------- „J„„e,^6u uyiv v jv. jeste několik spolkových modliteben v soukromých domech'; . jedna náležela „Šaschevre", jiná „Rašichevre", jiná -spolku „Šévá-keruim". Kolínská synagoga byla nejen sídlem vroucí zbožnosti, nýbrž i hluboké učenosti. K talmudickým výkladům rabínů v sobotu po mincha pojily se vážné debaty, které trvaly až do maarív. 0 těchto vypravuje místní pověst toto: Rabín vytáhl při přednášce z kapsy sobotního pláště stříbrnou tabatěrku, aby si šňupl a podle zvyku podal ji druhému, a ten třetímu talmudistovi. Tak putovala z ruky do ruky. Ke konci výkladu prohlásil rabín, že nedostal tabatěrku zpět. ■Kdo ji podržel? Podezření padlo na nejchudšího Žida. Nikdo jeho jméno nevyslovil, ale pohledy přítomných tomu nasvědčovaly, že ho všichni z krádeže podezřívají. Celý týden mluvilo se o rabínově tabatěrce a o špatnosti lidské. Příští sobotu sešli se zase všichni v chrámě, aby vyslechli rabínův výklad. Chyběl jen chuďas, který byl podezříván z krádeže. Mezi výkladem sáhl zase rabín maně do kapsy a vytáhl svou tabatěrku. Ulekl se. Svým zrakem hledal ihned chuďasa. Nebyl v chrámě. I vyzval všecky přítomné, aby šli s ním. Ubírali se k domu onoho chudého občana a nalezli ho doma plačícího. Plakal, že nemůže jíti do chrámu a naslouchati krásnému, duchaplnému výkladu rabínovu. Rabín jej požádal, aby šel s ním do chrámu. Uposlechl. V chrámě ho prosil rabín za odpuštění a končil slovy „muvtoch ani jsem si jist, že zemřeš jako boháč". Slova .rabínova se splnila a onen nabyl tak velkého majetku, že se u něho peníze měřily na věrtele. V K. bylo mnoho učenců. Posledním byl Abraham Schiff, který zémř. r. 1919. Vyznal se dokonale v celé talmúdické literatuře a citoval zpaměti kterékoliv místo. Vypravoval často, jak nabyl svých vědomostí. Ráno ve čtyři hodiny chodil již s jinými k svému učiteli a ztrávil u něho celý den až do pozdní noci. Učení přerušil jen modlitbou, kterou konal v chrámě, a jídlem. Neznal prázdnin mimo soboty a svátky. Listujeme-li v starých matrikách, nalézáme u četných mužů poznámku „talmudista" nebo „učitel talmudu". Tak čteme na počátku 19. stol. jména: Abraham Fröhlich, Jesajaš Piek, Azák A11-schul, Jakub Zwicker, Izák Polaček'a jurista Natan Š i d 1 o w, o němž pojednává dr. Bohumil Stein ve svém jako rukopis tištěném díle „F a m i-lie Schidlof f". Mezi těmito učenými členy obce mohli se uplatniti jen věhlasní rabíni, jaké měl K. v dobách minulých. Působili tu: 1441—1559 Mojžíš Malostranský. 1588 Kaiman ben Viktorin. 1603—1608 rb. M i c h a e 1. 1614 zemř. v K. Chajim beii Sinai. Na jeho náhrobku čteme „rabín v Kolíně a v Ivančicích". 1626 zemř. v K. Anšl ben R e f o e 1. Po něm působil Izrael ben Mordechai Lipschitz. 1680 opustil K. Abraham Hirš P o r j e s a nastoupil místo v Ivančicích. Jeho paní byla dcera Mojžíše Lipschitze, který byl asi bratr Porjesova předchůdce. Zemř. v Praze 1673. 1684 byl rb. Uri Šrage Feibisch, syn rb. Elea-zara Menelesa z Vídně. Z K. odešel do Ml. Boleslave a odtud do Uh. Brodu. (Jakobovits, Das Prager und Böhmische Landesrabbinat.) 1697 Elias Wolf Vedeles, syn vrchního pražského řb. Šimona Spiry-Wedelesa. Sídlil v Praze a Kolínští dojížděli často k němu. 1718 Baruch Au ster lit z. 1739—1745 Michl Juda, vlastně Jeh.uda ben Mi- Kolín 14 chael, syn. Jechiela Michla. Glogau, autora knihy „Nežer hakaudeš", který zemř. ve Vídni 1730. Byl též kouřimským kr. rb. Zemř. velmi mlád. Je pochován V K. ; . ; 1746—17.81 Jakub 11 o w y, syn Pinkasa Ilovyho. Pocházel z Uh. Brodu. Byl jako jeho předchůdce též rabínem kraje kouřimského. Od kolínské obce dostával 4 zl. týdně, celkem 200 zl. Tento plat mu nebyl nikdy zvýšen. Požíval veliké vážnosti. Zevrubně pojednává o něm jeho potomek spis. Rudolf lilový v č. ž. kal. 1930/31. 1782—1802 proslulý učenec Eleazar K a 11 i r. Pocházel ze Železnice (Eisenstadt) v Uhrách. Z Wach-steinova monumentálního díla: „Die Grabschriften des alten Judenfriedhofes in Eisenstadt" se dovídáme, že se nar. asi r. 1739 po smrti svého otce, který zemř. ve veku asi dvaceti let. Svého vzdělání nabyl ve svém rodišti. Brzy vynikl jako bystrý talmudista, výborný řečník a obratný stilista. Působil jako rabín nejprve y Zabludově na Litvě, potom v Rechnicích v Uhrách. R. 1778 ucházely se o něho tři obce: Wižnice v Polsku, Boskovice a K. Dal přednost K. a zůstal zde až do své smrti 1802. R. 1788 se namáhala Pešť, aby ho získala, ale Kallir nedal se zlákati. Je autorem slavného talmudického díla „Aur chodoš" (nové světlo), jež bylo několikrát vytištěno. Po jeho smrti vydal jeho syn Alexander Siisskind a jeho pravnuk Eleazar Hor-witz jeho dílo „Cheker Halochoh", v němž jest také částečně otištěna jeho korespondence s významnými učenci oné doby, s Ezechielem Landau a Cvi Herš Zamosč. Jeho jediný syn dostal se jako obchodník do Brodů v Haliči a usadil se tam. Syn tohoto Mayer stal se presidentem obch. a živn. komory v Brodech; za své zásluhy o Brody byl jmenován čestným občanem města, byl povýšen d,'o dědičného stavu šlechtického. Byl též zemským poslancem. Zemř. r. 1875 ve věku 86 let. Z kolínské knihy darů a věnování se dovídáme, že daroval Eleazar Kallir krátce před svou smrtí synagoze Megilas Ester, aby bylo z ní o Hamanově slavnosti (purim) předčítáno. Zachoval se nám od něho dopis, ve kterém si stěžuje krajskému komisaři kouřimskému, že mu jako krajskému rabínovi dluhují Židé z Brandýsa 50 zl. a pan krajský komisař si může snadno představiti, co tato částka "pro něho znamená. Pražské autority Ezechiel Landau a Eleazar Flekeles citují jej Často ve svých responsních dílech. Proslulá byla Kallirova talmudická škola, ve které přednášel vybraným žákům. Mezi ně náležel i pozdější mladoboleslavský rabín Izák Spitz. (Viz „Tol-doth Jicchok", Biographische Skizze od Jonáše Spitze, Praha 1843.) 1802—1810 působil v K. proslulý talmudista Benjamin Wolf ha-Levi B o s k o v i c. Byl synem kolínského rodáka Samuela Ha-Levi, který opustil své rodiště, usadil se v Boskovicích a řídil tam talmudic-kou školu, jež byla • daleko široko chvalně známa. Samuel ha-Levi je autorem slavného díla „Machacís hašekel" (výklady k Mögen Abrohom) a jeho žáci byli tak hrdí na svého učitele, že se po celý život podepisovali „žák autora Machacís hašekel". Jeho syn Wolf nar. se asi r. 1740 a působil jako rabín na mnoha místech: v Aszudu, Prostějově, Pešti, Balas Gyarmat, Kolíně a Bonyhad. V tomto městě zemř. r. 1818. Je autorem několika děl: „Seder hamišna", ,,Mú' amar Ester", „Šušan Edut" a j. I on hledal v talmudických přednáškách své nejdůležitější poslání. Když zavítal do Prostějova, přivezl s sebou deset studentů a žádal od obce, aby se postarala o jejich výživu, Tak tomu bylo jistě i v K. Byl studiu tak oddán, že se nedal ani svatbou vyrušiti. Kdežto jeho předchůdce oddával sám všecky snoubence, činil tak Wolf Boskovic jen 290 výjimečně a přenechal tento obřad kolínským učencům, mezi které náležel: Natan Schidlow, Juda Löv' Sau dek, Pinkas Schindelka, Tobiáš G r ü n h u t, Adam Friedländer, Samuel P e t-s c h e k, Šalamoun Flammerschein a j. . 1812__1826 zastával v K. místo rabína Wolf L ö w, vlastně Benjamin W o 1 f, syn Eleazara L ö w a, zvaného Semen Rokeach (nar. 1777 v Polsku, zemř. ve Vrbovém na Slovensku). Wolf Löw působil již předtím v Rozprze u Peterkova a v Amszonově v Polsku. Odešed z K., působil deset 'let v Topolčanech a potom se odebral do Vrbového a byl tam nástupcem svého otce. Tam jest pochován. Sepsal dílo „Sa'are tauro" o třech dílech. (Viz L. Münz, Rabbi Eleazar, genannt Schemen Rokeach, Trier 1895.) 1828—1837 působil v K. Joachim Deutschmann, nar. v. Rychnově n. Kn. asi r. 1759. Zemř. ve věku 78 let. Když přišel do K., bylo mu již 69 let. Působil také v Hořicích a v Třebíči. Náležel mezi největší učence své doby. V K. nevěnoval se jeň. své škole, nýbrž i péči o chudé, jak čteme na jeho náhrobku. 1839—1860 Daniel Frank. Byl povolán z Votic. Nar. se v Raděníně u Tábora, ve vesnici š padesáti žid. rodinami, v r. 1796. Jeho působení v K. bylo velmi blahodárné a pojednáváme o něm v odstavci o kol. škole. Pří vší učenosti byl vzorem skromnosti; což vysvítá nejlépe z jednoduchého nápisu, který sám napsal pro svůj náhrobek. Byl v přátelském styku se zdejším děkanem. Krajským rabínem kouřimským byl tehdy karlínský rb. Jakub H a 11 e r, dostával z K. 44 zl. ročně. Třebaže byl Daniel Frank pouze lokálním rabínem, hrál přece značnou roli mezi tehdejšími rabíny v Čechách, kteří dobře vycítili, že nastává nová doba, a chtěli nalézti správný poměr člověka z ghetta osvobozeného k náboženství. Nebyli ovšem pochopeni a mnohému byl tehdy za tuto snahu život ztrpčován. Byl členem poradního sboru notáblů (Notabeln-versammlung), které povolalo místodržitelství do Prahy r. 1850, aby vypracovali nový statut pro Židy v Čechách. Ve své upřímnosti oznámil Daniel Frank kolínským Židům, že se^, navrhuje, aby byly zřízeny lokální rabináty, podřízené krajským rabinátům: které by podléhaly zemské ústředně. Kolínští však věc nepochopili a myslili, že bude každá sebemenší" ž. o. nucena vydržovati rabína, učitele náboženství, učitele, kantora, košeráka, móhela (obřezavače), písaře, sluhu a že budou nuceni platiti na krajské rabináty a zemské úřady. I svolali narychlo schůzi obcí do K. na 9. prosince r. 1850. A skutečně se dostavili delegáti asi ze 40 obcí. Schůze se konala v budově na hřbitově. Předsedou byl zvolen Aron A 11 s c h u 1 z České Lípy. Zahájil porady . těmito slovy: „Flanďáci (die Pfaffen) se smluvili a chtějí na nás uvaliti nové daně a chtějí nás ovládati. Přičiníme se, aby se tak nestal o." Potom byla přečtena připravená resoluce a měla býti zahájena debata o ní. Ale v tom okamžiku vstoupil do sálu státní úředník a rozpustil schůzi. Přes to byla kolínská resoluce odevzdána na místodržitelství. V ní byla vyslovena žádost, aby byli přibráni k poradám páni Hiller z Turnova, Perutz z Teplic, Bondi z Hroznětína (Lichtenstadt), BischitzkyzBrandýsa, LedererzPlzně, Piek z Náchoda a Eisler z Kolína. Úmyslem bylo, aby nabyl venkov vlivu nad Prahou a laický živel nad theology. Místodržitelství vyhovělo ochotně této žádosti a tito důvěrníci venkovského Židovstva se mohli brzy přesvědčiti, že sleduje vláda vyšší cíle a že nechce zatížiti Židy novými židovskými daněmi. Škoda, že bylo málo z toho, co bylo navrženo a usneseno, provedeno. (Viz Albert Kohn, Die Nota-belnversammlung der Israeliten Böhmens in Prag, ihre Beratungen und Beschlüsse.) 1860—1896 byl kolínským rabínem dr. Josef G u-genheimer. Nar. se 29. dubna 1831 v Kriegshaber u Augšpurku v Bavorsku. Tam byl jeho otec Aron G u genheimer rabínem. Odtud se dostal otec do Üsova (Mährisch-Aussee) a jeho syn Josef vyrůstal tedy na Moravě. Pojal za manželku Sáru, dceru . proslulého Samsona Rafaela Hirsch.e, který se vzdal dobrovolně váženého rabinátu v Mikulově a zemského rabinátu na Moravě a šel do Frankfurtu n. M., aby tam založil německou židovskou orthodoxii. Gugenheimer byl pravděpodobně jeho žákem v Mikulově a šel se svým znamenitým učitelem do Frankfurtu. Byl téhož směru jako jeho tchán a neustoupil nikdy ani o coul od svého přesvědčení. Do Kolína byl povolán ze Stoličního Bělehradu (Stuhlweißenburg) v Uhrách. Byl přispěvatelem časopisů, které vydával jeho tchán, „Ješurun" a „Ben Chananja". Tam uveřejnil mimo jiné: „Die Stuhlweißenburger Wirren, Entgegnung auf ein Gutachten von Hirsch B. Fassel zu Gr. Kanischa," Darf die Orgel in der Synagoge eingeführt werden, Zur Falaschafrage, R. David Neetos Begründung der Tradition, Zum Kompertischen Preßprozeß, a j. Zachovala se nám listina, v níž radí vídeňskému ministerstvu kultu a vyučování, aby upustilo od myšlenky zříditi ústav pro vzdělání rabínů, neboť rabínského vzdělání lze nabýti jediné v ješivě. Však byl také na říšské radě vídeňské r. 1883 nazván při projednávání školní novely haličským poslancem Jellinkem „der heilige Mann von Kolín". I on věnoval všechnu pozornost škole, byl předsedou učitelského sboru a zúčastnil se všech konferencí. Vyučoval náboženství na gymnasiu a žádal, aby seděli žáci při jeho vyučování s pokrytou hlavou. Dbal o to, aby žáci izr. nenosili v sobotu knih do školy, aby nepsali a nekreslili V. každé třídě byla schrálika. Žid. žáci ukládali si v ni v pátek odpoledne knihy j>ro sobotu a po ukončení soboty chodili si pro ně. Když byl žid. žák v sobotu volán k tabuli, šel s ním křesťanský hoch a psal za něho. Tak to šlo až do r. 1877. T. r. přijel do K. na mspekci zemský inspektor Weber a odstranil všecky výsady žid. žáků. Ba i rabín musil se vzdáti vyučování izr. náboženství na gymnasiu, neboť zemský úřad nechtěl již dovoliti, aby se vyučovalo na českém ústavě jazykem německým. '(Viz Jan Šafránek, Vzpomínky na Kolín 1924.) Byl malé postavy, silný kuřák, muž poctivý, přísný a energický. Žil na přelomu dvou dob, ale ani při nejlepší a nejpoctivější snaze nemohl zadržeti vývin, který nebyl starému židovskému životu prospěšný. Jaké vážnosti požíval ve světě, dověděli se Kolínští teprve při jeho slavném pohřbu 11. února 1896, kdy se sjeli truchlící přátelé a ctitelé zesnulého zdaleka a hlásali výmluvnými slovy jeho zásluhy. 1896—1916 dr. Rafael Gugenheimer. Z lásky a úcty k zesnulému zvolili Kolínští za nástupce dra Josefa Gugenheimra jeho syna, dra Rafaela Gugeh-heimra. Působil po dvacet let ve svém rodišti v duchu svého velkého otce. Byl horlivě oddán studiu, neúčastnil se veřejného a společenského života. Sepsal „Deutscher Kommentar zur Hagada". Za něho byla zrušena německá*'škola a zavedena byla česká kázání. Těžce snášel, že byly v chrámě proti jeho vůli zavedeny varhany a smíšený sbor na místě sboru chlapců, kteří v malých kulatých čepičkách působili dlouho v chrámě. Dbal horlivě o udržení ritúelního košero-vání a mikve (rituelních lázní). Zemř. nilád ve věku 48 let a jest pochován na novém hřbitově po boku svého otce a předchůdce. Kolín, 19*