rou obyčejně pan Wolf Eisler jako  domácí pán hrál s sebou domů.

Představte si náš bol a zármutek, když jsme na troskách své svatyně stáli a hlasitě naříkali! Třebaže jsme neměli pro 2. den žádný séfer-tauro k lajnování, přece jsme se sešli opět všichni v Malině a modJili jsme se bez séfer-tauro,  ovšemže  smutněji než kdykoli předtím. 0 čhaulhamoed 21) vypůjčil si pan Hersch Brems-ler z Hlízová séfer-tauro v Kolíně a chodili jsme do konce svátků k němu. Po svátcích vyklidil nám pan David Bittner, který byl tehdy kaure 7), ve svém domě jednu světnici a tak jsme se shromažďovali až do roku 1859 u něho. Když pak pan Wolf Eisler, který převzal vinopalnu   po   svém   otci,   spáleniště   vystavěl, prosili jsme ho, aby nám přenechal jedinu světnici za modlitebnu a on, jakož i jeho manželka Chána byli k tomu ochotni a přenechali nám veliký pokoj zdarma po pět let. Měli jsme ve staré modlitebně 3 sefórim pojištěny na 500 zl. a dostali jsme 350 zl. Tyto peníze a jeden los z r. 1839 byly naším celým kapitálem.

Radili jsme se, co by se dalo za tyto peníze poříditi. Pustiti se do stavby skutečného chrámu, nebylo to směšné? A nestavěti! Musím ovšem poznamenati, že při naší poradě majorita nic neznamenala, neboť dobré tři čtvrtiny členů byli nemajetní a proto se bral ohled jen na muže směrodatné a z nich byli někteří pro stavbu skutečného templu. Pan Wolf Eisler byl ochoten, dá-Ii mu obec 500 zl., vystavěti velikou světnici pro modlitebnu, ale kohol 25) to zamítl a usnesl se vystavěti samostatný chrám.

Tu se ustavil také nový výbor. Pan May ze St. Kolína byl opětně zvolen starostou, pan Hersch Bremsler z Hlízová byl jmenován pokladníkem a pan Wolf Eisler správcem stavby.

Tehdejší kolínský rabín  Daniel  Frank  chválil  náš záměr a slíbil nám svou pomoc. Poradil nám, abychom vydali akcie, že sám četné prodá a myslil, že se každý vynasnaží, aby svou hřivnou přispěl. Ovšem nemohlo býti prvním krokem vypůjčovati si peníze, neboť dosud jsme neměli ani místo ani materiál ani svolení, proto musili nejprve členové sáhnouti hluboko do svých kapes. O hošána-raba 26) žádali jsme, aby všichni členové jasně   prohlásili,   co   chtějí   na   chrám   věnovati.   Nejbohatší dali po 100 zl., střední vrstvy po 50, 40, 30, 20 a 10, takže se ihned sešlo asi 500 zl. Všichni přítomní subskribovali, jen pan Hersch Bremsler nechtěl určitou částku jmenovati, uhodl prorocky, že tento kapitál nepostačí   a   že   bude   musiti   přispěti   daleko   vyšší částkou.

Nejprve se odebral pokladník k sedleckému úřadu knížete Schwarzenberga a koupil místo, na němž stojí chrám, 100 sáhů za 100 zl. Nemohli jsme zatím žádné výhodnější místo nalézti. Bral se také ohled na to, že jest to právě naproti dómu pana Davida Bittnera, litery bude moci stále na stavbu dohlížeti.

Pak učinil neúnavný pan Hersch Bremsler další krpk, koupil kamení a vápno, které dal správce stavby srovnati a vyhasiti. Pan Bremsler koupil pár volů jen za tím účelem, aby přiváželi kámen na stavbu chrámu. Také členové obce, kteří měli potah, pomáhali svážeti materiál. To trvalo až do r. 1859, kdy se nám dostalo svolení ke stavte. I začalo se ihned s kopáním základů, ale bohužel, čím hlouběji se kopalo, tím více písku se objevovalo. Musili jsme proto položiti základy sáh hluboko a musili jsme je udělati půl sáhu široké, a dříve, než byly základy vybudovány, byla naše celá zásoba kamene   (70 čtverečných  sáhů)   vyčerpána.

V největší nouzi odebrali jsme se k panu Tellerovi a prosili jsme o pomoc. Poskytl nám ihned 40 korců pražského vápna a slíbil, že dá odvézti 80 vozů kamene, který jsme koupili v kutnohorském lomě. Stavbu

Kutná Hora S

328

jsme nemohli přerušiti a tak jsme se namáhali, abychom udrželi zedníky a nevydali stavbu zlým živlům. Peníze, nutné k výplatě zedníků, půjčoval pan Bremsler,  a  jestliže  někdo  něco  pro   chrám  věnoval,  odevzdalo se to panu pokladníkovi. Byla to hrozná situace! Týden co týden potřebovalo se 35—40 zl., ale kde je vzíti? I přikročili jsme konečně k vydání akcií a závodili jsme v jich odbytu. Kde komu jsme mohli, vnu tili jsme akcii za 5 zl., jen abychom nemusili stavbu přerušiti.   Nemohu  zamlčeti,  že  se  s  akciemi  špatně manipulovalo, že se jich vydalo dvojnásobně více, než se vybralo peněz. Nikdo také nezapisoval, kdo kolik akcií převzal. Ale to všecko nepomohlo mnoho a my byli konečně nuceni vyžádati si cizí pomoci. Jeli jsme do Prahy, do Vídně, do Jihlavy a do českých obcí a sebrali jsme 900 zl. Tak jsme dostali konečně zdi pod střechu.

Tato stavba trvala až do zimy r. 1861. Nyní jsme si musiíi odpočinouti, abychom načerpali nových sil. V květnu r. 1862 zahájil neúnavný pan Bremsler zase další práce. Nejprve dal dokončiti dolejší stavbu. Dal zříditi  lázně pro   ženy,   což  stálo   mnoho,   ale  ne  za mnoho,   vedle  toho   dal  upraviti  3   světnice,  z  nichž jedna měla sloužiti za obydlí kantorovi a učiteli. Na to vynaložil 200 zl. z vlastní kapsy. Tak se chýlilo léto r. 1862 ke konci, ale modlitebna byla přece nedokončena.

T. r.   utvořila   se v Čechách   zemská   representace.

V  Praze bývalo berní ředitelství, které vybíralo daně od Židů, a v r. 1848 daroval císař Ferdinand českým Židům   tuto   daň,   když se   byli jedním milionem zl. vykoupili. Berní úřady vyjednávaly pak s poplatníky a bernímu ředitelství zůstal přebytek 300.000 zl. Tyto peníze   ležely   tam, aniž měl někdo  o  tom nejmenší vědomost. To   bylo   konečně shledáno nesprávným a od místodržitelství   přišel   rozkaz,  aby vyslala každá obec jednoho zástupce do krajského města a tam  se zvolil z nich krajský zástupce pro representaci v Praze, které by uschované peníze k řádnému účelu přivedla.

Aby naši potomci pochopili, jaká židovská daň to byla, uvádím toto: Každý ženich musil míti jmění alespoň 300 zl. a z nich musil platiti 30 zl. ročně židovským výběrčím, a když po třech letech měl jmění, musil platiti dále, mimo to musil platiti 4—5 zl. jako daň z potravin.

Zemská representace vytkla si mimo to jako úkol zavésti v židovských obcích pořádek a chtěla, aby byly malé otce přičleněny ke skutečným obcím. Za tím účelem dostala každá obec dopis. My jsme odmítli připojení k jiné obci a prohlásili jsme, že chceme tvořiti samostatnou obec. Bylo nám odpověděno, že musíme míti vlastní stanovy a že musíme oznámiti počet -členů, kteří chtějí všecky obecní výdaje hraditi. To vše jsme učinili a tak jsme byli r. 1863 uznáni jako samostatná náboženská obec.

V  r. 1863 pokračovali jsme ve stavbě. Prostředky docházely dosti nahodile, tak na př. přišel jako sládek   do  Ovčar   pan Hellerstein a věnoval na  chrám 40 zl., pan Teller dal nám 100 zl., přenecháme-li m« 2 sedadla v chrámě,   také věnoval nutné   železo   pro klenutí   a   jiné, takže hyl vnitřek chrámu hotový až na zařízení, na které opět půjčil pan Bremsler 1000 zl.

V témže roce dostavil se sedlecký správce, oznámil, že jest pole kolem chrámu na prodej a tázal se, zdali je chceme koupiti. Aby nám nevzešly žádné nepříjemnosti, nemohli jsme je ani nikomu jinému přenechati a tak je koupil pan Bremsler po 5 zl. za sáh. Pole měřilo 933 sáhy. Pan Bremsler koupil také tašky od sedlecké vrchnosti na splátky a musil každon splátku ze svého zaplatiti, obec stačila stěží, aby ze

'svých příjmů zapřavila okna, dveře, galerii, dlažbu a podobné věci. Tak byl chrám hotový až ná oltář, lavice, kandelábry a lampy.

Obec měla tehdy ovšem největší starosti, neboť pán Bremsler provdal právě svoji dceru za pana Fried-ländra do Kolína, a tu se proslýchalo, že se i on ještě téhož roku přestěhuje do Kolína. Na věci nedalo se ovšem nic měniti a musili jsme hledati prostředky, aby byl chrám do roš-hašono12) dokončen. Za tím účelem prodali jsme 14 mužských a 12 ženských sedadel, což vyneslo 700 r. m.

Pak jsme zadali truhlářské práce akordem a ujednali jsme jedno sedadlo po 4 zl. Celkem jsme objednali 70 mužských, 42 ženských a 2 čestná sedadla po 8 zlatých. To činilo dohromady 468 zl., mimo to byl potřebí stůl a železné zábradlí, takže prodaná sedadla na to vše ani nestačila. I odebrala se opětně deputace k manželům Tellerovým a tito dobrodinci uvolili se, že dají óraun-hakaudeš2<) na vlastní účet zhotoviti a že jej dodají do tří měsíců do Malina. Nuže, chyběly už jen lampy a kandelábry. Tu se nabídl pan David Eisler z Veletova, že půjčí k tomuto účelu 100 zl. I jel v měsíci elul 2S) p. Wolf Eisler a p. David Bittner do Prahy a koupili zmíněné předměty za 160 zl. a skutečně byl do erev rbš-hašono 2S) chrám uvnitř úplně dohotoven.

S největší radostí uchopil každý oz'chor beris30) své chrámové rekvisity a putoval s nimi do nového chrámu a každý si je uložil na své.sedadlo. Tito páni měli se s'chie31) přestěhovati do nového chrámu: starostou byl pan Bernard May ze St. Kolína, jeho otec Lé.bl May, jeho syn Šimon May, Jakub Grünfeld z Hlízová, Jezajáš Grünfeld z Hlízová, Abraham Schnabel z Rohožce, Abraham Markus z Libenic, Schick z Nových Dvorů, Katz ze Sv. Jakuba, Wolf Eisler a David Bittner z Malina, David Eisler z Veletova, Mendel Markus z Libenic, Šelomo Lederer ze Sv. Mikuláše, jeho syn Hersch Lederer, Fuchs z Veletova, Krása z Kutné Hory, Bachrach, Lewi, Lawetz-ki, Roubíček, Vilém Pollak, Mojžíš Markus, všichni z Kutné Hory, z cukrovaru správce Kohn i s celým personálem, Mause Beckmann ze Sv. Jakuba, Abraham Freund ze Sv. Kateřiny, Flaschner ze Sv. Mikuláše, dr. Korec, Wolf Steiner z Cirkvice, Jakub Eisler, jeho bratr Menke, Anschel Lederer a šamis Majer z Hlízová.

Všichni v 1. seznamu pod číslem 1—15 uvedení nejsou již na živu, v době 26 let ztratili jsme 15 otců rodin, pan Bremsler odstěhoval se skutečně do Kolína a tak se přestěhovalo 33 balbatim do nového chrámu. Bylo nutno přijmouti 2 chazen, poněvadž nebyl žádný balbus schopen k funkcím.

Slavnostní zasvěcení chrámu se nemohlo vykonati, neboť předně byla doba k tomu příliš krátká a za druhé nebylo prostředků, ale proto přece byl chrám zasvěcen, neboť téhož roku byla v malínském chrámě svatba dcery pana Samuela Grünfelda a při této příležitosti pronesl pan dr. Gugenheimer, rabín z Nov. Kolína, dojemnou řeč a prohlásil, že modlitby, pronesené v chrámě, nahradí jeho zasvěcení.

Když jsme vstoupili 1. dne roš-hašono12) do chrámu a viděli krásný porauches 20), zavěšený na óraun-hakaudeš27), toužili jsme zvěděti, kdo jej daroval. Zlatem vyšívaný nápis hlásal, že tak učinil pan Bremsler a jeho paní hoišph hachašuvoh moras Malke. Otevřeli jsme schránku, abychom vyhledali předepsaný oddíl z tory, a k- největšímu překvapení nalezli jsme tam 3 sifré-tauro. Kdo je daroval? Jeden pan Bremsler a jeden dobrý pan Teller s bohatě zlatem vyšívaným pláštíkem a mimo to darovali manželé Abraham Schnabel a jeho manželka z Rohožce krásně zlatem vyšívaný pláštík.                  1 -   o

Zcela imposantní dojem činilo od pana Jakuba Grünfelda z Hlízová darované cenné nér-tómidS2). které bylo po prvé rozsvíceno a shromážděné mocně dojalo, neboť každý byl přesvědčen, že Bůh skutečně požehnal dílu našich rukou. Nato začali jsme s radostnou myslí pěti na počest boží „Jigdal elauhim chaj vejištabach". — Když v den smíření jasné slunce zazářilo nad naším chrámem, bylo nám všem horko a naše oči byly tak oslněny, že jsme nemohli ani z modlitebních knih čísti. Proto darovala velevážená paní Mayová ze St. Kolína pěkné záclony k dobru nás všech.

Po odchodu pana Bremslera musila býti vykonána podle stanov nová volba. Konala se písemně o ho-šána-rabba. Zvoleno bylo pět členů výboru a dva náhradníci. Zvoleni byli: pan Teller, pan Bremsler, pan Bernard May ze St. Kolína, páni David Bittner a Wolf Steiner. Jako náhradníci byli zvoleni: Albert Schnabel a Schick z Nových Dvorů. Když se tento zvolený výbor pak konstituoval, byl zvolen May starostou, Teller radním (konsulent), Bittner kontrolorem a Wolf Steiner pokladníkem. Podle stanov byli zvoleni na rok. Volba byla úředně schválena.

Příštího roku provedli jsme změnu stanov, aby se volby konaly jen jednou za tři roky. Při nové volbě podle změněných stanov, konané r. 1865, byl zvolen Wolf Steiner z Cirkvice starostou, Bernard May kontrolorem, pan Teller radním a nový, velice vážený člen pan M. Mühlrad, zlatník a zeť pana Bachracha z Kutné Hory, pokladníkem. Volba byla opět úředně potvrzena. Nový výbor vytkl si nový úkol: šetřiti, zdokonalovati, spláceti dluhy a zavésti v obci vzorný pořádek. 1. Splatili jsme mnoho akcií, 2. udělali jsme pořádek s p. Bremslerem, takže jsme mu zůstali na vše, co vydal za materiál a dělníkům, dlužní už jen 76 zl., 3. zaplatili jsme 100 zl. panu Davidu Eislerovi z Veletova, které půjčil na lampy, 4. výbor objednal barevná skla pro dveře a okna, 5. dali jsme ozdobiti óraun-hakaudeš, neboť byl pro porauches příliš vysoký a vypadal dosti prázdný. I tyto práce pohltily 100 zl. Také kandelábry dostaly nové podstavce, aby dělaly imposantnější dojem. Mimo to dal dělati pan Schick z Nových Dvorů přikrývku na prostřední lampu, aby byla více chráněna.

Obec má tyto výdaje: plat pro chazen a kaure, pro šamisa, daň z pole, podporujeme různé chudé. Byty jsou obývány dvěma nájemníky a v jedné světnici bydlí dvě vdovy po balbatim2), kteří k nám příslušeli. Poslední výdaj obce byl, že koupila z úcty a vděčnosti nynějšímu starostovi krásně pracovaný, cenný stříbrný pohár, který přijal jako důkaz přízně.

Musím dodati ještě výklad, jak mohl býti do výboru zvolen pan Bremsler, ač se přestěhoval do Kolína. Prohlásil při stěhování, že má v chrámě dvě sedadla a že se považuje ještě nadále za člena obce.

V r. 1867 obdržela obec opět přírůstek. Do Sedlce přišel jako nájemce pivovaru pan Stein a do Kutné Hory přistěhovali se také dva balbatim, takže nás bývalo o svátcích v chrámě asi 45 mužů. V tomto roce daroval pan Bittner s manželkou krásný, stříbrem zdobený porauches a pan Jindřich Weissberger z Kolína  dva veliké  machzórim22)  pro  chazena.

Naše obec má tyto závazky: O svátcích, o kterých jsme mazkír-nešomaus 33), modlíme se mí-šebéračh 31) za žijící, a to: za p. Tellera za darovaný séfer-tauro, za p. Bremslera za darovaný séfer-tauro, za p. Jakuba Grünfelda za ner-tomíd, za pana Chanouch Weiss-bergra za darované machzórim. Konečně všeobecný míšebérach za všechny, kdož přispěli k vybudování chrámu. Dále vzpomínáme zesnulých: Daniel Bauer hen hachover r. Jaakauv veištau Chavoh bas Jehúdo,