o, r. • 1/ ( r ' Otakar Novák Jakob Lederer Igaaz Bloch Alexander Gundeifinger. Adolf Getreuer Alois Sommer AJargar. Sohr .- Vrchní dozor nad místními rabíny vedli rabínové krajští v Teplicích, kteří úřadovali také v Litoměřicku. Isaiáš Deutsch, učenec a talmudista. Dr. Zachardáš Frank 1, humanista, který měl vzdělání německé. David Piek, který jako výtečný řečník stal se okresním rabínem v Litoměřicích. . Inspekce rabínů spojena bývala s okázalými slavnostmi. Libochovičtí Židé vzali si sem občas za remu-neraci „rabíny cestujíc í". Z nich vynikal Engelman.n patriarchálním zjevem, duchaplnou plynnou řečí, mimikou a sršícími paralelami a vtipy. Též sem přicházeli pěvci, kteří o sabbatu dávali produkce. Tvůrcem jich byl Chajim Rischkof z Mladé Boleslavi; měl kvartet s instrumentálním doprovodem. Těmi produkcemi přispělo se k populari-sování zpěvu v synagoze. Za starosty náboženské obce Adolfa Getreuera připojeny byly L. k rabinátu slánskému. Mrtvým, ale přece výmluvným svědkem celého života židovského v L. jest israelský hřbitov, založený r. 1584. Zajímavé náhrobní kameny sahají až do 16. století. Starých, omšených náhrobků s textem hebrejským jest 373 — náhrobků zčásti zdobených jest 78 a náhrobků slohu přechodního a moderního jest 140. Na nejstarších náhrobních kamenech jsou nápisy pouze hebrejské, pak přicházejí nápisy hebrejsko-německé a nejnovější jsou hehrejsko-české. Všecka století zanechala na nich malé stopy svých slohů. Shledáváme tu prvky slohu barokového, renais-sančního i empirového. Školství. V městských zápisech starších jest pouze jedba zmínka o školství; jest to pouze poznámka, že roku 17 26 zde byl Schulmeister David. V nejstarších dobách chodili učitelové do jednotlivých domů, aby tam vyučovali děti v hebrejštině a začátkům talmudu (do r. 1820). Později zřídila se škola společná (ChedeT);4tter-á4>yla umístěna nejdříve v č. I („Lederhaus" zvaném), od r. 1827 pak v domě. jiném, V jisté době byly zde dvě školy konkurenční; jedna pod vlivem Jakuba Sohra, na které vyučovalučitel Henne, druhá pod vlivem Leopolda Lederera, kde vyučoval učitel Füchsel. V době josefínské nastal obrat k lepšímu; Židé počali navštěvovati zčásti školy veřejné. V době té, jak píše A. Gundeifinger, byl kon-fesionelní mír. Děkan Böhm v L., který až do své smrti 1825 byl dozorcem školním, byl člověk vzdělaný, tolerantní, který nedělal rozdílu v konfesích a ůčastňoval se slavností v synagoze. Škola veřejná povýšena byla v letech 1826—1858 za V. Pecháčka na školu „vzornou" a r. 1870 za J. Čapka přešla na půdu nového zákona školního. Israelité měli v L. od r. 1827 do 1874 „Pokoutní školu německou" (Private Winkelschule). Do zavedení nového zákona školního byli povinni po dva půldny týdně posílati své děti do školy veřejné. Tato „postranní" škola stěhovala se r. 1872 do .nově upraveného domu „Schlachthaus" zvaného. Vydržování této německé školy odůvodňovali Židé tím, že vzrůstajícími obchody a styky s cizinou třeba jest nabýti světového vzdělání a obcování, které lze nabýti důkladnou znalostí němčiny. Škola tato těšila se přízni státních úřadů a již r. 1875 stala se „veřejnou přivát ní š k.ó 1 o u hěmeckff ü". . . ,. . Do ř. 1875 působili na této škole : Jakut» Adler, Steinschneider, Schulz, Jeiťeles, Welsch, Grün, Freund, Bandler, Glaser, Thorsch, Fischer, Stöckler, Tausig," Ábeles, Krajský, Altschul, Weiss Presser, S. Gottlieb. V kronice školní čteme : R. 1832, když uděloval biřmování biskup litoměřický v městě L., zúčastnila se uvítací slavnosti také obec israelská. Mládež školy židi. šla s ozdobeným praporem, s ní 12 bíle oděných družiček s květinami v košíčkách, pak zástupcové ž. o. náboženské. Židé měli čestné místo hned vedle knížecí a městské honorace. Dívky sypaly do vozu biskupova květiny. Když biskup vystoupil z vozu, šel k Židům a oslovil je. Marie Menzlová měla^k němu dojemnou řeč, za kterou vřele děkoval s ujištěním^ že toho bude vždy pamětliv. Statistika žáků: Jednotřídní škola isráél. vykazuje v letech 1875—1883 41 žáků, z těch bylo průměrem domácích 32 Židů; ; dvoutřídní škola vykazuje v letech 1884 až 1894 39 žáků, z těch domácích Židů 29. Roku 1895 byla dvoutřídní škola přeměněna na jednotřídní, v níž bylo r. 1895 35 žáků a z těch domácích Židů 18, r. 1896 36 žáků a z těch domácích Židů 17, r. 1897 27 žáků a z těch domácích Židů 23, r. 1898 11 žáků a z těch domácích Židů 10. Dne 1. ledna 1898 byla škola isr. zrušena. V tu dobu bylo na žid. škole 10 dětí a na českých zdejších školách 12 dětí israel. Příčina zrušení této školy bylo malé množství žáků a možnost přiučiti se jazyku německému též na školách obecných a měšťanských. Od r. 1884 až do jejího zrušení působili jako učitelé řádní: Max Freund, S. Gottlieb, Herman Stern, Gustav Weiner, Ignác Nass. Od r. 1888 vyučoval češtině učitel obecné školy Jaroslav Zálusky. Z libochovické žid. školy vyšli: Nephtali Gundeifinger (napsal „Homiletické zpracování všech týdnů", „Úryvky z Pentateuch" a „Exegese der ,Pirke Aboth' "), Jakub Aron Menzel, panský lékař v Tře-bivlicích, MUDr. Jakub B r i 11, pxákt. lékař v Lovosicích, Willy Dienstein, předseda pojišťovny an. j. v Život spolkov'y. Všecky staré spolky měly cíle dobročinné. Nejstarší ~ byl P ohřební spolek (Ch. K.) degmilot Chas-jodim. Byl pro ošetřování nemocných a pro různé lidumilné činnosti. R. 1850 oslavovali Židé 200 lete jeho trvání. Při slavnosti této jmenovali purkmistra Fiedlera čestným členem tohoto spolku. Od počátku 19. stol. do r. 1850 byli jeho starosty Marcus Menzel, Marcus Stern, Šimon Kuh a Vilém Levý. Spolek nábožných paní (Naschim Zadko-nioth). Předsedkyně od začátku 19. stol.: Rebeka Lederer, Therese Kuh, Rosalie Ropper, The-rese Gundelfi n g er, Karoline B 1 och. Talmud Tora, spolek podpůrný (Enoch Kuh). Spolek Věčné světlo (Ner Tomid). Opatřoval olej do lampy. Spolek pro ošetřovaní nemocných z r. 1845. Zal. ho Filip Brill, Handwerker-Verein 1840. Zal. ho Leopold Lederer. Měl cíle humánní. Odvracoval od hau-sírování. Učedníci dostávali nástroje; vyučení dostávali zálohy na etablování. R. 1870 přistoupili někteří Židé ke spolku veteránskému a později k hasičskému. Správa obecEÍ. .. • . Israelité. mají ke správě svého movitého i nemovitého jmění své zvláštní představenstvo, skládající se z představeného, početvedoucího a 6 výborů.-Do; jejich správy přísluší synagoga, škola, bratrsívo Jpo-hřební s kmenovým jměním 15ÖÖ zl. r. č., „bratrstvo pomocné" s kmenovým jměním 300 zl., -cenné papíry a j. Též jim patříval dům č. XXVII a „stará šlachta" č. IV. Rychtářem v žid. čtvrti byl r. 1720 Sanion Aron. Posloupnost představených, pokud sahají knihy 19. stol.: Abraham Lederer od r. 1825, Šimon K u h od r. 1832, Eliáš" Menzel od r. 1842, Vilém Löwyodr. 1857, Jakub S o h r od r. 1866 (daroval obci 1000 zl.), Alexander Gundeifinger 1866, Jakub NeuBchul 1869, Albert Sohr 1870, Jakub Neuschul 1871, Joachim Fant a, dr. E. Brill, Adolf Getreuer. Roční výlohy činily v obci za rok 1877 1500 zl. a zapravovaly se od jednotlivců dle rozvrhu. Při volbě 1. ledna 1875 byli do výboru zvoleni Jakub Neuschul, př., Albert Sohr, počet-leni Jakub Neuschul, př., Albert Sohr, počet vedoucí, Herman Steiner, Šimon K a t z, Karel L ö w y, Joachim Bloch, Eliáš Grünfeld, Abraham Filip Brill. Městští lékaři: Filip Löwy 1815, Joachym Löwy 1843—1859, Hynek Arnstein 1862, dr. Emil Brill, lékař soukromý, 1869, Jakub Löwi, f 1862, Lidumilný a obětavý lékař; na jeho pohřbu byla ohromná účast obecenstva i z okolí. Po celý průvod zpíval spolek „Libuše". ♦ Z dalšího zařízení města dlužno uvésti lázně, které teprve r. 1860 byly zrušeny. Obecní pekárna na velikonoční koláče „mazos" byla do r. 1850 u obecního sluhy Marcuse Bondy. Ve věcech civilních podléhali Israelité magistrátu, v judikálních zkoušeným radním (syndikusům); ale nade vším bděl patrimonálníúřad, kde byl aktuár a justiciár. . Poměry náboženské byly v L. po všecka století celkem příznivé. Třenice náboženské zaneseny do Cech antisemitismem německým, nenalezly zde však v širších vrstvách ohlasu. Vyskytlo-li se kdy něco, mělo to ráz a podklad více národnostní. IAbaóhoi