iiumu. opolek rozdá každý rok dva vagóny uhlí, z toho část též křesť. chudině.

Dobrodincem kolínských Židu stal se spolek „Derech ješoro", o němž jsem pojednal zevrubně v č. ž. kal. 1928/29 y článku „První žid. nemocenské pokladny". Spolek ten byl zal. r. 1811 podle vzoru pražského spolku téhož jména. Jeho úkolem jest péče o nemocné členy a rekonvalescenty a o staré členy. V jeho stanovách čteme, že nesmí býti předsedou muž bohatý, který by nikdy nekonal, co se od samaritánského spolku žádá, aby navštěvoval každého nemocného, aby mu najal, je-li toho potřeba, ošetřovatele,. aby se mu postaral o dobrou, silnou stravu, aby kontroloval ošetřujícího lékaře, aby získal*'v nemocnici ležícím členům dary přízeň ošetřovatelů, aby věnovali jejich členu zvýšenou pozornost. Spolek poslsytuje podporu při cestách do lázní a dává měsíční podpory starým členům. V jeho stanovách čteme, že, co spolek poskytuje svým členům, nejsou dary, nýbrž podpory, na jkteré mají všichni členové plné právo. O Derech ješoro získal si nehynoucích zásluh Ignác Stein, který jej řídil čtvrt století. Převzal spolek s prázdnou pokladnou a odevzdal jej svým nástupcům se fznač-ným majetkem, uloženým v polích a lukách, které nebyly světovou válkou nikterak znehodnoceny. Po Ignáci Steinovi řídil spolek Julius Wlas in, po něm převzal jej r. 19Ö8 Josef Weigner a spravuje jej spolu s Adolfem Arn steinern a Maxem Sku-čem dosud..

Spolek „Derech ješoro" dal, podnět k vytvoření jiného spolku, zvaného Ješu o bei tau (potaflo včas), který si vytkl za. úkol poskytovati podporu těm, kdož se octli náhle nebo nahodile ve svízelné situaci. Derech ješoro, jsouc vázána svými stanovami, nemohla přijímati za členy lidi starší než 40 let a nemohla nikdy podporovati nečleny. Tuto mezeru vyplnil spolek „Ješuo beitau". V jeho čele stojí Adolf Eisler.

Zaměstnání kolínských Židů.

Předem poznamenávám, že kolínští Židé nepro-' dávali nikdy kořalku. První nájemce městské vinopalny a prodavač kořalky byl r. 1824 zemř. David Dub.

Kolínští Židé živili se dosti nuzně jako trhovci, podomní obchodníci a majitelé krámů, v nichž prodávali sukna, látky, plátna, železo, šaty, veteš a částečně poživatiny. Nakupovali vlnu, peří, kůže, hadry a zemské produkty. Bylo mezi nimi dosti řemeslníků. Byli krejčí, rukavičkáři (krejčí a rukavič-káři tvořili samostatný cech), obuvníci, řezníci, sklenáři, pekaři, zlatníci, kožišníci, mydláři, knihaři, po-vozníci, čalounici, nádeníci, výrobci vaty a dýmek, brusiči granátů, byli nájemci mýta, později i pivovaru a pozemků, byli též trafikanti mezi nimi. Prvním velkovýrobcem byl v K. Jonáš Steinberge r. Měl titul c. 1c. tov. kartounů. Zemř. r. 1814.

Na počátku 19. stol. byli zde dva lékaři (ranhojiči) Menase Holding a Efrájim Grün. Jestliže tehdy přál kolínský Žid druhému, aby byl hodně zdráv, řekl, narážeje na biblické požehnání „učiň tě Bůh jako učinil Menasea a Efrájima": Chraň tě Bůh před Ménase (Holdingem) a Efrájimem (Grünem)! Manželka Holdingová byla porodní asistentkou. Holding i Grün vykonávali také obřízku. Vedle nich působil v tomto oboru knihař Marek Müller od r. 18.06 až do r. 1847 ye 395 případech, (podle zachovalých zápisků) . Po něm pokračoval Simon K r ö n e r, Izrael SJeu ts ch, chirurg Josef Grün, dr. Vilém Herr-mann a hlavně Ignác Stein.

Zámožní  Židé   provozovali   také peněžní obchody.

Půjčovali yětšinou sedlákům na krátkodobý úvěr. Poněvadž půjčovali velmi mnozí, proto byla právě v tomto;, oboru největší konkurence a ta snižovala úroky často pod sazbu zákonem dovolenou. I rabíni byli nuceni přivydělávati si půjčováním peněz.

Dosti velkou obtíž měli chudí Židé, aby si zaopatřili provozoyací kapitál pro své obchůdky. Velmi blahodárně působila v tomto ohledu židovská půjčovna, zvaná Darlehenskassa, ze které dostávali peníze na nízký úvěr, ale musili i jistinu po částkách spláceti, aby byl dluh ve dvou nebo třech letech úplně umořen. Ke konci 18. stol. zanikla tato pokladna. Nevím, zda nevšímavostí anebo přílišnou laskavostí posledního pokladníka Judy Lowa Saudka. Asi před 60 lety vznikl v. K. nový podobný ústav pod názvem ,„A h.a v.a s r e a" (láska k bližnímu), který sebral několik tisíc zl. a půjčoval je na nízké úroky a na krátkou dobu. Vypomohl četným souvěrcům v době nejhorší. Po válce pozbyl svého významu, neboť prostředky, které má k disposici, neodpovídají dnešním hospodářským poměrům. Předsedou jest Albert M e i s 1.

Dnešní povolání kolínských Židů jsou velmi různá.

V  r. 1850 žilo ještě v městě K. 313 žid. rodin a ne-nylo  jediné  vesnice  na   okrese,   aby  tam  nežily  žid. rodiny. Ale přes to nebylo v K. nikdy mnoho boháčů, zato však mnoho  chudiny.

Kolínští Židé ve svétě.

Mnozí kolínští Židé nabyli mimo K. většího významu.

..;". Známe především tři lékaře, kteří se uplatnili ve světě. Dva z nich, Mojžíš B e e r a jeho syn Jakub ben Mojžíš, získali si velikou přízeň v Železnici (Eisenstadt) v Uhrách. První zemř. r. 1769, druhý 1806. O prvém čteme na náhrobku, že léčil chudé a nuzné zdarma a o druhém, že byl dovedným lékařem a mohelem a že byl ve spolku Ch. k. velmi činným. V třicátých letech m. st. působil v Polné lékař Adam Spitz, kolínský familiant. Byl tak chudý, že mu soudní vykonavatel nemohl nic zabaviti, když ho pro nedoplatky daní navštívil.

Největším učencem, který vzešel z K., byl nesporně Samuel H a 1 e v i. Žil jako rektor talmudické školy v.Boskovicích, sepsal velice ceněné dílo M a-cha cis hašekel. — Mladoboleslavský krajský rabín Izák Spitz (básník Mořic Hartmann byl jeho vnukem), nar. se v K. r. 1766. Jeho otec Benjamin Spitz byl krasopisec, písař a opisovatel tory (saufer). — Dr. Filip Pollatschek, rb. v Polné, nar. se v K. r. 1817. — R. 1818 nar. se v K. Filip Flaut. Stal se rabínem ve Velké Šurani na Slovensku. Je autorem jedenáctisvazkového díla „Likute Chaver ben Chaim". Zemř. r. 1895. — 21. února 1838 nar. se v K. Josef P.opper-Lynkeus: Navštěvoval v K. obecnou školu a nižší reálku. Většinu života ztrávil ve Vídni a vynikl jako vynálezce, spisovatel, filosof a sociolog. Zemř. 21. prosince 1921. Na jeho rodném domě v býv. Židoyské ulicí, zvané dnes Na hradbách, č. 50 byla mu 20. prosince r. 1931 odhalena pamětní deska, dílo sochařky Erny E n g e 1-B a i e r s d o t-f o v é, Jcterá je pra vnučkou rabína Deutschmanna. O zasazení desky zasloužil se nejvíce stár. města K. dr.  Miroslav Jelínek.

V  K.  se  nar.   a  nabyl  prvního  vzdělání grafolog Robert   S a u d e k,   jeho   bratr   lékař   a    spisovatel dr.   Ignác   S a u d e k   (zemř. v Brně)   a jeho sestra spísoyatelka Giza Pickoyá-Saudková. — Z K. pochází   universitní   profesor,   básník   a    spisoyatel dr. Otakar Fischer, spisovatel a překladatel Kamil H,offmann, redaktor Národní politiky Leo Bor-

296