Geschichte der Juden in Laiin. Bearbeitet von Prof. Kamil Linhart, Laun. I. Židé do válek husitských. Královské město Louny, s jehož dějinami jsou též osudy zdejšího živlu židovského těsně spjaty, bývalo původně vesnicí, na místě dnešních starých L. se rozkládající, dosti vysoko nad řekou Ohří položenou, aby netrpěla záplavami jejími. Ves velmi starého původu z doby předhistorické měla středem jednak tvrz Vísku1), jednak i farní kostel, dnešní kostelík sv. Petra2). Přes řeku vedl důležitý přechod, brod, na cestě od severu z Míšně přes město Most, vedoucí do středu země ku Praae a tato cesta se tu křižovala s jinou velmi důležitou cestou od Chebu a Žatce, vedoucí kolem řeky Ohře na východ směrem k Litoměřicím. Cesta pražská postupovala branou mezi posledními výběžky břidličné vysočiny. středočeské a Džbánu na západě a návrším bytinským, kterým tu končí nedaleko Chlumčan křídová plošina východočeská. Je to brána, kterou se ubíral ku Praze již známý arabský obchodník Abraham ihn Jakub1 ve stol. IX. na trh otroků a náležitě ji popsal. Poloha osady byla obchodně důležitá i tím, že na severu v Krušných horách od pradávna bylo význačné a v zemích českých vlastně jediné těžiště rudy cínové a měděné, takže důležitá poloha místa si sama přímo vynutila zdvižení města opevněného na ochranu těchto obchodních zájmů. A tak došlo v polovici «t. XIII., ještě za vlády krále Václava I., k vysazení města královského vedle staré, vesnice, při nově založeném klášteře domini-staré vesnice, při nově založeném klášteře dominikánském. Bylo to pravdě/podobně právě před nastoupením krále Přemysla II. v r. 1253 8), kdy usazeni v L. něm. kolonisté ze Saska, poděleni statky pod úroky povinnými do komory královské a nadáni právem t. zv. magdeburským, jakým se řídilo také město Litoměřice a Malá strana pražská. Král Přemysl II., veden snahou zvýšiti důchody královské komory, které byly značně ztenčeny jednak vzrůstající mocí šlechty, jednak emancipací církve z těsného područí moci královské,' vydal r. 1254, tedy právě rok po založení L. jako města královského, majestát na ochranu obchodníků žid., kteří se stali tak vlastně částí komory královské. V důsledku tohoto majestátu začali se Židé z přelidněných končin západního Německa i z jihu evropského usazovati v královských městech českých, a tak asi dostali se také do L. Jen působením jeho dovedeme si vysvětliti, že hned od samého počátku dostali se Židé dovnitř hradeb městských, kde sdíleli podobné osudy s neprivilegovaným obyvatelstvem českým, usídlivše se v postranní ulici, podél jižního úseku hradeb vedoucí. Ulice ta se dělila na část východní, směrem ku bráně Pražské, která slula Česká, a část západní, .směrem ku bráně Žatecké, jež právě byla sídlem Židů a nazývala se Židovská. Od sebe byly odděleny uličkou, při- Dějiny Židů v Lounech, Zpracoval prof. Kamil Linhart, Louny. cházející od náměstí z fortny, vedoucí na hradební parkán. Ovšem že během času rozšířili se Židé z této ulice, která nebyla veskrze jen jimi obydlena, také do ulic sousedních. Zakupovali se hlavně v uličce, která vznikla kolem strouhy, vedoucí od hradebních příkopů do ulice Pražské, jíž se snad přiváděla voda do příkopů nebo odváděly splašky z města. Během času dostali se Židé v držení téměř celé uličky. Když pak prodali jeden dům obci, usazeni tana městští strážníci neboli biřicové, odkud i ulička dostala název „Ulice biřiců". Je to zčásti dnešní ulice Záloženská. Několik tehdejších domů nebylo obnoveno a strouha sama ovšem zasypána. Běží-li o to, zjistiti přesně, jaké bylo .sociální a právní postavení Židů za tohoto období do válek husitských, narážíme na nepřekonatelnou překážku v tom, že nejstarší prameny k dějinám lounským do r. 1325 se ztratily již v době velmi staré, takže král Jan Lucemburský byl sám nucen Lounským již tehdy všechna jejich privilegia a práva zrekapitulovati a obnoviti, vytýkaje jim jejich lehkomyslnost .slovy „iura. .. quae ipsa ciuitas pridem habuit, sed nunc ciues eiusdem perdiderunt improuide . . .", t. j. „práva, kteráž obec ta dříve mívala, avšak nyní její občané ztratili z neopatrnosti". Přes to však můžeme si z knih a zápisů «bývajících učiniti dosti jasný obraz o těchto věcech. Pokud se týče zaměstnání židovských obchodníků lounských, bylo stejné jako v jiných městech královských. Zabývali se drobnými půjčkami na značně vysoké úroky, ježto křesťanům bylo přísně zakázáno půjčovati peníze na úroky. Mimo to kupovali a prodávali reality docela svobodně a půjčovali i na zástavy. Že se to neobešlo beze sporů a soudů při vymáhání pohledávek, toť ovšem samozřejmé. Tyto spory přicházely před soudi konšelský, iudi-cium bannitum, který se konal asi dvacetkrát ročně, vždy v pátek. Důležitější věci bývaly odkládány na soud královského podkomořího nebo královského hof-rychtýře, kteří přijížděli do L. s počátku dosti často, aspoň čtyřikráte do roka, a soudili za přítomnosti celé obce na náměstí před budovou radniční. Pro záležitosti židovské byl vyhrazen zvláštní den a zvláštní zasedání soudu. V knize soudní z let 1380—1392 mluví se o těchto soudech a nazývají se „iudicium ju-deorum in iudeorum causis". Při těchto sporech o dluhy a zástavy užívalo se zvláštní přísahy židovské, předepsané králem Janem Lucemburským, kteráž se zachovala v aktech lounských v opise. Nařízena králem r. 1324. Její znění citujeme nynějším pravopisem: „Král, povolav.k sobě světských i duchovních rad,' rozkázal, aby se Židům při soudech přísahy vydávaly jako i křesťanům. I zůstav na tom, aby Židé, jestli by byli v čem nařčeni a vyvésti se z toho nemohli, pří-.y sáhu činili, tu, kteráž jest ~nap.sária v knihách práv- ních Justiniána císaře, jež slově dvojnásobná, způsobem tímto: Žid přisahati má sám druhý, stoje bosýma nohama na svinské kůži, nově odřené, toliko v košili, a druhý Žid má státi proti němu na zemi a tvrditi jeho přísahu; přisahající pak má mluviti takto: ,Jaicož jsem nařčen od N., že jsem statek jeho, totiž klenoty takové a takové, šaty takové a takové, tak, jakž jest od toho mluveno a proti mně vedeno, k sobě přijal, je mám, a o nich vím. I přisahám. Pánu Bohu, kterýž stvořil nebe a zemi i všecky věci, kteréž v nich jsou, přisahám skrz všecka jména jeho svatá, kteráž napsal Mojžíš, služebník jeho, přisahám skrz paterý knihy Mojžíšovy, v nichžto napsáno jest Desatero božích přikázání, které sám Pán Bůh svou rukou napsal, a mně křivě přisahati zapověděl, že já toho statku nemám, ani těch klenotův, aniž šatův, jakž on N. praví, aniž jsem co od něho přijal. Toho mi dopomáhej Bůh, jenž jest počátek a konec, jehož jest jméno Adonay.' Druhý Žid, proti němu stoje, má mluviti takto: ,Jakož jsi přísahu učinil, N., že tím statkem N. vinen nejsi a jeho k sobě že jsi nepřijal, aniž jsi ho v své správě choval, ani v svých stěnách, ani v svých zdech, ani v své zemi, ani žádná čeládka tvá, jestliže právě přisaháš, tak tobě Bůh dopomáhej, ten, kterýž stvořil z ničeho nebe i země, hory i doly, povětří i vody, listí i trávu, také i tebe. Jestliže křivě a lživě přisaháš, dej Pán Bůh tobě za dobrořečení zlořečení, tak aby tobě tvá modlitba, kteráž jest Tašrkassim napsána, nic neprospěla, aby na tebe žádná milost Boží nepřišla, ale aby uschl jako hory Gelboe, kteréž proklel David, na nichž zamordován jest Saul a tři synové jeho, aby tě napadlo al-chimelech a přestoupilo na tě jako na Gezy malomocenství Mamanovo, aby ■ na tě přišla iskopa, na tvou ženu, na tvé děti, i na tvůj veškeren rod. Jestliže křivě přisaháš, dejž Bůh, aby na tebe padala síra, smola a oheň plápolající, jako padala na Sodomu devět dní a devět nocí, aby tě oheň spálil jako; Nadaba a Abyn, jako padesáte mužův na žádost Eliáše proroka, aby země tvé křivé přísahy snésti nemohla, ale tebe jako Datana a Abyrona živého pozřela, jestliže křivě přisaháš, dejž Pán Bůh, aby tvé děti, tvoji všickni přátelé i tvůj veškeren rod nepřišli mezi děti Abrahamovy, a ty abys nikdy nepřišel do Jerusalema a Mojžíš v budoucím životě aby tobě nedal jísti šera-bara a íeviacham. Tak tobě pomáhej Bůh věčný, jehožto jest svaté jméno Adonay. Amen.'" Této dvojité přísahy užívalo se tedy, jak patrno, v takových případech, kdy neměl obviněný náležitý počet svědků k své obhajobě. Třebaže zachovaný text byl psán až ve stol. XVI., jest pouhým opisem skutečně užívaného znění přísahy, jehož originál se nám nezachoval7). Pokud se týče samosprávy těchto nejstarších Židů lounských, netvořili žádné korporace samostatné, nýbrž po utvoření pražské obce židovské příslušeli pod pravomoc této obce a uchylovali se v určitých případech a potřebách k jejím starším o pomoc. Za Lucemburků nedařilo se Židům českým dobře vůbec. Král Jan, potřebuje velice mnoho peněz na své jízdy zahraniční, dovedl svou ochranu prodávati jak náleží draze. Nicméně právě proto, že mohl se nadíti od nich časté podpory, nebránil nikterak jejich pronikání do země. Za Karla IV. objevovaly se snahy, zaraziti tento postup a počalo již tehdy docházeti k protižidovským bouřím,. K největším z nich patří bouře chebská, k níž došlo v r. 1350. Ta nalezla značný ohlas i v jiných městech západních Čech, nedá se však zjistiti, že by také v L. bylo došlo k nějakým výstřednostem. Král Václav IV. používal Židů jako královské komory a dovoloval "občas obírati žid. obyvatelstvo pražské, nicméně k vypuzení Židů nepřivolil již z antagonie vůči vysokému kléru a z vrozené vypočítavosti dobrého hospodáře, jakým se jeví tento král po celou dobu své vlády, přes rozmanité chyby své povahy. Jisto jest, že již před válkami husitskými měli lounští Židé svou modlitebnu a snad i svou školu. Až dosud se mělo za to, že byla v některém domě v židovské ulici. Ve skutečnosti tomu • tak bylo teprve ve stol. XVII. Ve stol. XIV. a XV. nalézáme ji umístěnu v domě č. 182 v uvedené již výše „Ulici biřiců"9). Z Židů před válkami husitskými ve městě usedlých setkáváme se nejdříve s Izraelem k r. 1403. Patřil mu dům č. 181, který se v knihovním zápise nazývá „Židů dům". Tento dům náležel mu ještě v r. 1424, tedy uprostřed bouří husitských. Jeho manželka slula Hajla. Jim patřil v r. 1417 také zmíněný dům „Nad struhou", čp. 179, jenž později prodán obci. V letech 1411/12 se uvádí jako majitel domu dnešní čp. 178 Jonka Žid. Izrael měl bratra Mu-siná, jehož manželka slula Důra (psáno Dwora), jejich syn byl Jonáš. Těmto manželům patřil v r. 1416 dům čp. 176, od r. 1417 pak i dům čp. 181. Jak se celé to příbuzenstvo rozrostlo a zbohatlo průběhem husitských válek a uprostřed! velikých majetkových poměrů oné doby, jež vynesla městům neslýchané rozšíření jejich državy na úkor klášterů a katolických vrchností i církve, o tom uslyšíme v období předbělohorském. Z uvedených jmen vidíme, že nebylo žádného omezení v nabývání majetku pro Židy městské, ani omezení jejich počtu omezením sňatků či zavedením numera klausa, jaké se objevuje později za vlády panovníků z domu habsburského. Nedochází v době předhusitské v L. ani k žádným bouřím z důvodů cechovních nebo majetkových, obyvatelstvu židovskému ponechána úplná svoboda rozvoje, třeba že nucen Žid platiti za právní ochranu značné dávky, nepřijímán do cechů a podroben živ i mrtev mýtu za osobu i židovskou dávku z hlavy. II. Lounské Židovstvo v období předbělohorském. Nejslavnějším obdobím v dějinách města L. jest beze sporu období husitské. V tomto hnutí šlo veškero Židovstvo české věrně a vytrvale po; boku ?tra-ny revoluční, kališnické, jíž prokazovalo podle svých možností platné služby. Proto za celou dobu vlastní války domácí, ani za nejnebezpečnějších situací ne došlo k žádnému nepřátelství mezi lounskými kališ-níky a domácími Židy. Winter má za to, že toto přilnutí Židovstva k husitům spočívá na výborné politické, mezinárodní orientovánosti, která dala tušiti Židům již předem, jak mohou jediné války husitské skončiti1). Mám však za to, že tu hrála jistou úlohu i silná antipatie . proti dosavad všemocné vládnoucí církvi římské, od níž se nikdy nedočkalo Židovstvo ničeho dobrého a snad i vzpomínky na několikeré kruté pronásledování Židů v zemích západních, odkud přicházela vojska křižácká. Jisto jest, že i po uklidnění poměrů těšili se Židé poměrně klidnému vývoji v L. až do počátku stol. XVI., kdy stoupající drahota a změněné poměry hospodářské začaly buditi v kruzích městského živnost-nicfcva cechovního nespokojenost s konkurujícím živlem židovským a počíná docházeti k bouřlivým událostem protižidovským i v L. Tyto bouře se stupňují po nastoupení Habsburků s příchodem protirefor-mační činnosti jesuitské a vedou posléze k úplnému vypuzení Židů z města za vlády císaře Ferdinanda I-Hospodářská situace Židů' až do té doby byla vel-