;    ňá.:950'zÍ., ale ;v r. 1888 dává se mu pololetní výpověď t    od   1. září 1888.  Bylo   to   v  době, kdy   se   prováděla ,       reorganisace školy a šlo. o to přijmouti levnější  sílu. Ale rb;drv Blitz projevil ochotu spokojiti se s nižší částkou, sleviv áž na 600 zl. ročních a tak zůstal v L. i   dále.   Zase   však   jen   prozatímně, ;na   jeden   rok. V r^ 1889, když měla mu býti dána výpověď, postihlo jeho rodinu neštěstí, neboť jeho manželka .zešílela  a následkem toho obec ponechala jej zase na tři roky na místě a zvýšila jeho služné. Zůstal pak i nadále a teprve v r. 1899 dočítáme se zase o něm. Přicházejí . stížnosti na  to,  že nezastává  své  funkce  s náležitou horlivostí  a  že  nemá  žádných  úspěchů  vyučovacích. Jedná  se  o jeho  propuštění a výpověď.  Vypsán   dokonce,  v r. 1899   konkurs   na   místo   nového učitele, s drem Biitzem nemá se dále jednati, ale přes to zase ponechán na místě.   Ukázalo  se,  že  dobře  kvalifiko^ váný rb.  přišel by  obci velice  draho,  a  ježto   přijat nový učitel náboženství, zdala se věc dobře opatřena. Kromě toho respektováno i jeho stáří a delší jeho působení v L. Teprve zase v r. 1905 vyjednává se s ním, zdali   hy   přijal   pensionování   za    800    K   ročních. .. Dr. Blitz i k tomu projevil ochotu, ale s věci zase nějakým, způsobem sešlo a obec se s ním na konec smířila. V r. 1907 slavil své jubileum 25 tiletého působení dne 31.  srpna a  tu obec uchystala mu slavnost.  Pozván jeho bývalý žák Ph. Dr. Kurrein z Teplic, aby promluvil y templu při slavnostní poctě rb. Zvláštní deputace představenstva mu pak s gratulací odevzdala v   den   31. srpna   jakožto   dar   200 K   rak. papírové renty. Dr. Blitz dožil se v^plné činnosti ještě r. 1912, kdy koncern května v L. zemřel.  Obec mu vystrojila ná svůj náklad slavný pohřeb, pozvavši do L. k obřadům   rb. .dra Richarda Federa z Roudnice   a   dra Weinera   z   Král. Vinohrad.   Jeho   vdově   stanovena pense 240 K, kterou d. ď. sp. doplnil na 300 K. Na schůzi dne 2. března 1913 pak usneseno postaviti mu na hřbitově nákladem obce důstojný pomník.

Na vypsaný konkurs přihlásilo  se několik petentů-Výbor si počínal neobyčejně opatrně a .důkladně zkoumal   kvalifikaci žadatelů,  nepřihlížeje   tentokrát   tak úzkostlivě k nákladu, spojenému se získáním vyniká-'' jící síly. Příčina byla i v tom, že finanční situace ohce; byla velmi dobrá. A tak došlo k přijetí nabídky d"Tá Richarda    Federa,   dosavadního    rb.    v   Roudnici, který   nastoupil   dne   1. srpna 1912,   Vyměřeno mu služné    4000    K.    Tentokráte 'mělo    představenstvo ■ppravdu šťastnou ruku, neboť v dVu Federpyi žískaja obec   osobnost  opravdu   významnou. ^Vyiňkal^ijak^^ řečník, spisovatel á  čloyěk ušlechtilý,  který se těšil ., ve- městě úctě a sympatiím. .Za něho znova požádala ■obec-hříškovská  o ■připojení k rabinátu lounskému ;a dr. Feder žádal 500 K za vyučování dvakrát do měsíce a cestovné. Nerií nám známo, jak .věc  skončila-Dr. Fedeř zaujímal své místo v L. po větší část války ., á' vydal vřele psaný spis o poměru Židů a křesťanů» ; kde se ujímá po staletí utiskovaného živlu židovského ;s hlediska filosofického. Dnem 1. února 1918 nastoupil y L/dnešní rb. dr. Ludvík B r u n n e r. .   ;  Do r. 1877 působil při obci lounské jako kt. a učitel Baruch Weiss, po něm Josef Bass z Pardubic -do r. 1880. Toho   roku   přijat   konkursem   na schůzi I.- července  1880 nový kt.  a  učitel  Simon  Ábeles na 3 roky se 700 zl. ročního platu. Dne 11. října 1887 dal výpověď, která byla přijata s podmínkou, že zůstane   na   svém   místě, pokud   nebude  nalezena   nová síla učitelská. Usneseno, že se místo vypíše  současně s  novým místem podučitelským,  aby  tak získán byl ■ zároveň řádný učitel pro jazyk český. Ale Simon Ábeles na  tuto  podmínku nepřistoupil,  nýbrž  prohlásil,

Louny 11

že se odstěhuje již koncem října. Aby vyučování ne-trDělo přerušením, hledán rychle učitel nový a přijat za podučitele dne 17. října Adolf Kahn, který působil dosavad jako učitel . a xb. v Kasejovicích. Ten skutečně také hned nastoupil dne 18. října, když mu však byla prominuta podmínka, stanovená ve vypsaném konkursu, že uchazeč musí se vyznati ve hře na harmonium. Obdržel služné 600 zl. ročně. Na místo kantorské pak vypsán konkurs, v němž se vyžaduje mimo jiné i schopnost předčítati toru v čas potřeby. Místo obdržel Arnošt R ii b e n s t e i n. Přijat od 1. srpna 1888 a vyměřeno mu služné 1000 zl., příby-tečného pak 120 zl. na dobu jednoho roku prozatímně. Zůstal však v L. jen do r. 1891, kdy obsazeno jeho místo kt. a učitelem Simonem Richtmanne m na schůzi dne 20. září 1891, zase provisorně na rok se služným 600 zl., které mu později několikráte zvýšeno. Jeho provisorním téměř každoročně vždy jen na jeden rok obnovováno. V r. 1902, maje za to, že dostane místo v Příbrami, dal výpověď. Když místa neobdržel, žádal zase zpět, ale jeho žádost byla odmítnuta. Proto podal žádost novou, opatřenou podpisy dlouhé řady členů obce lounské. Poněvadž byli podepsáni i členové výboru, došlo k velmi bouřlivé senůzi, která se rozešla bez rozhodnutí. (Dne 21. dubna 1902.) Teprve na nové schůzi širšího výboru dne 5. května bylo j&ho žádosti vyhověno,                   :

Značný pohyb se jeví vůbec v osobách učitelských. V r. 1887, jak již výše pověděno, přijat byl jako vý-pomocný učitel Adolf Kahn, který tu zůstal jen do r.   1889. Tehdy   přijat  místo  něho   podučitel L ö w y s platem 200 zl. a 120 zl. příbytečného a r. 1891 zase již nový, tentokráte řádný učitel že Soběslave, Ludvík Kraus   se 700  zl.  na rok  prozatímně. Mimo   něho přijat v  r.  1894 jako učitel  češtiny zdejší učitel na české škole, H o u s a, který také hrál po dobu 1 roku na harmonium za odměnu 75 zl. V r. 1895 však hrál již   Ludvík Kraus, který   již   předtím   hrával.  Když byla r. 1897 zavřena škola, vzdal se L. Kraus za odškodné   150 zl.  svého místa  a krátce  potom zemřel. Potom  se  přijímali  jen učitelé  náboženství.  Byl jím v r. 1900 Ignác N a s s z Libochovic  s platem 1500 K a za hru na harmonium 200 K od 1. září 1900. Ten však   odešel   koncem   školního   roku   do   Kolína   a v srpnu se hledal nový učitel. Přijat na základě konkursu Eduard H. Spielmann z Hroznětína s platem 1500 K. Ale ani ten se tu neudržel. Dal v srpnu 1902 výpověď od 15. září a na jeho místo nastoupil Sigmund K o h n od 17. září 1902. Obec nebyla s ním spokojena a po opatrných zkouškách a vybírání přijat za učitele  Jindřich Schwarzkopf na 2 roky od 1. května 1905.   V době   pozdější   veškeré   vyučování náboženství přešlo na rb. a obec žádného zvláštního učitele nyní nevydržuje.

Pokud se týče ostatních zřízenců, snad by se mohl uvésti ještě sluha, kustos, jímž byl od r. 1874 Lazar Ábeles, jenž požíval 225 zl. ročních. Po něm v r. 1890 nastoupil Markus Säger, jejž nahradil v r. 1907 sluha Gold. Teprve v posledních letech nastaly nové změny. Dnes zastupuje místo kustoda Max Neu-b e r g.                                                              •

Ředitelem kůru byl po dlouhá léta lounský učitel hudby Vejšický, který dostával 150 zl., od r. 1902 500 K ročně. V posledních letech jest ředitelem kůru Kolařík, zdejší učitel hudby.

Z obcí mimo lounský okres žádaly o připojení k lounskému rabinátu také Třebivlice. Jejich žádosti vyhověno na valné schůzi členstva 17. pros. 1893 s podmínkou, že budou platit jako příspěvek na rb. 50 zl. ročně. V pozdější době se od L. zase odloučily.

Lounská o. ž. přistoupila za člena k České zemské o. ž. Po prvé v r. 1890 dne 10. srpna se účastní voleb do výboru tím, že volí ze sebe tři volitele, kteří mají voliti jednoho člena zemského výboru a jednoho náhradníka  pro  bývalý kraj  žatecký. Pokud se  týče krajského   rabinátu   židovského,   byl   tento uprázdněn   již v r. 1871   a   dále zůstával   neobsazen. Místodržitelství pražské, jakožto úřad dohlédací, snažilo se jej znova vzkřísiti. Dne 7. ledna 1876 došel obci lounské připiš c. k. okresního hejtmanství v; L. s dotazníkem, jenž obsahoval dvě otázky: 1. Má-li býti znova zřízena funkce kr. rb. pro kraj  žatecký, která byla   y  r. 1871/72 uprázdněiia?   2. Má-li -býti   ustanoven také náměstek kr. rb. Na schůzi představenstva k tomu svolané dne 14. ledna 1876 odpovídá předsednictvo: V ohledu znovuzřízení krajského rabinátu dlužno se opříti o  výnosy židovské representace pro Čechy   se   sídlem   v Praze, která   pokládá   ve   smyslu četných nařízení c. k. ministerstva kultu a vyučování toto místo za zrušené a všecka ostatní, dosud trvající, jen za doživotní a k zrušení způsobilá. Pokládá tedy lounské  představenstvo   znovuzřízení krajského   rabinátu žateckého za zbytečné a funkci tu za neschopnou života. Proto  odpadá sama  sebou i odpověď na otázku  druhou.  K  zřízení  krajského  rabinátu  tehdy skutečně nedošlo. Zajímavý jest dodatek k odpovědi na zmíněný dotazník:  Zřízení substituta pro  žatecký kraj  (který by snad jen zastupoval rb. v obcích pro případ nemoci a pod.)   záviselo by na subvenci vládní, na  kteroužto  otázku  se  od  c.  k. místodržitelství  již dávno očekává odipověď. (To nám také vysvětluje negativní  stanovisko  obce  k restauraci krajského  rabinátu. Běželo o značné náklady pro zúčastněné obce. Tato celá otázka byla vyřešena teprve později.)

Co  do počtu členstva,  které v jednotlivých letech náleželo k ž. o. lounské, lze zjistiti s určitou přesností jen počet členstva platícího. Avšak ani tento počet není zcela správný, poněvadž repartice,  o něž se tu můžeme opírati, neplatili vždy všichni členové platící, neboť  se mnohdy placení na rok, ba i  více, některému   členu   prominulo,   zvláště   když   se   octl v těžké situaci hospodářské, v nemoci atd. Stejně není možno s naprostou jistotou stanoviti počet členů platících z různých obcí mimo vlastní L., neboť knihy se vedly dlouho bez označování obce politické a jen tu a tam, jednalo-li se o nového příslušníka, dosud málo známého, připsalo   se,  odkud   vlastně   jest. Nicméně určitý obraz těchto poměrů od r. 1875/76 (repartice rozvrhovaly se podle kalendáře  židovského)  můžeme si učiniti  přece.  Jest  ovšem litovati,  že  se nevedly podrobné knihy členstva a že i zápisy protokolů jsou velmi nejasné. Hlavní kádr platících členů nalézáme přirozeně ve městě. Na r. 1876 zdaněno jich 44,  a počet ten rychle stoupá rok co rok. V r.  1881  jest jich 51,  r. 1890 63,   1892 73,   1896 77,   1901 82   a 1902 83.    Stejně v roce následujícím  1903.  To  jest zároveň nejvyšší počet platících členů z města před válkou. Po těchto dvou letech pohybuje &se stále kolem 75. Průměrný počet zdaněných z města za celých 38 let by činil asi 68 platících  členů ročně. Počet platících členů vesnických se měnil dosti značně. Na r.  1876 vidíme jich jen 10, ale ani ten počet se neudržel. Klesl v r. 1879 a 1884 na 6, v r. 1891 až 1894 stoupl ha 15, 1895 na 16, potom začíná zase pokles až do připojení obce ročovské. Na r. 1907 zdaněno venkovských již 18 a v násl. letech 17, 18, 18, 19, 17 a na r. 1913 zase 17. Až do připojení obce ročovské činil   průměr   zdaněných  členů  venkovských   asi   10 členů ročně. Za osíatních 7 let do konce r. 1913 však již 18. Za všech 38 let průměrem bylo venkovských

clenu zdaněných • pouze 11. To znamená, že platících příslušníků městských při průměrném zdanění všech členů za 38 let 78 — bylo téměř 86 %, kdežto vesnických za všecka léta pouze 14% průměrem. Do r. 1879 platily toliko obce: Cítoliby, Líšťany, Zeměchy, Jimlín, Chlumčany. Od r. 1880 k tomu přistupují ještě Dobroměřice a Raná, od r. 1884 Senkov, od! r. 1886 Lenešice, od r. 1887, avšak jen do r. 1893, platil i Hrádek, od r. 1890 až do 1895 přispívaly Telce, od r. 1891 až 1893 Slavětín, 1894 až 1899 Konětopy, 1894 přistupují Touchovice. Teprve od r. 1907 zdaněn Horní Ročov, Domoušice, Třeboc a Pochválov, které až do té doby platily na obec ročovskou. Největší počet členů platících měla tedy obec lounská v r. 1898 a pak zase 1911 a 1912 počtem 95 či., maximum vůbec jen v r. 1908 -— 96 ^elenů. Minimum zdaněno v r. 1879 — pouze 52 členů.

Dnešního dne náleží k ž. o. lounské 42 obcí z polit, okresu lounského, z cizího okresu Žádná.

Jsou to obce: Brloh, Blšany, Brodec, Břinkov, Cítoliby, Černčice, Dobroměřice, Domoušice, Hořany, ■ Hřivčice, Hřivice, Chluměany, Ghožov, Chraberce, Konětopy, Kystra, Lenešice, Líšťany, Markvarec, Neči-chy, Obora, Orasice, Pnětluky, Póčedělice, Pochválov, Raná, Ročov, Senkov, Smilovice, Solopysky, Touchovice, Třeboc, Třtěno, Týnec Mnichovský, Ulovice, Vel-těže, Vlčí, Velenice, Vršovice, Zbrašín, Zichovec.

Avšak židovské obyvatelstvo ve všech nebydlí, nýbrž pouze v Domoušicích 3 rodiny, v Hřiyicích 2, v Lene-Šicích 6, v Ročově 7 a v Třeboci 1. Po L. je tedy největší osadou v obci Ročov a vedle něho Lenešice.

Přirozený následek toho byl, že i velká většina důchodů pocházela a pochází od osadníků lounských samotných, na nichž tedy spočívá hlavní tíže vydržování obce.

Vydání obecní byla od počátku.velmi značná a jejich uhrazování tížilo členy obce někdy tak, že docházelo k nepříjemným rekursům proti rozvržení poplatků   obci   povinných,   repartice   sama   pak   bývala li    ěžká       komplikovaná   neboť   docházelo  i ke

plaiUtU     UWl    i)uv.uiVv„,     -^______

velmi těžká a ■ komplikovaná, neboť docházelo i ke Stížnosti k úřadu dohlédacímu. Obyčejně ■ se rekursy rozhodovaly v t. zv. rozhodčí komisi, do níž si volila strana  rekurující  dva  členy, výbor  obecní také  dva

členy.-?

Položky vydání byly áž do zrušení školy zatěžovány ještě podporou nemajetných žáků, příspěvky na učebné pomůcky atd., takže bylo nutno zabývati se velmi opatrně i reparticemi školního platu, aby škola nebyla pasivní. Bývaly také doby, kdy se objevil-nějaký zÍjv-tek ze školních příjmů, ale ten byl zase hned ztracen slevami na školném pro příští r,ok.         ■         /     ;

Největší položky vydání tvořilo vždy přirozeně služné zaměstnancům.                                 .                 ■

Byla to položka   na služné rb., na   jeho . byt, dále služné a přibytečné kt., plat sluhův a jeho být, později ,■ učitel a podučitel, organista a ředitel kůru, jímž jíé-■«•-bývaly vždy osoby tytéž. Dále byly položky školní: Nájem místností, čištění a vytápění, ób.vyklá subvence chudým žákům a na pomůcky. Dále položky na synagogu a věci rituelní: Anuity spořitelní, čištění a osvětlování, pojistka, vytápění, hlídání a potřeby rituelní. Mimo  to byly tu státní daně, kolkovné na smlouvy, drobné a nepředvídané výlohy, podpory chudým, kupování   macesů   funkcionářům- a   chudým v   obci na velké svátky, podpory spolkům a korporacím. Po připojení obce ročovské rozmnožilo se vydání o úroky do . spořitelny  žatecké, učiteli náboženství  pro  Ročov ä náklady na tamější modlitebnu.  Také lounská  synagoga vyžadovala občas nákladu zvgtšeného. Tak na př. bylo zavedeno do ní elektrické osvětlení, které stálo