• r. Dovid Turnovský ben hachover r. Jaakauv veištau, Siesel bas r. Ošer, r. Dovid Eisler ben hachover r. Simche, r. Menke Eisler ben hachover r. Menachem. V měsíci prosinci 1867 obdrželi jsme příkaz od c. k. hejtmanství v Kutné Hoře, abychom zvolili zástupce pro krajské volby do Zemské representace. K volbě dostavilo se pouze 6 členů. Zvolen byl p. dr. Korec, který se dostavil k užší volbě do Čáslavě, kde jedním hlasem propadl. Naše příjmy jsou: nájemné z pole 30 zl., činže ze dvou světnic 32 zl., příjem z prodaných micvaus4) o svátcích a dary u tory, dary při udílení jména dí-lěti, ohlášky, za postavení chupe85), příspěvky na chrám atd. Ze sedadel jest č. 0 čestné sedadlo starostovo, ale musí je přenechati při návštěvě krajskému rabínovi, č. I. mužské a ženské náleží p. Tellerovi, 2. p. Brems-lerovi, 3. p. Vilému Eislerovi z Malina, 4. Albertu Markusovi z Libenic, 5. p. Eislerovi z Malina, 6. p. Josefu Markusovi z Libenic, 7. p. Griinfeldovi z Hlízová, 8. p. Wolfu Steinerovi z Cirkvice, 9. p. Šimonu Mayovi ze St. Kolína, 10. p. Bernardu Mayovi, 11. p. Herrmannovi, 12. p. Schickovi, 13. p. Schnablovi, 14. p. Aronu Katzovi, 15. p. Fuchsovi z Veletova, 16. p. Abrahamu Freundovi ze Sv. Kateřiny, 17. p. Flaschnerovi z Nov. Dvorů. Ostatní sedadla jsou pronajímána. 7. října 1868 byl starý výbor opětně zvolen. Co stál celkem chrám? stavební místo pole 933 sáhů materiál od sedlecké vrchnosti úroky z peněz zedníci zedníci v r. 1860 spodní stavba kámen, vápno, dříví, železo, 4 rohové kameny, lešení, kameny na desatero 5152 zl. kandelábry a lampy 160 zl. dveře, okna, ozdoby 125 zl. 100 zl. 466 zl. 50 kr. 545 zl. 37 kr. 13 zl. 65 kr. 551 zl. 48 kr. 471 zl. 200 zl. celkem 7785 zl. r. tn. Pan Vilém Eisler daroval 10 sáhů kamene, bez dovozu. V r. 1868 utvořili jsme chevre36), která měla poříditi stříbrné klékauďeš 87). Každý člen daroval 1 zl. a mimo to odváděl týdně po 5 kr. Mimořádně věnoval p. Mühlrad 8 zl., p. Albert Markus 8 zl., Samuel Grünfeld 10 ■zl., Wolf Steiner 8 zl. K této chevře náleželi: Krása, Lewi, Pollak, Vogel z K. Hory, Katz z Kolína, Schick z N. Dvorů, Eisler z Malina, Braun-schweig z Kolííia, Mořic Markus a May, poslední tři darovali po 5 zl., Fuchs dal 2 zl., Šimon May 2 zl. A "tak bylo toto posvátné chrámové nářadí panem Mühlrädern v Praze za 143 zl. koupeno a o ševuaus po prvé na tory zavěšeno. Naše radost byla veliká. Kéž se dostane požehnání všem dárcům! Dodatečně poznamenávám ještě, že když v r. 1866 darovali manželé Tellerovi séfer-tauro, odevzdali je ve vinopalně v Malině. Odtud byl séfer-tauro slavnostně do chrámu odnesen. Pod chuppe, nesenou čtyřmi balbatim, kráčel p. Teller, nesa séfer-tauro, a vedle něho šel jeho zeť pan Bondy. Přítomen byl vážený pan Simche Krener z Kolína, který pronesl v chrámě krásnou řeč a děkoval veřejně šlechetným dárcům. Z'chor beris 30) 1868 byl přijat nový kaure, šamis byl pro stáří propuštěn. Pan David Bittner bude dostávati ročně 50 zl., pan kantor Glaser byl zbaven lajnování a bude nadále fungovati jen jako kantor a obdrží ročně 30 zl. Téhož roku dala obec jednu spodní světnici pěkně vymalovati a budeme jí užívati jednak při poradách, jednak jako zimní modlitebny. Při těchto pracích získal si nemalých zásluh pan K. Mühlrad. Mimo to pořídili jsme pro kantora kutnu a sametovou čepici a zavedli jsme sborové zpěvy. Od 2. ledna 1868 zasílá nám Zemská representace tištěné zprávy o svých zasedáních. Pt>pud k tomu dal malínský starosta při volbě nového representanta. Tak vykonala nejmenší obec dobrou službu všem. 7. října 1868 konala se nová volba výboru. Z 31 oprávněných voličů dostavilo se jich 18 osobně a 4 zaslali své hlasy písemně. Zvoleni byli jednomyslně: p. Teller radním, Wolf Steiner starostou, Mořic Mühlrad pokladníkem, Bernard May kontrolorem. Náhradníky byli zvoleni pp. Šimon May a Albert Markus z Libenic. 10. listopadu konala se u nás svatba. Nevěsta byla Žany, dcera paní Rozalie Eislerové z Malina, a ženich byl p. Reiter z Haber. Obřad se zdržel až do 4 hod., poněvadž pan rabín dr. Gugenheimer z Kolína nechtěl snoubence oddati, nepředloží-li svolení od po-ručenského úřadu. I musil p. Mühlrad do Hory a svolení vymoci. Týden nato konala se opět při plném osvětlení svatba pana Emanuela Wassermanna s Emilií Stei-nerovou z Cirkvice, vykonal ji p. rabín dr. Gugenheimer. Po radostech následují strasti. 4. téves 3S) 1868 zemřel v Kolíně velice zasloužilý pan Hersch Bxemsler, který má plný nárok na nehynoucí památku naši. My všichni zúčastnili jsme se jeho pohřbu. Pokoj, pokoj jeho popelu! Obec má povinnost vzpomenouti ho při každém mazkír. Bohužel, nepřichází žádné neštěstí samo, neboť 28. května 1869 zemřel velice vážený lidumil a dobrodinec trpících p. Michael Teller na žaludeční chorobu. Deputace malínské obce odebrala se na pohřeb do Prahy, byla tam dobře přijata, přivolána k tajre39) a obdržela při konduktu fiakr. Ze smutečních řečí, pronesených nad jeho rakví, poznali jsme teprve zcela vynikající vlastnosti zesnulého. Máme povinnost vzpomenouti ho při každém mazkír. Na památku uvádím zde, že paršas mataus uma-soeí0), t. j. 10. července 1868, přišel mladý pan Vilém Teller do malínského chrámu a tázal se starosty, proč není chrám zvenku nahozen. Odpověděli jsme, že jen proto, že nemáme dosti peněz. Ptal se dále, mnoho-li máme v pokladně a jaký rozpočet máme na omítku. Odpověděli jsme, že máme v pokladně 170 zl. a že máme rozpočet na 360 zl. Tu řekl: „Jménem své milované matky beru tuto práci do vlastní režie a dám vám, co vám na penězích chybí." 10. července obdržel již náš pokladník slíbenou částku. Požehnána budiž rodina po panu M. B. Tellerovi, neboť bez jejího přispění nebyla by naše velká stavba dokončena! V r. 1870 dali jsme chrám vymalovati a zaplatili jsme za to 200 zl. Mimo to se usnesla obec, že dá udělati nový krásný porauches a k tomuto účelu věnovali již po 10 zl. páni Mühlrad a Markus z Libenic a 5 zl. pan May ze St. Kolína. V r. 1871 nastává již chaos, neboť tu přišli Kutnohorští s myšlenkou, že si zřídí svou vlastní modlitebnu, a nalezli pouze jediného odpůrce. Utvořili si chevre, které odvádějí měsíční příspěvky, a až prý budou míti 200 zl., zahájí prý vlastní bohoslužbu. Náš bol jest tím větší, že u nás návštěva chrámu klesne a tam v Kutné Hoře sejdou se jistě jen zřídka k modlení. Brzo nato resignoval náš pokladník a úřad ten zůstal až do hošana-rabba neobsazen. Toho dne měla se konati volba, ale musila býti pro ne- 330 patrnou účast členů odložena.,Usnesli jsme se, že svoláme schůzi do Kutné Hory a tam se dostavilo 16 členů osobně a 12 členů poslalo písemně volební lístky. Zvoleni byli: Wolf Steiner starostou, Bernard May kontrolorem a Mořic Markus pokladníkem. Wolf Steiner zdráhal se však přijmouti místo starosty, poněvadž odstoupil již obchod svému synovi a hodlá se z Cirkvice odstěhovati, na což přece již o suk-aus41) obec upozornil. Ale poněvadž ho voliči nutili, přijal opětně volbu, ale žádal, aby byl § 6 ve stanovách buď zrušen anebo zaměněn, ale to se nelíbilo dvěma členům a ti postavili celý kohol3) na hlavu. Proto prohlásil starosta nejprve ústně a potom také písemně, že volbu nepřijímá. Oposici prováděli ovšem Kutnohorští, kteří se chtěli od malínského chrámu odtrhnouti. Divím se ovšem, že si dali Malínští, kteří vykonali tolik pro postavení chrámu, od kutnohorských odpadlíků poroučeti, ale čas ukáže, jak nesprávně jednali. Malínští mají jen tu útěchu, že se tovární úředníci k oposici nepřipojili a zůstali členy naší synagogy. Že jsme byli stále ještě života schopni, dokazuje, že jsme akceptovali zase kantora Glasera na dva roky a dali jsme mu 50 zl. místo 30 zl., když se písemně zavázal, že setrvá u nás. do r. 1872. V r. 1872 ustavil se kutnohorský minjan a tamní páni vyzvali Glasera, aby vstoupil do jejich služeb, k čemuž se 6n písemně zavázal, aniž nám byl dal výpověď. Nedosti na tom, Kutnohorští přemluvili i kaure a šamise, a tak zůstává Malin bez funkcionářů. Na koho spadá odpovědnost? V únoru r. 1872 zemřel sládek reb Jakub Griin-feld, který daroval nértomíd pro chrám. Byl náš horlivý zastánce a pilný návštěvník chrámu. Pokoj jeho popelu! Celá obec byla na jeho pohřbu a nesla rakev až ke hrobu. 10. dubna téhož roku zemřel nejstarší člen naší obce reb Lébl May a byl pochován v Kolíně. Byl to jeden z nejpobožnějších mužů vůbec, u nás fungoval dlouho jako starosta a chazen, dosáhl 90 let a viděl bez brýlí. Pokoj jeho popelu! I měsíc srpen byl pro nás osudný, poněvadž zemřel nám všem drahý člen p. Wolf Eisler. V létě vypsali jsme konkurs kantora a došlo nás 8 žádostí. Zvolili jsme pana Beneše ze Zbraslavic na 3 léta s platem 250 zl. ročně. Úřad nastoupil 18. října. Jako zvláštnost uvádím, že jsme měli o obou dnech roš-hašono přes čtyři minjoním v chrámě. Chvála Bohu, jenž nás neopouští! R. 1873 nebyl pro obec příznivý. Dosud jsme byli toho mínění, že i když nemáme žádného jmění, nemáme také žádných dluhů a že výnosem pole, činže a náboženských příspěvků, jakož i dobrovolných darů (nedorím) uhradíme všecky své potřeby. Po deseti letech dostali jsme náhle žalobu od paní Alžběty Friedlandrové z Kolína, dcery p. Hersche Bremslera, na 1000 zl., jež vázly na 101 sáhu stavebního místa, na němž stál chrám. K žalobě byla připojena listina, podepsaná p. Albertem Schnablem a Bernardem Mayem, potvrzující tuto pohledávku. Radili jsme se, co bychom měli dělati a usnesli jsme se, že nabídneme panu Friedländrovi 300—400 zl. splatných v 6—8 ročních splátkách. 14. července měli se odebrati páni Wolf Steiner a Bernard May k ústnímu jednání do Kolína. Ale na Severozápadní dráze srazily se toho dne dvě- lokomotivy a proto nepřijel žádný vlak, ale p. May přijel Státní drahou a nevěda o nehodě, čekal na p. Steinera a když dlouho nepřicházel, šel sám k p. Friedländerovi a vyrovnal věc 600 zl., splatnými v 6 letech. Teprve odpoledne přijel Wolf Steiner a nevěda nic o uskutečněném vyrovnání, šel k p. Fried- ländrovi. Ten se však tvářil velice hrdě. Pravil jsem, že přicházím z usnesení obce a že mu nabízím 400 zl., splatných v deseti ročních splátkách. Ale on pravil: „Nemám s vámi co mluvit, neboť jsem se již vyrovnal s p. Mayem na 600 zl., splatných v 6 letech a věc je již podepsána." Nato jsem řekl, že si může tímto spisem . . . ., opustil jsem dům a vypravoval jsem výsledek své obci. Pan Friedländer si však vzal advokáta a žaloval nás. Na domluvu většiny naší obce povolil jsem zaplatiti bez útrat 500 zl. v deseti pololetních splátkách. V červnu 1875 obdrželi jsme teprve řádnou smlouvu od panství sedlckého na koupi celého pole a dali jsme je hned zaknihovati. 31. března 1875 zaplatil jsem p. Friedländrovi čtvrtou splátku po 50 zl. a prosil jsem ho, aby nám ze zbytku 300 zl. polovici slevil a dovolil, abychom mu směli druhou polovici 150 zl. spláceti v pololetních splátkách po 25 zl. Odpověděl mi však, že nesleví ani krejcar. Odpověděl jsem mu, že naše pokladna jest zcela prázdná a že naše příjmy jsou nepatrné, že jsme proto nuceni propustiti kantora, vyložil jsem mu, že už nemůžeme dalších obětí přinésti a prosil jsem ho, aby udělal něco lešém šcmájim. Nato mi dali manželé Friedländrovi tuto odpověď: ,.Pane Steinere, prohlašujeme vám zde a jsme ochotni toto prohlášení opakovati před dvěma svědky, že dokud vy žijete a chodíte do malínského chrámu, a přejeme vám ze srdce, aby to ještě hodně dlouho trvalo, nemusíte nám zcela nic platiti, však my už pro své malé dítě také pár zlatých seženeme." Jaký jsme měli dales, dokazuje nejlépe, že jsme byli nuceni požadovati soudně příspěvek ■ od několika členů, doufám ovšem, že se mi od nich dostane jenom pár nebo několika párů klolaus. Je to věru hanba, že ti lidé jsou členy jen podle jména, ale když se něco přihodí, pak vedou první slovo! Zaknihování pozemku provedl pan dr. Ouředníček. 16. července 1875 podal kantor Beneš žádost^ aby byl opětně přijat. Přijali jsme jej s ročním platem 200 zl. na rok. Dalšího roku jsme jej mlčky ponechali dále a přidali jsme mu 15 zl. za práce šamisa. Musili jsme také dáti opraviti střechu, což stálo 51 zl. Rok 1876 byl pro malínskou obec velice výhodný, neboť toho roku najal hlízovský dvůr nějaký pan Heller, jenž je velice bohatý, navštěvuje pilně naše bohoslužby a máme z něho značný prospěch, takže nemáme žádný schodek. Plat pro kantora jest uhrazen, v chrámě jest vše v nejlepším pořádku až na porauches, ale máme naději, že jej dostaneme, neboť pan sládek Stein ze Sedlce se oženil a slíbil, že jeho manželka dá sama porauches vyšíti. Jen dodrží-li slovo! Jako delegát do Zemské representace -byl zvolen p. Stein ze Sedlce. Jako kuriositu zaznamenávám příběh, který se stal v Kutné Hoře, v tomto tréfe mokaum 42), kam nesměl do r. 1849 žádný Žid bez dovolení vstoupiti. R. 1877 oženil se šikovatel od regimentu „Salvátor", vzal si Židovku, sňatek byl civilní, a do roka narodil se jim hošík. A on dal hošíka obřezati a obřízky byly v kasárnách. Mauhel43) byl p. Stein z Kolína, sezení měl p. Mühlrad, broche 44) p. Blattner, svědkem byl jeden židovský šikovatel a slečna Žofie, dcera p. Markusa. V r. 1877 zá*čala malínská obec kórachovat4o). Místodržitelství vydalo totiž zákon, že všechny obce, které nemají potvrzené stanovy, budou přiděleny k jiným obcím, Malin ke Golč. Jeníkovu. Náhodou se měly právě u nás konati ohlášky sňatku. I otázal jsem se v Jeníkově a dostal jsem od tamního starosty odpověď, že podle znění místodržitelského nařízení musí býti ohlášky v Jeníkově. Přednesl jsem pak věc