díme jen ve Vršovicích — uvedení již výše Dienstei-110vé ■—, ve Slavětíně rodina Reichů, v Cítolibech aniové v Líšfanech Holzelové, v Pobroměřicích a v Hrádku Munkové, v Raně Steinerové, V Chožově K ihnové, v Senkove Propperové, v Lenešicích vedle r laserů i siará rodina Fdelsteinů, v Zeměchách Gläs-nerové, Kahnové i Kohnové, na Pěnici Steinové, v Chlumčanech Taussigové a Fantové, v Ročově Fisch-lové a jiní4).

Lounská o. ž. užívala staré modlitebny :.v domě č. 3 v Židovské ulici a obou hř bito v ů židovských, jak Na mělčích, tak i na kopci, který patří nyní obci vršovické. Oba dva jsou dnes úplně zpustlé. Zdá se však, že hřbitova Na mělčích, který, jak řečeno, pořízen lounskými Židy v době velikého moru v r. 1680, nebylo tak dlouho používáno. Víme totiž, že tam po bitvě u Chlumu za válek napoleonských v r. 1813 bylo pochováno 816 vojínů zemřelých v L. na rány v bitvě utržené a postaven jim tam, veliký kříž B). Z toho by se dalo usuzovati, že na tom. místě Židé již tehdy nepohřbívali. Hřbitov vršovický však užíván jen do r. 1858, kdy tam jako poslední pohřbena paní Edelsteinová, patrně ze vsi Lenešic. Nevíme tedy, kam se pochovávalo mezi r. 1858 až do zřízení nynějšího hřbitova nového. K tomu došlo hned po úředním ustavení ž. o., lounské, a to již v r. 1875. Platil sice od r. 1868 zákon ze dne 25. května- 1868, jehož ČI. 2., pař. 12?; stanovil, že žádná o. ž. nemůže odepříti pohřeb na svém hřbitově osobě jiného vyznání, není-li hřbitov jejího vyznání v místě, avšak n-emáme žádných dokladů, že by někdy v L. bylo došlo k židovskému pohřbu na některý hřbitov křesťanský. Také je nemyslitelno, že by po celých 17 let nebylo k žádnému židovskému pohřbu v L. ''-či v okolí došlo. Snad tedy se v této době přechodně odvážely pohřby do nejbližšího okolí, do Slaného nebo jinam.

Vlastního rb. měla lounská obec již před reorga-nisací obce podle nových stanov. Pokud jsme mohli zjistiti z protokolů obce, byl to rb. Leopold Miil-1 e r, kterého nacházíme v L. až do r. 1873. R. 1871 došlo také k postavení monumentální syna-gogy v Hubertově ulici v L. Za tím účelem ustavena byla stavební komise při o. ž., která sbírala mezi příslušníky obce dary a. příspěvky. Zakoupeno bylo místo stavební na místě dvou zbořených domů čp. 70 a 71. V těch místech bývala umístěna stará pošta lounská, avšak oba domy lehly v r. 1849 za velikého požáru popelem a obě parcely zůstaly nezastavěny6). K áče-Iům kostelním se místo v tiché ulici, kudy nejde ruch pouliční frekvence, znamenitě hodilo. Na darech sešla se sice suma slušná, ale na stavbu nestačila. Komise vypomohla si jednak tím, že prodávala sedadla chrámová, zajištěná knihovně, jednak půjčkou v Městské anuity. Plány zhotovil pražský arch. Staněk, stavbu provedl za 19^000 zl. stavitel Paul z Jimlína. Synagoga jest zbudována v známém, arabisujícím slohu synagogovém, směřuje frontou k jihu, na straně severní pojí se k ní širší nezastavěný pozemek směrem k bývalým hradbám, odkud se naskýtá nádherný pohled do Českého Středohoří. Také zbytek parcely č. 70 zůstal na straně západní nezastavěn, tvoře nádvoří a zahradu. O zakoupení této parcely a místa dozadu za synagogou pokoušel se v pozdějších letech notář dr. Brdlík pro paní Augustinu Brdlíkovou a Markétu Knappovou, které tam v r. 1878 zřizovaly v č. 69 hostinec a potřebovaly místo pro kuželník. Ale představenstvo o. ž. žádost několikrát zamítlo a k návrhu nepřistoupilo z jasných důvodů, že by hluk hospodský rušil bohoslužby. Dvůr byl opatřen mřížemi., které  bylo  nutno   časem  zhustiti proti  zlomyslnému

znečišťování nádvoří. Do synagogy opatřen slušný nábytek, harmonium, nová tóra a svícny, potřebné ke dnům svátečním a pro bohoslužby. K dozírání na potřeby synagogy volen jako člen představenstva představený synagogy a k jejímu úklidu a čištění najat zvláštní kustos, který měl na staroati též zhasínání světel.

Jiná jest otázka, jak to bylo s lounskou židovskou š k o 1 ó u. Že mívali Židé lounští svou školu v Židovské ulici čp. 3, o tom učiněna již výše zmínka. Patent josefínský i známý nám Františkův „Juden-systém" z r. 1797 předpisoval Židům dokonalou znalost jazyka německého. Tomu vyhovoval předpis v tém-že patentu z r. 1797 obsažený, že mají děti židovské navštěvovati školu hlavní, a že ten židovský syn, který se chce ženiti, musí se vykázati absolutoriem této školy a znalostí němčiny. V L. po zániku starých škol latinských v r. 1778 zřízena byla podle tereziánské organisace školské škola hlavní, kterou tedy mohly, ba měly děti židovské navštěvovati, starajíce se o soukromé vyučování náboženství svými učiteli. Ale za neznámých okolností tato škola zanikla a proměněna v pouhou školu triviální, která se udržela v L. až do r. 1863 T).

Na škole hlavní se vyučovalo jazykem německým, ale máme za to, že po r. 1848 zavedena na školu čeština a proto škola proměněna v školu triviální, poněvadž neopravňovala ke vstupu na střední školu. Jakým způsobem potom opatřovali Židé lounští vzdělání svých dětí, zůstává nejasné. Děti snad navštěvovaly školu triviální, přiučovány jsouce soukromě náboženství a němčině od židovského učitele. Když pak došlo k nové prganisaci lounského školství (na podkladě českém) v r. 1863 a V.L. povoleno zřízení školy hlavní a reálné, tehdejšího typu a třech třídách, rozhodli se také lounští Židé zříditi vlastní školu s německým jazykem vyučovacím.

Došlo k tomu teprve v srpnu r. 1874 a navštěvoval ji asi stejný počet dítek židovských, jako předtím školu českou, ačkoliv něco dětí zůstalo ve škole české, hlavně ve třídách reálných. Počet byl ovšem na druhé straně doplněn dětmi ze sousedních osad. Místnosti najaty byly od pana Adolfa Neuberga v jeho domě, v zadním traktu dnešního domu čp. 115, takže byl vchod do školy umístěn vzadu, ž ulice nyní Valterovy, tehdy zvané Dlouhá. O dalších osudech školy uslyšíme siřeji níže.

Stanovy byly schváleny s datem 4. srpna 1874, což jest zároveň datum vzniku úřední ž. o. lounské8). Do." té doby př. obce byl pan Volf B u 1 o v a, jeden z nejzasloužilejších pracovníků, za něhož právě došlo k reorganisaci obce, ke zbudování synagogy a pořízení moderního nového hřbitova při cestě cítolibské. Dne 8. října 1874 došlo k novým volbám představenstva podle nových stanov a zvolen byl za př. Josef K a h n, jeho náměstkem Josef Glaser, pokladníkem Josef Heller, kdežto pan David Neumann dostal dokonce funkce dvě, byv zvolen kontrolorem účtů a doz. s. zároveň, což odůvodněno zněním paragr. 57 stanov. Již na schůzi té vidíme, jak neradi mnozí členové obce přijímali zodpovědné funkce v obci. Zvolení členové se svých funkcí o překot vzdávají. A i když potom si uvedení funkce ponechali, dochází stále k novým re-signacím, které však výbor šmahem odmítá jako» neodůvodněné a vyhrožuje později i ztrátou volebního práva. Je tu i jakási počáteční nejistota v tom, jak vykládati volební řád na př. o volbě starosty. Praktikuje se jeho volba s počátku tak, že se zvolí jen sedmičlenný výbor na tři roky, pak se vyčká týden na podání případných rekursů a námitek proti volbám, načež se svolá nová valná schůze a na ní se voli teprve

ny7

354

RL Salomon Knöpfelmacher                 Josef Glaser