křest'., byli od těchto odloučeni ä mají utvořiti žid. ulice. V B. již v 16. stol. mluví se v zápisech o žid. ulici. Proti četným, namnoze krutým výnosům hledali Židé ochrany u podkomořského úřadu, který vydal obsáhlé, Židům nepřátelské nařízení r. 1729, zvané „Publicum Judaicum"ls), proti kterému byly veškeré protesty marný. R. 1735 bylo Židům povoleno hřbitov rozšířiti a na něm komoru zříditi, se zákazem, že tam nebude dovoleno nikomu bydleti. Též povoleno zde cizí Židy — ne morem nakažené — zde pochovávati za poplatek chudí 8 fl., bohatí 13 fl. (majetek bohatých nad 250 fl.10). Marie Terezie vypověděla r. 1744 Židy z král. českého, ale brzy přijati opět na milost a r. 1747 připomíná se B., že se nemá zabraňovati vypovězeným pražským Židům zde se zdržovati20). O zdravotním jich stavu podával zprávu krajský chirurg a fysikus, který t; r. oznámil, že toliko u Židia Marka nalezena pražská Židovka, která 7 dní horečkou stižena byla, u ostatních nic podezřelého shledáno nebylo21). Výnosem kraj. úřadu z 12. ledna 1747 bylo dovoleno pražským žid. emigrantům bydleti v odlehlých ulicích bydžovských, nikoli v hlavních, nebo na náměstí, kde procesí neb jiné pobožnosti se konají22). Dalším nařízením zakázáno těmto přistěhovalcům bohoslužby a modlitby v křesť. domech konati a tylo jediné na synagogu jsou odkázány23). V této době počali se scházeti zdejší Židé s křesť. k náb. schůzkám, k nimž tajní nekatolíci podnět dali. V těchto schůzích vyvíjela se postupem zvláštní sekta abrahamitů, jejíž původcem byl rb. Mendl z B. a vůdcem hnutí Jan Pita, krejčí z Chudonic a chudí lidé, chalupníci, ovčáci a vdovy z okolí bydžovského. Počátkem r. 1748 schůze se prozradily a někteří účastníci byli zatčeni. Pita byl z bludu usvědčen, učení své odvolal a 18. prosince 1748 na hranici zemřel. Ostatní obdrželi několikaletý žalář nebo práci v železech a poutech na silnici. Rb. Mendl spojení to odpykal a 7. března 1750 byl v Praze upálen. Israelitismus objevil se tu opět za selského povstání r. 1775, kdy 10 rodin z okolí bydžovského přestoupilo k abrahamitům, ale po. dlouhém sporu slíbili r. 1777-j-že bludu toho se vystříhají. R. 1774 zakázáno Židům předkupní právo loje a řezníci byli povinni mydlářům za předem stanovenou cenu lůj prodávati a teprve, když publikum zaopatřeno jest, Židé na řadu přijíti mohou24). Lepší časy Židům nastaly za cis. Josefa II. vydáním tolerančního patentu r. 1781, ale Židům nařízeno užívati jazyka německého. V té diobě byla škola žid. proměněna ve školu německou, která se zde do let devadesátých min. stol. udržela. 24. srpna 1782 vydal podkomořský úřad nařízení, dle něhož směli Židé užívati toliko domácích služeb-ných Židů a nikoli cizích, schůze ž. o. mají se konati častěji a pořádně, žid. ulice má se častěji než dosud čistiti a má býti postaráno o náležitý odpad. Za nařízení to činí se zodpovědná ž. o.25). R. 1786 bylo nařízeno číslování žid. domů v městech římskými číslicemi a musili si zvoliti stálá příjmení. Ve zdejším žid. městě bylo XXXVII domů, ale majitelů jich bylo daleko více, vždyť jednotlivci hleděli získati aspoň část, 1 světnici a tu otec odporučil dětem a tak stali se majiteli 1 světnice i í rodiny. Guberniálním nařízením z r. 1799 bylo dovoleno zdejším Židům toliko vrchnostenské pozemky pronajímati, nikoli pozemky poddaného lidu20), nařízením z r. 1801 nebylo Židům dovoleno měšťanské domy v městech kupovati2T). Když pak r. 1805 občané bydžovští stěžovali si na mocné rozmnožování živlu žid., bylo krajským úřadem v Jičíně nařízeno, aby vyšetřeno bylo,. kdo ze Židů povolení k ženění dostal a kde toho prokázati nelze, aby do tří měsíců vypovězeni byli a zpráva o tom podána byla. Dle nařízení z r. 1650 nemají žádné křesť. reality na Židy přecházeti, a přece dle svolení r. 1786 dva křesť. domy na Židy Mojžíše Franka a Pocha připsány byly, na čemž nic měniti se nedá;, neboť zápisy v knihách stvrzeny jsou. Však jakmile domy ty do prodeje přijdou, nesmí Židům, nýbrž křesť. prodány býti, jelikož to původně křesť. domy byly. Nájmy domů buďtež anulovány, poněvadž směřují k tomu, aby.Židé křesť. domy si přisvojili. Pacht dovoluje se toliko na 2 roky a smlouva budiž krajskému úřadu ke schválení předložena. Zároveň budiž oznámeno, zda Židé byty přeplácejí, takže křesť. i ve chlévích bydleti musí. Současně se nařizuje, aby v žid. čtvrti nejpřísnější čistota zachovávána byla, aby nemoci nakažlivé nevznikly, vždyť známo je, jak byty tamní přeplněny jsou a poschodí stavěti doporučiti se nemohou, když 1 dům několik pánů má2S). Války napoleonské vyžádaly si na obyvatelstvu těžkých finančních obětí, kterých také Židé nebyli ušetřeni. R. 1810 odvedli do Prahy ze své synagogy 88 zlatých a stříbrných předmětů a současně uveden inventář všech stříbrných předmětů v synagoze29). Budova tato byla však od poslední přestavby r. 1660 sešlá, proto byla r. 1838 znova přestavěna a nově upravena. Reformami josefínskými i pozdějšími zlepšily se valně poměry zdejších Židů a nastalými poměry r. 1848 bylo žid. obyvatelstvo zrovnoprávněno s ostatním obyvatelstvem. V situačním plánu zdejšího žid. města z r. 1841 jest zakresleno 40 žid. domků, z nichž čelné byly asi již tehdy poschoďové. Byly zde hlavní ulice, zadní ulice, ulička (Růžová) a malé náměstí. Vše to vyhořelo 15. července 1901 a z bývalého žid. města zbyla jen synagoga. Obyvatelstvo žid- města, čítající v té době 220 rodin, přesídlilo do ostatních čtvrtí města, kde již dříve mnozí zámožní Židé se usadili, domy si zakoupili a své obchody měli. Změny v r. 1848 zrovnoprávnily Židy s obyvatelstvem křesťanským. Tím nastaly Židům příznivější doby a mohli se nerušené svým živnostem věnovati. Nyní čítá žid. obec v N. B. 58 členů, 107 duší s 58 poplatníky. Příjmy obce činí asi 10.000 Kč, nábož. daň asi 10.000 Kč. a vydání asi 20.000 Kč. V B. byla žid. obec od počátku 16. stol. a k ní připojeny byly v 2. pol. 19. stol. po požáru synagogy v Barchůvku tamní obec a výnosem min. šk. a nár. osv. ze dne 8. května 1931, č. 137.268/VI, obec chlumecká, které byly před splynutím samostatnými obcemi. Nyní patří k zdejší obci následující osady: Barchůvek, Skřivany; Smidary, Obora, St. Bydžov, Vys. Veselí, Chlumec n. C, Žiželice n. C. a Mléko-srby. Starostou obce je továrník Bedřich Ascher, člen representace venkovského židovstva pro jičínský kraj. Dřívější starostové byli: Reb Jos. Herr mann (1830—1850), Frant. Schnabel (1850—1865), Joh. Schnabel (1865—1882), Dr. Petr Kraus (1882—1884), Jonáš Bergmann (1884—1902), Mořic Šach sel (1902—1909), JUDr. H. Weil (1909—1911), Karel Braun (1911—1919 a 1929—1932), Em. Stern (1919—1926), Bedřich Ascher (1927—1929 a 1932 dále). Z těchto mužů největších zásluh získal Jonáš Bergmann, který po-stavil nový hřbitov, židovskou radnici, přestavěl kostel vystavěl městský sirotčinec a podporoval vše dobré a ušlechtilé; zemřel 22. února 1903. K uvedenému druží se Mořic Sachsel, majitel světové exportní semenářské firmy (t 1933) a Karel Braun, továrník perleťových knoflíků, starosta Chewre kadisa. \e zdejším městě měli Židé synagogu i školu ]iz před r 1559, což patrno ze zápisů v městském archivu; synagoga je též v Chlumci n. C. z konce 19. stol. Pokud bylo možno zjistiti, působili zde rabím: Moses Freund, Jakub Eisner, Dr. Löwy, Dr. F. Kanter, Zikmund Schrecker, Adolf Meilion a nyní zart, rabína M. Guttmann. v .„ , Zdejší židovská škola byla zrušena r. 189(, od které doby navštěvují židovské děti místní ceske školy národní. Z těch dob zachovaly **■ zápisy, hlavně pozdějšího data v archivu židovské obce. V B jsou 2 žid. hřbitovy. Památný starý hřbitov pochází z r. 1520, na kterém se pochovávalo clo r. 1885 kdy svým nákladem postavil nový hřbitov Jonas Bergmann. Mimo tuto uvedené hřbitovy jest zid. hřbitov v Chlumci n. C. z počátku 20. stol. Z vědátorů, umělců a učenců židovských, rodáku bydžovských, prosluli: MUDr. Isidor Schnabel, oční lékař a profesor vid. university, David Lande s m a n n, virtuos na piano a generál Karel Schwartz. V obchodu a průmyslu, mimo drive uvedené (Bergmann, Sachsel, Braun), vymkli zdejší rodáci: David a Eduard Neumann, textilníci ve Dvoře Králové, Petr Schnabel, velkoobchodník sukny v Liberci, Šimon Klein a synové, majitele mlýnů ve Smiřicích a v Bydžově a Benedikta Hahna nást., velkoobchodníci ve Skřivanech (od r. 1760). K těmto druží se čestně Heřman Přerhov, syn ranhojiče v Žiželicích (* 1831, 11867 v Praze). Byl vynikajícím deklamátorem a humoristou a byl dusí českých besed a měl značný vliv na uvědomeni národní Četné jsou jeho deklamace vydané, v tíesed-níku. Na jeho rodném domku byla mu zasazena pamětní deska. Četné zápisy o Židech uloženy jsou v archivu města Nov. Bydžova (archivář proi. Ant. Šašina), archivu městském i zámeckém v Chlumci n. C, v nichž možno s dovolením každému odborníku Vatrika zdejší žid. o. počíná r. 1788, ale jsou také zápisy ve farních matrikách ve Smidarech, Novem Bydžově a v Chlumci n. C. 90 VT MI 686/9 «) L. M. II, 72. 12 L. M. ?' 1145/46? »t L M. I, 1159 «) L. m. I, 1380. «) 4 /XII. 1715 arch m ") L. var. 4. *') Arch. m. «) Arch. m. 18 Arch. m. SyLch. n, 21) Arch. m./*) Arch. m. ») Arch. m. ") Arch. m. » Arch. m. 26) Arch. m. ") Arch. m. 28) Arch. m. -B) Arch. m- íťoeV- Brdioe4