dungsakt e."), podal istížnost k vyšší instanci, že alespoň graduované osobě titul „pan" přísluší. Po delším řízení bylo mu vyhověno.

Většího respektu v životě společenském Židé libo-chovičtí nabývali, když ze středu jejich vyšel v letech padesátých Jakub Aron Menzel, panský lékař v Tře-bivlicích, MUDr. Herman S o h r, lékař v Slaném, JUDr. Jakub Steiner, advokát v Praze, a mn. j.

Vliv jejich rostl, když r. 1846 celá šestina domů, t. j. 37, byla v rukou žid.   -

R. 1848, když zřizována byla „garda", Židé sice do gardy připuštěni nebyli a museli odevzdati veškeré zbraně, i ty, které nosila patrola v židovské čtvrti při nočních obchůzkách, ale rok na to přijímalo obecenstvo s úplnou důvěrou papírové peníze (poukázky), které vydal Semi Kuh. (Takové vydal také Daniel Mayer, Martin Vacek a Jan Vrabčík.)

Jak význam Židů v sociálním životě rostl, svědčí pohřeb městského lékaře Jakuba Löwyho r. 1862.

Zemřelý pro svou lidumilnost a zvláštní obětavost požíval všeobecné vážnosti; o tom svědčila veliká účast na pohřbu.

Průvod vedl teplický krajský rabín Piek a zpěváčky spolek „Libuše" zpíval po celou cestu k hrobu. —

R. 1867 první do obecního zastupitelstva zvoleni byli: Alexander Gundelfinger (č. IX) a Jakub Neuschul (č. 7).

V letech 1870—1873 byli Židé též činnými ve spolku hasičském a veteránském.

Poměry hospodářské.

Řemesla, obchod, hospodářství polní. Za panování císaře Rudolfa II. (1576—1612), kdy v Čechách byly veliké různice stran: katolické, utrakvistické a luteránské, stať se r. 1569 pánem Libochovic Jiří Popel z Lobkovic, horlivý katolík, protireformá-tor a vypleňovatel husitství. K žádosti svých poddaných dal jim r. 1591 „z pouhé dobrotivé štědrosti, lásky a milosti" některé výsady a privileje. Nejdůležitější byla privilej na vaření piva.

„On prý jim a. potomkům pivovar pouští a osvobozuje, aby si mohli bílá a ječná piva dle pořádku sousedského vařiti a šenkovati, aby si mohli slady sami dělati a v panských mlýnech mlíti."

Výsada pro město důležitá; přihlédněme však blíže na tu „velikou milost"!

Popel Libochovicím dává to, co od dávna již měly a nač co město mají plné nároky. Popel to jejich právo sice sám uznává, ale vzdor tomu uvalil na vaření piva velké nebýváte poplatky. Co' horlivý reformátor vsunul do výsad těchto následující klausuli:

„Však milosti tyto, svobody a obdarování všecky z štědrosti a lásky dané bez přerušení všelijakého na časy budoucí a věčné trvati mají na tento nížepsaný způsob. Aby totiž oni měšťané města Libochovic nynější i budoucí pro všecky časy v jednostejném náboženství, to jestv pravěkřesťanské, svaté, katolické římské víře a v řádném velebné svátosti pod jednou způsobou přijímání zůstávali a žádného, kdo by se s nimi ve víře nesrovnával, nepřijímali, ani živnosti mezi sebou příti povinni nebyli. A k tomu od žádného z dědiců mých a budoucích dotčeného městečka Libochovic držitelů, aby jiné religie (krom katolické) mezi sebe přijímali, jim se osazovati, aneb k provozování nějakého postranného náboženství v domech neb místech posvátných dopouštěti měli, nižádným vymyšleným způsobem, jakžkoliv by to lesť lidská vymysliti mohla, nuceni býti nemají."-------— ■

Ostří této klausule namířeno bylo proti straně podobojí a proti luteránům, ale postihlo nejvíce Židy;

Při protireformaci se buď Část nekatolíků vystěhovala a ta část, která tu zůstala, vrátila se do' lůna církve katolické. A tak kletbu toho činu nesli Židé, kteří

zůstali věrní víře otců svých.------------

Měšťané „v z a v ř e t í bran" měli výsadu na vaření piva až na naši dobu; ovšem museli býti katolíci. Žid, i když se stal majitelem „praivovárečného domu", vařiti nesměl. I řemeslníci, — později cechy, klausuli   tu   pro   sebe  hleděli   využitkovati.

Tato neblahá klausule vlekla se až do naší doby.-------

Některé ukázky vybrané z městských kněh (manuálů, protokolů radních sessí a j.) jsou k tomu nejlepší ilustrací:

R. 1720 žádal Moises Nathan, vinopal, o místo na stavbu domku za městem. V obecním zastupitelství byla všecka vota proti tomu, „an neslušné jest, aby se

městské grunty Židům prodávaly".-------

R. 1557 potvrdil Václav, Mikuláš, Jiřík a Krištof z Hazmburka Libochovicím artikule cechu řeznického a sladovnického a vložil do nich, že cizí maso nesmí se sem dovážeti, jinak že se sebere a dá chudým do špitálu nebo žákům ve škole. Židé to obcházeli; vrchnost ale, když na ně stěžováno bylo, chovala se velmi liberálně. -----------

R. 16 9 9 podali cechmistři řemesla řeznického stížnost Dietriehsteinovi Ferdinandu, uvádějíce, že Židé dovážejí sem cizí maso; v cechu že nejsou a co jinověrci dle Popelových výsad nemají v Libochovicích vůbec obchodovati a řemesla provozovati. Ěezníci že musejí platiti z krámu ročně 12 zl. r. a že Židé dávají jednu libra masa o 1 kr. laciněji. Židům prý to povolil jeden hejtman, který nějakým darem od Židů své svědomí zprznil. (Poznámka: Tehda prodávala se jedna libra za 4 kr. a 3 denáry; Židé ho prodávali za 3 kr. 3 denáry, téměř o 25 % laciněji.)

Dietrichstein nevyhověl řezníkům z těchto důvodů:

1.  Řezníci nemívají dost masa.

2.  Když dávají Židé o 1 kr. laciněji, takž   toho má zase ostatní obecenstvo užitek.

3.  Jinde na panstvích také Židé opatřují maso. Vrchnost také proti vůli města prodala Židům r. 1836   porážku a jatky.

Dne 11. prosince 17 2 0.

Žid Aron šenkoval víno. V sessi radní se to zarazilo. Byli tam posláni rychtářové, — rozbili džbánky a hrnce a šenk zakázali, an to jest proti privilegiím.

Při „Ratifikační komisi" r. 1717 stěžovali si zástupci cechu krejčovského takto: „V Libochovicích jest několik řemeslníků, nejvíce krejčích a ševců; živnosti jich špatné a mizerné, kdyby neměl každý kousek pole, nemohl by se uživiti. R. 1654 bylo ve městě Židů jenom 6 — teď jich jest na 90, jsou nám na záhubu a na překážku, hlavně krejčím a řezníkům; — mají mnoho živnosti a kus chleba nám říkajíc od huby vyrážejí."

Vrchnosti na to neodpověděly.-----------

R. 1740 podal cech krejčovský velikou stížnost na Židy, nábožensky zabarvenou, a to: „Dříve krejčovali jen 2 Židé, nyní jest jich 13 sem přivtělených, kdežto všech krejčích v cechu z Libochovic a okolí jest 32."

„Židé mají prý privileje od jeho milosti císařské a královské vrchnosti a proto jim bylo povoleno pracovati pro lid, ale oni běhají po chalupách a u sedláků a nabízejí zboží, které by na jarmarku prodati mohli. Chodí po venkově. jako na potupu v nedělích, když mají lidé býti na mši svaté a tím je zdržují; — a tak skrze 5Ž i d y pán Bůh všemohoucí, jeho božská čest se umenšuj e\"------------

fťSA.

Na stížnost tuto odpověděla vrchnost takto: „Řemeslníci křesťanští mají svá privilegia a vyšší patenty; ale poněvadž také i Židé privilegia od Jeho Milosti královské Ferdinanda dostali, které následovně od Jeho královské Milosti Leopolda konfirmované mají, dle kterých také Židé řemesla se učiti a takové N. B. ve svých jenom přibytcích, leč by někdo do své habi-taci je povolal, právo mají — pročež bych za nejlépe uznal, kdyby bez mého poníženého předpsání tuto stížnost na úřad hejtmanský uvrhla, kdežto by se mezi

nimi srovnání udělati mohlo."-------•—

Zprávy o řemeslech a obchodech Židů libochovických jsou velmi chudé. Z různých městských písemných památek dovídáme se, že v století 17. převládají krejčí a řezníci; v století 18. uvádějí se ševci, koželuzi (1711 Abraham Lederer), vinopainíci (1717 Mojžíš Fajšl, 1719 Nathan Moisl, 1791 Pereles Abraham). Mojžíš Eliáš zhotovoval egyptské cihly. Ve stol. 19. objevují se mydláři, vařiči potaše (Moser Kohn), sklenáři, soukeníci, rukavičkáři. Nejvíce starších zpráv shledáváme o obchodování masem. Židé měli konkurenci i u souvěrců. Tak o chromém Židu Vosrlovi rozkřikovali, že roznáší „francovité maso".

Vzdor stálému omezování a osočování měli obchod ve městě i v okolí rozvětvený. Tím také bohatli a sílil V malém obchodovali „hausírnictví m" (peří, „šmejd" a různé drobné galanterní zboží); ve větších rozměrech obchodovali plátnem, kožemi, koňmi, obilím. (Z hebrejsky psané knihy jednoho obchodníka vyčísti můžeme, že vedl obchody s rolníky z Klapého, Duban, Slatiny, Křesyna, Chotěšova, Radešína a j. v roce 1785—1788.) Mnozí byli i členy vývozního spolku „G ranaten Compagni e".

Jan Lederer vyzvednul si r. 1725 pas, aby mohl po okolí prodávati koření a léčivé rostliny. Trafiku měl Moses Moscheies. Stálých větších krámů židovských bylo r. 1722 osm, o jarmárce bylo 73 krámů křesťanských a 32 židovských. R. 1856 bylo 18 obchodů v rukou židovských a 15 v rukou křesťanských; a r. 1859 4 řezníci Židé a 5 křesťanů.

Hospodářstvím polním zaměstnávali se Židé pramálo. V roce 1846 měl více polí vlastních i najmutch Veith Kuk a Grünfeld Eliáš. V r. 1851, když měli Židé 52 domů, byly pole jen při 15 domech. Větší pozemky při domě měl Josef Lewi a Šimon Katz. Ze sporých těchto zpráv poznáváme, že vzdor útrapám a protivenstvím udrželi se Židé na své výši; svou pílí, přičinlivostí a značnou inteligencí domohli se slušného majetku, což jim přiznávali i odpůrci jejich při komisích ratifikačních. Málo se dovídáme o jejich domácnostech a o jejich životě rodinném.

Malé nahlédnutí do soukromého života podává nám „pozůstalostní řízení" pó zemřelém „Jo a c h y m u B e r 1 L ö w y". Pocházel z Libně a v L. co „Schutzjude" půjčoval peníze.

Při konaném řízení u magistrátu u přítomnosti purkmistra syndicusa a radních sepsán 1784 protokol, v němž čteme, že odkazuje své ženě a dceři „Rössle" kapitál 100 zl. rýnských, hotovost 152 zl. 22 kr., mobilie 9 zl., celkem 261 zl. 22 kr.

Z jiných různých věcí uvádí se náušnice 3 zl., šňůra granátů 6 zl.

Vylicitováno bylo: stříbrné misky, kabát stříbrem vyšitý, sukně s kabelkou, kabátek se zlatými krajkami, mušelínové šatečky se zlatými krajkami a krajzlíkem, štucel atlasový, bohaté čepce zlaté a stříbrné, čepičky s kožišinou, korsety červené a modré, dětské, ložní a stolní prádlo atd.

Pokud se týče stránky národohospodářské a postavení jich v životě společenském, možno říci, že existenci svou Židé čestně uhájili.

Život kulturní po stránce náboženské, školní, obecní správy, spolkové a společenské.

Život kulturní po stránce náboženské dobře nám líčí  Alexander  Gundeflnger ve  svých zápiskách.

V Libochovicích jest u Židů vyvinutý ortho-doxismus. Každá novinka byla jim hrozným odpadlic-tvím. Modlitby, sabat a jiné věci konali více z náboženství nežli z lásky, jen aby poslechli verše z bible. U nich byla synagoga více místem k studiu v tore nežli místem k uctívání boha. Tradicionelní formy bohoslužeb v synagoze se všemi světlými a temnými stránkami, s přísnou nábožností byly jim vším. Gundelfinger byl prodchnut náboženstvím víry, lásky — plným života a síly —, opakem do orthodoxní ztrnu-losti.

Nebyl pro to, aby se odstraňovaly šmahem staré zvyky, byl jen pro odstraňování nepřístojností, při nich provozovaných. Rozhodně se přičiňoval o odstranění licitací slavnosti „palmové" — nepřístojností při obřízce a j.

S vývojem Židovstva v L. šly ruku v ruce reformy ve věcech náboženských bez porušení starých tradic a zakořeněných zvyků.

Synagoga za starých dob byla dřevěná (Riegel-bau — příčkované zdivo). Později byla vystavena z kamene. R. 1809 vyšel v židovském městě oheň a zničil 18 domů a také synagogu. R. 1835 byla nově postavena přispěním vrchnosti.

Z inventáře sluší jmenovati velký kandelábr, svícen starožitný, stříbrné ozdoby, toru a nádherně vyšité pláštíky na toru. Jedna velmi ozdobná z r. 1850 darována byla od patricijské rodiny Abrahama Lederera. Správu ve věcech náboženských vedli rabínové. V první polovině 19. stol. působil zde rb. Seligmann R a p p, Samuel Neuburg. Po něm n. o. rabinát neobsazovala, proto úřad ten převzal bezplatně Neftáli Gundelfinger.

Různé rituální obřady obstarával Marcus Menzel („Mincha-Gebet", „Schachrit-Gebet"). Po něm převzali to synové jeho Aron a Eliáš (Schachřit) a Jakub Gundelfinger (Mincha). Tento Jakub Gundelfinger . konal obřízky jako „první zkoušený autorisovaný operatér pro obřízky v Čechách".

Po Nef táli Gundelfingrovi převzal rabinát Jakub Gundelfinger. Za něho byla 1835 nově postavena synagoga. Při jejím vysvěcení měl vzletnou řeč okresní rabín Piek na téma: „Dobré jest, že toho jednoho chápeš, ale neupouštěj od druhého."

Po krátkém jeho úřadování zvolen za rabína Aron Giinzburg. Hmotné jeho postavení bylo slabé. Plat jeho byl ročních 150 zl. r.; proto také dělal obci účetního a ve škole vedle hebrejštiny vyučoval též němčině. V synagoze zavedl německá kázání. Za dobu působení jeho v L. napsal knihu „D ogmatisch-historische Beleuchtung des Judentum s". Od lidu býval insultován z domněnky, že brožurami svými dělá útoky na křesťanství. R. 1848 ujel do Ameriky, kde se stal profesorem gymnasia.

Po něm dostal rabinát Šimon Friedmann (1850 až 1859). Byl výborný německý kazatel a talmudista. Jemu   následovali   dr.   Bernard   Altar   (1859   až 1864), Samuel Nagel (1864—1872).                   _

Po jeho odctíbdu se rabinát neobsazoval. Vyučování náboženství svěřilo se kantorovi. Vedle rabínů bývali též tak zvaní „vorbetři" (předřikávači modliteb). Byl to r. 1835 Nathan Lederer, který zastával též úřad obecního sekretáře. Po něm přišel Lazar Sänger, který s velikou pílí pěstoval chorální zpěvy mládeže a Salamon Federmann, který jako kantor se osvědčil.

3+5

Lihnchocvitz 4