Šimon Brumlík. V Křížkově Üjezdci byla — kromě již zmíněného hřbitova —, též malá synagoga a spolek pohř. bratrstva isr. a spolek pro podporu nemocných; předs. byl p. Bernh. Rosenbaum na Nové Hospodě.

Dnes je ještě menší počet dítek isr. z okolí K., kamž dojíždí za jich vyučováním — a též o svátcích k bohoslužbě — uč. náb. p. S. M a n d 1 z Král. Vinohrad. (Jeho obraz viz v díle J. J. G. M.)

Dle „Jahrb. d. Israel. Cultusgem. z r. 5655" sestavila se obec K. z dobrovolného přistoupení těchto původních osad: Oujezdec, Dolní Břežany, Cholupná, Jílové, Hoštěrady, Jesenice, Jirčany, Krhanice, Lomnice, Manderšeit, Písečriice, V. Popovice, Psary, Ra-dejovice, Kamenný Přívoz, Stiřín, Subice, Teptín, Vestec, Voznice, Zlatníky, Chodov, Hodkovičky, Krč, Kunratice. Vlastních stanov žid.  obec dosud nemá a

nábož. daň   skrovně vyměřená stačí právě na udržejaí synagogy. Jmenovaná ročenka vypočítává pro r. 1894 v   celém   obvodu   80   Židů,   kdežto   statistika   dra   G. Fleischmannavr. 1921 jich stanoví na 93 duší. Do   nedávná   byly   na   Libuši   tři   rodiny   žid.: J. Popper, farma husí a drůbeže, Rudolf Vogel a Gustav Vogel, velkoobchod peřím.  Čelnými funkcionáři žid.   obce   K. jsou   J. Freimuth z Vestce,   Josef Poláček, velkoobchod  obilím  v Uhříněvsi,  Vilém Bejkovský,     nájemce    liechtensteinského     dvora v  Pitkovicích,   Oskar Rezek,   řezník   v Uhříněvsi, Leo   Roubíček,   zvěrolékař   v   Uhříněvsi,   Bratří Wantochové,   továrna   na   lihoviny v   Uhříněvsi, A. Fried, velkostatkář v Chodově.

R. k933 byla ž. n. o. v K. připojena k žid. náb. obci v Michli, kterážto obec se uvázala v zachování synagogy a hřbitovů.

Dějiny Židů v Kutné Hoře a okolí.

Zpracoval

Jaroslav Polák-Rokycana, Praha.

JVutná Hora byla — protože královské horní město — Židům k obývání zakázána. Tím početnější byly obce v jejím blízkém okolí, ba některá velmi silná střediska Židů (příkl. Kolín n./L.) vzala svůj původ jen z té okolnosti, že byla nablízku tohoto pro obchod vysoce důležitého horního města.

Do r. 1871 nebylo K. H. ani sdružení Ž., tím méně nějaké náb. obce. Toho roku ustavil se tam „náboženský spolek" s 14 členy. R. 1893 bylo v K. H. 169 Židů a předsedou byl Vojtěch Beran; představenstvo: Alois Baß, Mořic Blattner, Josef Polák, Heřman Beck, Jul. Rosenzweig, Ed. Wohryzek; rabín Arnošt Rubin-stein. Do r. 1892 měla K. H. modlitebnu v soukromém domě najatou. Teprve r. 1902 vystavěli si vlastní, velmi pěknou synagogu.

Podobné kulturní spolky, jako byl v K. H., zřízeny byly ivMalíněod 16. července 1864, Malešově a Zbraslavicích (založen před více jak 300 lety). Známý historik prof. dr. Rieh. Feder otiskl r. 1930 v Česko žid. kal. „M alínskou kroniku Wolfa Stein er a", Lezikorau1), pro naše potomky, k jejich poučení a orientaci, kterou za souhlasu autora přetiskujeme:

„Pokud jsem mohl zjistiti, byla zavedena bohoslužba v Malině kolem r. 1800. Původcem jejím byl reb Menke Eisler, bratr reb Hersche Eislera. Členy byli: Reb Šelomo Schnabel z Rohožce, reb Šelomo Markus z Libenic, Singer ze Záboře, reb Naftule Landsmann z Nových Dvorců. Později: reb Mauše Freund a reb Šimon Freund z Ovčár. V domě pak byli čtyři bratři: reb Menke, reb Hersch, reb David a reb Baruch Eisler. Mimo to několik starších balbatim 2), které uvádím při roce 1842, poněvadž byli tehdy ještě na živu.

*

V r. 1842 přišel písař těchto záznamů po prvé v Malině do modlitebny, která se nalézala ve vinopalně pana Hersche Eislera na půdě. Byla sice pouze z prken sbita, ale překvapovala, neboť byla pěkně malovanými tapetami polepena, a strop byl ozdoben sluncem, měsícem a hvězdami. Tyto ozdoby provedl zručný domácí učitel Bernard Bauer ze Stok.

Obec tvořilo tehdy 24 otců rodin, a ježto členů při-. bývalo, byla modlitebna stále těsnější, členy obce byli: 1. Hersch Eisler, domácí pán, 2. David Eisler, 3. An-schel Grünfeld z Hlízová, 4. Léb Wolf ze Záboře, 5. Josef Markus z Libenic, 6. Šelomo Eisler z Habrkovic, 7. Jechiel Schulhof z Kateřiny, 8. Mauše Steiner z Cirk-vice, 9..Jehuda Léb Lederer z Cirkvice, 10. Jakub Schnabel z Rohožce, 11. Mates Leder ze Stuzákova, 12. Majer Spitz z Hlízová, 13. Jakub Eisler z Malina, 14. Menke Eisler z Malina, 15. Baruch Eisler z Malina, 16. Hersch Bremsler z Hlízová, 17 .Jakub Grünfeld z Hlízová, 18. Šelomo Lederer ze Sv. Mikuláše, 19. Léb May ze St. Kolína, 20. Bér May ze St. Kolína, 21. Majer Poljatschek, výběrčí mýta, 22.  Amschel Lederer,

23.   Abraham   Freund  z   Kateřiny,   24.   Bér   Lederer z Cirkvice.

Modlitebna existovala tehdy již přes 40 let, ale nebyla žádným úřadem uznána, nikdo však také nic proti ní nenamítal, poněvadž bylo všude daleko do chrámu, neboť nablízku nebyla žádná kehilo kedaušo 3).

Obec neměla tehdy žádných příjmů, ledaže někdo koupil micvaus 4) nebo něco šnudroval5), neboť za sedadla (Stutgeld) se neplatilo. Potřeby byly ovšem také nepatrné, ledaže nebyl žádný balbús 2) schopen jako chazen") a musil býti někdo přijat, anebo že musil býti placen kaure 7) za lajnování. Jinak jsme byli rádi, když nám zbylo na esrog 8), na havdole 9) a jiné nezbytnosti. Star. byl Hersch Eisler, kaure 7) jeho učitelé, jinak byl šamisem 10) Mauše Steinerz Cirkvice. Modlitebna pro ženy byla v přiléhající suke "•), ovšem přicházely ženy pouze o roš-hašono 12) a jom-kippur 13) a tu musily většinou stát, poněvadž nebylo dosti místa pro sedadla.

Tehdy bylo usneseno, aby byla modlitebna pro muže rozšířena. Byla dosud staromódně zařízena, šulchon 14) stál uprostřed a kolem dokola byla sedadla se stojánky. To vše bylo odstraněno a v r. 1847 byly objednány lavice se 36 sedadly za 96 zl. konvenčních anebo 240 zl. vídleňské měny. Také byly koupeny dvě mosazné lampy, čímž modlitebna velice získala.

Tehdy bylo trochu peněz ušetřeno, poněvadž nebyl žádný chazen °) najímán, neboť Léb May ze St. Kolína modlíval se šacharis 15) a Léb Wolf ze Záboře musaf 16). Tím se dosáhlo úspor, takže jsme mohli poslati v r. 1848 na výzvu zl. 50 v. m. ke krajskému úřadu do Čáslavě pro chudé v Uhrách.

Rok 1848 přinesl konstituci a nastala volnost stěhování. I přišlo několik rodin do K. H. Prvním byl pan Teller, který tam zřídil cukrovar a měl jen židovský personál, který navštěvoval občas malínskou modlitebnu. Brzy nato byly v Kutné Hoře zřízeny dva sklady kořalky, jídelna a v krátkém čase bylo tam více než celé minjon") balbatim2) a malá modlitebna ovšem již nestačila. Pomýšlelo se na její zvětšení. To by bylo vyžadovalo, aby byl zbudován v sousedově zahradě pilíř a nad ním klenba, na které by spočívala rozšířená modlitebna. Majitel zahrady slíbil toto místo zdarma, ale když se mělo začíti stavět, žádal 200 zl. kovových za čtvereční sáh. Ale tolik peněz neměla naše obec, proto jsme nechali všecko při starém.

Tehdy byl zvolen starostou'pan Bér May, který zastával tento úřad svědomitě až do vybudování nového chrámu.

V r. 1856 prvního dne pésachu ls) sešli jsme se opět v naší modlitebně, bohužel že naposledy, neboť odpoledne vypukl ve vinopalně požár a dříve, než se sběhli lidé z okolí v Malině, nezbylo z naší modlitebny nic, pranic. Tři sifré-tauro 19), porauches 20), talésim 21), machzórim 22), lampy, zkrátka vše, co jen jméno má, shořelo až na stříbrnou jad23), kterou kdysi věnoval zbožný Mendl Rabenbaum z Golčova Jeníkova a kte-