oc zavazuje oDci naši každý čtvrtletně neodkladně odváděti po 1 zl. 30 kr. tak ročně 6 zl., v kterémžto domku na sebe berou všecku zámečnickou, sklenář-skou, truhlářskou a hrnčířskou správu jakákoli by se vynalezla na svůj vlastní naklad spraviti, pro čež na ten předepsaný způsob se jim takový domek na jich péči a starost postupuje.

Matěj Zeman,

primas.

Izák Kašpar,

P. t, Judenrichter in Namen der ganzen

Wenzel Vodrážka, purkmistr.

Josef Bumbrle,

_.._..____.__.„.uvuKwgojiicu            starší obecní.

Judengemeinde Pachter dieses Häusel No. V.

Jakub Kučera, ten čas písař městský.

V druhé polovici XVIII. stol. bylo v fi. i se synagogou, špitálem a vinopalnou 13 židovských domků. Z těch 10 stálo na Obecnici, č. XI dostala panská vinopalna (nyní hostinec u Radostů), poněvadž ji měl v nájmu žid Josef Abraham (Kollmann), č. XII a XIII vystavěla sama vrchnost pro židy nad loukou Pichov-skou.                                                  "'   .

Židovské   rodiny   nelze   v   této   době  ještě   snadno stopovat, neboť židé neměli do ■ josefínských dob ani stálých příjmení,  ani jména po  domě.  V knihách  se zapisovali obyčejně podle biblických jmen, každý se dvěma jmény, na př. Izák Kašpar. Stálá příjmení vyskytují se teprve v seznamu z r. 1778 "), kdy byly židovské   domy   také   již   očíslovány   římskými   číslicemi17).   Tehdy   náležel   domek   č.  I   (nyní č.  191, Bočků)   Izáku Fejglovi,' synu Jakuba Samuele; č. II (nyní 405, Hulíků) Abrahamu Rablovi, původně Abrahamu Samuelovi; č. III (nyní č. 406, Dvořáků) Izáku Kollmannovi, synu Zachariáše Abrahama; č. IV Filipu Hermannovi; čísla V a VI patřila špitálu a Synagoze; č. VII   (nyní č. 407, Konopických)   Abrahamu Ster-novi; č. Vili {nyní" 408', Kočové)  Alexandru Koper-lovi; č. IX Abrahamu Gottliebovi, č. X bylo tenkráte prázdné,   č. XI   měla   vinopalna,   č. XII   (nyní   177 v Hradecké ulici) patřilo Bernardu Rablovi a č. XIII (nyní    č.    178,    Šindelářů)    Leopoldu    Griinwaldovi. V městě na sousedském domě č. 34 byl Bernard Stein. Uvedení  židé  jsou  zároveň předkové  téměř  všech těch příslušníků o. ž., jejíchž počet v první polovici XIX. st. dostoupil více než půldruhého sta

Kolem synagogy byl jeden domek vedle druhého a hrozilo veliké nebezpečí, že přijde-li požár, shoří celá židovská čtvrt. Proto také město nedovolilo, aby domky č. IV, IX a X byly «praveny, když v třicátých letech minulého století sešly. Došlo tedy k jejich zboření. Č. IV nacházelo se mezi domy č. III a V; domky s čísly IX a X stály mezi domy č. III a VIII při cestě, která vede z Polákovy uličky do Hradní ulice. Před jižní frontou synagogy bylo volné prostranství a ústilo v uličku, vedoucí mezi č. VII a 95. O ono volné prostranství vznikl v druhé polovině XIX. st. spor mezi ž. o. a majetníkem domu č. VII. Spor dopadl v neprospěch obce a ono volné místo i s uličkou bylo připojeno k domu č. VII.

Počátkem XIX. st. zvětšovalo se naše město, neboť bylo sídlem vrchnostenského politického a soudního úřadu pro celé řečické panství, fi. se stala živým obchodním místem a dorostlí potomci židů z ghetta počali se usazovati i v druhých částech města a někteří z nich vystavěli si tu důkladné, jednopatrové obchodní domy. Poněvadž židé nesměli míti podle zákona ani v tu dobu ještě nemovitého majetku na panství, obcházeli zákon. Vystavěli nový dům svým nákladem na cizím pozemku podle smlouvy, uzavřené s majetníkem stavebního místa. Nový dům-přijali na 20 neb 30 let do nájmu s podmínkou, že majitel pozemku bude po-

Synagoga (vnějšek)

KardaSova Řečice 3

. vinen jim vrátiti celý stavební náklad, až smlouva vyprší nebo až bude zrušena. Na to ovšem nikdy nedošlo a nové židovské- dómy se staly po čase také uznaným majetkem židů.

Se syny Izáka Fejglazč. I, Josefem a Samuelem, setkáváme   se   r. 1804   na   č. 137   (Landštejnův dům v Růžové ulici). R. 1807 žil Josef na č. 112 (nyní Šimek,   pekař)   a   později   (1814)   si   vystavěl   dům   č. 1871S).  Samuel se přestěhoval v třicátých letech na č. 227 (u Kožených) a konečně se zase vrátil do otcovského domu č. I. Jeho synem byl Salamon. Salamon živil se potom  podomním obchodem  (Hausierer),  žil do konce padesátých let také na č. I, načež si koupil domek č. 76 (nyní Kouteckého). Jeho synové Alois a Ignác měli dům č.  117  (nyní Nathan Weiner)  a syn Samuel otevřel si advokátní kancelář v Plzni. Jiný syn Izáka Fejgla, Markus, oženil se r. 1806. R. 1812 měl v nájmu obchod na náměstí v přídomčí domu č. 39, které po velkém požáru r. 1820 koupil a které dostalo pak č. 213   (nyní Flejšmaiiů). Jeho syiřem byl Abraham, ženatý od' r. 1839 s Rozálií Lieblichovou z Deštné, a dcera Sára neb Sábi, vdaná r.  1850 za Izáka Rabla z č. II. Konečně čtvrtý syn Izáka Fejgla, Wolfgang, narozený r. 1799 a zvaný všeobecně Bulfík neb Vulfík,   bydlil   neustále   na   otcovském   domě   a   byl židovským poslem a chrámovým sluhou. Z otcovského domu měl ještě obřízky v. 1850. Nejdéle se udržela v Ř. linie Samuelova na č. 117. Teprve začátkem XIX. st. prodal Alois Fejgl tento dům Nathanovi Weinerovi a žije nyní u své dcery Anny, provdané za dra Bein-kolesa, advokáta ve Výprtech.

Nejvíce potomků měl v R. Abraham Samuel z č. II, který se r. 1778 nazývá Abraham Rabi.

Jak je viděti ze schématu, byli synové Abrahama Samuele (Rabla) Bernard, žijící do r. 1790 na č. XII, a Samuel, který zůstal na otcovském domě č. II. Bernard Rabi oženil se s Ester a měli syny Moisesa (1785), Josefa Marka (1786), Siracha (1790) a dvojčata Benjamina a Wilhelma (1796). Co se stalo s Moj-

250

-   KardašŘeČitz 3

sesem, není známo. Jeho bratr Josef (Marek)  zplodil

manželkou Sárou, rozenou Herrmannovou, na č. 5 Tninio iiné dne 16. února 1830 syna Bernarda a zemřel na č. 5. r. Í842. Kolem r. 1860 koupil Bernard Rabi od Vojtěcha Kollmanna dům č. 11 a založil si tu obchod. Bernard Rabi byl dlouhá léta předsedou o. ž. a měl s manželkou Kateřinou (nar. 1844) dva syny, Filipa (1863) a Alfreda (1874) a tři dcery: Malildu, Hermínu a Reginu. Nejstarší syn Filip, vystudovav v J. Hradci gymnasium a ve Vídni medicinu^ začal provozovati lékařskou praxi v Jihlavě a počátkem XX st usadil se jako lékař ve svém rodném městě. Syn Alfred je velkoobchodníkem a bursovním radou v Liberci. Z dcer je nejstarší provdaná za Pleschnera v Týně n. Vit., druhá, Hermína za Allina ve Sv. Hy-politu v Dol. Rakousíeh a třetí za Freunda ve Stráži n. Než.

Sirach (?) se psal později bezpochyby jako Jakub a měl kromě jiných dětí syny Samuela (1831) a Sala-mona a dcery Terezii a Marii. Samuel (Šimek) dožil se vysokého stáří (zemřel 1916) a bývával „Vorbeter" zejména po r. 1895. Z jeho synů je Max cestujícím u velkonákupny na Vinohradech, Jakub soudním radou v Mostě, dcera Regina žije v rodném městě a tnf*dcery se dostaly do Ameriky. Ze synů Salamono-yých je Adolf továrníkem v Kleinmiinchen u Lince, íudvík zubním lékařem ve Vídni 10) a Julius se usadil v Teméšváru.   '

' Wilhelm obýval původně dům č. VII, pak byl na domě č. 244 (záložna) a konečně na č. 187 (Brožů). Jeho synové byli Marek (nar. 1833), dlouholetý pokladník ž. o. a Jakub. Potomci Markovi se udrželi dosud na domě č. 257 (po domě u Marečků). Syn Marka Rab}a Eduard žije v Praze20), dcera Erna je provdána za bratrance MUDra Ludvíka Rabla ve Vídni a Ida za ředitele továrny Schreibra 21). Potomci Jakubovi jsou na domě č. 83 (po domě u Kubů), Synové Jakuba Rabla Ludvík22) a Julius'28) žijí v Praze, Emil ve Stodě a dcera Berta je provdána za Rojka ve Vídni24).

Druhá větev Rablů byla Samuelova. Ten měl s manželkou Ciborou 7 dcer a 6 synů. Mezi nimi byl i Abraham (1803) a Izák (1807). Syn Izáka Rabla byl Bernard, dlouhá léta obchodník na č. 74 (po> otci Izákovi nazvaný Ajžik). Abraham Rabi obchodoval kožemi na č. 6 a 7, pak na č. 135 a konečně na č. 227, kde se dosud říká uKožených. Jeho děti byly Emanuel, Jakub, štábní lékař, Rozalie, Žofie a Lidmila.

Dále byli v Ř. Gottlieb o vé. O jejich praotci vyskytuje se po prvé zpráva r. 1788. Byl jím Abraham Gottlieb na č. IX, kterému uvedeného roku prod_la obec domek č. III za 30 zl. rýnských a za stálý roční nájemní plat. Jeho bratři byli patrně Josef a Jakub, kteří se asi brzy z R. vystěhovali, poněvádiž není o nich dalších zpráv.

Abraham Gottlieb zemřel r. 1830 a jeho vdova Rosalie r. 1844 na č. 135. Ve zdejším městě zůstal po něm pouze syn Gabriel, který, když se ženil (1835), bydlil na domě č. 112, äle později měl již svůj vlastní domek č. 157, kde se po domě říká dodnes u Gabrielů neb u Gottliebů. Provozoval v něm hlavně obchod se slámou. Dvě jeho dcery, Marie a Rosalie, měly tento domek a v něm kupecký krámek ještě počátkem XX. stol. Synové Gabriela Góttlieba byli Jakub, Josef, Bernard a Leopold. Jakub založil si obchod ve Vídni, Josef v Liberci. Bernard studoval práva a byl advokátem v Dol. Rakousích ve Stadtsteyeru. Leopold (nar. 1852) věnoval se lékařství a byl nejprve praktickým a obvodním lékařem ve svém rodném městě na č. 244. R. 1886 byl jmenován okresním lékařem v Jáchymově a dosáhl potom titulu císařského rady.

Jeho přičiněním se stalo, že v 'Jáchymově byly zřízeny proslulé radiové lázně. R. 19H vyšla od Góttlieba u W. Braumiillera publikace „Radiumbad St. Joachimstal", kde píše o historii jáchymovských lázní, o jejich poloze, podnebí a léčivých pramenech. Později byl přeložen do Prahy, kde žije dosud po něm vdova na Újezdě.

Do dnešní doby žijí v našem, městě Honigové. Jejich předkové byli Benjamin Honig a Markus Honig, bezpochyby bratr Benjaminův. Benjamin míval na starosti židovský špitál a lázně. R. 1802 měl z tohoto domku svatbu. Synem Benjamina Höniga byl obchodník David Honig, který zemřel r. 1849, zanechav mimo jiné děti po sobě syny Aloise a Joachima, později majetníka domu č. 8. Dcera Joachimova Anna je provdána za L. Resche, továrníka v - Č. Budějovicích. Alois Honig a jeho děti Eduard (lékař), Frieda a Anna žijí v Americe v N. Yorku.

Markus Honig měl,5 synů a 2 dcery: Jakuba (1815), Davida (1823), Abrahama (1827), Samuela (1829), Nathana (1832), Alžbětu (1816) a Rosalii (1824). Samuel měl za manželku dceru rabina L. Benesche, Alžbětu, a byl dlouhá léta mýtným na č. 311. Abraham usadil se v Ě. jako řezník, a měl 9 dětí, z nichž většina žije dosud: Karel převzal po otci řeznickou živnost na č. 110, Hermína je majetnicí domu č. 181, Ludvík velkoobchodníkem s železem v Brně, Bedřich inspektorem při důchodkové kontrole v Ústí n. L. a Rudolf inspektorem státních drah v Praze. Gustav byl proslulým lékařem a osobním lékařem barona Rot-schilda v Langau v Dol. Rakousích. Zemřel v mladých letech. Syn MÚDr. Jiřík Honig žije v Bratislavě.

Velice rozvětvený byl rod Koílmannů. Jejich praotec byl Zachariaš Abraham, jemuž náležel podle josefínského katastru dům č. IIL Syn jeho Izák koupil r. 1794 emfyteuticky 2i5) vinopalnu č. XI a-tu měli po něm v nájmu, když prodej byl opět zrušen, jeho potomci až do r. 1870. Synové Izákovi byli Salaraon, mydlář, Joachim, Zachariaš a Josef. V Ě. se udržela větev Zachariašova (zemřel 1835). Měl syna Vojtěcha, Izáka neb Ignáce Löwyho (Leopolda), Josefa a Karla. Vojtěch byl původně obchodníkem na č. XI a později (1847) se přiženil k Anně Steinově na č. 8. Izák nebo Ignác Kollmann narodil se r. 1821, jeho manželka byla Rosalie a byl vinopalem na č. XI až do sedmdesátých let. Löwy měl loterní sběrnu na č. 244 (záložna), Josef studoval medicínu a Karel se učil řezníkem. V kterých všech městech jsou nyní usazeni potomci řečických Koílmannů, dá se: těžko zjišťovati; část jich žije v Praze.                                                ,

Také Herrmannové vyskytovali se v našem městě. Jeiich předkem byl patrně Filip Herschl, který byl r. 1763 nájemcem domu č. IV a platil tehdy pánovi za šuc 10 zl. ročně. Ze jména Herschl vzniklo asi zmó-dernisováním příjmení Herrmann. V rodině Filipa Herrmanna jsou pak zapsány v židovské matrice první obřízky r. 1786 a potom ještě častěji. V naš,em městě zůstal jen jeden jeho syn Leopold, který si r. 1814 vystavěl nový jednopatrový dům č. 231, v němž zemřel r. 1855, založiv před smrtí stipendium pro chudé jistinou 1500 zl. S manželkou Charlottou měl syny Jakuba a Abrahama. Po prvním zůstali v Ř. synové Adolf na č. 231 a Filip na č. 244 (záložna); po druhém, který pamatoval na chudé nadací 400 zl., synové Ignác a Filip. Ignác se vystěhoval potom do Pešti, Filip, zvaný Chromý, studoval práva, měl potom obchod v domě č. 6 a 7, ale o ten přišel a živil se pak udílením právnických rad řečickým sousedům.

To jsou rodopisy 20) nejznámějších řečických rodin. Mimo jména v nich uvedená setkáme se tu a tam i s příjmením Grünwald r. 1806 i později, Ařnstein

: Řečice 4

251

Kardaš-Řečitz 4