Geschichte der Juden in Kardaš Řecitz.

Bearbeitet  von Prof. Dr. B. Víta, Kard. Řečitz.

Jen pozvolna vyrostla v Kardašově Řečici velká židovská obec, která žila po celá staletí s ostatním obyvatelstvem v míru a pokoji.

Zprávy o židech v Ě.  sahají  až   do  počátku XV. stol. x). Tenkráte bylo naše město ve velkém rozkvětu a dělilo se na dvě strany: na stranu Horní a Dollní. Horní strana náležela panu Janu staršímu z  Hradce a Dolní Janu Plešskému z Ústí. Jan starší z Hradce, chtěje,   aby jeho   strana  ještě  více   vzkvétala,   dal  jí r. 1407 zvláštním privilegiem právo odúmrtí. Zemřel-li po vydání tohoto privilegia hospodář v Horní straně a nezanechal-li žádného potomka, připadlo hospodářství  a  jmění  buď  ženě,  nebo  nejbližším příbuzným. Stalo-li  se  něco  podobného   na   straně  Dolní,   která oním privilegiem nebyla obdařena, byla dědicem všeho jmění sama vrchnost. A ono privilegium vztahovalo se i na židy, neboť čteme v něm doslovně: „V těch prá-víoh ustavených jmenovaných mají seděti a ostati na straně města našeho v fi. bydlecí, erbové jich i dědici věčně; budúcí, jich  všecka zboží i  dědiny,  buďto   tu v městě, neb před" mesteiňkdežkoli leží; buďte v něm křesťané   neb   židé..."  A   dále   se   píše   v  listině: „... chceme, aby s- již jmenovaných zboží a dědin berně spolu trpěli všičkni, kdož je mají, buďte křesťané neb  židé,'v'též  míře,  jakožto  králova  jiná  města, podle jmění dávajúc, a nic podle úrokóv, buďto berně králova, neb  pomocí k vdávání   panských   dětí,   neb jakýchžkoli jiných pomocí2).

Jméno prvního řečického žida vyskytuje se až v pivovarských účtech r. 16013). Tehdy upravil okna v pivovaře,   který   stál   na   místě   nynějšího   zámku,   žid K h a c a 1. Za 60 koleček do oken dostal   30   grošů. Bydlel   pravděpodobně   na   Malé   Stránce   v   domě č. .105, kde se po domě říkalo i později  ,.u  Kácalů'% ač  slavení  přešlo. potom  do  rukou   jiných   sousedů. " Kromě tohoto záznamu v pivovarských účtech nevíme po celé XV. stol., v XVI. stol. a v prvé polovině XVII. stol. o osudech židů v našem městě nic.   V  listinách, pokud se zachovaly, není o nich zmínky.   Byli-li   tu, provozovali podomní obchod a   za   třicetileté   války, kdy veškeren obchod vázl, pravděpodobně R. opustili. Teprve po této dlouhé válce, když R. náležela hraběti Adamu Pavlovi Slavatovi (1633 až 1657), máme o židech zprávu z r.   16544).   Tehdy  bydleli   3   židé: Izák Áron a jeho dva zletilí synové, Izák   Baroch   a Šimon Mojžíš, v obecním domku, vystavěném na Brou-movském gruntě. Grunt náležel obci a proto se jmenoval Obecnice. O oněch židech je zapsáno: „Živnost jejich jest handl ven z panství. V městě nesmějí míti žádného krámu, než co  tak po domích   prodati   mohou" 5). Izák Aron   platil   tehdy   vrchnosti   ročně   za šuc 2 groše, 1 peníz úroku.

V  dalších  letech  židů  přibývalo   a  obec  vystavěla pro ně na Obecnici do konce st. celkem 4 domky, z na-

Dějiny Židů v Kardašově Recici.

Zpracoval prof. dr. B. Víta v Kardašově Řečici.

seho stanový jen nepatrné chatrče, které si židé 7?Ž DaS\Za p?,at' nebo gi ie kupovali doživotně. Tnt t %n°,UPÜ SÍ Žid Josef Michal, nazvaný Cukrpekr, za 50 kop grošů míšeňských takový domek na Obecnici s podmínkou, že po jeho smrti připadne zase obci. Místo roboty platil obci ročně 3 /rýnské. Kupní c.enu 50 kop, grošů splácel v ročních lhůtách. Poslední splátka 2 kop grošů je zapsána r. 1689 ■)

Starý židovský krám

Kardašova Řečice 1

Deset let později máme zprávu o Samuelovi Sala-monovi 7). Obec tehdy žádala hraběte Jana Jáchyma Slavatu, aby byl přijat pqd ochranu neboli šuc. Hrabě obci vyhověl těmito siovy: „Ačkoliv bych sice více židů v městysi mém fi. trpěti povinen nebyl, aniž obec řečička tu moc měla, jich nad obyčej více přijímati, ani na potom více bez mého vědomí přijímati má, Vsak nicméně poněvadž se tento žid již ďráhný čas v Ř. zdržoval, pokudž; každoročně do důchodu mého hradeckého 4 kopy 'míšeňské za ochranu odváděti chce, má dáleji v témž městys (však do vůle mé a dědiců mých) trpěn býti."

Podobná žádost byla také podána r. 1689 s) za žida Josefa Bferla. I tehdy povolil mu hrabě pobyt v Ě. touto odpovědí: „Vzhledem k tomu, že můj řečičky magistrát tohoto žadatele, poněvadž on tam narozen jest, sám žádá, povoluji mu milostivě tak dlouho se tam zdržovati a bydleti, pokavadž se tam dobře a poctivě chovati bude a žádná žaloba proti němu se nena-skytne, a dokud 6 kop míšeňských neb 7 zlatých rýn-

248

Kardaš Řečitz 1

kvch do důchodu mého v hotových penězích odváděti h de Dáleji však, nehledíce ku vyplnění svrchu položených podmínek, stojí mně a dědicům mým svobodně, iei odtud dle mé libosti zase vypověděti. Kterýžto dekret nejenom v mé hradecké kanceláři, nýbrž také v ře-čických městských knihách na věčnou památku zaznamenán a zapsán býti má.'"

Z obou hraběcích resoluci je zároveň patrno, že židé byli v té době i velkým zdrojem příjmů pro vrchnost, jíž platili čím dál tím větší poplatek za šuc.

Pohled na Gheto                     ■     .

V druhé polovici XVII. st. děje se také první zmínka o židovském hřbitově, který byl v těch místech, kde jej nalézáme dosud. R. 1673 dovolila obec na žádost žida Michala „na ten čas spolusouseda řečického, aby krchov židovský k pohřbu jich při obci řečické pro lepší bezpečnost, aby jim od dobytka a jiných ne-příležitostí při něm žádná škoda a překážka se nečinila, náležitě ohraditi a opatřiti směl" 9). Za totq do-, volení uvolil se žid Michal platiti půlletně po 30 krej-cařích do obecní pokladny. Mnohé pomníčky na hřbitově nalevo od vchodů, zapadlé hluboko do země$ pamatují jistě tuto dobu10).                                  .

Počátkem XVIII. stol. bylo v našem městě již asi 8 židovských rodin a tu se rozhodli židé, že si vystaví také synagogu, spojenou s bytem kt. Proto si zaopatřili opět na Obecnici stavební místo. Je o tom takovýto zápis v městských knihách: „'. . . na žádost a toho vyhledávání pronajato obci místo, ha trávníku obecním- zá Jiříkem Nejhortérh") a s druhé strany (za) Urbanem 12) ležící židům řečickým pro synagogu neb školu, z kteréhožto místa poctivě obci každoročně beze všeho odporu po 3 kopách gr. míšeňských, totiž 3 zlatý, 30 krejcarů rýnských, vždy půlletně, při sv. Janě polovic a k novému roku také druhou polovic, dotud, dokud to stavení státi bude, platiti se uvolili. Však ale s tou výminkou, že obec nebude nakládati na správu onoho stavení, nýbrž židé sami je musejí opravovati a trávník nemařit. Kdyby tam bydlel některý jiný žid mimo kantora, jest povinen platiti císařskou kontribuci, od níž_jen kantor jest frei."

Tak tedy byla postavena r. 1708 synagoga a prvním kantorem v ní byl Josef M i c h a 1, jenž dříve než synagoga byla vystavena, bydlil u tkalce Korandy v č. 94 13). Josef Michal měl 3 děti a „handloval též po vsích s peřím". Platil pánovi za šuc 4 zl. 40 krejcarů ročně a na zvláštní židovskou kontribuci, předepsanou řečické židovské obci, přispíval ročně 2 zl. rýn.

Synagoga byla postavena, když pánem Ř. byl hrabě Götz (1695—1725), který sídlil na řečickém zámku. Ke starším 4 židovským domkům přibyly za -něho na Obecnici ještě 2 a Obecnice neboli Židovina stala se třetí řečičkou čtvrtí vedle starých křesťanských Čtvrtí,

Horní a Dolní strany. Židé tvořili zvláštní ž. o. a měli svého rychtáře, kterého jim dosazovala vrchnost vždy na 3 léta. V sobotu, o šabesu, byli židé povinni zdržovati se doma a nevycházeti za drát, jímž byli odděleni od ostatní obce a který byl napjat od rohu prvního židovského domu (nyní č. 191) ke štítu domu č. VIII (nyní č. 408). Podobně jako kt. provozovali i ostatní židé jen podomní obchod po panství; ve svých domech nesměli původně míti nijakých krámů.

Přesnější-zprávy o židech v Ě. máme z r. 1714 14). Bylo tu tenkráte již 10 židovských rodin, jež čítaly 48 hlav. Bydlili vesměs na Obecnici, v obecních chalupách, z nichž platili obci od 4 do 6 zl. nájmu a po 5 krejcařích měsíčně na obecní kontribuci. Za šuc pánovi dávali obyčejně 3 zl. 30 kr., někteří 4 zl. 40 kr. a jeden, patrně nejbohatší (Josef Perl), 6 zl. ročně. Jen vdova Lída platila pouze 2 zl. 20 kr. Mimo to odváděli i zvláštní zemskou kontribuci, uvalenou na židy, v částce 71 zl., kterou dělili mezi své členy podle vlastního usouzení. Ze školy a ze hřbitova platili obci 4 zl. 30 kr. a vrchnosti za šuc 3 zl. 30 kr. Všichni obchodovali, jen vdova Lída se živila šitím. Čtyři provozovali podomní obchod s kramářským zbožím a jezdili s ním na trhy,do okolních míst. Tři měli podomní obchod s plátnem a dva kupovali peří, hadry a pod. Jeden, Josef Michal z č. II, jenž prodával plátno, byl r. 1726 zapleten do svatokrádeže, spáchané v drahov-ském kostelíku. Koupil totiž u Tábora u jakéhosi šenkýře 2 šňůry perel, pocházejících z oné krádeže. Jaký trest ho stihl, nelze zjistiti, ale byl patrně vypověděn z řečického panství.

Hřbitov

Asi za 40 let po vystavení synagogy pořídili si židé také svůj špitál, v němž nalézali útulek chudí příslušníci ž. o. Při špitále, ve kterém bydlil i židovský chrámový sluha neboli šofit, byly zřízeny rituální lázně (niikva) pro očišťování židovských šestinedělek. O špitálu je po prvé zmínka v listině z r. 1755. Na kterých místech na Obecnici se nacházel, je těžko dnes říci. R. 1777 byl pro špitál určen domek ě. V, stojící proti synagoze, jak o tom svědčí tato listina 15):

„Léta Páně 1777 dne 25. Juli předstoupíce před počestný magistrát a starší obecní městyse Ř. Izák Kašpar, ten čas židovský obce rychtář, na místě, všech židův s uctivou žádostí, poněvadž před některým rokem obecní židovský domek nyní Nro V před vokny školy židovské pro Davida žida od naší obce vystavěn jest byl, pod! činží každoročně 6 zl., a poněvadž pro chudobu z něj odšel, příležito jest židům pro své chudé a vandrovní židy takový kvartýř míti, tak nad-pravený Izák Kašpar žádajíce na místě jejich obce, abychom obecní byt na budoucí časy se jim zanechal k jejich obci pro ty vandrovní chudý židy za špitál, aby je v témž domku přechovávati a přeležeti nechali, z kteréhožto domku onen Izák Kašpar na místě všech

249

Kardaš Řečitz 2