Františka Vojtěchovského v ulici Kouřimské (č. 15). První pokoutní trh o dům křesť. podnikl r. 1810 David Dub, když na jméno Karla Legeli, pojezdného v Kostelci nad Lesy, koupil hostinský dům „XJ beránka" (5. 6).

Kolínští Židé měli při své škole ode dávna též učiliště pro svou mládež, aby tato mimo jiné se naučila jazyku hebrejskému. R. 1788 tam chodilo 41, r. 1789 již 50 děti, ač prý jich mělo choditi 80. R. 1805 najali Židé pro tu školu pokoj, kuchyni a komoru v 1. patře domu paní Martiny Válkové (č. 2 Pražská ul.) na 6 let, podiobný nájem školních místností stal se r. 1810 v domě Josefa Palečka (č. 12 Kouřimská ul.).

Nynější držitelé domů v Židi. ulici, ať Židé, ať křesť., jsou tito: Č. 1. Josua Friedländer; č. 2. Marek Köhn a Marie Spirová; č. 3. Löw Kantor, Filip Schön, Amalie Reichmannová a Julius Vlašim; č. 4. o. ž. (obydlí rabínovo); č. 5. Eliáš Fišer, Simon Sachsel, Josef Douša; č. 6. o. ž. (škola); č. 7. Emanuel Gelber a Mojžíš Ko-vanic; č. 8. Jakub  Fišer; č. 9.  (někdejší městská šatlava v koutě ulice)   o. ž., Josef Beutler, Josef Weiss, Hoffmann, Josef Mašek,  Jakub  Fišer,  Jacker, Isidor Stopper, Müller, Schickler, Teuerle a j.; č. 10. Amalie Reichmannová, Leopold Feldmann, Norbert Hrdlička; č. 11. Samuel Tauber, Israel Plaček, Vilém Soudek; č.  12. Leopold Frim, Adamec, Sára Zemánkova a j.; č. 13.   Marek Blattner,   Němeček,   Abraham Soudek a j.;  č.   14. Lazar  Sachsel,   Reich,  Zemánek a  Josef «íKraus;  č.  15.  Jakub Löwinger,  Šochet;  č.  16.  David . Spindler a Feuerlöscher; č. 17., 18., 19. (domy pusté) Matěj' Melichar;   č.   20.   Lazar  Hammerschlag;   č.   21. Marek Morgenstern a Emanuel Weiss; č. 22. Samuel Pecek;  č. 23.  Samuel Budie, Samuel Pecek a Šimon Plaček; č. 24. Hrdlička, David, Nagel, Jacker, Poláček, Polák, Budie, Pecek, Weiss; č. 25. David Nagel; č.   26.   Eckstein,   Izák   Bergmann,   Fleisch!   a   ydova Briillová; č. 27. Isidor Poláček a dědici Goldšmidovi; č. 28. Josef Weiss, hřebenář a David Nagel, železník; č. 29.   (na   rohu   do   ulice Kouřimské)   Josef Holas, - krupař; č. 30. Vincenc Jandovský; o. 31. a č. 32. Max Skuč;   č.   33.  Filip   Schiff;   č,  34.   Filip   Fleischner  a Bernard Mandelík; č. 35.  Pinkas  Eisler, Elias Fišer, David Nagel, Izrael Plaček; č. 36. Nathan Šidlof, Pinkas Gärtner a Ignác Stein; č. 37;' Filip Schiff; č. 38. Lazar Fleischner; č. 39.  Šalomoun Fleischner; č. 40. dům pustý;  č.  41. Amalie  Soudková;   č.  42.  Nathan Šidlof,  Isidor  Stepper,  Šalomoun   Fleischner;   č.  43. Eliáš Fischer,» Eliáš Neurad,  Segrová,  Spindler,  Kopecký,   Stepper,   Šalomoun   Kohnj  Šalomoun  Fleisch-ner; č. 44. Eliáš Fišer, Zemánek; č. 45. Izák Häuser a Josef Brüll; č. 46. Leopold Feldmann a Mořic Poláček; č, 47. Leopold Feldmann obuvník; č. 48. a 49. Eliáš  Fišer,   starosta  n.  o.   a  zemský  statkář;   č.  50. Ignác Mandelík;  č.  51.  Ignác Pachner;  č.  52.  Volf Hammerschlag; č. 53. škola;.(č.  54. paní Terezie Palečková; č. 55. Mořic Poláček.

Z tohoto výkazu (r. 1886) jest zřejmá rozdrobenost větší části v ulici Žid., jak trvá od nepaměti a držba jednotlivých dílců jest velice nestálá.

Izraelité kolínští, jakkoli přestali býti zvláštní obcí politickou, tvoří přec mezi sebou o. ž., kterouž zastupuje výbor sedmičlenný (r. 1886 jest starostou Eliáš Fišer a podle něho členové výboru: Šimon Sachsel, Arnold Turnau, Jakub Goldschmied, Jáchym Stepper, Jindřich Fleischner, Ignác Skuč). Na tomto výboru spočívá péče o výdaje náboženské (ročně 4000 zl.), školní (3600 zl.) a chudinská (v r. 1885 dostalo se 60 chudým rodinám žid. veřejné podpory 3080 zl.). Z místních rb. kolínských známi jsou nám dle manuálu městského  1653  a ještě  1660 Abraham Borges  a

syn jeho Saje (Izaiáš), 1670 rb. Liebermann. Pamětní knihy žid., začínajíce r. 1729, vedou k tomu, že asi v polovici 18. stol. tu byl rb. Nézr Hakko-d e š, po něm Eliáš Vely (Rabů), v letech 1775 a 1778 rb. Jakub 111 o v í z Uherského Brodu, 1780 až-1815 Lazar K a 11 i e r, 1806—1812 Volf Löw Boskovic, 1812—1826 Volf Löw, 1828—1836 Jáchym Deutschmann, 1839—1860 Daniel Frank, od r. 1861 Dr. Josef Gugenheimer, rodilý z Frankfurtu.

Až potud profesor Vávra. Tyto zprávy lze pro dobu starší nepatrně doplniti Bondy-Dvorským, ze kterého se dovídáme, jak mnoho pozornosti věnovaly úřady kutnohorské kolínským Židům.

1.    20.   února   1510   předkládá   nejvyšší  mincmistr král.  Českého, Bernart z Valdštejna, úředníci horští, starší horníků atd. v Kutné Hoře králi zprávu o nutných opravách a prosí také, aby zapověděl kolínským Židům půjčovati horníkům peníze na jiný způsob než na  zástavu,  neboť  prý podvodnými  zápisy přišlo  již mnoho  obyvatelův o  všechen svůj  majetek.

2.    24. února  1530   ustanovují   páni   šepmistři   a obecní starší kutnohorští, že Židé v jejich městě jen ve dny  trhové a soudní zdržovati se  smějí á po odbytém soudu že mají ihned domů se odebrati; nesmějí ničeho u obyvatelů si uschovati, ani v městě přenocovati.  Půjčí-li  Žid ženě bez  vědomí  a  svolení jejího muže aneb sirotkovi bez vrchnostenského povolení na jakýkoliv  způsob,  má  o  ty peníze přijíti.  Který žid by proti tomuto ustanovení jednal, musí navždy města prázden býti a na žádnou přímluvu nebude mu milost udělena.

3.   24. června 1560 byli povoláni starší Židé kolínští do rady města Kutné Hory, kde bylo k nim promluveno: „poněvadž pak jsú zase v České zemi, páni že proti tomu že nemluví, než bezpochyby že v paměti mají, předešle jaké se jim vyměření stalo, aby sklepů a  komor zde  neměli  a  v jisté  dny aby zde bejvali, proto   aby   se   podle   předešlého   vyměření   chovali." Židé však odpověděli,  že  se  na  žádiié záka?y z dřívější doby nepamatují a že mají glejt, aby jim v živnostech překážky činěny nebyly. Na takovou odpověď nebyli   páni   radní   připraveni,   proto   odložili   yěe   o týden a 2. července 1560 oznámili starším Židům kolínským:   „že   páni   jistou   zprávu   mají,   kterak   oni Židé zde na Horách Kutných na zkázu sousedův živnosti své provozují a jak s manželkami cizími mnozí handlují. A proto že jim po dnešek rozkazují, aby mimo dny trhové zde v městě nebývali, žádných sklepův ani komor   u   žádného   nemívali   a   přes   noc   na Horách Kutných nezůstávali. Jestliže by se pak kdo toho dopustil a přes  tento rozkaz něco  toho učinil, že má skutečně vedle uvážení panského trestán býti."

4.   28. března 1568 bylo vydáno cis. nařízení, jímž se zapovídá Židům přebývati a obchodovati v Kutné Hoře a v ostatních městech horních.

5.   20. června 1568 byl vydán ve Vídni cis. list, aby bylo kolínským Židům obchodování v Hoře Kutné až na další rozhodnutí dovoleno.

6.   25. června 1568 prosí kolínští Židé císaře za povolení   k   dalšímu   obchodování   v Kutné Hoře,   aby mohli své požadavky dobývati.

Zatím podali císařští komisaři v Kutné Hoře císaři zprávu o škodlivém působení Židiů v K. a okolí bydlících na dolování v Kutné Hoře a radili, aby bylo •Židům vůbec zapovězeno obchodovati v městech horních. 6. července 1568.

Podobnou zprávu a radu podala téhož dne císaři i česká a dvorská komora, jež se vyslovila pro to, aby císař -zamítl žádost Židů kolínských v příčině obchodování v Kutné Hoře.

Následek toho byl, že byly Židům zakázány veškery obchody v Hoře Kutné a ve všech městech horních. ■. Výnos zemské komory, vydaný na hradě pražském 21. srpna 1568, byl pro kolínské Židy velmi nepříznivý. Přikazuje se v nem šepmistrům a konšelům kutnohorským, aby všecky dlužníky žid. před sebe obeslali a je skutečně k tomu přidrželi, aby jeden každý z nich svůj dluh jim do 4 týdnů zaplatil a co takto od dlužníků vyupomínají, aby Židům kolínským sami odvedli, neboť nesmí býti dopuštěno, aby Židé „áo Hory Kutny toulati se směli", O kolik peněz přišli kolínští Židé při ťéto praksi, která dala dlužníkům možnost, aby dluh svůj zamlčeli? Hlavní pohnutkou byla i zde konkurenční zášt. ■                                            .

Kutnohorští dlužníci s placením ovšem nikterak nespěchali a Židé kolínští byli ještě v r. 1571 nuceni žádati císaře Maximilána II., aby jim dovolil dočasný pobyt v Kutné Hoře, aby mohli své dluhy vyupomínat. Císař si vyžádal dobrozdání zřízené rady komory české, která mu radila, aby žádost kolínských Židů . zamítl a tak nařídil panovník 16. srpna 1571, aby byl kolínským Židům přístup do Kutné Hory i na dále zakázán."                                  ■                       -     '

Když nesměli kolínští Židé do Kutné Hory za svými zákazníky, šli tito do K. obstarat své nákupy, což jest nejlepším důkazem obchodní seriosnosti kolínských Židů. Kutnohorští konkurenti byli opět nespokojeni, což vysvítá ž dobrého zdání šepmistrů a rady města Hor Kuten o obnovených právech horních z r. 1580, kde čteme: „ .-. .Neb i ten fortel a praktiku, zvláště Židé kolínští, na nás horníky sou vymyslili: nerhohou-li sami k nám na Hory Kutny se vypraviti a najíti dáti, ale lid za sebou tam do K. potahují a majíce je u sebe; s nimi rozličné handle vedou a v mnohé těžkosti skrze prodávání a ňa základy peněz půjčování uvozují. A tudy potom mnohá zaneprázdnění, jakž nebohejm lidem, tak i právu skrze dopisování a dopomožení a stavuňkův ohrazování činí, a schází-li časem z toho, tehdy i k tomu přivozují, aby lidé tam z nimi do K. se trmáceli* tam na právě jich státi a útratu a meškání vésti musili a jim právi byli; z čehož aby sjiti mohlo a lidé takovými vymejšlenými praktikami ztěžováni nebyli, bude potřebí to napraviti."

Přebývání v horních městech zůstalo Židům zakázáno až do doby konstituční.

Co Židé v 2. polovině XVI. stol. v K. vytrpěli, jak se s nimi tehdy zacházelo, vyplývá z jejich žádosti, podané v červenci r. 1573 komoře české, kde čteme: „ .j . že jsme velmi souženi od obyvateluor týhož města K., všelijaké nám příkoří, což mpjhou nejhoršího, činívají bez všelijakejch jim příčin daných, jakož Pak r}Y}° dni nedávno jminulé jednoho z nás Židů kotlář.ňákej vokrvavil, kladivo mu do hlavy vrazil, že mu se tvář krví polila, tak že nebylo skoro poznati, člověku čili hovadu podoben byl. Též také dni tyto jminulé^ opět jiných Židů tři uprali a vokrvavíli, z čehož obecný lid potěšení má. Žádného z toho netrescí, vo.dložili to k soudu až k sv. Bartoloměji a takž my, chudí soužení Židé žádného vopatření nemáme.

Bondy-Dvorský č. 747.

O interních poměrech v ž. o. kolínské- pojednal Dr. Tobiáš J a k obovits v I. ročence Společnosti pro dějiny Židů v českosl. rep. ve stati, nadepsané: „Jüdisches Gemeindeleben in K. 1763—1768."

A nyní několik slov o institucích ž. o. kolínské.

Synagoga.

Podle pověsti měli kolínští Židé původně dřevěnou modlitebnu. Stála přirozeně v Židovské ulici. Sousedila s městskými hradbami. O jejích osudech líení nám nic známo. Nevíme, zda vyhořela, anebo zda jinak nevyhovovala. Jen tolik víme, že na jejím místě byla vystavěna nynější kamenná synagoga, která byla asi teprve po mnohaletém úsilí dokončena, jak hlásá nápis pod stropem: Dokončeno r. 456, t. j. 1696. Ale tehdy neměla ještě dnešních rozměrů. Levá loď (pu-liše) byla zřízena mnohem později. Počátkem 18. stol. byla západní zeď na spadnutí. Tehdy odkoupili kolínští Ž. od města dya sáhy hradeb a rozšířili synagogu směrem západním, čímž získali hlavně mnoho místa pro ženy. Hlavní ozdobou chrámu jest starobylá skříň pro tory (oraun hakaudeš), dar vídeňského vlivného Žida Samuela Oppenheimra z t. r., kdy byla synagoga dostavěna. Podle tvrzení Rudolfa lilového (č. ž. kalend. 1930/31) pocházela Oppenheimrova manželka Sandelá, roz. Carcassonová, z K. U stropu čteme různé nápisy, připomínající některé druhy zboží, jimiž se obchodovalo. Jsou to zkratky veršů z Písma sv.: atlas, samet, damašek a j. I v kolínské synagoze stál almémar (vyvýšené místo k předčítání tory) dlouho uprostřed chrámu a kolkolem stály lavice a stojánky pro návštěvníky chrámu. Mnohé byly rodinným majetkem a přecházely s jednoho pokolení na druhé. Jiné byly nadační. Byly odkázány majiteli synagoze, která je pronajímala a z vytěženého nájemného plnila nadační závazky. O odstranění almémaru ze středu chrámu zachovala se místní pověst, která vypravuje, že zavolaní křesť. dělníci nechtěli s prací počíti, aby se neprohřešili proti Bohu, že bourají,- co jest mnohým posvátné. Přítomný Žid PÍ. je několikrát vybídl, aby konečně začali. Odpověděli mu: Vykopnete první kámen a potom budeme pokračovati, ale hřích spadá na vás. I vzal PL s chutí motyku do ruky, odkopl jeden kámen a dělníci dovršili dílo první reformy. Ale do roka zemřela mu jediná dospělá dcera.

S almemarem byly odstraněny i pohyblivé stojánky a byly nahrazeny pěknými lavicemi, které ještě diíes vyhovují a činí pěkný dojem.

Kolínská synagoga byla několikrát opravována á upravována, ale její původní ráz nebyl setřen, ani když bylo před deseti lety zavedeno elektrické světlo. Bylo namontováno na staré lustry.

V r. 1924 byla v levé lodi chrámové zazděna žuloVá deska, dar Pavla Poláčka, hlásající jména členů izr. n. o., kteří zahynuli ve světové válce, konajíce nejtěžší vlasteneckou povinnost. Jsou to: Feldstein Vlastimil, Freund Jindřich z Týnce n. L., KJDr. _ Golds chrni d Alfred, Golds chmid Richard, K o b 1 e r Jaroslav, Mandelík Ignác, Reichner Leo, JUC. Sommer Rudolf z Nebo-vid, Weissberger Leo, Weissenstein Karel, Weissenstein Richard, Ing. C. Werner Antonín z Týnce n. L.

Z ohledu na rodinu bylo vynecháno jméno legionáře Rudolfa A d 1 e r a, jehož památce věnoval Rudolf Vlasák *svou knihu „Židáček Leo". (Vydala Družina čsl. legionářů jako XXXII. svazek své knihovny.)

Kolínská synagoga má velké množství tor, opon (porauches), závěsů (kapaures), pláštíků na tory, stříbrného náčiní (klé kaudeš). Mnohé vykazují velice úctyhodné stáří. Mezi nejkrásnější předměty náleží závěs (kapaures), věnovaný vlivným primasem Judou Lev Sauďkem r. 1765.                         n D(%