světové války konala se v něm pravidelně každou sobotu bohoslužba a teprve, když se odstěhovali téměř všichni souvěrci z okolních vesnic, osiřel nadobro.

Po odstoupení p. Wolfa Steinera ujal se chrámu hlízovský nájemce velkostatku obětavý p. Mořic Heller a pečoval oň až do r. 1895. Vydatnou podporu nalezl v šlechetném panu Šimonu Mayovi ze St. Kolína a ve štědrém malínském nájemci Taussigovi. Ba, Malínští koupili si dokonce i harmonium a zřídili si chrámový sbor zpěváků. I o ozdobu chrámu pečovali a pořídili do něho kokosové koberce a nové opony. Ale již po nešťastné aféře Hilsnerově nastával pomalu konec. Kutnohorská náboženská obec prodala sice synagogu, ale plní dále závazky malínské synagogy. Páně Tellerův dar „óraun ha kaudeš" naleznete dnes zčásti v obřadní síni kolínského hřbitova a zčásti v zimní modlitebně kolínské. Harmonium koupili kolínští Židé již dávno předtím od svých malínských souvěrců.

Nedávno vyhledal jsem ještě malínského rodáka a požádal jej, aby mi vypravoval své vzpomínky na dobu, kdy navštěvoval sám týden co týden malínský chrám. Vypravoval mi mnoho. S radostí vzpomínal, jak býval na sklonku dne smíření pohoštěn on i přespolní Židé, kteří měli ještě dvě hodiny cesty před sebou, pak mi líčil sobotní besedy před počátkem bohoslužby, kdy chudí a bohatí tvořili jednu obec. Své vypravování nedokončil, neboť proud slz přerval jeho vypravování, když přišel k stěhování tory s místa, na které byly bohabojnými dárci určeny. Od onoho dne na budovu nepohlédl.  A není to  žádný fanatik!

V  závěru poznamenávám ještě, že budovu tu vystavěl malínský  stavitel Josef Turek."

*

V  Kutné Hoře působila veliká řada učených rabínů a učitelů: Em. Steiner (1874), Šal. Podvinec (1877), Em.   Pollak   (1878),  Maxim.   Stránský   (1885),  Sigm. Kraus (1889), Arnošt Rubinstein (1891), Šimon Ábeles   (1895), Sigfr.  Griinberger  (1906),  Gabr.  Gottlieb (1912);   od   r.   1918   nemá  K.   H.   žádného   vlastního rabína a vyučuje diítky žid. náb. prof. dr. Feder z Kolína. Od r. 1922 je starostou ž. n. o. Bedřich Klein, velkoobch. v K. H.; dřívější starostové byli: M. Milrád (1874—1896), Ad. Ábeles, dr.  L. Kohn, Vil. Polák, Vojt. Beran a Jul. Rosenzweig.

Žid. matriku řídí Guslav Milrád, jednatel obce (1908).

Hřbitovy v K. H., okr., jsou dva: v Malešově a v Zbraslavicích, kde je Ch. K. již od r. 1692. Před nepamětnými časy byl zrušen v Zbr. a nezbylo po něm žádných památek, ba i místo udává se jen dle legendy. Pomníků bylo použito k vesnickým stavbám. Zděná synagoga v Zbraslavicích pochází z r. 1832; dříve tam asi 200 lei stávala synagoga dřevěná.

V Malině byla synagoga r. 1922 prodána Tělocvičné jednotě „Sokol", která ji používá za tělocvičnu. Podrobné dějiny žid,, na Kutnohorsku sepsal odb. učitel J. Fiala, kteréžto dílo je dosud v rukopise. Žid. matrika počíná se v Zbraslavicích r. 1803, v Malešově r. 1839.

Na pomníku padlých vojínů ze světové války jsou Židé:

ve Zbraslavicích: Otto Fišl,

v Čermínách: Rud. Orlik, Otto Orlik, Ed. Orlik.

Ve Zbraslavicích byli starostové ž. n. o. za posledních padesát let:

M. Spitz, Haši Kohn, Leb Pfau, Modiche Freund a rabíni tam působili: Stein, Munk, Glaser, Grünfeld, Wurm, Erben, Podvinec, Grünthal, Stern, Tänzeies a poslední Kohn.

Nynější starosta ž. n. o. v Zbraslavicích je Josef Z i n n e r.

Počet Židů v K. H. v posledních letech značně klesá. Iv. 1910 bylo v polit, okresu K. H. z 64.037 obyv. 679 Židů; v městě K. H. z 15.542 obyv. 205 Židů. R. 1921 v městě K. H. z 14.370 obyv. 188 Židů (z těch 20 žid. nár-, ostatní české nár.).

V Malině bylo r. 1910 z 1121 obyv. 10 Židů, r. 1921 z 1230 obyv. 9 Židů (vesměs české nár.).

Z Kutné Hory vyšla veliká radia veřejně činných osobností. Jednou z nejvýznamnějších je Arnošt G r o S-m a n n, president Obch. a živn. komory pražské, který se narodil 3. května 1860; svůj úřad zastává od r. 1923, kdy po úmrtí Leona Bondyho se ujal správy ústředny všech obch. komor v čs. republice. — Vrchní fin. rada Blattner, inž. Max Jedlin-s k ý a  četní jiní jsou Kutnohoráci.

x) Na památku. 2) Otcové rodin. 3) Obec. 4) Ve chrámu se licitovalo právo, kdo má býti vyvolán k tóře jako první, druhý atd. Jedni kupovali toto právo pro druhé a prokazovali jim tím' čest. 5) K tóře volání šnudrovali něco, t. j. slíbili dar ve prospěch chrámu, obce nebo dobroč. spolků. 8) Chazen je před-Kkávač modliteb, kantor. 7) Kaure jest předřikavatel tóry. 8) Granátové jablko pro podzelenou. 8) Pletena svíčka pro loučení se sobotou. l0) Šamis, kostelník. 11) Stánek, akán. ^ Nový rok. *3) Den smíření. l4) Stůl. 15) Ranní modlitba. 1B) Dopolední modlitba. ") Počet osob mužského pohlaví nejméně 13 letých. 18) Jarní svátek. 10) Sefer-tauro, množné číslo sifre tauro, závitek tóry. 20) Opona nad skříní, kde jsou tóry uloženy v průčelí chrámu. 21) Modlitební pláště. 22) Modlitební knihy pro dny sváteční. 23) Jad, ukazováček pro předčítání tóry. 2S) Poloviční svátek. 25) Obec. 2°) Poslední poloviční svátek o podzelené. 27) Skříň pro tóry. 28) Posl. měsíc f náboženském roce. 20) Předvečer Nového roku- so) Pobožnost ranní o posledním dui v roce. 31) Zásluha, čest. 32) Věčná lampa. 33) Zá-dušní pobožnost. ) Požehnání. 3S) Baldachýn pro oddavky. so) Spolky. 8?) Stříbrně ozdoby na tórách. 3S) Zimní měsíc, asi loden. s9) Umývání mrtvoly. *°) Sobotní oddíl předčítání koncem srpna a počátkem září. 41) Podzelená. 42) Zakázané místo. '") Operatér. ") Chválořeči. 45) Hašteřiti se. 4li) Obřízky. ) Svatba. 4S) Má býti k tóře volán, aby dal požehnání za příbuzné.   M)   Slíbené dary.

Geschichte der Juden in Kuttenplan und Umgebung.

Bearbeitet von Rabbiner  Prof.   Alfred  Schapirnik,   Kuttenplan.

feoweit sich die jüdische Siedlung in, Kuttenplan (č. Chodova Planá) und in dem nahe gelegenen Plan (č. Planá) zurück verfolgen läßt, waren im J. 1570 5V2 Juden in K. zur Zahlung der Türkensteuer verpflichtet. (Bondy-Dworsky I, S. 530.) Der Juden in P. geschieht das erstemal Erwähnung im J. 1594 in einem Schreiben des Stadtrates von Rakonitz an die Stadt Klattau, in dem dieselbe aufgefordert wird, die Juden in P. festnehmen zu lassen, welche den Mordbrennern in R. Geld gegeben haben. (Kopialbuch der Stadt Rakonitž.) Im J. 1611, am Sonntag nach Remi-niscere, brannten in der Judenvorstadt von P. 4 Häuser und 5 Stadel ab. Die Juden in P. erfreuten sich besonders von Seiten des Grafen Schlick besonderen Wohlwollens, was sonst in Städten, in denen Bergbau betrieben wurde, nicht der Fall war.

Zu den fünf schon früher bestandenen Judenhäusern war mit obrigkeitlicher Bewilligung noch ein halbes dazu gekommen. Die Namen der Besitzer dieser Judenhäuser waren: 1. Jakob König, 2. Abraham Juda, 3. Moses Lewi, 4. Jndele Juda, 5. Schiami, 6. Abraham Schoff  (ein halbes Haus).

Nach dem Privilegienbriefe, welchen Graf Franz Ernst Schlick der Stadt und der Vorstadt bei St. Peter im J. 1661 verlieh, durfte in Zukunft kein Jude in der Stadt und in der Petervorstadt wohnen und ihre daselbst liegenden Häuser sollten samt der Synagoge verkauft werden; nur in der Schloßvorstadt bewilligte der Graf den Juden auf ihr demütiges Bitten die Erbauung einiger Häuser.

Am 15. August 1665 ging die Herrschaft Plan an den Grafen Johann Joachim von Sinzendorf über, der aber am 11. November des gleichen Jahres starb, und seine Gemahlin Maria Maximilians, geb. Althan, kam am 21. November 1666 nach P., um die Herrschaft anzutreten.            '         "           '

Im J. 1668 heiratete die Gräfin zum zweiten Male, und zwar den Grafen Anton Franz von Colalto. An diese Heirat knüpft sich eine Sage, welche noch bis heute im Volksmunde fortlebt und das traurige.Los der damals wenigen in P. wohnhaften Juden schildert, die im selben Jahre ausgewiesen wurden und P. für immer verlassen mußten.

Die Häuser der ausgewiesenen Juden in P. wurden später von Planer Bürgern angekauft, jenes des Juden Dick in der Fleischgasse brannte im J. 1682 ab. Die Synagoge stand in der Fleischgasse hinter dem Hause des Metzgers Anton Goller, welcher sie im J. 1723 von der Herrschaft um 20 fl. erstand und zu einem Wohnhause einrichtete. Den jüdischen Friedhof am Nordabhange des Eilandberges neben dem „Oberen Judlenteichel" ließ man bestehen. Für die Benützung desselben mußten sie an jedem Neujahrstage der Herrschaft 3 fl. bezahlen, vorloren aber dieses Recht, wenn sie einmal auf diese Zahlung vergessen. Im J. 1729 gestattete man sogar auf demselben die Beerdigung eines am Bühl tot aufgefun-

denen fremden Juden durch die Kuttenplaner Ch. K. Als aber i. J. 1744 in Plan einige Menschen-, von wutverdächtigen Hunden gebissen wu,rden, ließ der Planer Schloßhauptmann fast alle Hunde einfangen und auf dem jüdischen Friedhofe erschießen, wo noch i. J. 1747 Beerdigungen von Juden stattfanden.

Diese Großtat war allerdings der damaligen Planer Herrschaft würdig. Eduard Senft bemerkt hiezu in seiner Geschichte der Stadt Plan: „Die Lieblosigkeit und Unduldsamkeit gegen Andersgläubige, wie sie am Anfang des 18. Jhts. und auch noch später hin gang und gebe war, liegt sicherlich nicht im Sinne des Christentums und es konnte dieselbe nur der jenige billigen, in dessen Herz jedwedes Gefühl der Humanität, der wahren Liebe des Nächsten vollkommen erloschen ist." Noch in den Jahren 1778 und 1802 fanden einzelne Beerdigungen auf dem jüdischen Friedhofe in P.  statt.

Die so durch die Gräfin von Sinzendorf i. J. 1686 aus Plan vertriebenen Juden, die laut Planer Pfarr-gedenkbuch 6 Familien zählten, fanden in den benachbarten Orten Kuttenplan und Dürrmaul, , deren Besitzer die Freiherren, späteren Grafen von Hatm-hausen sich seit jeher durch Edelmut und Nächstenliebe auszeichneten, eine sichere Zufluchtsstätte. Seitdem war die Kuttenplaner Judenschaft zu einer stattlichen Gemeinde angewachsen und wurde auch der Rabbinatssitz für Plan, Dürrmaul und Umgebung. In K. gab es aber schon i. J. 1620 einige Juden und i. J. 1645 sogar eine Synagoge, also lange vor der Vertreibung aus Plan. Dies geht auch aus dem i. J. 17 6 8 neu angelegten Statutenbuche der Kuttenplaner K. G. hervor, da Artikel 154 von dem am 9. Elul 5 4 0 5 eingeführten Gebrauch beim Aufrufen zur Toravorlesung handelt.

Im  J.  17 3 6  gab   es in K.  22  und in Dürrmaul 15 jüdische Familien. Den Friedhof hatten sie in K. am Kellerberge, in Dürrmaul oberhalb des Meierhofes . Herrenberg.

LÖbl Honig (auch Leib) wandte sich am 16. September 1756 mit dem Judenrichter Berl L ö b 1 "an den Grafen Sigismund von Haimhausen mit der Bitte um Erlaubnis, die durchwegs aus Holz erbaute baufällige Synagoge und die daneben stehende Rabbinerwohnung einreißen und aus Mauerwerk neu aufführen zu dürfen. Dieses Gesuch wurde anstandslos genehmigt. Hingegen berichtet das Hohenzetlische Pfarrgedenkbuch,  S.  41,  folgendes:

„Anno 1762 haben die Juden von ihrem Herrn Grafen Sigmund Haimhausen den Befehl bekommen: Dieweilen sie sich unterstanden haben ohne Erlaubnis ein so hohen Tempel zu bauen, so müssen sie zur Strafe denselben, welcher mit Ziegeln gedeckt war, schwarz anstreichen und die ganze Judengasse von vorn her, damit es einen schöneren Prospekt bekomme, von Mauern der Häuser aufführen und die Gassen mit Steine pflastern lassen. Zu merken ist hier, daß