400 K, a důkladnější opravy střechy atd. v 1. 1904 až 1908, jež stály na 600 K. Postavení nového schodiště do synagogy samo si vyžádalo v r. 1912 nákladu 400 K a v r. 1913 přibyla ještě položka osobní —: pense paní Blůzové — ročně 240 K. V r. 1875 činila celková potřeba obce úhrnem 2542 zl., z čehož 2190 zl. rak. měny tvořily platy personální. Ale suma ta se skoro neustále zvětšovala. Potřeba v r. 1876 činila 2623 zl., r. 1877 — 2615 zl., ale již r. 1878 — 2711 zl., 1880 — 2985 zl, 1883 již 3000 zl, a v následujících letech rozpočet stále stoupá až do r. 1888/89, kdy dosahuje 3587 zl. V letech dalších dostavuje se klesání, které trvá jen krátce. Po r. 1900 (již v korunách počítáno) pohybuje se rozpočet takto: R. 1900 — 7058 K, 1901 — 7245 K, r. 1902 — 6976 K, 1903 — 7108 K, ale 1904 — 7637 K (ků-i-ový spolek 100 K, opravy 100 K, zvýšení služného kt. a podpory chudým), r. 1905 — 7577 K, 1906 — 7677 K, 1907 — 8269 K, 1908 — 7890 K, 1909 — 7571 K, 1910 — 7575 K, 1911 — 7720 K, 1912 — 7900 K, r. 1913 maximum předválečné 9493 K. V tomto roce vzrostl rozpočet hlavně více než dvojnásobným zvýšením nákladu na služné nově přijatého rb., i když se počítalo zatím služné jen za 9 měsíců. Dosud činil náklad na služné rb. i s bytem pouze 1600 K, v r. 1913 činí jen na 9 měsíců 3300 K (roční služné 4000 K) a dále zvýšena položka na nepředvídané výdaje a macesy ze 160 K na 500 K. Na této výši se pak pohybovaly i rozpočty válečné, vzrůstající jen výdaji čistě válečnými- (podpory vystěhovalcům, půjčky a sbírky, invalidé a pod.). Nynější rozpočet páčí se na 43.282Kč. Kdybychom přepočítali tuto sumu podle poměrů valutamich na poměry předválečné při kursu koruny sedm a půlkrát nižším, dostali bychom číslo potřeby pouze 5771 K bývalých. Jest tedy jasné, že i při poklesu počtu rodin židovských v L. dnešního dne a tím i při zvýšené kvótě, připadající na jednu zdaněnou stranu, jest finanční zatížení jednotlivých rodin mncihem nižší, než bylo v posledním r,oce předválečném, kdy činil rozpočet 9493 K. Platících členů v r. 1913 bylo ovšem o něco více — 92 — než nyní, kdy jejich počet činí pouze 86, nřes to však v r. 1913 připadaly na jednoho poplatníka průměrem 103 koruny, nyní však jen, přepočítáno na bývalou valutu, průměrem 67 K. Jsou tedy dnešní platy členstva zdaněného mnohem, snesitelnější, nežli bývaly před válkou. Část výdajů ovšem byla vždy kryta příjmy obecními, které nebylo nutno hraditi přímo* repartovánými částkami. Odi r. 1875 pohybovaly se příjmy obce, které nebylo třeba krýti reparticí, kol částky 1000 zl., takže repartice činila v r. 1875 jen 1542 zl., v r. 1883 však klesly příjmy a stouplo vydání, takže rozvržené poplatky činí 1505 zl., při čemž v pokladně zbývala z minulého roku značná hotovost 842 zl. Š ko 1 a vynesla jen 652 zl., v r. 1886 jen 600 zl., sedadla chrámová 600 zl., zbytek pokladní 600 zl., repartice jen 1428 zl. Výnos školy se započítává až do r. 1891, kdy se vede účtování školy již zvláště a její výtěžek se "do 'příjmů ani do vydání (mimo příspěvek roční jako dar), nepočítají. V -r. 1887 vynáší škola 800 zl., 1888 asi 812 zl. a na r. 1889/90 přes 1000 zl. Na rok další již se v prelimináři příjmů neuvádí. Položku stálou, v příjmech činí pokladní hotovost a nedoplatky, které se občas vymáhají s velikou energií i soudním zakročením, nebo aspoň pohrůžkou soudního vymáhání. Pokladní přebytky se objevují.po prvé v r. 1881, kdy činí 600 zl., největší vidíme v r. 1883 842 zl., 1885'zase 800 zl.,. r. 1886 jen 600 zl., 1887 510 zl., 1888 606 zl., 1889 544 zl. i se školním přebytkem, 1890 400 zl., 1891 zase 400 zl., ale v příštím roce jen 39 zl. R. 1893 529 zl. V r. 1894 700 zl., 1895 225 zl., 1896 411 zl. a naposledy se vede r. 1897 jako pokladní hotovost 506 zl. Teprve zase v r. 1911 . se uvádí přebytek 479 K, r. 1912 104 K a 1913 dokonce 993 K rak. m. Pohledávky čili nedoplatky se objevují odi r. 1887, kdy činí 200 zl., 1888 300 zl.- 1889 se školou 681 zl., 1890 320 zl., 1891 450 zl., 1892 580 zl. a r. 1893 dokonce značnou sumu 708 zl. 2 toho vidíme, jak těžké bylo repartiční břemeno v těch letech a jak mnoho stran nemohlo včas své platební povinnosti plně dostáti. Právě proto se ' usnesla tehdy representace obecní na přísném vymáhání dluhů a hned v r. 1894 již klesá tato položka na 270 zl. Zase však stoupá v příštím roce na 500 zl., v r. 1896 na 700 zl. a r. 1897 na 550 zl. V dalších letech mizejí pohledávky z rozpočtu příjmů vůbec. Další značnější položka, kterou nutno uvésti, byl příjem z kostelních sedadel, který se vede od r. 1898, kdy došlo k novému pronajímání jejich. Toho roku vynesla sedadla 1000 zl., r. 1899 1150 zl. a r. 1900 2400 K. 1,901 2200 K, 1902 2194 K, 1903 2124 a kolem 2000 K se pohybuje jejich výnos neustále až do r. 1913, kdy činí 1750 K. Konečně lze jako stálou položku příjmovou uvésti ještě dary. Jsou to dary jednak náhodné, jednak sem patří tak zv. „šnodr"' o jehož odstranění bylo sice několikráte jednáno, ale který se přece jen stále udržoval. V r. 1900 uvádí se částka 340 K, největší v r. 1913, kdy vynesly dary 400 K. Poněvadž synagoga stojí na místě domu právo-várečného, přešlo na obec také toto právo, spojené s jistým menším příjmem, který činil 50 zl. v r. 1898 a 1899. V dalších letech se zvlášť neuvádí a shrnuje se pod rubrikou „různé". Ostatní příjmy obecní, jako poplatky za oddavky, nájem ročovský, příjem z Třebivlic, úroky a jiné menší částky příjmové netvoří již podstatnější položky příjmů, takže veškeren ostatní náklad připadal na poplatníky a rozvrhován na jednotlivé zámožnější a placení schopné rodiny. Pro rozvrhování platů sestavovala se vždy zvláštní komise repartiční, která stanovila potřebu, kterou nutno uhraditi poplatky, vypočítala kvótu, která by připadla na jednotlivou stranu a pak rozdělila všecky poplatníky podle schopnosti platební na třídy, jichž bývalo zprvu 6, později 10 až 11. Stanovila nejvyšší poplatek a nejnižší, načež potřebu rozvrhla. Byla to vždy práce choulostivá a nevděčná. Výše repartiční sumy byla podle příjmů ovšem velmi různá. Podle jednotlivých let od r. 1875 do r. 1913 pohybovala se takto: R. 1875 — 1542 zl., 1876 — 1650, 1877 — 1773, 1878 — 1411, 1879 — 1656, 1880 — 1521, 1881 — 1289, 1882 — 1605, 1883 — 1505, 1884 — 1625, 1885 —- 1590. 1886 — 1428, 1887 — 1743, 1888 — 1644, 1889 — 1730, 1890 — 1271, 1891 — 1599, 1892 — 2129, 1893 — 1377, 1894 — 1921, 1895 — 2329, 1896 — 2099, 1897 — 2120, 1898 — 2102, 1899 — 2153, 1900 — 4190 K, 1901 — 4827, 1902 — 4409, 1903 — 4798, 1904 — 5092, 1905 — 5009, 1906 — 5444, 1907 — 6031, 1908 — 5680, 1909 — 5449, 1910 -5659, 1911 — 5150, 1912 — 5460, 1913 — 6329 K. V některých letech po rozvržení platů se ukázalo, že je repartice větší než potřeba. Tu se obyčejně slevilo několik procent, aby se zbytek co nejvíce blížil potřebě. Některým rodinám vzdálenějším se slevovala celá třetina platů, hlavně lenešickým. Na rozpočtech je zajímavo, že se nezaložil vůbec žádný fond reservní, takže při nahodilých potřebách :. bylo nutno svolati obec a požádati o mimořádné sbírky za určitým účelem. Jakmile se objevil větší přebytek pokladní, ihned se sáhlo k snížení reparticí. Největší repartici podle podaného přehledu nalézáme v r. 1913, nejnižší vůbec v r. 1890, kdy činí 1271 zl. Počet stran, které byly do rozvržení daní pojaty, nekryje se ovšem vůbec s počtem příslušníků, jenž se pohybuje již dlouhá létá kolem čísla 250 — 300 příslušníků. Letošního roku 2 7 4 duší. Válečné poměry zasáhly ovšem také zdejší ž. o. Z řad jejích účastnilo se mnoho jednotlivců jak činné služby vojenské doma i v poli, tak i pracovalo podpůrně v obci a ve svém okolí. Bylo třeba podporovati haličské uprchlíky židovské, jichž se mnoho uchýlilo i do L., pečovati o nemocnici a lazaret, kde pracoval zejména lékař MUDr. Singer a pod. Jako padlí příslušníci ž. o. lounské uvádějí se: Ant. Glaser, Bedřich Heller, Vilém Heller a Arnošt Kraus z L,. Josef Lauscher, Rudolf Fanta, Otto Fanta, Richard Goldstein, Josef Hölzl a Gustav Hölzl z Hor. Ročova, Leo Albrecht z Domoušic a Oskar Kohn z Touchovic. Na jejich památku zasazena jim v r. 1930 v chrámě pamětní deska. Kulturní a hmotné postavení příslušníků ž. o. lounské může se dnes považovati za velmi dobré. Rozmnožila se zejména řada jejich inteligence, advokátů a lékařů, většina rodin se domohla vlastních domů ve městě i na venkově, jiní jsou držiteli rozsáhlých statků, cihelen, průmyslových podniků, obchodů a vynikajících závodů živnostenských všeho druhu. Také ve veřejném životě, společenském i politickém, zaujímají namnoze vynikající postavení, které jest podporováno jejich zámožností d vrozenou inteligencí, takže může lounská o. ž. hleděti bez obav vstříc klidné a šťastné budoucnosti, po všech útrapách a staletých bojích, které jim bylo i v tomto městě podstoupiti. /. Židé do válek husitských. *) Sedláček: Hrady, zámky a tvrze král. českého. XIV., str. 229. Mimo to až dosud se jmenuje ona část města „Na vísce", 2) Fr. Štědrý: Dějiny města L., 1930, str. 5. 3) Tamtéž, str. 3. 4) Otázka umístění starých domů židovských v L. patří k nejobtížnějším partiím pro nedostatek materiálu, neboť domy jsou určovány jen podle původního majetníka a podle polohy mezi dvěma sousedními domy či usedlostmi jinými. Velikou část materiálu sem spadajícího zpracoval Fr. Štědrý a určiL ovšem s velikými mezerami, držitele domů lounských až do XIX. st. Přispěl autoru článku ze svého rukopisu mnohými ^elmi cennými pokyny. 5) Jar. Čelakovský: Privilegia král. měst venkovských v král. českém, Praha 1895, str. 222. (List ze dne 22. dubna 1325 v Praze). Opis v kopiáři archivu lounského, sign. IB 6, orig. bez pečeti,, tamtéž, sign. II, 2. 6) Lounský arch. obsahuje velikou řadu knih soudních, z nichž první část, I C 1 až I C 11, tvoří oddíl zápisů o sporech majetkových a civilních. Jest shrnuta v oddíl zvaný „Iudicium bannitum". Pro naše účely nejdůležitější jest kniha I C 2 (léta 1380—1392), která však již delší čas není na místě, byvši půjčena arch. pražskému k studiu knih městských. Viz také: Vavřinec Dušek, „Arch. král. města L", Praha 1898. 7) Zápis ze XVI. st. v arch. lounském, akta XVII titl. „Akta židovská". Obsahuje ještě jednu přísahu, opsanou ze starší knihy zvané „Bič židovský". Její otisk podává z „Památek archeologických" X., str. 180, v uved. pojedn. Dušek. //. Období předbělohorské. 1) Z. Winter: Kulturní obraz českých měst, I. díl, str. 209. 2) Rud. Wunš: Dějiny svob. král. města L., 1868, str. 42. 3) Winter: 1. c, str. 204 násl. 4) Seznamy tyto dlužno hledati roztroušeně po všech soudních knihách arch. lounského, zejména v Libri testamentorum, sign. I C 12 až 13 a v knihách trhových IC 41 až 50. Podobně něco málo v knihách berních a účetních, zejména v t. zv. listech přiznávacích IB 1 z let 1583 až 1632, dále ve vlastních účtech obecních od r. 1450 až 1631, zvaných libri rationum I E 9 až 24, konečně i v registrech berničních I E 45 až 54. Pro věci židovské bývala ovšem vedena sumární akta a knihy zvláštní, které se však nezachovaly, takže nutno hledati jen zmínky o majetku a platech židovských, při čemž je těžko činiti nároky na úplnost. 5) Pavel Mikšovic: Chronica urbis Lunensis, z r. 1526—1631, jejíž originál chová arch. valdštejnský, dnes v Mnichově Hradišti. Vydána tiskem po malých částech od Štědrého a Kováře ve „Sborníku histor. kroužku družstva Vlast", roč. I—XVI. Z něho čerpal též Jan Mojžíš: Letopisy města Lůna, z r. 1784 a všichni ostatní kronikáři a historikové lounští. Tohoto místa se týká zápis k r. .1505. *) Všechny uvedené zrněný v držbě a zprávy o prodejích lze nalézti na místech, uvedených v poznámce 4. 7) Jar. Čelakovský: Privilegia, str. 328, č. 205. ' s) Jar. Čelakovský: Privilegia, str. 767, č. 601. ///. Období do r. 1848. 1) O Léblovi Miroticovi v aktech soudních arch. lounského z let 1660 až 1700. Kde ubytován, zjistil Štědrý ve své rukopisné práci o topografii města L., o niž se tuto opírám. *) Wunš, 1. c, str. 87. 3) Viz pozn. 1. 4) O dalších osudech rodiny Léblovy vesměs v „Soudních aktech". O Léblovi Miroticovi svazek aktů pod tit. „Apellace" (1594—1700). K r. 1694 ze dne 7. července je tu uvedený pří-pis apelačního tribunálu s podpisem Abrahama Aarona primasa a ostatních. O smrti Léblově v „Apellacích" dopis Abrahamův ze dne 2. května 1694 k uvedenému datu. Ostatní vesměs v t,Soudních aktech". David Mirotic č. 246 a 247 ve sv. XVIII. Josef Mirotic dopis k r. 1706 a znova k r. 1707. Marek Mirotic sv. XV., 287, list ze dne 12. října 1712. 5) Atestace bez data ve staré registratuře archivní pod sign. 17/2 s nadp.: Žid David. :...-.• 6) Ze staré registr. „Konskripce řemesel", fascikl 3, XVI/5, ') Ze staré registr, fascikl bez signatury, obsahující všecka akta, týkající se konkursní podstaty a dražby svršků po Janu Lerchovi, většinou z října 1766. 8) O Gabrieli Taussigovi a jeho rodině hlavně ze staré registratury v knize nadepsané „Waisen-Conscription", která vedena od r. 1796. Bez signatury. O hřbitově Na mělčích viz Wunš, 1. c, str. 89. O Jakobovi Taussigovi v arch. loun. k r. 1820, fasc. IG 15, pod názv. „Alphabetisches Register sämtlicher Hausbesitzer", bez data. Určeno pouze přibližně. 9) Ve zvláštním fasciklu zachováno rozhodnutí apelačního tribunálu bez data, a to jen tři listy, obsahující t. zv. „Entscheidungsgründe", t. j. důvody rozsudku o sporu s Raitlerem, z nichž se nedovídáme, jaký ..byl vlastní vznik a průběh procesu. 10) Johann Rafael Wladika: Notizen über L., z r. 1844. V arch. bez sign., jakožto 131. číslo, podle titulu, náležející ke knihovně lounského magistrátu. ÍV) Listina prodejní, kterou přecházel dům č. 3 do rukou jiných; v ní potvrzení úřadu o vlastnictví dosavadním. V soukr. rukách pana Menzla, dnešního majetníka domu. 12) Z býv. arch. vršovického zjistil Prokeš: Královské město L., ve sbírce „Louny a Lounsko", vyšlo u Fastra v L: bez data, asi 1920, str. 30 v pozn. 13) Arch. loun. (Akta): „Listy hejtmanů kraje žateckého" k r. 1704. 14) Z matriky narozených a zemřelých z děk. úřadu loun. 15) Matrika lounská k r. 1816 (křty). 10) Stará registr., fasc. Specification der übel verhaltenen Juéden", cirkulář z kraj. hejtm. bez data na dvou listech. IV. Období od r. 1848. a) Omezení svobod cis. nař. z 2. října 1853 viz Vládní věstník z r. 1853. 2) Vládní věstník z r. 1850 (nař. ze dne 1. května 1850). s) Wunš, 1. c, str. 102 násl. 4) Protokoly ž. o. lounské iz r. 1874. Nejstarší jména v zápisech městského úřadu důchodního. Podobně jména přispěv-ších měšťanů na stavbu nové školy v L. z r. 1869. (Věstník hlavní; nižší reálné, vyšší dívčí a průmyslové školy v král. svob. městě L. za I. půlletí šk. r. 1869, v knih. měst. musea v L-, sign. 34 A 28.) Všechny rodiny židovské v L., pokud byly zámožnější, přispěly na tuto stavbu. 6) Wunš, 1. c, str. 97. 6) K.Linhart: Historické památky města L. (Výroční zpráva stát. reálky v L. z r. 1929/30), str.' 16. 7) Fr. Štědrý: O 'školách okresu lounského od nejstarších dob až dodnes, otisk ze „Sborníku Historického kroužku", roč. VIL, str. 20. Viz také příslušné odstavce v Štědrého „Dějinách města L.". 8) Všechny údaje o životě a činnosti ž. o. lounské od r. 1874 až do posledního roku před válkou světovou čerpány z protokolů ž. o. lounské, některé z přímého dotazování pamětníků, data poválečná, pokud se o nich děje zmínka, zakládají se na zprávě sepsané dnešním př. obce p. AI. Sternem. Cennými pokyny přispěl v těch věcech také nyn. rb. lounský, pan ďr. Lud- D/ \ vík Brunner, prohlédnuv zejména zdejší matriky úřadu farního, vvi f