nasim clenum a ukazal jsem jim dosly dopis. A tu byl ihned ramus. Nekteri nevzdelanci mi vytykali, ze chci vytvoriti novy konkordat a ze jednam o sve vuli. Odpovedel jsem jim, ze s nimi uplne souhlasim a ze by to bylo absurdni, aby mel nekdo z malinskeho okrsku v Jenikove ohlasky a ze jsem se take tazal jen pro jistotu. Mistodrzitelstvi odvolalo jiz po dvou mesicich sve narizeni, ale nepratelstvi zustalo, proto jsem oznamil pisemne na cerne desce, ze se vzdavam uradu. 0 hosanarabba mela se pak konati volba starosty, musim vsak predem zaznamenati udalost, ktera patri k veci: Pan MoricMarkus z Kutne Hory byl jiz v r. 1874 zvolen pokladnikem a zastaval tuto funkci asi rok. Pak mi odevzdal pokladnu a knihy se schodkem 33 zl. Prednesl jsem vec obci a nalehal jsem, aby nekdo prevzal tento urad. Tak se stal Albert Markus pokladnikem. Jeste neuplynuL ani rok, prinesl knihy do chramu a prohlasil, ze nemuze byti dele pokladnikem. A tu nechtel nikdo tuto funkci prevziti. Nekteri balbatim vsak pravili: „Pane Steinere, vy mate nejmene prace a vy to nejlepe zastanete, nechceme nikoho jineho." Dal jsem si tedy rici a prevzal jsem pokladnu s 5 zl. a vedl jsem ji dale.         "
26. unora 1877 pozadal jsem p. Bernarda Maye jako kontrolora, aby mne navstivil, abychom se poradili o prispevcich a o platech za sedadla. Prisel a my dva jsme vsecko ujednali. Nato jsem mu odevzdal pokladnu, aby ji zkontroloval, coz take ucinil a podepsal.
V zari vzkazal jsem.p. Mayovi, ze ho tentokrate navstivim ja, abychom dali vse do poradku. I ucinil jsem tak^a dohodlijsme se o prispevcich a sedadlech. Pak jsem  ho  pozadal,  aby  zkontroloval  pokladnu,  avsak on  odpovedel:  „Vy vedete  vsecko  vzorne,  jaka  pak kontrola  je   potrebi."  Navrhl  jsem,   ze   tam  nechana knihy, aby je mohl prohlednouti, ale on nechtel, aby tam knihy zustaly.     .   :.•     .                         •
0 hosanarabba pravil jeden kOrach, procpak nebyl, jak je to zvykem, predlozen rozpocet. Odpovedel jsem mu, ze jsem byl ve St. Koline u pana Maye, ze jsem mu ukazal knihy, ze jsem je chtel tam nechati a dovolaval jsem se jeho svedectvi. Tu pravil onen zbozny muz: „Jaka je to kontrola, kdyz ^iemam alespon 14 dni knihy u sebe!" Namital jsem: „Vzdyt jsem vam tam prece chtel knihy nechati, ale vy jste nechtel, copak jsem mohl delati?" I bylo kratce ucineno usneseni, ze bude, se konati volba starosty a pokladnika. Nechtel jsem jiz volbu prijmouti a od 28. zari do dneska 5. listopadu nezastaval jsem zadnou funkci a nechci byti dele starostou.
Dnes 11. unora 1878 pisi dodatecne, ze funguji dosud na venek jako starosta, ale me srdce place, kdykoliv si vzpomenu, jak ma obec se mnou nalozila. Byl bych jiz uplne vystoupil, ale byl by to jen hrebik do me rakve. Ja mam.pomahat niciti dilo, ktere stalo toh'k slz! Vsak oni budou jednou litovat — tehdy bude vsak jiz pozde.
V r. 1878 dne 2. cervna provdal jsem svou nejmladsi dceru a tu je. zvykem, ze kdo kona mile 4(i) nebo chasine47), je chiuv*!), ale ja jako starosta nemohu se sam k tOre vyvolati, ale nikoho z obce nenapadlo, aby tak ucinil.
Kvitanci od paaa Friedlandra na 1000 zl. obdrzel jsem od notare a zaslal jsem ji pokladnikovi panu Schickovi.
Dnes na sklonku sveho predstavenstvi musim jeste zaznamenati toto: Pan Stein a jeho manzelka ze sedlckeho pivovaru darovali malinske synagoze neobycejne krasny a drahocenny porauches, zacez maji dostati ctyrikrate do roka pri hazkoras nesomaus zvlastni miseberach.
1879. Resignoval jsem na sve starostenstvi. Obec :nechtela k tomu svuj souhlas dati. Konam dale svou
povinnost jako clen. Poznamenavam jeste, ze jsme obdrzeli od ministerstva z Vidne krasny pripis a deset losu, ktere jsem vsecky mezi pany cleny rozprodal. 14. brezna 1879 slozil jsem nadobro svuj cestny urad a oznamil jsem to pisemne slavnemu hejtmanstvi a take obci. Podnet k tomu dal tentokrate pan pokladnik, ktery chtel proti me vuli upominati tri kutnohorske pany o nedOrim 43), ktere jiz davno zaplatili, dokud jsem byl jeste ja pokladnikem, ale on tvrdil, ze tento prijem neni nikde v knihach zaznamenan. Myslil snad, ze ja jsem podrzel penize pro sebe. Vzkazal jsem ihned pro knihy do Nov. Dvoru, ale knihy mi neposlali, nybrz vzkaz, ze je vse v nejlepsim poradku.
,.Tot pricina me abdikace. Muj zaludek jest jiz prilis slaby, abych takove urazky snasel. Bohudiky, odstupuji ve cti!                           ■           ■
Tato malinska kronika Volfa Steinera byla nalezena pred peti lety, kdiyz byl malinsky chram odevzdavan novemu majiteli, malinskemu Sokolu, ktery opusteny chram koupil, aby z neho sobe zridil sokolovnu. Velike „desatero", symbol synagogy, bylo bez place a narku snato a nahrazeno symbolem, hlasajicim: „Paze. tuz, vlasti sluz!" Kde drive volali zbozni Zide: „Jak krasne jsou stany Tve, Jakube!" zaznivaji dnes povely sokolskych  nacelniku  a  nacelnic.  Tak  se meni casy.
Tato kronika jest sepsana nemecky a jest psana hebrejskymi pismeny, jak rikavame judischdeutsch. Autorem jejim jest Wolf Steiner, prosty jednoduchy venkovsky obchodnik, ktery mel jeste znacne hebrejske vzdelani. Sepsal ji: „lezikoraun" na pamatku pro budouci pokoleni, proto se nedopoustim zadne indiskretnosti, jestlize jeho zaznamy predkladam sirsi verejnosti. Cinim tak proto, ze nam tyto stare zpravy podavaji jasny obraz zivota nasich otcu, kteri zili roztrouseni a rozptyleni po vsech blizkych i vzdalenych vesnicich a samotach, meli male obchudky doma a zaopatrovali mistnimu obyvatelstvu vse, co kdo potreboval. Jim byl chram vsim. V nem se neschazeli jen, aby se zbozne pomodlili, ale take, aby se sesli, aby si sva srdce navzajem obnazili, aby se dovedeli, co jest ve svete noveho a na cem by se dalo neco a ydelati. Muzi prichazeli sobotu co sobotu a nezustali doma ani za nejvetsi nepohody. Mnozi meli hodne daleko a musili jiti celou hodinu, ano i vice, ale to jim navadilo, vzdyt nemohli chramu postradati. Cely tyden zili take v ponizeni. Se vsech stran slyseli jen nevlidna slova a nadavky, ale v sobotu se povznesli a byli stastni, kdyz mohli predstoupiti pred toru a hlasite velebiti „Boha, ktery nas vyvolil ze vsech narodu a vecny zivot vstipil v nas". A tohoto opojeni bylo jim potrebi, aby mohli preslechnouti vsecky pohany, ktere byly jejich kazdodennim udelem. Hure na tom byly jejich manzelky, ktere prichazely jenom o velkych svatcich do chramu, ale cely jejich zivot byl vlastne jedinou bohosluzbou. Mnoha z nich se postavila v sobotu, kdyz muz odesel do chramu, k oknu s modlitebni knihou v ruce a prezpivala si hlasite vsecky sobotni modlitby od zacatku az do konce. Co se ve svete deje, dovidaly se od svych muzu.
Za takovych obtizi jako chram malinsky vznikaly vsecky ostatni chramy v Cechach. Mistni Zide venovali na ne, co jen mohli, a jezto to nestacilo, sli db sveta prosit. Malinsti obratili se do Prahy, do Jihlavy, do Vidne a kdo vi kam jeste, aby dostaveli svuj stanek ke cti a slave bozi. Jak hluboka a jak obetava byla jejich zboznost! Proto je mi uprimne lito, ze tyto za nejvetsich obeti vybudovane chramy stoji dnes opusteny anebo prechazeji v ruce jinych majitelu.
Chram malinsky splnil sve poslani uplne. Jeste za