Od 1. srpna 1917 zastává úřad rabína v K. dr. Richard Feder, absolvent akademického gymnasia v Praze, vídeňské university a vídeňského theologického ústavu. Jest zároveň smluvným profesorem obchodní akademie v K. Vydal tři knihy Židovských besídek, hebrejské učebnice a .j. Kolínští dbali ve svém chrámě také o pěkný zpěv a měli dobré kantory, jimž se v starší době říkalo jednoduše chazen nebo Schulsinger. Roku 1779 působil Feischl Sallomon. V staré knize výdajů nalézáme tuto poznámku: „den 30. April habe ich mein Solario als Schulsinger durch 26 Wochen, dann wegen cster Feiertags Tuplex aus der Gemeind Kassa in einer Suma Empfangen 56 fl." Měl tedy 2 zl. týdenního platu. Zdá se, že zastával dlouho svůj úřad. Podle zprávy dra Jakobovitse přijal tento Feischl jméno Schön a pravděpodobně následoval po něm jeho syn 1816 Vít S c h Ö n. Zemř. r. 1816. 1816—1856 působil Joachim Pol lak a jeho syn Josef P o 11 a k. 1855—1865 Šalomoun Müller, který se již podpisuje „kantor". Pro duševní chorobu musil se vzdáti svého místa. 1865—1905 Mojžíš Kulka. Byl Moravan, umělec ve svém oboru. Mohutným a nezapomenutelným dojmem působily na každého posluchače hlavně jeho pohřební melodie. 1905—1909 Josef Mojžíš L a m b e r g, první vrchní kantor, za něho byly zavedeny v synagoze varhany a smíšený sbor. 1909—1911 Max Gross. 1912—1919 Šalamoun Reicin. Od r. 1907 působí v K. Richard R e i c h n e r, roz. • v Lomnici na Moravě. Byl vedle tří posledních vrchních kantorů druhým a od r. 1919 je prvním kantorem. Požívá pro svou skromnost a horlivost, se kterou svůj úřad zastává, všeobecné úcty. Varhany do synagogy daroval Bernard M a n d e-lík, průmyslník a velkostatkář v Ratboři u K. Od odchodu vr. kt. R e i c i n a se jich neužívá. Starostou chrámu je Adolf E i s 1 e r. Škola. Jako všude, tak pečovali i v K. židovští otcové o to, aby se dostalo jejich dětem, především jejich synům, vzdělání, které by bylo nejen průpravou pro boj o skývu chleba, ale zajišťovalo také nesmrtelný život. Proto posílali své děti do škol. Školy byly ovšem dlouho věcí soukromou a měly všecky výhody a nevýhody soukromých,, lépe řečeno, pokoutních škol. O výchovu židovských učitejů se nikdo nestaral a kdekdo zřídil si svou školu, to jest najal si světničku, která sloužila za byt jemu a jeho nezřídka četné rodině, a tam vyučoval hebrejským disciplinám, hlavně talmudu. Vyučování bylo většinou mechanické, tu nebylo metodického postupu od lehkého k těžšímu. Sotvaže se naučily děti čísti, a to uměly v několika týdnech, předložily se jim těžké texty a nikdo se nestaral, mohou-li je útlé dětské duše chápati a mohou-li míti pro ně zájem. Proto byly školy mučírnami dětí, a kdyby nebyli rodiče naléhali a učitelé přísně trestali, byly by chodily děti raději za školu. A učitelé byli hodně přísní a metlou se překonají často i ty největší obtíže, proto vzešlo i z kolínských soukromých škol mnoho mužů s neobyčejným vzděláním. Soukromé školy hebrejské soustřediti v jediný ústav bylo dlouho zbožným přáním rabínů, ale nepořídili nic ani s učiteli, ani s rodiči, neboť boj proti starým, byť i zcela zastaralým, tradicím jest vždycky obtížný a zpravidla nevede k úspěšnému konci. Vážný pokus 0 to učinil v K. rb. Chajim Deutschmann, který působil v K. od r. 1828 do r. 1837. Pokus se však nezdařil a přinesl sváry a hádky, proto zůstalo při starém způsobu, který měl tu výhodu, že kdo byl nespokojen u jednoho učitele, šel k druhému. Mimoto jevili všichni soukromí učitelé velkou horlivost, aby docílili u každého žáka nejlepších výsledků, neboť otcové kontrolovali stále učitele a zkoušeli každou sobotu své hochy, dovedli je případně i k rabínovi, aby je přezkoušel, a učitel mohl proto slyšeti každý týden, zda jsou otcové s ním spokojeni nebo ne. Nespokojenost znamenala však ztrátu žáka a hmotnou škodu na dlouhou dobu, spokojenost pak mimořádnou odměnu, na kterou čekala paní učitelová jako rolník na déšť. Velký obrat nastal v K. příchodem rb. Daniela Franka r. 1839. Navštívil hned po svém příchodu všecky tak zvané hebr. školy a byl s výsledkem své inspekce nespokojen. Viděl, že tu není žádné soustavy a žádného plánu, že tu není discipliny a ani nejprimitivnější péče o zdraví. Vyložil stav věci s kazatelny a prohlásil energicky, že se vzdá svého místa, nebu-dou-li ho představení i rodiče podporovati a neumož-ní-li mu zřízení skutečné školy, rozdělené na třídy, v nichž by vyučovali dobří a osvědčení učitelé za pevný plat. Kolínští Židé poznali ihned, že věc jest dobrá a naléhavě nutná, a proto poskytli svému duchovnímu všempžnou podporu. Byli to Wolf Popper, Nathan T u r n a u, David S c h 1 ü s s n e r, Nathan Schickler a Tobiáš P o r g e s, kteří se '■ chopili díla, najali vhodné čtyři místnosti a po podzimních svátcích r. 1839 byla. již čtyřtřídní hebr. škola v provozu. Byla pod dozorem rabína a pracovalo se v ní s nadšením. Výsledky tohoto vyučování byly překvapující. Již prvního roku navštívil kolínský „Hebrejský ústav" (Bet Hamidrasch-Anstalt) slavný pražský vrchní rabín Šalamoun Rappaport a vyjádřil se o něm takto: „Na své cestě do Prahy byl jsem překvapen zde v K. velice příjemně. Byl jsem zdejším rabínem uveden do nového hebrejského ústavu a zkoušel jsem žáky z náboženství, z bible, z hebrejské mluvnice, jakož i z talmudu. Žáci odpovídali duchaplně, takže bylo patrno, že jsou účelně vyučováni, že učitelé nepěstují jen paměť žáků, nýbrž se snaží, aby působili na rozum a srdce. Zvláštní obratnost jeví žáci v překládání z němčiny do hebrejštiny a z hebrejštiny do němčiny, což v tomto věku velice překvapuje. Jak vidím, jest to dílo důstojného pana rabína. Všemohoucí Bůh budiž na věky chválen, že dává svému národu tak moudré vůdce! Kéž by bylo mijoho takových v Izraeli." R. 1840 navštívil hebr. ústav, baron z Vetz- 1 e r u, komisař kraje kouřimského. Doprovázel ho starosta města K. Jiří .Schecher. Zkouška žáků dopadla k plné spokojenosti obou vzácných hostí, kteří podali o škole úřadům nejlepší dobrozdání. Hraběcí komisař odnesl si ze školy tak trvalé dojmy, že pak nabádal každého Žida, se kterým se sešel, aby podporoval kolínský hebr. ústav. R. 1844 dostalo se škole úředního schválení a rb. Daniel Frank přišel ihned s návrhem stavby vlastní školní budovy. Vhodné místo bylo rychle nalezeno, nádvoří před synagogou. Bylo to jediné volné místo v Židovské ulici a vyhovovalo v každém ohledu. Mělo jen tu nevýhodu, že zastínilo synagogu, takže se octla náhle ve dvoře. Ale kolínští Židé nepotřebovali tehdy, aby měli chrám boží na očích, byli zvyklí tam denně docházeti a myslili, že tomu tak bude na věčné časy. Daleko nesnadnější byla ovšem druhá otázka: kde sebrati potřebný peníz na stavbu dvoupatrové školní budovy. Prostředky kolínských Židů nestačilv. Mno- b.ý přispěl sice dobrovolným darem, ale dohromady to nic nebylo. Tu poradil zase rb. Daniel Frank. Se svolením obce dal natisknouti akcie po 20 zl. a kolínští Židé nabízeli je příbuzným a známým. Rabín je prodával při svatbách a nabízel je každému, kdo přišel k němu v jakékoliv záležitosti. Ale ani výtěžek z prodeje akcií nestačil ještě. Tu se odhodlal rb. k cestě diO Vídně a tam chodil od jednoho zámožného souvěrce k druhému a nabízel koupi akcií, na stavbu školní budovy. Rabín byl svou myšlenkou nadšen a dovedl pro ni nadchnouti i jiné. Nikdo ho neoslyšel, každý se mu obdivoval a každý přispěl podle možnosti a odkoupil několik akcií, o nichž předem věděl, že nebudou na žádné burse kótovány. Prodal jich ve Vídni 70, doma 57. Po návratu z Vídně bylo se stavbou školní budovy započato a v r. 1846 byla dokončena. I kolínský stár. města Jiří Schecher přispěl na stavbu školy žid. částkou 20 zl. koupí jedné akcie. Do budovy přestěhovala se také něm. žid. škola, která byla dosud v najatých místnostech. V hebr. ústavě vyučovalo se těmto předmětům: elementárním základům,, bibli v hebr. originále s ohledem na morálku a mravouku, náboženství, bebr. mluvnici, úvodu do aramejské řeči, neobligátně talmudu; německým naukám, dějepisu a zeměpisu. Jak vidíme, převládala hebrejština a tedy ohledy náboženské. I dívky byly do školy přijímány a pro ně byla získána industriální učitelka. I o zábavu tylo postaráno, neboť Židé získali od města část parkánu za synagogou a zřídili tam tělocvičnu (Turngarten). Podle vzoru kolínského hebr. ústavu byly pak zřízeny podobné školy v Ml. Boleslavi, v České Lípě, Roudnici, y Černém Kostelci a jinde. Snahou učitelů bylo, aby odnaučili děti žargonu, jímž mluvily doma s rodiči. Hebrejský ústav v ,K.. navštívilo mnoho významných mužů a všichni se vyjádřili o něm velmi pochvalně. V srpnu r. 1846 dlel v K. proslulý vídeňský kazatel Noe M an nheimer a napsal do pamětní knihy hebrejského ústavu toto: „Při svém kratičkém pobytu v Kolíně jsem se k svému velkému potěšení přesvědčil o mimořádných výkonech jak učitelů, tak žáků zdejší izr. školy, které podávají důkaz jednak horlivosti, pilnosti a bdělosti zde působících učitelů, jednak vnímavosti a snahy zdejší mládeže. Vyslovuji přání, aby toto krásné a šlechetné... působení přinášelo i v budoucnosti nejlepší výsledky a oblažovalo zakladatele a tvůrce této školy, aby přinášelo čest a uznání zdejší obci a požehnání dospívajícímu pokolení." . Právě tak pochvalně se vyslovili i rabíni: Jakub M a h 1 e r, dr. S. Sachs, dir. E 1 b o g e n, Gutmann Klemperer, Philipp P o 11 a t s c h e k, dr. I. J e i t e 1 e s, Albert K o h n, Heřman Hamburger, Aron. Günsburg, Mojžíš Bloch, Jakub H a 1-1 e r, David L ö w y a ředitel izr. školy v Praze Marek Winternitz. R. 1855. poctil hebr. ústav v K. svou návštěvou velký filantróp Mojžíš Montefiore z Londýna s celou svou družinou, ve které se nalézal také dr. L. Loewe, ředitel žid. theologického semináře v Londýně. Montefiore znal půl světa, projel nejvzdálenější země, věnoval všecku svou pozornost ži-doYským institucím a přece byl tím, co v kolínské žid. škole viděl a slyšel, tak potěšen, že založil nadaci ve prospěch chudých žáků této školy. I křesť. školdozorci byli velmi spokojeni, kdykoliv navštívili tento ústav. Jan Pátek, c. k. školní rada, napsal do památní knihy 7. února 1865: „Bůh že--V\2) hnej krásnému působení pánů učitelů!" Tento „hebrejský ústav" pozbyl svého původního hebrejsko-náboženského rázu a stal se převážně něm. obecnou školou, když nabyl r. 1871 práva veřejnosti. Od r. 1782 stávala v K. také německá škola, zřízená podle nařízení císaře Josefa II. Nalézala se v najatých místnostech-a. několikrát se stěhovala. Od r. 1805 až do r. 1810 "byla v Pražské ulici č. 2 v domě Martiny Válkové. Odtud se přestěhovala do Kouřimské ulice a byla v č. 12 v domě- Josefa Palečka až do r. 1816. T. r. byly pro školu najaty a vhodně adaptovány hostinské místnosti v domě Františka Vojtěchovského č. 15 za 64 zl. konv. mince ročně. Zde již zůstala až do přestěhování do vlastní školní budovy v Židovské ulici r. 1846. Prvním učitelem na kolínské něm. škole byl Gutmann Freund. Byl kolínský rodák. Vyučoval týdně 20 hodin, a to v I. třídě žáky ve stáří od 6 do 11 let 10 hodin a v II. třídě od 8 do 15 let také 10 hodin. V I. třídě se vyučovalo znalosti písmen, slabikování a čtení 5 hodin, psaní na tabuli a na papíře 3 hod., začátkům počtů 1 hod. a sklonbě podstatných jmen 1 hod. — V II. třídě se vyučovalo mravouce a nauce o povinnostech 2 hod., čtení tisku a písma 1% hod., krasopisu 2 hod., pravopisu a diktandu IY2 hod., počtům jednoduchých a složených čísel 1% hod. a něm. mluvnici 1% hod. Počet žáků na této něm. škole činil s počátku 41, stoupal však rychle a dosáhl počtu 92, později až 200. Horlivým přítelem nově zřízené něm. školy byl Juda Löw S a u d e k, který dával všecky nutné potřeby prováděti a který věnoval mnohou pomůcku škole ze svých prostředků. Neméně horlivě pečovali o školu: Bohumil Sau dek, Marek Sau dek, Marek D u b, Joachim Vlašim, Joachim Dormit-z e r a Samuel G 1 o g a u e r. V r. 1795 byla zavedena na škole novinka: pilní a nadaní žáci dostávali zvláštní čestné lístky, když se ve škole vyznamenali. Juda Löw Saudek dal jich ze svých prostředků 100 zhotoviti. Ve školním r. 1796 bylo vyučování na delší dobu přerušeno, neboť hrozný požár zničil všecky domy v Židovské ulici a způsobil obyvatelům veliké škody. Proto darovalo c. k. zemské gubernium kolínské něm. škole 50 školních knih. Ale proto přece dopadla t. r. 15. září konaná zkouška k všeobecné spokojenosti jak krajského školního komisaře, tak všech představených a spoluobčanů a vzácných hostí, mezi nimiž byl abbé Alexander P a ř í z e k* císařský ředitel normální školy v Praze, a abbé Václav Müller, ředitel hlavní školy kutnohorské. Žáci, kteří se při této zkoušce vyznamenali, dostali za odměnu knihy, chudí pak dostali punčochy a střevíce. Pochvalného uznání dostalo se také uč. Gutmannu Freundovi, jehož žáci psali nejen čistým, ale částečně též ozdobným písmem a jevili horlivost pro Boha a pro vlast, modlíce se učitelem sepsanou modlitbu za štěstí c. k. vojska. Po sedmnáctileté působnosti zemř. r. 1799 uč. Gutmann Freund. Rok před smrtí byl mu na nátlak magistrátu zvýšen plat ze 175 zl. na 200 zl. Jeho nástupceta se stal -Izák P r a g e r. Byl povolán z Turnova. Svého předchůdce nahradil úplně, ba v mnohém ho i předčil. Působil v K. do r. 1807. Po jeho odchodu ucházeli se tři mužové o uprázd-něné místo: Michael Spitzner, Marek Bresnitz a Bernard Schlesinger. Dostal je Marek Bresnitz. Jeho plat činil 175 zl. Ale i tento malý plat býl mu vyplácen nepravidelně a 2. září si stěžoval, že od 11. dubna krejcaru od Židů nedostal. Stěžoval si zi-