o. (2 krejc.), na čp. VI Jakoba Nathana (2 krejc.) a na čp. VII Davida Volfa (16 krejc.)• Na panství týneckém v městečku Janovicích Židé neměli příčiny, aby si na svoji vrchnost stěžovali, jako to bylo na sousedních panstvích. Obyvatelstvu městečka, které se věnovalo zemědělství a obchod nebo řemesla považovali za vedlejší příjera, nepřekáželi Židé, jako to bylo na přiklad v Plánici nebo ve Kdyni. Na Židy nemálo se hněval p. hr. Maxmilián Valentin z Martinic. fí. 1661 nařizuje Plánickým, aby oni i budoucí potomci jejich na budoucí věčné časy nebyli povinni do Plánice žádných Židů přijímati a tu je trpěti. Hrabě Jan Filip Stadion r. 1720 Židy z kout-ského panství vypovídá. Ale Židé se brání u krajského úřadu a nestěhují se. Tu pan vrchní koutecký podezírá pana krajského hejtmana, že mu potřeli ruku zlatou mastí. Ještě r. 1725 radí hraběti, aby Židy z Kouta vypověděl. Nebýti těch Židů, to prý by si sedláci lip stáli. Ženy prý za zády mužů vymlácené obilí z půdy odstraní a tajně Židu odnesou za nějakou krajku neb závoj na čepec, čímž Žid těží a podvody provádí. R. 1784 obchodníci kdynští si stěžují, že pod ochranou vrchnosti stojící Židé Mosaj Isak a Machři Hahn ze Kdyně s osadním zbožím hausírují, nedbajíce nedělí a svátků. Vrchní koulecký pohrozil, zboží že jim sebere a oni dle královského nařízení budou potrestáni 14). Ve válečných letech měli Židé příležitost k výnosným obchodům. Již ve válce 30 lete pomáhali oběma stranám, jak stavovské tak i císařské, proto se Židé těšili ochraně Habsburků. V této válce řada Židů zbohatla dodávkami proviantu vojsku a proviantmistrům, jako na př. Heřmanovi a Janovi Černínům. Za své platné služby byla jim dána privilegia, jako r. 1628 a 1648, takže mohli na všechny trhy koruny české jezditi a živobytí vyhledávati ve všeh krámských obchodních předmětech la). Tak také na panství týneckém dne 16. května 1788 stala se mezi poddanými a Samuelem Janovickým, Židem % Nýrská, smlouva o lifrování 261 měřic žita a 659 měřic ovsa do Budějovic do státních skladišť za sumu 285 zlatých 18 krejc. Na smlouvě kromě Samuela Janovického jsou podepsáni všichni rychtáři celého panství16). Modlitebna obce J. byla stavěna r. 1723, jak svědčí 0 tomto nápis umístěný nad vchodem do templu. Modlitebna je stavěna ve slohu barokním neznámým mistrem. Podle prolamovaného zábradlí na emporách dá se souditi, že ji stavěl týž jako faru janovickou. Modlitebna není velkých rozměrů. Stojí těsně vedle židovské jednopatrové školy, od které je oddělena štítovou zdí a ukončena sedlovou střechou se zděnými štíty, bez nějakého prolamování a ozdoby. Zdá se .však, že původní barokní štíty vzaly některým požárem za své. Modlitebna uvnitř je půdorysu téměř čtvercového o straně 9"50 m při síle zdí obvodových více než 1'OOm. Do ulice jsou prolomena do modlitebny dvě bohatě prolamovaná barokní okna. Rovněž 1 na stranu sousední a zadní. Sklenuta je báňovitou klenbou s pendantiry zploštělou. Fasáda je do ulice členěna dvojitými, lesenami, při krajích a mezi okny s hlavicemi. Okna jsou rámována. Do modlitebny vstupuje se z klenuté předsíně dveřmi nalevo vedoucími, napravo do školy. Nad předsíní je empora (pr0 zpěváky), prolomená do modlitebny 3 půlkruhovitě sklenutými otvory s prolamovaným barokním zábradlím. Empora osvětlena je oknem z ulice nad vchodem. Rohy modlitebny jsou skoseny pro větší stabilitu klenby. Hřbitov židovský, ležící u Hvízdalky, pochází také z téže doby, co modlitebna. Není však vyloučeno, že by se nepochovávalo tam již dříve, ovšem na hřbitůvek rozměrů velmi skrovných. Zajímavo je konstatovati, co jsme zjistili podle matrik na janovické faře uložených. Od r. 1840—1850 za dobu 10 let bylo zapsáno do matriky 32 narozených nemanželských dětí, a z těchto pouze je 15 případů, kde se otec k dítěti přihlásil. Zjev tento, třebaže je vzhledem k době naší nepoměrný, se ukazuje i u katolíků, přes to dává nám doklad o nezámožnosti a chudobě mnohých Židů. Náb. obec janovická obsahovala podle zápisů matričních v 1. 1807—1860 tyto osady: Janovice, Bezdě-kov, Týnec, Klenová, Pocínovice, Loučím, Lipkov, Dlažov, Běhařov, Miletice, Soustov, Spůle, Slavíko-vice, Mlýnec (1860), Maloveska (1844), Zdaslav (1842), Smržovice, Modlín. Nejvyššího číslování židovských domů dostoupilo se v 1. polovině stol. XIX. R. 1824 nacházíme č. XXIX v majetku žida ísaka Steindlera lr). Zrušení poddanství a roboty neprospělo Židům přímo, ale přes to čilejším životem na vesnicích novým vzrůstem jejich a zejména peněžitými půjčkami a větší potřebou, vyvolanou zvýšenými životními nároky venkovského obyvatelstva, pomohlo Židům k zvýšenému blahobytu. Svoboda r. 1848, třebaže krátká, se notně oslavovala hlučnými pitkami nejen ve městech, ale i na venkově, kde v tomto vynikali zejména gardisté. Rychleji se žilo a peníze měly také rychlejší oběh. Jisto je, že peněžnictví měli Židé v té době stále ve svých rukou a také největší příležitost k výnosnému obchodu. Nicméně však i krise let 70 tých a 80 tých minulého stol. dolehla těžce na Židy, zejména chudé. Tito následovali příkladů i jiných z obyvatelstva venkovského a s celými rodinami se stěhovali do Ameriky „za štěstím" a snazším živobytím. Tak i v J. rodin židovských ubývalo, takže r. 1891 bylo v Janovicích pouze 11 rodin židovských a 61 osob. Židé se však stěhovali i potom, takže v nynější době zbyly pouze 3 rodiny, a to: Suchařípa, Feldman a Leder, majitel pérovny. V této době patří J. pod správu rabína E. Klaubera v Nýrsku. Příjmy ze značně zmenšené obce již nestačí k vydržování samostatného správce. Rabíni. Z rabínů se připomínají: R. 1811—1851 Šimon Levitoch, učitel a vedoucí matrik. 1851 až 1853 Ludvík P o 11 a k, 1854 Leopold Müller, 1857 až 1867 Jakub Stein, který zastával také funkci ob-řízkáře a vedoucího matrik, r. 1872 Karel P o 1 e s i, 1873 Salomon Kulka a pak Dr. Reisera z Klatov otec18) Dr. Reiser. Učitelé. Z učitelů se připomínají: 1807—1810 Samuel Löwy, 1811—1851 Simon Löwitoch, r. 1834 Rudolf Kahn, 1851—1853 Jakub Töpfer, před tímto v r. 1849 jako školní pomocník, 1871 až 1873 Bernard Klein, učitel a poštmistr v J., r. 1877 Rafael Richnovský, pak učitelé Weiskopf, G a n s a B e c k. Obřízkáři. R. 1842—1845 připomíná se Volf Sieb er, zkoušený obřízkář, 1818—1842 Jonathan Kahn, 1846—1862 Leopold Veis a 1857—1867 Jakub Stein. Co se týče národnosti, přihlásili se v r. 1890 někteří Židé k národnosti německé19). 1) Radní protokoly č. 13, 16, 17 v klatovském museu. 2) Radní protokol č. 13, fol. 221. 3) Ibid., fol. 260. 4) Grundbuch 17, uložené v knihovně okres, soudu v Kla- tovecl, Obsahuje: městečko Janovice, vsi Spůli, Rohozno, On-dřejovice. Založena byla roku 1721. 5) Ibidem, fol. 5. «) Ibidem, fol. 19. 2) íSm, fíť. So! Na této chalupě byl pak Salomon Herschl. 9) Ibidem, fol. 60. 2} TeAníký Sastr panství týneckého, 24 a v Archivu země České. . „, ~f i on *-) Gruntovní kniha panství Týnce 2 b, fol. áy. ") Je uložena v obecním archivu městečka Janovic. * Z archivu kouteckého, Bedřich Holub: „Pohled do zxvota Židů" v Kdyňské Stráži z r. 1928, ě. 42. «) Viz Frant. Teplý: Dějiny města Jindřichova Hradce, 204. «) Gruntovní kniha č. 33, fol. 456 a 457 v Arch.vu země CeS^)e'R. 1839 bylo v Janovicích 8 žid. domů s 21 rodinami, značná část Židů byla pouze v nájmu. 18) Tradice. 5n) Ant. Hubka: Naše menšiny, 93. „it, a. d. A.