Ve K. v té době vybírá se pohraniční clo, ale formani se rádi K. vyhýbají. V sousedství K. roste konkurence v nově založené tvrzi Koutu, kde usazují se páni z Rýzmberka. V této době stává se pánem Rýzm-berka německý šlechtic Jan Filip Kratz ze Scharfen-steina, který r. 1624 dává K. privilegia a staví její obyvatelstva na roven obyvatelům jiných měst. Pravidly těmi usnadňuje se obchod ve K. a dávají se mu mnohé výsady.

Hrad Rýzmberk trpí ve válce 30 lete, až konečně r. 1648 je Švédy rozbořen. Pak zasahá do K. i reformace, po které nalézáme ve K. několik prázdných domů, ze kterých obyvatelstvo odešlo, pronásledováno jsouc pro víru.

Zejména je to dům blíže radnice, kde dnes stojí akciová prádelna, který kupuje panství koutské a zřizuje tam první pletárnu ponožek a jiných věcí.

Panstvím koutským a trhanovským vládne později pověstný nepřítel Chodů Wolf Maximilian Lamingeň. Vdova po něm paní Polyxena z Lobkovic prodává je dne 16. listopadu 1697 novému majiteli baronu Jindřichu Stadiónoví z Wiirzburku. A v této době nalézáme již zmínky o prvých Židech na panství koutském. Rod Sťadionův vládne zbožím koutským a trhanovským až do r. 1909, kdy vymřel.

Za Stadionů vzrůstá kdyňská továrna a tím i blahobyt obyvatelstva. Město K. roste, staví se domy, obyvatelstva přibývá, ale sužují ho vojska válek Karla VI. a Marie Terezie. Velmi časté jsou ve K. rekvisice obilí, není-li možn.0' obilí sehnati, jsou voláni ku pomoci Židé, kteří je pak obstarávají.

Konečně svítá větší svoboda. V r. 1848 tvoří se i ve Kw národní garda o 235 členech, ale konce její jsou neslavné, jako jinde. Ale ruch v městě neustává, do K. dostává se pošta, staví se nová íadnice r. 1850, přichází železnice r. 1889, školy rostou, r. 1896 zřízena škola měšťanská, továrna zatím dobře prosperuje, obyvatelstvo nachází dosti obživy a převrat zastihuje K. v nejlepším vzrůstu.

V   dějinách Židů   na K.   bude   třeba přihlédnouti i k ostatním osadám, které se K. sousedily: Kout na šumavě, Všeruby (Neumark), Dlažov, Loučím,  Koloveč, Pocínovice, Prapořiště a jiné.

V  této části o K. budou vzpomenuty   dějiny   Židů v Koutě, Prapořišti, Loučími, Dlažově a Pocínovicích.

O Židech v obvodu panství Stadionského píše Emil Tšída: „Nový majitel neměl Židů v lásce, a to prostě z té příčiny, že nezaplatili celou kupní cenu za panství. Majitel žil za hranicemi, úředníci jeho, zejména vrchní Seyfried, nezapínali svých kapes, výtěžek z velkostatku byl malý, zavládlo směnečné hospodářství, útočiště hledáno u Židů, a tak situace nebyla utěšená.''

První zmínka o Židech je v koutském archivu v t. zv. Amtsrelationen, kde je zapsáno, že vrchní správce koutského panství Jindřich Dalken na rozkaz své vrchnosti, tedy Stadiona, vydává vynesení r. 1720, kterým se všichni Židé z panství koutského vypovídají.                                                                   , .

Připiš doručen byl: Židu Abrahamu Markusovi v Koutě, jehož v korespondenci koutského archivu nazývají „patriarcha". Rodina Abrahama Markuse byla již asi 100 let usazena ve Všerubech a pak několik let bydlela v Koutě. Nejvíce starostí působil koutskému panství Abraham Markus a chtěli jej za každou cenu vypuditi. Žalovali na něj Stadiónoví a ten nařizuje, aby ho hlídali, na jeho počínání dávali pozor a jak by jej v něčem chytili, ihned ho vyhnali. Ale Abraham asi tušil, co by jej potkalo á proto žil velmi solidně, v ničeni jej nemohli přistihnouti, a tak jej nacházíme v Koutě až do jeho smrti r. 1725.

Vrr\hní sontí zlostí proti němu   a   píše,   že   nebýti

Abrahama, s ostatními byl by brzo hotov. Z toho viděti, že Abraham byl vůdcem Židů a že se jich zastával.

Proti vypovědění Židů z koutského panství r. 1720 Židé se ohrazují, nejsou s ním spokojeni a odpovídají, že z panství nepůjdou, že zahájí s majitelem panství spor, ve kterém spoléhají ha podporu celého židovstva z Čech.

K větší akci odhodlali se dne 7. listopadu 1720, kdy % celého panství podávají vrchnímu poníženou žádost, aby jich tak krutě nepronásledoval a odvolávají se, že již r. 1654 za Volfa Viléma Lamingena činže z domů a daně řádně platili. Tuto žádost přinesla na zámek v Koutě deputace Židů, v jichž čele byl Abraham Markus z Kouta.

Vrchní asi upustil, od stíhání Židů a v dalším dopise Stadiónoví sděluje, že vyčká, jak se Židé budou dále chovati a jak svým slibům rlostojí, jinak, že jim ukáže!

V dalším dopise dovídáme se, že na panství kout-ském je vinopalna, která se pronajímala. Když vypršel r. 1720 nájem, uchází se o vinopalnu Abraham Marku« a nabízí za ni nájmu 1200 zl. Z dopisu vrchního Stadiónoví a odpovědi shledáváme, že Stadion nechce, aby se vinopalna Abrahamovi pronajala, třeba dával o 200 zl. více nájmu než jiní. Z toho viděti, že Stadion Židům, nepřál.

Dne 17. února 1721 vysvítá z dopisu vrchního hraběti, že Židé vyčkávají příchodu hraběte Stadiona do Čech, že se k němu chtějí dostaviti s deputací a prositi o ochranu. Ale Stadion odpovídá, že se mýlí, člo-nanívají-li se, že jich, bude chrániti a snad nové na panství přijímati, to.že by učinil jen na rozkaz císařův.

Dne 2. března 1721 podal Žid Jakub ze K. supliku o slevení ochranného poplatku židovského, uváděje, že tolik platiti nemůže. Vrchní to oznamuje Stadiónoví a popouzí ho, že vydá-li ostré nařízení, Jakub jistě zaplatí.

Největší obtíží bylo, že vrchní nemohl dokázati, zda Židé mají dle vynesení sněmovního z r. 1650 právo na panství se usaditi, nebo ne. Židé tvrdili, že ano, kdežto vrchní neměl důkazů proti, jelikož spisy archivu koutského shořely a vrchní pro své tvrzení neměl dokladů.

Dle knihy Urbario bylo r. 1721 v obvodu panství koutského 11 žid. rodin, které platily ročně 163 zl. poplatků.

R. 1725 vydáno císařské nařízení, že obec, která připustí, aby se usadili Židé, kde dosud nebyli, sama zaplatí pokuty 1000 dukátů.

Dne 9. října 1725 zemřel v Koutě od panstva nenáviděný. Abraham Markus. Vrchní píše Stadiónoví a navrhuje, aby nyní Židé z Kouta byli vypověděni a posláni k příbuzným do K.

Tady děje se první zmínka o Židech ve K. Byli tedy ve K. Židé již před r. 17.25.

S vdovou po Abrahamu Markusovi vyjednával vrchní o prodej jejího domu, ale vdova žádá za něj výměnou domek ve Všerubech. Vrchní trvá však na koupi, jinak že by Židy z Kouta nevypudil. Ježto vdova byla těhotná a zima se blížila, ponechali ji zatím v Koutě. Teprve r. 1727 opustila vdova Kout a odstěhovala se do Všerub. V Koutě po té ze Židů nikdo nebydlel.

Abraham Markus byl jediný Žid v Koutě, který tam měl svůj vlastní domek, jinak ostatní bydleli v podnájmu.

R. 1727 scházejí se Židé z krajů klatovského a plzeňského a vymáhají si na krajských hejtmanech některé výhody.

O podobném počínání dovídáme se ve K. dne 11. ledna 1728. Do K. dostavili se dva inženýři, kteří našli na náměstí v domku u panské manufaktury (prádelny)

dva Židy. Tebdy stála nä náměstí kdyňském kaple sv. Jana asi v místech dolejší kašny, později byla tato kaple zbořena- a přenesena na místo vedle továrny pana Keila v ulici Komenského, kde dosud stojí. V této kapli ňa náměstí konaly se pobožnosti a proto Židé z náměstí museli se přestěhovati na místo odlehlejší. Do domku po Židech na náměstí nastěhovali se vý-běrčí cla a ungeltu. Vrchní rád by byl výlohy za opravu domu započítal Židům, ale dostal rozkaz, aby je zaplatilo panství.

. Nástupce Jindřicha Stadiona, který zemřel r. 1741, byl Jan Filip Stadion, z jehož korespondence lze souditi, že neměl Židů v lásce. Chválí vrchního, že je pronásleduje a nic jim nepovoluje.

Dne 5. ledna 1.760 došel do K. rozkaz, že každý obyvatel ve K. musí dodati 4 strychy ovsa a 26 liber mouky pro vojsko. Obyvatelé Ovšem neměli tohoto množství a tak obrátili se na Žida-obchodníka ve Všerubech, který slíbil ve třech nedělích vše obstarati a k tomu ještě 1000 q sena. Část tohoto byla odvezena do Lovosic a část do Horšova Týna za vojskem.

Dne 23. řijna 1764 čteme v Amtsrelationen, že na panství jsou dva Židé, Honig Löbl a Efraim Popr, kteří půjčují na vysoké úroky peníze, prý až ňa 15%. Panství žádá vládu, aby čelila tomuto obchodu, aby dala bance rozkaz, aby peníze půjčovala banka na levnější úrc':.

V  zápise ze dne 1. pros. 1764 zmiňuje se vrchní, že malá chalupa Salomona Hahna ve Kdyni je na spadnutí. Hahn z ní platí 25 zl. ročně nájmu, nechce však opravu   zaplatiti a žádá., aby   panství   mu   postavilo chalupu novou. Vrchní navrhuje chalupu prodati, že se za ni dostane 300 až 400 zl., mimo poplatek laude-mia (poplatek za koupi chalupy), pak že by se získala činže, a mimo to že by další opravy platil nový majitel sám. Stadion na návrh vrchního nepřistupuje a žádá, aby  si Hahn  opravu pořídil  sám, nechce-li,  aby mu chalupa spadla na hlavu. Kdyby se chalupa prodávala, nechť se prodá jen křesťanu, navrhuje Stadion dále.

Dne 23. ledna 1765 čteme. v Oberamtsberichten: „Pocínovický Žid dal sebrati dva Židy z Běhařova, ze sousedního panství bystřického, kteří hausírováli v Pocínovicích. Vrchní z Kouta potrestal je dvoudenním vězením. Tito žádali, že by zaplatili po 6 zl., kdyby jim bylo dovoleno cestovati se zbožím po panství koutském, nebo aby jim bylo dovoleno usaditi se v Pocínovicích."

Vrchní o nabídce uvažuje, že pocínovický Žid tiše se chová, poctivě platí, a uznal, že mu tedy byt zdraží!

Při této příhodě zmiňuji se, že ve K. zůstal po Sab-lovi prázdný byt a nikdo z křesťanů ho nechtěl. Proto nabídne se byt těmto dvěma Židům, aby se ve K. usadili. Nebudou-li souhlasiti, vypoví se z panství.

Stadion na tyto nabídky vrchního odpovídá, aby se hausírování cizích Židů na panství koutském zapovědělo, aby měl vrchní pevnou ruku a k pronásledování hausírníků aby byli vyzváni rychtáři, myslivci a vrch-nos'tensti zaměstnanci.

Vrchní na to brání své úřednictvo a sebe, že on koná svou povinnost, ale vláda že Židům mnoho povoluje, na př. že jim dává sklady tabáku v obvodu každého panství a tudíž že jich nelze potom vyháněti. Zboží jim zabavováti také není dovoleno. Je tedy nucen říditi se nařízením zemské vlády.

Nejstarší matriky farní jsou ve K. z r. 1635 a jsou vedeny do r. 1678. V těch zapisovali se však jen obyvatelé vyznání katolického.

V  matrice z r. 1769, kde na katolické faře zapisováni byli všichni nekatolíci a Židé, našel jsem zapsané zaměstnance kdýňské továrny, mezi nimiž se vyskytují jména: Karel Bohumil Blumenstengel, Krystián Bed-

řich Mackrot, Jan Vilém Buchheim, Bedřich Bohumil Kurtz, pak Miller a jiní. Dle jmen lze souditi na původ židovský,,

R. 1769 zapisuje se v matrice první žid. dítě Amálie, dcera .Mayera Epsteina z Kouta na Šumavě z č. 5<

Zápisy další jsou z doby pozdější, jak bude uvedeno.

R. 1769,.prodává panství koutské v K. manufakturu vedle radnice na náměstí stojící bankéři a kupci Jakubu Matyáši Schmidtovi z Vídně. Tento byl vyznání katolického, ale přibral si pomocníky Bernarda Dal-kéna, Karla Bedřicha Bauerreise a lublaňského kupce Weitenhillera, z nichž někteří byli vyznání židovského. Tito postaví továrnu ihned na jiné základy, nastane ruch ve K., přibývá dělnictva, průmysl roste.

Dne 12. května 1771 píše vrchní, že o domek, kde bydlí Žid Abraham ve K., uchází se továrenští mistři a nabízejí o 5 zl. nájemného více. Vrchní se raduje, že se Abrahama zbaví.

Dopis Stadionův ze dne 20. března 1773 v Amtsrelationen zapsaný, přesvědčuje nás, že ve smýšlení jeho nastal obrat. Stadion praví v něm, že Židům, kteří na panství jsou již usazeni, nesmí se bráti jejich chléb tím, že by se dovolovalo cizím Židům po panství hausírovati a že musí se zdejší Židé chrániti.

Dne 16. prosince 1778 zmiňuje se vrchní, že Židům se sice dodávky vojenské nezadávají, ale že se jim svěřuje jejich dovoz jako formanům.

R. 1783 byla pronajata výroba potaše ve K. Salomonu Hahnovi, o němž již byla řeč o chaloupce na spadnutí. Po pěti letech však stěžuje si vrchnost na Hahna, že neplatí nájemné a že bude lépe, převezme-li panství výrobu potaše samo.

Dle knihy sporů městských ze dne 15. února 1784 stěžují si kdýňští obchodníci, že pod ochranou vrchnosti stojící Židé ze K. Mojžíš Hahn a Macherl Hahn s různým koloniálním zbožím hausírují, nedbajíce neděle a svátků, že navštěvují rodiny a tím obchodníky kdyňské poškozují. Již dvakráte byli zadrženi.

Vrchnostenský úřad v Koutě žalobu jmenovaným předložil a pohrozil jim, že jim zboží vezme a je dle zákona potrestá.

Dle zprávy z musea klatovského bylo v této době hausírování krajským úřadem zakázáno a pohrozeno všem trestem, budou-li dopadeni.

R. 1785 je uvolněním Židům, dostávají některá privilegia.

Ještě však r. 1800 je třeba dovolení obce, aby směl býti Žid přijat některým sousedem do podnájmu. Tak žádá občan Jan Hostaš ve K. povolení obce, aby směl přijmouti do bytu Žida. Konšelé však se usnášejí, žádosti této nevyhověti.

Od počátku 19. st. nacházíme již Židy zapsané v matrikách farních ve K. V této době žili tu rodiny:

Jonatan Hahn s manželkou Kateřinou, roz. Schwarzovou. Hahn byl obch. a měli pět dětí: Rudolf, nar. r. 1800, Leopold r. 1801, Josef r. 1805, Michal r. 1807 a Israel r. 1811.

Rudolf Hahn s manželkou Estherou, rozenou Zúk-kerovou z Čachrova, bydleli jako předchozí ve K. v čísle 159. Zjištěny byly tři děti: Karolina, nar. r. 1834, Jonatan r. 1837 a Michal r. 1839. Jejich otec byl patrně synem předešle uvedeného Jonatana Hahna.                ^   '

Třetí rodinu tvořili Lazar Beck s manželkou Annou •Fischlovou z Merklína, rovněž obch. ve K. v č. 158. Jejich dítky byly rozeny: Rosa r. 1835, František r. 1837 a Anna 1838.                                              ■

Čtvrtou rodinu tvořil Mojžíš Bacharach a jeho manželka Kateřina, rozená Eisigová z Trhanova. Dítky byly Rosa r. 1827 a Sára r. 1835.

Vynikající rodinou byl ranhojič a porodník Mojžíš