«ví,ťcucu»ivi zůstává, protože rejtharské tlupy loupežníků potloukají se ve vůkolí, po způsobu soldátském do vsí se bytem vkládají, lidem sediským platy ukládají a pocestné lidi obírají, takže ani křesť. ani Židé za handlem a živností   nemohou   nikam bezpečně vyjíti. Str. 131. ■—■ ... Dne 21. února vzkázal plukovník (Jan z Hasenburka)   městské radě, že nelze mu přestati na  120 porcích denně pro své mužstvo  a žádal mimo to pro sebe a svůj štáb na týden 150 zl. V tom se  mu konšelé  opřeli  a  kvapně podali  proü  němu písemnou stížnost k hraběti z Vrtby, žádajíce za pomoc. Leč přes všecku dobrou vůli tohoto pána nic tím nezískali; neb pan Hasenburský, napomenut jsa z Prahy, aby se mírnil, dne 28. února 1633 žádal pro sebe a štáb na každý týden 120 zl., 2 sudy piva, 12 slepic a 2 jehňata a týden  později žádal již  o   60 zl. více. . .. Poněvadž tím vydáním byl městský důchod brzy na mizině, uložili konšelé sousedům a nájemníkům velikou kontribuci, a sice z bečky hostinského vína 8 zl., z várky hořkého  piva  8 zl., šenkýřům z bečky piva 1 zl., z pinty páleného 10 kr., ševcům z páru bot 3 kr., z páru střevíců 2 kr., mydlářům z prodeje centu mýdla neb   svíček 20 kr., řezníkům   z   vola 20 kr., z krávy 10 kr., z drobného dobytka po 5 kr.; podobná kontribuce  uvalena na  prodej  chleba, mouky, jáhel, krup, obilí, ryb i dříví, i ze mletí. Daň tato těžká způsobila u sousedů nevoli a reptání. . ..'I Židé, nechtíce s městem trpěti, odpírali kontribuci z šenku vína a sbitého dobytka   a   žalovali   u  král.   komory,   že   jim   město smlouvu  konárovskou  porušuje,  kdežto  zase konšelé u král. komory dokazovali, že ona smlouva tou kontribucí se neruší, a že když křesť. na vychovávám vojska císařského všechen statek nakládají, i Židé mohou k tomu přispívati.

Str. 13 3—1 3 5. •—: V ty časy zadávné padlo na město také to soužení, že počátkem srpna r. 1633 v Žid. ulici vypukla morová rána. Kolínští konšelé to sice dle možnosti zastírali a tlumili, a zvěděvše, že řemeslníkům kutnohorským od šepmistrů byla návštěva výročního trhu kolínského o av. Bartoloměji zakázána, psali do Hory, že prý v K. jest chválabohu vzduch zdravý; umřeli prý sice do 12. srpna v židech dva staří a čtyři děti ,.na hlavní nemoc", než ta rána že od těch dob ustala. V pravdě však neustala; neb již 19. srpna

-V   rjlném   slirnmn5rl2^í  1,„„í_l-"_   -.    i

.....   r__..v»,  .ca», neustala; neo již 19. srpna

-v plném shromáždění konšelů stalo se usnesení, poněvadž    mnrnvá     '"-     —---

_____„ ...,.»v.u ouanj se usneseni, poněvadž morová rána mezi Židy proskakuje, tedy že nemá Židům trpíno býti, aby chodili mezi křesť. do města. Sousedům zakázány všecky styky se Židy a rychtář městský, švec Martin Frank, přijal od rady •Doručení, ahv   ™»mn-----■'--------   '■

bude prostředním zvonem zvoněno na modlení, a :tu každý, kdekoliv ho  to zvonění zastihne, nechť se nestydí kleknouti a se modliti. V šenkovních domech pře-staňtež povyky, hudby, pískání, žraní a rozpustilosti. — 2. Křesť. nechoďte mezi Židy, toho moru původy, a nic od nich nekupujte, zvláště masa. Podruzi, kteří Židům slouží, ať zůstávají při nich a mezi křesť.  ař nechodí. — 3. Každý ať střeží se domů, kde lidé na hlízy stůní. — 4. Nikdo nemá se nemocných dotýkati, ve smradu a puchu při nich seděti, aneb z domů, kde lidé mrou, šatů přijímati. — 5. V bytě svém ať každý čistotně   se   chová   a   pilně   jalovcem   vykuřuje.  •—• 6. Mrtvá těla nemají býti pařena, ano z takové páry nejvíce nákazy pochází. — 7. Když kdo v domě umře: peřiny, na nichž ležel, mají pod krov aneb jinam na vítr vyvěšeny býti, aby dobře vyčichly, celý dům má pák často vykuřován býti. —8. Pro nynější parna mají •umrlí co nejdříve zabedněni a na krchov vyneseni býti: pod přísným trestem je tam nikdo odliražovati nemá. —• 9. Hrobníkům přísně se zakazuje, aby čistotně se •chovali, žraní po hospodách zanechali a raději ve svých bytech na zvonici zůstávali, šatů a kloců po mrtvých nemají bráti a na věž no.siti. — 10. Pro1 nynější vedra mají pohřby až po 22. hcdině aneb před 12. hodinou (t. j. po 4.  hod. večer, neb před 6. ráno)   odbývány býti.

Druhého dtie svoláni obyvatelé opět k radnici a tu ohlášeny další artikule, panem děkanem podané, a sice: 1. V lázni obecní nemá býti topeno ani pro křesť. ani pro Židy. — 2. Hnoje a nečistoty ať bez prodlení z města se vyklidí, čehož si hleděti mají zvlášť páni řezníci, majíce toho před masnými krámy příliš mnoho. -— 3. Pekaři nemají teplých chlebů prodávati. — 4. Židé mají ve své ulici se zdržovati a mezi křesť. necho. diti, a to pod pokutou šatlavního vězení a placení jednoho dukátu. Rychtář a jeho servus mají karabácem je do jejich ulice hnáti, odporné za krk bráti. — 5. Po-druhyně a vůbec křesť. nemají žid. prádla přijímati. — 6. Nikdo nemá v městě svinského dobytka cbovati. — Koncem října přestal mor .. .

Str. 14 0. — Ku konci toho nešťastného r. 1634 stížení byli měšťané novým neštěstím. Počátkem prosince odpočívali v městě dva císařští plukové pánů Koseckého a Zahrádeckého a z neopatrnosti těch vo-

jákŮ   Vznikl   nnióy   ».-«.KM—C     i-'-- v        "

. -___^^v^vcuu a z neopatrností těch vojáků vznikl požár veliký, jímž spáleny některé domy v ulici Pražské, v ulici Zámp.r.t«» <» TV" --■''-------T

___ ^„„„^  ,^juvj, jiiuz spaieny některé domy

v ulici Pražské, v ulici Zámecké a Na příkopech, díl ulice Žid. s šatlavou, při čemž od prudkosti íohně přilehlé hradby městské na díle se zřítily. Plameny pak

_,,   .. __ -,^„,...^1  .Hin,  pnjai  od  rady     šířily se na Pražské předměstí, kdež zhořel nový špitál, •poručení, aby, vezma regiment (t. j. žílu), po domíchXJřéhdáž 40 Wnm^ i-s»,-<  i-ui-šenkovníi4i oíinrlii   ?;«■!,, „,u-i

_, ___,,  . uuu<i icgiuicux \i. j. žílu), po domích

šenkovních chodil, Židy odtud napořád vyklízel a do jejich ulice  hnal.  Zdá  se, že  těsné, lidem přeplněné a nepříliš čisté   domy v Žid. ulici   nákazu   morovou velice zmáhaly, a proto Židé, jsouce ve velikých úzkostech,  prosili  městskou radu, aby jim byly  vykázány některé prázdné domy na předměstí, kde by mohli po čas moru přebývati; konšelé jim to však odepřeli. Kon-cém srpna zuřila nákaza po městě i na předměstích a děkan, kněz Jindřich Hofman, muž zkušený, zaslal dne 2. září v té příčině městské radě jisté artikule o tom, jak by lidé proti nakažení od moru se chránili měli. I svoláni jsou téhož dne všichni sousedé, nájemníci a podruzi na náměstí před radnici a tu ohlásil primátor Jaklin, poněvadž proti moru není lékafství   a kdo žé ho dostane, rychle podléhá, tedy že nemá nikdo tak hovadským býti, aby se nechránil nákazy.  Tyto artikule opatrnosti, jak pan děkan je sepsal, potom radní písař,   mistr   Viktorin   Moravek   Pekelský,   ohlašoval všemu shromáždění hlasem velikým: 1. Všichni modr lete se k Bohu- a poněvadž Bůh náa válkou, neúrodpu i morem trestati ráčí, prolož na každý den o polednách

Kolín 6

_ r___„„ou, mm ^uurei novy špitál.

40 domů křesť. lehlo popelem. V městě saméni zbývalo pouze 21 domů nepohořelých .. .

Str. 15 3. •-— Potřeba rozmnožení císařské dělostřelby byla příčinou, že v červenci r. 1640 poslán jest z Prahy rozkaz do měst českých, aby u všech obchodníků zabavena byla zásoba mědi a mosazi a dodána byla na hrad pražský. Vedle toho kolínští konšelé poslušně se zachovali a 28. července zabavili v Židech všechen „metali", 150 liber mědi a 100 liber mosazi, vše v ceně 27 zl. 50 kr., a poslali na hrad pražský.

Str. 16 0. — V r. 1644 vpadli Švédové do Čech, zvítězili u Jankova a odliíd táhli na Moravu. Z Německého Brodu vzkázal jejich velitel Jošt Sigmund Trauš z Gultentagu, aby mu kraj čáslavský a kouřimský zaplatil 100.000 tolarů výpalného. Kolínští šli smlouvat ä po nich vzkázal ústně městské radě, .,aby do 24. března vyslala k němu plnomocníky, li aby ihned s sebou přinesli 300 tolarů hotových; dále kázal, aby Židé kolínští do téhož dne 24. března poslali 300 dukátů na Lipnici...

Str. 16 5. — ... za nedlouho rozmnožena jest posádka tato pěším plukem Don Felix, jemuž velel pod

282

plukovník Don Julió Manini. Vojáci nepřestávali bé-hem jara zatloukati koly a plaňky na parkaně, a k této práci sháněni na pomoc nájemníci, podruzi, ba také

Židé

Str. 16 7. — R. 1645. Za oněch časů vidělo se arcibiskupu kardinálu Harrachovi zakázati Židům v Čechách každý prodej masa lidem křesť. Ježto tím zákazem by ucházel Židům velký zisk, provozovali kolínští Židé pokoutný prodej masa, leč bojíce se v tom děkana pátera Galii, poslali k němu svého školníka Bernarda Schulkleppera a týž nabízel děkanovi peníze aneb nový oděv, aby neprozrazoval onoho pokoutného obchodu. Leč děkan, rozhněvav se, pokušitele vyhnal a listem z 18. června 1646 obžaloval ho u arcibiskupa. Nedlouho potom byl Schulklepper z rozkazu místodržitelstva aatčen, spoután a v železích do Prahy dodán na potrestání. Že pak městská rada kolínská dovolila sobě neopatrné přímluvy za onoho Žida, dostali páni radní dne 4. července oetrou důtku od zemské vlády, kterak z takové jejich přímluvy se rozumívá, že dějí se v městě mnohé neřády, na něž rada hledí skrz prsty a teprv z donucení je přivádí k nápravě: „Hleďte vy zlé tupiti, náb. kat. na spásu svých duší zvelebovati, pana děkana vašeho náležitě respektovati, ve věcech duchovních jím se říditi, do kostela pilně přicházeti, zpověď svatou častěji "a horlivěji vykonávati á Židy, co u vás jsou, v takovém řádu držeti, aby panu děkanovi žádného pohoršení nečinili, ani jeho ani služeb Božích od něho konaných nepotupovali." Jak velký trest Schiilkleppera stihnul, neumíme udati, však v málo letech byl týž Žid představeným o. ž. v Kolíně a od vlády v tom potvrzen.

Sťr. 17 7. — (Po válce třicetileté.) ...Vyšetřili jsme na základě knih trhových a smluvních, že r. 1649 domů spálených, zbořených a neobydlených uvnitř hradeb bylo 38, tedy právě 38%, a sice na samém náměstí 6, v obou ulicích k zámku vedoucích 10, v lilici Pražské 3, v Kouřimské 3, v Kostelní 1, v ulici U masných krámů 1, v ulici nad Horskou branou ke kostelu 4, v ulici Horské 1, v obou ulicích labských 9. Ostatních 62 domů obytných a veřejných bylo ve stavu velmi zlém, krov měly na díle spálený, namnoze hrozily spadnutím. V Židech bylo 37 domů obydlených, 5 spálených a pustých. Ještě hůře bylo na předměstích . . . Městské hradby byly na díle rozvalené, zvláště za Žid. ulicí, vězné brány sešlé, dláždění ulic všecho bylo zbrázděné, dílem vytrhané, kostely a obecní budovy ve stavu velmi zlém ...

S t r. 1 7 9. — V r. 1650 bylo v K. 923 křesť. obyvatel. O počtu Židů poučuje nás zpráva z r. 1653, udávajíc, že v K. bylo 107 Židů mužských, buď samostatně se živících (ve věku od 20 let) anebo při chlebě mladšího pokolení zůstávajících. V poměru ke křesť. obyvatelstvu počítáno bylo r. 1653 v K. as 390 Židů.

S t r. 1 81/18 2. — ... V dopisu ze dne 31. března 1653, zaslaném komoře král., doličuje městská rada bídu měšťanů, udávajíc, že jen málo přes 50 domů jest v městě, v nichž sousedé křesť. bydlí, a ty domy že s třetinu jsou pohořelé- aneb na spadnutí, sousedé v nich bydlící po těch vystálých obtížnostech vojenských téměř napořád z žebroty povstati nemohou a s manželkami a dírkami u jiných dobrých lidí dluhy dělajíce, dosti bídně se obživují. Řemesla že jim váznou, handle jim pro Židy nejsou přístupny, rolí ve větším díle nemají a jiní, majíce role, z nedostatku dobytka málo osívají, takže vzdálenější role a louky zůstávají pusté a na díle trním a lesem zarostlé ...

Str. 184—18 6. — Hned po válce, kdy město ohledávalo své rány, jaké bylo v ohledu hmotném utrpělo, začali konšelé nový spor se Židy, do nichž si stěžovali,   že   nejen   všecky   možné   obchody   obsáhli,

piva a vína šenkují, ale také mnohých řemesel se ujímají, berouce k tqmu křesť. dělníky na pomoc. Z dopisu zemského podkomořího Oldřicha Sezimy Skuh-rovského, daného 14. září 1647, vyrozumíváme, že Kolínští již zle na Židy žalovali u král. komory, kterak chudým sousedům všecky živnosti berou a takměř poslední chléb z úst jim vydírají. V té příčině dával podkomoří tu radu, aby konšelé k samému císaři o pomoc se uchýlili. Tak se stalo a r. 1648 vyšlo z císařské kanceláře rozhodnutí, že Židé sic mají od r. -1628 dovolení provozovati řemesla, leč aby křesť. tovaryše a „fušery" u šebé měli a přechovávali, buď v domích neb na ulici, toho ať se jim netrpí. Poněvadž v takovém vyřízení nebylo zmínky o prodeji nápojů a nadto Židé nepřestávali sobě křesť. čeládku chovati, vedli konšelé další stížnost na Židy u král. komory české, odkudž r. 1650 vyšlo rozhodnutí, že Židé nemají nižádnou křesť. čeládku sobě chovati, vyjma nádeníky, ale ti neměli u nich přes noc býti. V obchodech však Židům nikdo brániti nemá, ani v prodeji vína, ani ve výčepu piva, dokud čepují pivo domácí. Prodej piva přespolního aneb dokonce vlastního vaření se jim trpěti nemá. Tím však spor nebyl ukončen, neb již r. 1652 žalovala městská rada u samého císaře Ferdinanda III., kterak Židé chudé křesť. v městě skrze odnětí obchodů a živností nejvýš potlačují, a ke vnitřnímu dle starobylosti řádu v městě státi nechtí, a končila prosbou, aby císař Židy z města vyzdvihnul a jinde usadil. Zdá se, že Židé rovněž utíkali se ke komoře král. s prosbami za ochranu proti městské radě, neb 3. února 1655 vyšla resoluce komorní, dle níž městské radě odňata právomocnost nad Židy, kteří postaveni přímo pod král. komoru, jejím zástupcem v městě byl napotom vždy JMC. rychtář. Rozhodnutí toto bylo konšelům nemilým nadělením i nemeškali zaslati král. komoře toto promemoria: „My. na Židech nižádné poddanosti, tak aby nám dědičně .náležeti měli, nežádáme, nýbrž poněvadž domy jejich žid. ku právu města K. odedávna jsou přivlastněné a v témž městě od starodávna JMC. právo konšelské zřízeno jest: aby Židé jako jiní obyvatelé města právu a osobám přísežným k šetrnosti a poslušnosti zavázáni byli, bez svolení konšelského nikoho do své obce nepřijímali. Nyní ale Židé ze vší poslušnosti se vytahují, nové Židy o své újmě přijímají, úřadu JMC. konšelskému vzdorují, jiné křesť. snižují, kdykoliv za příčinou úřední mezi ně osoby přísežné bývají vysílány, aneb městský rychtář kteréhokoliv Žida pro výstupky vězením opatřiti má: jinší Židé se sbíhají, vyslaným osobám na odpor se staví, ba i na právo rychtářské mocně sáhají a Židy do v&--zení vedené násilím jemu odjímají. Jaký to zlý obecnému lidu příklad, když ten víry prázdný Žid tak těžkého skutku na právo sáhání se opovažuje, kterýžby žádnému křesť. tak snadno prominut nebyl!" Jakýmsi ukončením těch sporů byla smlouva, kterou 22. března 1657 purkmistr Lukáš Cikán učinil se staršími o. ž. Bernardem Schulkleonerem, Nathanem Jíkrnatým a Rubeném Němcem, dle níž povoluje se Židům šenko-vání košer vína a za to mají Židé z každého desíti-vědrového sudu 2 zl. k obci odváděti.

Str. 18 8/1 8 9. — Velmi důležité jednání nastalo v příčině upravení obecního dluhu. Poněvadž nejen město K., ale tiéž všecka města v král. českém za dlouhotrvalé války v těžké dluhy upadla, a tyto dluhy neplacením úroků do úžasné výše vzrostly, tu uchopil se této záležitosti sněm král. českého, vyhledávaje cesty, jak by obcím placení dluhů cestou zákona se usnadnilo. Jednání o to započalo již r. 1650 patentem král. kanceláře české, publikovaným v Praze 22. října 1654.