrchnosti platí 23 zl., kontribuce 13 zl., vydělá přes 80 zl. ročně a je tady v panské chalupě 30 let. Josef Alexander, stár 25 let, s manželkou Alenkou, 18 let, mají sluhu Sorella, obchoduje plátnem, peřím a pod. Zdaněn vrchností 20 zl., kontribuce platí 12 zl. a vydělává přes 60 zl. ročně. Je tady 5 let. Samuel Winschbach, stár 38 léta, žena jeho Klickel, 33 létá, syn Daniel, 12 let, Hendel 10 let, Samuel 7 let, Jakub 5 let, Herschel 2 léta. Obchoduje vlnou, peřím a je školním zpěvákem. Zdaněn je 23 zl. a vydělá 70 zl. Bydlí v panské chalupě přes 13 let. U všech těchto rodin je poznamenáno, že jsou rodem Jakub. Nejstarší rodina ve V., o které je udáno, že tam bydlela již před 100 lety, je Abraham Markus, rozený Aron, stár 42 roky, s manželkou Kitel, 38 let a dětmi: Löbl 14 let, Chaim 12 let, dcery Klickel 10 let, Bayerle 8, Pliimel 5, Kolde 2. Rodina tato je asi zámožná, má služku k dětem Dinele 14 letou, pak tři sluhy: Fraydla 40 letého, Arona 18- a Devela 19-letého. Markus obchoduje suknem, kořením, tabákem a pod., je též řezníkem a zdaněn je 25 zl., platí kontribuci 45 zl. a vydiělá ročně přes 200 zl. Má svůj dům, který koupil od všerubského měšťana Martina Freye r. 1713 za 120 zl. Shledáváme tedy ve V. na počátku 18. stol. 6 rodin židovských. Avšak již r. 1722 dochází k nařízení vrchnosti, aby dům Abrahama Markuse hleděla odkoupiti a křesťanem obsaditi. Další pak usazování Židu ve V. ať je zamezeno. Vrchnost asi chtěla dům prodati, ale nepodařilo se jí to, neboť píše: Abraham koupil dům zcela poškozený od člověka, který tonul v dluzích. Majitel domu podržel si pole a vystavěl si jiný dům a Abraham mu mimo kupní cenu musel dáti ještě 10 zl. a 50 kmenů dříví. Sám mel s opravou domu výdajů 100 zl. Nenajde se tady nikdo, kdo by za tento dům jen polovičku dáti chtěl. Pro řemeslníka je dům velký, pro hospodu se nehodí, protože tam není ani dvůr, ani stáje, ba ani místo, kde by se daly zříditi. - Původně měl Abraham dům v Koutě, místo něho prodán byl jeden dům ve V. křesťanovi, proto Abrahamem nebude počet Židů rozmnožen. Předkové Abrahama jsou ve V. už přes 100 let usazeni a několik let též v Koutě. R. 1736 dochází k novému nařízení, aby se počet Židů ve V. nerozmnožoval, ale vrchnost aby se snažila jej obmeziti. Další šíření Židů budiž rozhodně zamezeno. Důležité vynesení českého sněmu z r. 1650, kterým bylo; dovoleno zůstati v Čechách jen těm Židům, kteří už taxly byli před r. 1620, zle doléhá na Židy a proto se snaží získati si proti nepříteli svému vrchnímu správců, v Koutě důkazy, že už jsou ve V. dlouho usazeni. K tomu účelu získali si všeřubští Židé přízeň tamního obecního zastupitelstva, které jim vydalo spis, ve leterém jim potvrzuje, že jsou ve V. odedávna usazeni. Toto- ovšem, stalo se bez vědomí vrchnosti v Koutě. Nato^ZMě podali žádost o ponechání ve V. přímo gubérřiiainímu úřadu v Praze, odvolávajíce se na usnesení zemského sněmu z r. 1650, že se na ně vztahuje. Guberniální úřad v Praze poslal žádost s dodatkem krajskému úřadu v Klatovech a Židům právo pobytu ve V. přiznáno. Z toho rozlítil se koutský vrchní, dojel do V., kde za trest sesadil rychtáře, který Židům výhody potvrdil, dal isi vydati od ostatních konšelů spis, že tomu tak není a poslal jej krajskému úřadu do Klatov, že tomu tak není. Mnoho asi nepořídil, neboť r. 1723 vyšlo císařské nařízení Karla VI., které poskytovalo . Židům mnohé úlevy a dovolovalo, aby i Židé účastnili se jeho korunovace v Praze. . Dne 12. března 1726 piš« vrchní z Kouta hraběti Stadiónoví, že ve V. podařilo se mu prodati židovský domek křesťanovi za 100 zl. a že Židy vypověděl. Židé žalovali na toto náisilí u krajského úřadu v Klatovech a došli sluchu. Vrchní, který potom brzy jel do Plzně a namáhal se pro svůj čin potvrzení, sděluje hraběti, že z rozmluvy v Plzni vycítil, že krajský hejtman je Židům nakloněn a že mu radil, aby od reforem upustil a vyčkal, až jak v Praze rozhodnou a Židy znovu zdaní. Dokonce musel vrchní žádati hejtmana, aby nečinil námitek proti vystěhování Žida ze V. a vdovy Židovky z Kouta. Musel pak dáti slib, že nic proti Židům nepodnikne, dokud nebude o nich v Praze rozhodnuto, R. 1727 vdova po Abrahamu Markusovi, Židovi v Koutě, stěhuje se do V. Ještě v r. 1736 nalézáme ve V. šest rodin žid., které tam byly r. 1722. Tedy přes veškeré pronásledování se tam udržely. Že ve V. byli obchodníci obilím, dokazuje nám spis z r. 1760, kdy zuřily u nás války Marie Terezie s pruským králem Bedřichem II. o Slezsko. Obyvatelstvo bylo< nuceno dodávati potřeby pro vojsko, zvláště obilí a krmivo. Dne 5. ledna 1760 dochází panství koutského rozkaz, aby dodalo z každé hlavy na panství 4 strychy ovsa a 26 liber mouky pro vojsko. Panství ovšem tolik sehnati nemohlo a proto obrací se na obch.-Žida ve V., který slibuje ve třech nedělích vše obstarati a k tomu ještě 1000 q sena dodati. Tak v nouzi byl Žid dobrý. Část tohoto dodání byla dovezena do Lovosic a část do Horšova Týna za vojskem. V dobách pozdějších se poměry na panství kout-ském uklidňují a Židé nejsou více tak pronásledováni jako předtím. Tak r. 1815 přibylo Židů ve V. tolik, že jim vrchnost musela postaviti školu. Byla k tomu použita modlitebna, která stála na místech, kde je nynější synagoga. Tato modlitebna byla sice jednopatrová, ale celá ze dřeva, které bylo zetlelé. Proto opraven celý "dům a zřízena tam škola i modlitebna. Vrchnost dala materiál, dříví, prkna, latě zdarma a ž. o. obstarala ostatní. Panství však kladlo si podmínku, že budova bude jeho majetkem a že na první patro zasadí vrchnostenský znak. Ž. o. pak měla platiti ročně 25 zl. nájemného. Učitel, který ve škole bydlel, nesměl však vzíti nikoho cizího do podnájmu. Kdyby budova.přestala býti školou a modlitebnou, měla připadnouti vrchnosti a tato s ní podle svého uvážení mohla-disponovati. Když zavedeny byly podle nařízení dvorní kanceláře z r. 1837 nové matriky žid., shledáváme, že pro V. a Trhanov (Nemnark a Chodenschloß) byly společné. Poďle nich pak nalézáme v těchto letech ve V. následující žid. rodiny: . . Jakub Gottlieb s manželkou Terezií, roz. Latza-novou, bydleli v č. 103. Nathan Se hack a Lidmila, roz. Ábelesova, bydleli v č. 120. R. 1836 narodilo se jim dítě Samuel. Bernard Klauber a Chaja Casalina, roz. Wolfová, z č. 89. Děti byly Julius, roz. r. 1836, Marie r. 1838 a Samuel r. 1839.