jezto jej r. x. i iz, naiezame zase jiz v L,. JJostava od mestske rady rozkaz, aby do 14 dnu mesto opustil. Narika ve svem odvolani, ze se v meste narodil, ze tu bydli u Davida a ze jest obci k uzitku. Odpoved obce neni zachovana. Musil patrne prece jen z mesta, jezto nebylo tehdy jeste onoho patentu, ktery povoloval clenum celeho rodu bydleti pohromade az do vymreni vedlejsich linii, jakozto clenum jednoho rodinneho cisla. Na Josefa (Simona) Mirotice prichazi v r. 1706 zase novy dotaz. Tentokrat z Postoloprt, smili vest obchody pod ochranou mesta L.i).
Tito vsichni jsou tedy primi synove nebo bratri prvniho lounskeho chraneneho Zida Lebla Mirotice, jejz vystridal David. Z atestace mestske rady lounske asi z poloviny XVIII. stol., zachovane bez data, dovidame se, ze David mel syna Leviho a 5 dcer. Pravi se o nich doslovne: „Peschel des Samuel Flehe Eheweib, Item Malka des Herschel Michlubs  Eheweib, nicht munder Kolmana des Juden Rakonitz Eheweib, undt Fromel des Mayer libschitz Eheweib, welche Sammentl. beyan leben; dann Eine Tochter Edl Roketnitz, welche nunmehro des todes erblich und Keine mehre hinterlassen hat5) ..."
Davida Mirotitze tyka se take zprava mestske rady, sepsana k rozkazu krajskeho uradu zateckeho pomoci cechmistru. Je to konskripce remeslniku lounskych r. 1740, v niz rubrika 13. dotykala se Zidu v obci prebyvajicich a jejich zamestnani. Odpoved na otazku, kolik jest ve meste Zidu a cim se zamestnavaji, zodpovida konskripce doslovne takto: „Pred 100 lety vice zidovstva, nyni ale od 30 let jedinkej se vynachazi, uziva dum obecni, place, (sic!) cinze 50 zl., nyni ale na 1740 R. 65 u. plati. Handluje v platne, cinkach (sic!), zeleze, rozdilnych kuzich vydelanych i nevydelanych, tez s hovezim dobytkem." Dum obecni jest stale dum c. 3 v dnesni Valterove ulici6).
. David zil jeste v r. 1766, kdy se ucastnil drazby na zbozi a svrsky jakehosi Lercha, jenz provedl kridu. Soucasne s jeho jmenem cteme v protokole drazebnim i jmena Samuel Mirotitz a Lebl Mirotitz, vesmes tedy prislusnici rodiny, pravdepodobne bratranci Davidovi, nebo jinak pribuzni, kteri vsak nemusili ziti prave v L., nybrz proste se k drazbe do L. dostaviliT).
V letech nasledujicich mizi rodina Miroticu z L. a na jeji misto nastupuje rodina jina. Je to rodina Taussigu, ktera preckala tu i cele stol. XIX. a dockala se tu i prevratu statniho po svetove valce. Zakladatelem teto rodiny byl Gabriel T a u s s i g, jemuz se tehdy podarilo nejakym zpusobem ziskati uprazdnene misto chraneneho Zida. Neni jisto, jakym zpusobem se to stalo, zdali snatkem ci nejakym jinym zpusobem, rozhodne s privolenim rady mestske a obou nadrizenych uradu, krajskeho i zemskeho. Rozhodne vsak presel v majetek rodu dosavad obecni dum cp. 3, nebot v seznamu majitelu domu lounskych z r. 1820 jmenuje se jako jeho majetnik Jakob Taussig, o nemz vime, ze jest synem Taussiga Gabriela. K cislu tomu pak pripsan byl i zidovsky hrbitov v poloze zv. Na melcich. Hrbitov ten koupili Zide lounsti v r. 1680, snad tedy Miroticove, v cas velikeho moru, v nemz vymrelo v L. na 864 lidi, mezi nimi i mnozi Zide. Ale dum patril za Miroticu stale jeste obci. Ze zpravy o tom, ze majetnikem domu byl Jakob Taussig, dovidame se take, ze on byl dedicem po otci a drzitelem rodinneho cisla zidovskeho v L., ackoliv nejstarsim synem Gabrielovym nebyl. V soupise sirotku lounskych, vedenem od r. 1796 az do poc. XIX. stol., jmenuji se jako   sirotci   po Gabrielu Taussigovi   dva   synove   —
Lazar a Jakob — a  dve  dcery — Terezie a Magdalena8).
Jakub slouzil, podle zapisu, v Praze, ostatni zili u matky a navstevovali skolu. Pozdeji se matka odstehovala take do Prahy. Porucnikem se jmenuje tehdejsi radni Gallina. Ponevadz nejmladsi dcera Magdalena ma byt podle zapisu plnoleta v r. 1818 a zapis prvni jest z r. 1796, vyplyva z toho, ze Gabriel Taussig zemrel nejpozdeji v r. 1793/94. Jeho na^ stupcem se mel vsak stati jeho syn Lazar. Bud tedy zemrel, nebo se cisla vzdal ve prospech sveho bratra Jakuba. K tomuto pripadu poji se i jina zajimava historie, ktera velmi dobre charakterisuje pomery, ktere se vyvinuly v zidovskych rodinach jako dusledek systemu z r. 1797. Nachazime v soudnich spisech lounskeho arch. opis rozsudku ve veci protizaloby jisteho Abrahama Raitlera, Zida z Hotove. Tomu se podarilo nejakym zpusobem, snad prave po smrti Lazarove, koupiti dum zidovsky v L. a dati si jej pripsati na sve jmeno do knih pozemkovych. Pri tom pomahala mu Esther Taussigova, nevime, zdali matka sirotku, ci jina. Zaroven se domyslel Raitler, ze, koupiv zidovsky dum, muze klidne prebyvati v L. Ale mesto mu cisla rodinneho nepriznalo a Raitler byl vypovezen z L. Kdyz se nestehoval, podana proti nemu zaloba a Raitler odsouzen. Podal odvolani a protizalobu k apelacnimu soudu, ale proces dopadl v jeho neprospech. V duvodech rozsudku se pravi, ze sice dokazal, ze dum c. 3 v L. koupil, ze se mu vsak nepodarilo prokazati nikterak, ze by byl ziskal take cisla rodinneho. Nebot muze sice kazdy Zidi ziskavati reality svobodne, ale neni mu dovoleno ani mozno koupiti cislo rodinne podle dosavad platnych zakonu. Mimo to ze ma jiz jedno rodinne cislo v Hotove a zadny Zid v Cechach ze podle zakona nesmi ziskati dve cisla rodinna. Zaroven byla zalovana i Esther Taussigova, snad prave pro tento prodej. Rozsudek primo vysvetluje, ze rodinne cislo nalezi spravne nejstarsimu synu Gabriela Taussiga. Prodej byl pravdepodobne zrusen a dum zustal v majetku rodiny Taussigu nadale9). Kdyz v r. 1844 psal tehdejsi purkmistr lounsky Jan Rafael Vladyka sve poznamky o L., pravi, ze v dobe pritomne jest v L. jenom jeden Zid a pripsano po strane jmeno Taussig10). Z r. 1862 zachovana jest prodejni listina, z niz vysvita, ze az do toho roku byl majetnikem domu c. 3 a hrbituvku Melce Antonin Karel Taussig, ktery oboji prodal a zakoupil jine reality v L. "). Muzeme tedy miti za to, ze Miroticove vymreli v muzskem potomstvu kolem roku 1780, cislo rodinne pak ziskali i s domem zidovskym faussigove, takze nebylo v L. vubec jinych „chranenych" rodin zid. az do r. 1848, kdy patent z r. 1797 pozbyl sve  platnosti.
Pokud se tyce venkovskych obci, zustavame v uplne nejistote, jak se vyvinuly pomery tam. Z nekterych zminek a zapisu da se usuzovati, ze na venkove lounskem zid. cisel rodinnych bylo prideleno velmi malo. Tak se pripomina v obci Vrsovicich, ktera urcite svou rodinu zid. mela, v cervenci r. 1716 Zid Mojzis Jakob. Tehdy patrilo panstvi vrsovicke Leopoldovi a po nem Ludviku markrabeti badenskemu, jejichz rod drzel Vrsovice az do r. 1783, kdy je koupil knize Jan ze Svarcenberka. Hrbitov vrsovicky na stejnojmennem vrchu jest puvodu mladsiho a postoupen byl panstvim rodine Diensteinu az ve stol. XIX. Posledni pohreb na nem datuje se v r. 1858, kdy na nem pochovana pani Diensteinova. Zachovaly se az do nedavna tri nahrobni kameny z celeho hrbituvku, ktere nesly necitelne napisy. Dnes i .tyto zbytky nejakym zpusobem zmizely12).
• Take Citoliby mely pravdepodobne svou roainu zidovskou. K r. 1704 pripomina se v pripise, zaslanem od krajskeho uradu zateckeho lounske rade mestske Zid VeselyLevel. Panstvi patrilo tenkrat Arnostu  Bohumirovi  z   Schiitzenu13).
Zajimavejsi jest zminka o Domousicich. Tam se setkavame se jmenem Isak K a t z a manz. Helena. Ten koupil tam pansky ovcin r. 1785, ale drzel jej pouze do r. 1788, kdy koupil panstvi novy majitel. Nemuzeme zde podle vseho mluviti o rodinnem cisle domousickem. Panstvi zadluzil majetnik jeho Jan Augustin Kneisl, ocitl se r. 1782 v sekvestraci a od spravy statku Katz koupil ovcin jen z duvodu obchodnich za laciny peniz. Ponevadz vsak vime, ze v L. zila kolem r. 1800 rodina Katzu, chranenych na ' panstvi libochovickem, byl asi tento Katz jejim prislusnikem14). V Blsanech zila chranena rodina Pollaku. Dne 9. cervna 1816 byl pokrten v L. Zid Adam P o 11 a k z teto rodiny, ktera tim asi zanikla15).                                       '                       •
Vsechny ostatni rodiny zidovske, s nimiz setkavame se v obcich venkovskych, nyni prislusnych k z. o. lounske, pristehovaly se do svych sidel az po r. 1848.
Situace Zidovstva lounskeho za cele toto obdobi az do r.' 1848 nebyla, jak z uvedenych faktu zjevno, nikterak utesena. Jak veliky to rozdil proti stol. XV. a XVI., jest patrno na prvni pohled. Zejmena napadna jest hlavne" chudoba zidovskych rodin, jejichz dluhy se casto pripominaji. Jejich vyznam hospodarsky neni temer zadny, politicky a socialne jsou postaveny tak nizko," jak si jen mozno pomysliti.' Je to obdobi hlubokeho upadku nejen ceskeho zivlu a jeho statopravni svrchovanosti v zemi ceske, nybrz i upadek Zidovstva, ktere tak snaselo svuj tezky osud soucasne s zivlem ceskym — a pri tom nerozumel jeden druhemu z duvodu nabozenskych!
Neni   divu, ze   ti Zide, jimz   se   nedostavalo moznosti   ziskati   rodinneho    cisla,  aby  se  mohli   nekde usaditi  a   zaloziti  rodiny,  kteri pro  nemajetnost nemohli  vyhoveti   podminkam,  kladenym   pri   povolovani snatku, stavali  se bremenem jak vlastnich soukmenovcu    zidovskych,    tak   prislusnych    dominii   i uradu. Neni   divUj ze   setkavame   se   s   cetnymi Zidy potulnymi  i zlo cinnymi,  ktere  pronasledovaly  urady na   prisne   pokyny   zemskeho  uradu. Tak mame zachovan    v   lounskem     arch.    seznam   „zlych   Zidu". z konce XVIII. stol.16), v nemz se uvadi 43 potulnych Zidu, nekdyi se zenou a detmi prechazejicich s mista   na misto, z nichz  mnozi jsou   hledani   pro kradeze, dale 6 jmen Zidu uveznenych v staromestskem vezeni   prazskem   a  13  jmen  potulnych  Zidu, timistenych    prozatim   v   zid.    spitale    prazskem.  To byly   vysledky   „zidovskeho   systemu",   od   nehoz   si vlada    slibovala   tak   znamenite   vysledky,   uvadejic v samotnem .textu uvedeneho patentu, ze ma za ucel uciniti z Zidu radne se obzivujici statni obcanstvo  a srovnati  je  poskytnutymi  svobodami   s  obcany krestanskymi.
IV. Lounsti Zide od r. 1848.
Mohutny a zdravy narodohospodarsky rozvoj Zidovstva po jeho uplne emancipaci v polovine stol. XIX. ukazal nade vse jasne, jak nesmyslnou politiku provadeli panovnici rakousti vuci Zidum v XVII. a XVIII. stol. Jejich system nedovedl nicim prispeti k tomu, co §i v prvni rade vytkl za hlavni ukol a poskodil jen zajem statu a jeho situaci hospodarskou.
Kdyz po r. 1848 zrusena byla vsecka mimoradna opatreni protizidovska, dostavila se za rezimu Bachova   znova   jista   recidiva," vyvolana   novou   vlnou
skoncilo svou karieru porazkou u Solferina y r. 1859 a vseobecnym upadkem monarchie.
Patent ze dne 20. rijna 1848  uvolnil Zidy v pravech  obcanskych  co   do  nabyvani  majetku i placeni dani a poplatku. Proto narizeni c. k.  dvorni spravy komornich   duchodku   v Cechach z 23. kvetna .1849 rusi vsechny  dane  z  listu pruvodnich  a  jine  mistni policejni dane, jimiz Zide co Zide zavazani byvali, a  sice   od   1. listopadu   1848   pocitaje. Rovnez   tak vsecky pro  ne   povinne  zvlastni taxy  k  eraru  odvadene,  pokud se  vztahuji ke koncesim.  To. byly vymozenosti pro zidovske podnikatele velmi vyznamne. Pokud   se   tyce moznosti nabyvani majetku nemoviteho, pokusila se vlada cisarskym narizenim z 2. rijna  1853  provesti restauraci byvalych pomeru. Obnovuje   timto   narizenim   vsecka   omezeni,   k   tomu   se vztahujici,   ktera   byla   v   platnosti   pred   1. lednem 1848, ac prohlasuje opatreni to  za provisorni a nerusi   koupe   a  zisky   zatim nalezitou  cestou nabyte. Skutecne  take  pozdeji  narizeni  to  bylo   odvolano  a radou  vysvetlujicich   pokynu   a   vynosu   zrovnopravneni   obyvatelstva   zidovskeho   «   ostatnimi vrstvami obcanstva  bylo   provedeno1).  Pro   Prahu bylo   dulezite zruseni zvlastni politicke o. z., ktere provedeno vyhlaskou   mistodrzitelstvi   prazskeho*  dne   1.   kvetna 1850 I. 3., cimz zrusena ovsem i byvala soudrznost Zidu   ceskych   a   system  dosavadni   zemske  representace  zidovske. Pravni  pomery  z.  o.  postaveny  byly na basi soukromych obci nabozenskych,  pristoupeno k zrizovani obvodnich krajskych rabinatu mistnich 2). V L. hned po  uvolneni Zidu  a  zruseni rodinnych cisel objevuje se rada rodin zid. Ale bez vytrznosti se toto nastehovani prece jen ani u nas neobeslo.
Kdyz v r. 1849 povolil lounsky magistrat Jachymu Weilovi z  Postoloprt  usaditi se  na   dobu  tri let v L., doslo k shluknuti asi 60 obcanu lounskych, kteri se odebrali na mestsky urad a zadali tam s velikym hlukem  odvolani tohoto  povoleni  a  vystehovani zid. rodiny z mesta. To se stalo dne 17. .srpna. Magistrat ovsem jejich nalehani nehodlal  povoliti   a   lid   sahl jednoduse k nasili. U Zatecke brany sesly se postvane tlupy, obstaraly si povoz, najaly delniky k nakladani nabytku  a   zbozi  Jachyma Weila,  nalozily  jeho   majetek a vystehovaly jej  z mesta zase do Poatoloprt. odkud prisel. Jachym Weil se ovsem s timto rozresenim nespokojil   a  zjistiv si puvodce,  zaloval u krajskeho uradu. Do  mesta  dostavila  se vysetrovaci komise, ktera po dobu 14 dni pripad vsestranne vysetrovala, dala zatknouti 8 obcanu, kteri byli odsouzeni a uvezneni pro zlocin shluknuti 3).
■ To se stalo jeste z"a uradovani stareho josefinskeho magistratu. Teprve potom doslo k jeho zruseni a vypsani voleb do obecniho zastupitelstva podle noveho obecniho zrizeni pro Cechy. V dalsich letech mohli se Zide stehovati do L. jiz beze vsech nesnazi.
A tak shledavame se v L. brzy se znacnou kolonii zidovskou, ktera rychle nabyva silne posice hospodarske, zakupuje se ve meste a tvori jednolitou o. z., k niz pristupuje i Zidovstvo roztrousene po okolnich vesnicich   okresu  lounskeho   i  nekterych mimoloun
skych.
Z techto nejstarsich rodin zid., ktere se usadily v L. jiz pred r. 1860 a domohly se zde jistehoi blahobytu, mozno uvesti vedle stare rodiny Taussigu a rodiny Jachyma Weila, jenz se po zminenych vytrznostech znova usadil v L., jeste aspon rodinu Volfa Bulovy, Ludvika Katze, Marka Lowensteina, Jakuba Polaka, Emanuela Propera. Pozdeji pristupuji rodiny Neumannu, Kahnu, Neubergu, Helleru, Glaseru, Getreueru, Kohnu a j. Na venkove nejstarsi rodiny vi
Louny 5
353
Louny 6
23
353