rou obycejne pan Wolf Eisler jako  domaci pan hral s sebou domu.
Predstavte si nas bol a zarmutek, kdyz jsme na troskach sve svatyne stali a hlasite narikali! Trebaze jsme nemeli pro 2. den zadny sefertauro k lajnovani, prece jsme se sesli opet vsichni v Maline a modJili jsme se bez sefertauro,  ovsemze  smutneji nez kdykoli predtim. 0 chaulhamoed 21) vypujcil si pan Hersch Bremsler z Hlizova sefertauro v Koline a chodili jsme do konce svatku k nemu. Po svatcich vyklidil nam pan David Bittner, ktery byl tehdy kaure 7), ve svem dome jednu svetnici a tak jsme se shromazdovali az do roku 1859 u neho. Kdyz pak pan Wolf Eisler, ktery prevzal vinopalnu   po   svem   otci,   spaleniste   vystavel, prosili jsme ho, aby nam prenechal jedinu svetnici za modlitebnu a on, jakoz i jeho manzelka Chana byli k tomu ochotni a prenechali nam veliky pokoj zdarma po pet let. Meli jsme ve stare modlitebne 3 sefOrim pojisteny na 500 zl. a dostali jsme 350 zl. Tyto penize a jeden los z r. 1839 byly nasim celym kapitalem.
Radili jsme se, co by se dalo za tyto penize poriditi. Pustiti se do stavby skutecneho chramu, nebylo to smesne? A nestaveti! Musim ovsem poznamenati, ze pri nasi porade majorita nic neznamenala, nebot dobre tri ctvrtiny clenu byli nemajetni a proto se bral ohled jen na muze smerodatne a z nich byli nekteri pro stavbu skutecneho templu. Pan Wolf Eisler byl ochoten, daIi mu obec 500 zl., vystaveti velikou svetnici pro modlitebnu, ale kohol 25) to zamitl a usnesl se vystaveti samostatny chram.
Tu se ustavil take novy vybor. Pan May ze St. Kolina byl opetne zvolen starostou, pan Hersch Bremsler z Hlizova byl jmenovan pokladnikem a pan Wolf Eisler spravcem stavby.
Tehdejsi kolinsky rabin  Daniel  Frank  chvalil  nas zamer a slibil nam svou pomoc. Poradil nam, abychom vydali akcie, ze sam cetne proda a myslil, ze se kazdy vynasnazi, aby svou hrivnou prispel. Ovsem nemohlo byti prvnim krokem vypujcovati si penize, nebot dosud jsme nemeli ani misto ani material ani svoleni, proto musili nejprve clenove sahnouti hluboko do svych kapes. O hosanaraba 26) zadali jsme, aby vsichni clenove jasne   prohlasili,   co   chteji   na   chram   venovati.   Nejbohatsi dali po 100 zl., stredni vrstvy po 50, 40, 30, 20 a 10, takze se ihned seslo asi 500 zl. Vsichni pritomni subskribovali, jen pan Hersch Bremsler nechtel urcitou castku jmenovati, uhodl prorocky, ze tento kapital nepostaci   a   ze   bude   musiti   prispeti   daleko   vyssi castkou.
Nejprve se odebral pokladnik k sedleckemu uradu knizete Schwarzenberga a koupil misto, na nemz stoji chram, 100 sahu za 100 zl. Nemohli jsme zatim zadne vyhodnejsi misto nalezti. Bral se take ohled na to, ze jest to prave naproti dOmu pana Davida Bittnera, litery bude moci stale na stavbu dohlizeti.
Pak ucinil neunavny pan Hersch Bremsler dalsi krpk, koupil kameni a vapno, ktere dal spravce stavby srovnati a vyhasiti. Pan Bremsler koupil par volu jen za tim ucelem, aby privazeli kamen na stavbu chramu. Take clenove obce, kteri meli potah, pomahali svazeti material. To trvalo az do r. 1859, kdy se nam dostalo svoleni ke stavte. I zacalo se ihned s kopanim zakladu, ale bohuzel, cim hloubeji se kopalo, tim vice pisku se objevovalo. Musili jsme proto poloziti zaklady sah hluboko a musili jsme je udelati pul sahu siroke, a drive, nez byly zaklady vybudovany, byla nase cela zasoba kamene   (70 ctverecnych  sahu)   vycerpana.
V nejvetsi nouzi odebrali jsme se k panu Tellerovi a prosili jsme o pomoc. Poskytl nam ihned 40 korcu prazskeho vapna a slibil, ze da odvezti 80 vozu kamene, ktery jsme koupili v kutnohorskem lome. Stavbu
Kutna Hora S
328
jsme nemohli prerusiti a tak jsme se namahali, abychom udrzeli zedniky a nevydali stavbu zlym zivlum. Penize, nutne k vyplate zedniku, pujcoval pan Bremsler,  a  jestlize  nekdo  neco  pro   chram  venoval,  odevzdalo se to panu pokladnikovi. Byla to hrozna situace! Tyden co tyden potrebovalo se 35—40 zl., ale kde je vziti? I prikrocili jsme konecne k vydani akcii a zavodili jsme v jich odbytu. Kde komu jsme mohli, vnu tili jsme akcii za 5 zl., jen abychom nemusili stavbu prerusiti.   Nemohu  zamlceti,  ze  se  s  akciemi  spatne manipulovalo, ze se jich vydalo dvojnasobne vice, nez se vybralo penez. Nikdo take nezapisoval, kdo kolik akcii prevzal. Ale to vsecko nepomohlo mnoho a my byli konecne nuceni vyzadati si cizi pomoci. Jeli jsme do Prahy, do Vidne, do Jihlavy a do ceskych obci a sebrali jsme 900 zl. Tak jsme dostali konecne zdi pod strechu.
Tato stavba trvala az do zimy r. 1861. Nyni jsme si musiii odpocinouti, abychom nacerpali novych sil. V kvetnu r. 1862 zahajil neunavny pan Bremsler zase dalsi prace. Nejprve dal dokonciti dolejsi stavbu. Dal zriditi  lazne pro   zeny,   coz  stalo   mnoho,   ale  ne  za mnoho,   vedle  toho   dal  upraviti  3   svetnice,  z  nichz jedna mela slouziti za obydli kantorovi a uciteli. Na to vynalozil 200 zl. z vlastni kapsy. Tak se chylilo leto r. 1862 ke konci, ale modlitebna byla prece nedokoncena.
T. r.   utvorila   se v Cechach   zemska   representace.
V  Praze byvalo berni reditelstvi, ktere vybiralo dane od Zidu, a v r. 1848 daroval cisar Ferdinand ceskym Zidum   tuto   dan,   kdyz se   byli jednim milionem zl. vykoupili. Berni urady vyjednavaly pak s poplatniky a bernimu reditelstvi zustal prebytek 300.000 zl. Tyto penize   lezely   tam, aniz mel nekdo  o  tom nejmensi vedomost. To   bylo   konecne shledano nespravnym a od mistodrzitelstvi   prisel   rozkaz,  aby vyslala kazda obec jednoho zastupce do krajskeho mesta a tam  se zvolil z nich krajsky zastupce pro representaci v Praze, ktere by uschovane penize k radnemu ucelu privedla.
Aby nasi potomci pochopili, jaka zidovska dan to byla, uvadim toto: Kazdy zenich musil miti jmeni alespon 300 zl. a z nich musil platiti 30 zl. rocne zidovskym vybercim, a kdyz po trech letech mel jmeni, musil platiti dale, mimo to musil platiti 4—5 zl. jako dan z potravin.
Zemska representace vytkla si mimo to jako ukol zavesti v zidovskych obcich poradek a chtela, aby byly male otce pricleneny ke skutecnym obcim. Za tim ucelem dostala kazda obec dopis. My jsme odmitli pripojeni k jine obci a prohlasili jsme, ze chceme tvoriti samostatnou obec. Bylo nam odpovedeno, ze musime miti vlastni stanovy a ze musime oznamiti pocet clenu, kteri chteji vsecky obecni vydaje hraditi. To vse jsme ucinili a tak jsme byli r. 1863 uznani jako samostatna nabozenska obec.
V  r. 1863 pokracovali jsme ve stavbe. Prostredky dochazely dosti nahodile, tak na pr. prisel jako sladek   do  Ovcar   pan Hellerstein a venoval na  chram 40 zl., pan Teller dal nam 100 zl., prenechameli m« 2 sedadla v chrame,   take venoval nutne   zelezo   pro klenuti   a   jine, takze hyl vnitrek chramu hotovy az na zarizeni, na ktere opet pujcil pan Bremsler 1000 zl.
V temze roce dostavil se sedlecky spravce, oznamil, ze jest pole kolem chramu na prodej a tazal se, zdali je chceme koupiti. Aby nam nevzesly zadne neprijemnosti, nemohli jsme je ani nikomu jinemu prenechati a tak je koupil pan Bremsler po 5 zl. za sah. Pole merilo 933 sahy. Pan Bremsler koupil take tasky od sedlecke vrchnosti na splatky a musil kazdon splatku ze sveho zaplatiti, obec stacila stezi, aby ze
'svych prijmu zapravila okna, dvere, galerii, dlazbu a podobne veci. Tak byl chram hotovy az na oltar, lavice, kandelabry a lampy.
Obec mela tehdy ovsem nejvetsi starosti, nebot pan Bremsler provdal prave svoji dceru za pana Friedlandra do Kolina, a tu se proslychalo, ze se i on jeste tehoz roku prestehuje do Kolina. Na veci nedalo se ovsem nic meniti a musili jsme hledati prostredky, aby byl chram do roshasono12) dokoncen. Za tim ucelem prodali jsme 14 muzskych a 12 zenskych sedadel, coz vyneslo 700 r. m.
Pak jsme zadali truhlarske prace akordem a ujednali jsme jedno sedadlo po 4 zl. Celkem jsme objednali 70 muzskych, 42 zenskych a 2 cestna sedadla po 8 zlatych. To cinilo dohromady 468 zl., mimo to byl potrebi stul a zelezne zabradli, takze prodana sedadla na to vse ani nestacila. I odebrala se opetne deputace k manzelum Tellerovym a tito dobrodinci uvolili se, ze daji Oraunhakaudes2<) na vlastni ucet zhotoviti a ze jej dodaji do tri mesicu do Malina. Nuze, chybely uz jen lampy a kandelabry. Tu se nabidl pan David Eisler z Veletova, ze pujci k tomuto ucelu 100 zl. I jel v mesici elul 2S) p. Wolf Eisler a p. David Bittner do Prahy a koupili zminene predmety za 160 zl. a skutecne byl do erev rbshasono 2S) chram uvnitr uplne dohotoven.
S nejvetsi radosti uchopil kazdy oz'chor beris30) sve chramove rekvisity a putoval s nimi do noveho chramu a kazdy si je ulozil na sve.sedadlo. Tito pani meli se s'chie31) prestehovati do noveho chramu: starostou byl pan Bernard May ze St. Kolina, jeho otec Le.bl May, jeho syn Simon May, Jakub Grunfeld z Hlizova, Jezajas Grunfeld z Hlizova, Abraham Schnabel z Rohozce, Abraham Markus z Libenic, Schick z Novych Dvoru, Katz ze Sv. Jakuba, Wolf Eisler a David Bittner z Malina, David Eisler z Veletova, Mendel Markus z Libenic, Selomo Lederer ze Sv. Mikulase, jeho syn Hersch Lederer, Fuchs z Veletova, Krasa z Kutne Hory, Bachrach, Lewi, Lawetzki, Roubicek, Vilem Pollak, Mojzis Markus, vsichni z Kutne Hory, z cukrovaru spravce Kohn i s celym personalem, Mause Beckmann ze Sv. Jakuba, Abraham Freund ze Sv. Kateriny, Flaschner ze Sv. Mikulase, dr. Korec, Wolf Steiner z Cirkvice, Jakub Eisler, jeho bratr Menke, Anschel Lederer a samis Majer z Hlizova.
Vsichni v 1. seznamu pod cislem 1&#8212;15 uvedeni nejsou jiz na zivu, v dobe 26 let ztratili jsme 15 otcu rodin, pan Bremsler odstehoval se skutecne do Kolina a tak se prestehovalo 33 balbatim do noveho chramu. Bylo nutno prijmouti 2 chazen, ponevadz nebyl zadny balbus schopen k funkcim.
Slavnostni zasveceni chramu se nemohlo vykonati, nebot predne byla doba k tomu prilis kratka a za druhe nebylo prostredku, ale proto prece byl chram zasvecen, nebot tehoz roku byla v malinskem chrame svatba dcery pana Samuela Grunfelda a pri teto prilezitosti pronesl pan dr. Gugenheimer, rabin z Nov. Kolina, dojemnou rec a prohlasil, ze modlitby, pronesene v chrame, nahradi jeho zasveceni.
Kdyz jsme vstoupili 1. dne roshasono12) do chramu a videli krasny porauches 20), zaveseny na Oraunhakaudes27), touzili jsme zvedeti, kdo jej daroval. Zlatem vysivany napis hlasal, ze tak ucinil pan Bremsler a jeho pani hoisph hachasuvoh moras Malke. Otevreli jsme schranku, abychom vyhledali predepsany oddil z tory, a k nejvetsimu prekvapeni nalezli jsme tam 3 sifretauro. Kdo je daroval? Jeden pan Bremsler a jeden dobry pan Teller s bohate zlatem vysivanym plastikem a mimo to darovali manzele Abraham Schnabel a jeho manzelka z Rohozce krasne zlatem vysivany plastik.                  1    o
Zcela imposantni dojem cinilo od pana Jakuba Grunfelda z Hlizova darovane cenne nertOmidS2). ktere bylo po prve rozsviceno a shromazdene mocne dojalo, nebot kazdy byl presvedcen, ze Buh skutecne pozehnal dilu nasich rukou. Nato zacali jsme s radostnou mysli peti na pocest bozi &#8222;Jigdal elauhim chaj vejistabach". &#8212; Kdyz v den smireni jasne slunce zazarilo nad nasim chramem, bylo nam vsem horko a nase oci byly tak oslneny, ze jsme nemohli ani z modlitebnich knih cisti. Proto darovala velevazena pani Mayova ze St. Kolina pekne zaclony k dobru nas vsech.
Po odchodu pana Bremslera musila byti vykonana podle stanov nova volba. Konala se pisemne o hosanarabba. Zvoleno bylo pet clenu vyboru a dva nahradnici. Zvoleni byli: pan Teller, pan Bremsler, pan Bernard May ze St. Kolina, pani David Bittner a Wolf Steiner. Jako nahradnici byli zvoleni: Albert Schnabel a Schick z Novych Dvoru. Kdyz se tento zvoleny vybor pak konstituoval, byl zvolen May starostou, Teller radnim (konsulent), Bittner kontrolorem a Wolf Steiner pokladnikem. Podle stanov byli zvoleni na rok. Volba byla uredne schvalena.
Pristiho roku provedli jsme zmenu stanov, aby se volby konaly jen jednou za tri roky. Pri nove volbe podle zmenenych stanov, konane r. 1865, byl zvolen Wolf Steiner z Cirkvice starostou, Bernard May kontrolorem, pan Teller radnim a novy, velice vazeny clen pan M. Muhlrad, zlatnik a zet pana Bachracha z Kutne Hory, pokladnikem. Volba byla opet uredne potvrzena. Novy vybor vytkl si novy ukol: setriti, zdokonalovati, splaceti dluhy a zavesti v obci vzorny poradek. 1. Splatili jsme mnoho akcii, 2. udelali jsme poradek s p. Bremslerem, takze jsme mu zustali na vse, co vydal za material a delnikum, dluzni uz jen 76 zl., 3. zaplatili jsme 100 zl. panu Davidu Eislerovi z Veletova, ktere pujcil na lampy, 4. vybor objednal barevna skla pro dvere a okna, 5. dali jsme ozdobiti Oraunhakaudes, nebot byl pro porauches prilis vysoky a vypadal dosti prazdny. I tyto prace pohltily 100 zl. Take kandelabry dostaly nove podstavce, aby delaly imposantnejsi dojem. Mimo to dal delati pan Schick z Novych Dvoru prikryvku na prostredni lampu, aby byla vice chranena.
Obec ma tyto vydaje: plat pro chazen a kaure, pro samisa, dan z pole, podporujeme ruzne chude. Byty jsou obyvany dvema najemniky a v jedne svetnici bydli dve vdovy po balbatim2), kteri k nam prisluseli. Posledni vydaj obce byl, ze koupila z ucty a vdecnosti nynejsimu starostovi krasne pracovany, cenny stribrny pohar, ktery prijal jako dukaz prizne.
Musim dodati jeste vyklad, jak mohl byti do vyboru zvolen pan Bremsler, ac se prestehoval do Kolina. Prohlasil pri stehovani, ze ma v chrame dve sedadla a ze se povazuje jeste nadale za clena obce.
V r. 1867 obdrzela obec opet prirustek. Do Sedlce prisel jako najemce pivovaru pan Stein a do Kutne Hory pristehovali se take dva balbatim, takze nas byvalo o svatcich v chrame asi 45 muzu. V tomto roce daroval pan Bittner s manzelkou krasny, stribrem zdobeny porauches a pan Jindrich Weissberger z Kolina  dva velike  machzOrim22)  pro  chazena.
Nase obec ma tyto zavazky: O svatcich, o kterych jsme mazkirnesomaus 33), modlime se miseberach 31) za zijici, a to: za p. Tellera za darovany sefertauro, za p. Bremslera za darovany sefertauro, za p. Jakuba Grunfelda za nertomid, za pana Chanouch Weissbergra za darovane machzOrim. Konecne vseobecny miseberach za vsechny, kdoz prispeli k vybudovani chramu. Dale vzpominame zesnulych: Daniel Bauer hen hachover r. Jaakauv veistau Chavoh bas Jehudo,