.._,____, -v^víuíu, uucrou ínunan a Munter, odváděl důchodu 6 zl., kontribuce 3 rýnské. Kantor Joachim z r. Juda, e ženou Rivkou, synem Lebelem, Heršlem, Seligem a Mojsem, neplatili kontribuce, ani panské dávky. Od ž. o. přijímal kantor roční služby 50 zl. Na panství Vysokého Hrádku žil jediný Žid v Březí —- Jonas Abraham z. r. Arom, od r. 1698. Žena jeho slula Segele, synové Manat, Zacharias, dcery Hora, Brejdel, a její muž Mojses Benjamin. Jonas Abraham obchodoval peřím, vlnou, plátnem a různým zbožím, se ziskem 128 zl. Kontribuce platil 26 zl.8). \ Týně n. Vit. v prvých desetiletích věku osmnáctého nebylo žid. obyvatel. Místní trh nebyl jim však zavřen a „Registra městská" vykazují již r. 1709 v příjmu důchodenském i židovský „Standgeldt"9). Že týnští konšelé zisk ze žid. stánků o trzích velmi hodnotili, prozradil dne 31. července 1723 prohlášený rozsudek. Toho dne „plným snesením radním Josefu Davidovi, Židu kolodějskému, pro jeho neslušné P. P. Purkmistru řeči ten každou středu povolený krámských a jiných věcí prodej se zamezuje. Po-kudž ale se kořiti a prositi bude, tehdy na místě toho tres.tu registrujícímu P. Purkmistru Relaxati a moc v pokutu 6 kop míšeňských zaměniti se zanechává"10). Potom Josef David odp rosil, pokutu zaplatil a v trhu zůstal. | Nový řád tržní, mezi konšely týnskými v létě 1723 smluvený, dotýkal se žid. trhovcův znovu citelně. „Dne 17. zářit, r. Židé, kteří v střední dny zde" celoroční trhy drží a své zboží prodávají, byvše do radního domu předvoláni (jsou o toni zpraveni), že Standtgeldt jejich k obci platící (jest) zvejšen." Při obšírném jednání (stanoveno), že tři hlavnější: Josef David a Vítek koíodějský i Nósal nezdašovský 6 zl. ročně dá. Druzí: Mejtriej kolódějský i Frisch a Isaak, že méně zboáí mívají, po 2 zl. 45 kr. platiti budou. Za to však se jim pod podloubím rathauzním místa vykázati mají11)." Brzy po tomto smlouvání nastalo z příčiny dnes neznámé jednání nové. Dne 31. března 1724 „nenadálou a od Jich Excellenci a Mti. kr. P. P. místodržících nařízenou Visitati Židovstva koloděj-ského" podnikli zemští zástupci již 1. dubna t. r., „ku které přes polovic pánův radních (týnských) při paních starších deputirováno jest bylo. Však se nic podezřelého nevynašlo 12)". Mrzutější byl spor, projednávaný dne 13. září 1745 v arcibiskupském zámku mezi tučapským Židem Alexem Šimonem i jeho druhem a panskými poddanými, _ kteří při výročním trhu svatojakuhském v T. dopustili se na těchto dvou kramářích nějakého násilí. Konečně strany se smířily, když vinníci zaplatili žalobcům 20 zlatých rýnských "). Trvalou tužbou Židů, žijících v okolí Vltavského Týna, bylo získati pevnějšího bytu v městě. Podle nedosti zjevné zprávy panského archivu žil prý již v prvých letech osmnáctého století v T. zase aspoň jediný Žid, získav zdejší ochrany se souhlasem zámeckého hejtmana Jana Moučky za úplatek 1000 zlatých rýnských. Radní akta záznamu o tom však nemají. R. 1746 pomáhalo Židům k nástupu do města samo královské místodržitelství v Praze. K jeho výzvě psal krajský hejtman hr. Millesimo 13. července t. r. arcibiskupskému hejtmanu do T., že Židé z Prahy mají se přijímati do venkovských měst. A podle tohoto niísto-držitelského nařízení přimlouval se krajský hejtman a současně již posílal Salomona Lovositze, Žida, toho času bytem v Bechyni, do T.: „Slibuje prý tento obchodník hleděti si tu své živnosti beze škody soused- Týn n.jVU. S stva, chce prý v městě živiti se jen a usedlým býti.1" Týnský hejtman Václav Vorel netroufal si však roiz-hodovati ve věci zásadní. Psal dne 30. července do pražské ústřední kanceláře arcibiskupské plnomoe-níku Himppainnovi, netaje se upozorněním na" zákaz knížete-arcibiskupa Waldsteina z r. 1680, kterým Židé vylučovali se z města, a laké na privilegia týnská o výluce Židův, císařem Karlem VI. stvrzená 14). Nedařilo-li se Židům otevříti si trvalou živnost přímo mezi sousedstvem, uvolnila jim vstup na týnské území sama arcibiskupská vrchnost. R. 1764 smlouvala s kolodějským JakuBem Židem o správu ve své vinopalně při pivovaru nad městem. Když o tom zvěděli domácí usedlíci, sešli se v obecném shromáždění na rathúze, „protestujíce proti onomu již skutečně corro-burovanému contractu. Žádali, by slavný Magistrát svou opatrnou protestati, aby tak týž Žid ke zkáze celého města na panské půdě v pivovaru osazen býti nesměl. Na to přednesení jsou dva páni radní, páni starší obecní a někteří P. P. měšťané k P. direktoru vysláni byli a jej za prostředkování toho žádali. Poněvadž ale od něho vyrozuměli, že by jemu nařízeno bylo pravenému Židu contract s povolením všeho handle podepsati, pročež z usnesení vzácného Magistrátu a počestné obce měl se ponížený memoriál na Jeho . knížecí Milost, by tak týž handl jeinu Židu eonfirmován nebyl, vyhotoviti a osobně poníženě podati. Ten memoriál byl skrze P. souseda Zirgla a Jana Schyrmanna v nepřítomnosti JMti. v Praze P. Pollin-grovi, hospodářské radě, do rukou odevzdán a na takový následující odpověď oustní dána:.Pokudiž kdo z měšťanů těch 1200 zl. ročního pachtu dáti chce, tomu přednost udělena (bude); dáleji pak že Židu všechen handl do města se zapovídá15)". Protože nikdo ze sousedů nabízené soutěže se neodvážil, zůstal Jakub koíodějský od r. 1765 v panské vinopalně a po něm bývalo již ustáleným zvykem, svěřovati kořaleční živnost nájemcům židovským. Po nezdařilém zákroku při úřadě zámeckém odhodlali se týnští měšťané k svépomoci a dováželi si kořalku z panství cizích. Když r. 1769 k žádosti panského direktora zabavili konšelé vědro cizí kořalky, sešli se sousedé 14. července na radnici a žádali o dovolení, aby směli vyšetřiti v tamějších privilejích, musí-li se bráti kořalka z panské vinopalny. Tehdy shledali, že nutnosti nestává, nýbrž že k pálení dává se měšťanům právo volné. Z toho důvodu „shromážděná obec dne 7. října žalobně přednáší, že dovážená kořalka k obživení. sousedskému skrze confiscaci jedině k vůli P. Direktorovi průchod nemá. Proto za laskavý prostředek žádá, poněvadž žádný z pánů sousedů takovou skrze Žida městu v té případnosti záhubu činícího, táhnouti v stavu není, by vzácný Magistrát in hoc passu tu, kde patří, prostředkem ponížené suplicaci sollicitiroval16)". Nastalo dlouhé jednání a výsledkem jeho. bylo dne 30. července 1770 konšelské rozhodnutí: „Poněvadž dle samovlastního přiznání sousedstva patrno jest, že Žid Jakub, panský vinopal, k »tenčení sousedstva všechen handl sousedský vede, tak jak jednoho každého výpověď in actis suo loco se spatřuje, krajskému úřadu odesláno a za vyšetření a .zamezení žádáno bude17)." Zdá se však, že i Žid Jakob v panské vinopalně přece zůstal a že jest totožný s Jakubem Ehrlichem, který si v T. i modlitebnu zřídil zai roiční úrok 50 zl. rýnských. Při r. 1807 byla modlitebna již zase zrušena a Ehrlich vinopal chodil k žid. pobožnostem opět do Koloděj18). Patrný smír mezi vrchnostenským vinopalem Jakubem a sousedy týnskými nastal brzy po r. 1770. Byl důsledkem bezpochyby změněného hlediska, s kterého posuzoval se místní obchod kořaleční. Došedše totiž áhv přesvědčení, že přímé zužitkování práva k pálení bvlo by výnosnějším pramenem zisku, než překupní tržba z cizích lihovin, rozhodli se zdejší měšťané vystrojiti v místnostech opuštěného pivovaru týnské radnice obšírnou vinopalnu. Nepřihlížejíce již k starším zásadám o výluce Židů, uvedli do své nové dílny židovského vinopala po vzoru správy zámecké, a také zvláštní komoru v rathúze svěřili mu pro prodej věcí krámských. A ratháuský činžovní Žid Marek Kopperle z Kloděj pracoval tu s jejich vůlí již od r. 1774 až do osudného požáru města 12. března 1796, kdy spálen byl skoro celý Týn. Protože zkazila se ohněm také radnice a v ní vinopalna s krámem, doznal Marek Kopperle škody na zboží a zařízem 1000 zl. Žádal o dvouletou slevu činže, avšak páni radní dne 10. dubna t. r. prohlásili: „Poněvadž zdejší městská obec skrz oheň do chudoby přivedena jest, proto žádosti zadostičiniti se nemůže19)." Podle obnoveného .kontraktu platil potom Kopperle z krámu a šenku kořalky roční nájem 450 zl. Přece však i v nepříznivém stavu vydržel Markus Kopperle v městské vinopalně až do vysokého věku sám a po roce 1810 i syn jeho Josef, získav k otcově prosbě městské podružství i s Alžbětou, ženou, a v radnici nájem vinopalny20). Take on po^způsobu otcově zaměstnával se tam prodejem věcí kupeckých, a to nejen doma, nýbrž i v okolí, odjížděje na trhy také do Č. Budějovic21). R. 18l4 žádal o šestiletý pobyt v T. Israel Fried, slibuje na magistráte za tuto ochranu 40 zl. Tomu odpíral nejvíce Josef Kopperle, prose, aby cizí kupci do města přijímáni nebyli, ježto by nemohl plniti povinností nájemných22). .Větší ochoty dočkal se- Israel Fried u některých křesťanských kupců, kteří jej chtěli r. 1817 míti správcem svých obchodů. Zdařilo se mu to i při. odporu ostatních. Když však pokoušel se r. 1818 otevříti také obchod střižní a odpor týnských zájemníků zesílil, přinutil krajský úřad zdejší magistrátní radu, aby zbavila Israele Frieda ochrany a vrátila jej zase do Koloděj 23). Stalo se tak až r. 1819, a to s nechutí, protože magistrát smluvil zatím » Frie-dem nájem svého krámu za 200 zl. a přimlouval se 0 schválení svého činu i.u pražského gubernia. Avšak krajský úřad odpíral, ukazuje, že má Fried povolení k šeycovství, ne k obchodu střižnímu. Proto sešlo 1 s obecního nájmu. Místo Frieda připomíná se r. 1821 Žid V alf. Holub a Joachim Lämmelfeld, který získal souhlas k pobytu v T. na 3 až 4 měsíce 2i). Žili tu vedle Abrahama Ehrlicha, správce panské vinopalny, a Josefa \Kopperle, nájemce městského. Jiný člen této rodiny, Simon Kopperl, vyučil se pekařství a zůstal v T., vykoupiv si r. 1835 vrchnostenský souhlas za 10 zl. ročně25). Vhodnou příležitost k nastěhování se do města působily občasné dražby sbírek, různých dávek a nepřímých daní. Do r. 1830 byl nájemcem potravní daně z masa Josef Wagner Žid 20), obecním nájemcem v 1. 1829—1832 Israel Karpeles, nájemcem potravní daně Simon Bondy, obchodník vlnou, kůžemi, solí a j.27). Isák Bondy, nájemce městské váhy a nástupce Jos. Kopperle v radniční vinopalně 1836—1842, získal později nájem pivovaru v Rosicích1). Léta 1839 zrušila se panská vinopalna a r. 1843 byl mrtev bývalý městský vinopal Josef Kopperl. Avšak rodin židovských od těch časů přibývalo přece pro zdatnou sílu v obchodní soutěži a vzájemné napětí u ostatních místních kupců. Alžběta Kopperlová, vdova po Josefu, otevřela nový krám a Šimon Kopperl získal r. 1842 od českého gubernia živnostní právo a stal se pekařem, posléze i cukrářem při odporu pekařského cechu. Také Vít Ehrlich, Člen rodiny bývalého vinopala a příslušník neznašovský, zůstal v T. ještě r. 1848 a držel se tu i proti, rozhodnutí magistrátu. Josef Roubíček, od r. 1842 městský vinopal po Isáku Bondym, pracoval v tamnější dílně až do své smrti r. 184828). Uprázdněné místo svěřil magistrát opět Bondyově rodu. R. 1858 získal Jakob Bondy, městský vinopal, právo na prodej kořalky v pudech, na obchod kožemi a j. Rodina Bondyova živila se v radnici až do zániku obecní vinopalny r. 1882. Potom, zdokonalil si svou živnost Jakub Bondy ve vlastním domě čp. 18. Více ochoty než k Židůni-živnostníkúm mívali Týnští k židovským lékařům. R. 1837 začal tu svou službu MUDr. Leopold F e i g 1, původem z Prahy a dřívějším bytem v Bechyni a v Kolodějích. R. 1844 jmenován byl místním fysikem. R. 1848 přijat byl za lékařského zástupce koíodějský ranhojič Jakub Stein29). Také v sousední osadě Kolodějích nad Lužnicí a v Neznašově udržoval se ještě čilý život obchodu žid., za času válek napoleonských zvlášť kvetoucí. Žid. obchodníci kůžemi a vlnou z těchto míst byli hledanými dodavateli týnských řemeslníků, pracujících pro císařskou armádu. Proto také bylo lze vydržovati při tam-nějších synagogách vyšší duchovní správu a konfesijní školu. Léta 1827 byl Abraham K a uder v Kolodějích krajským rabínem 8o). R. 1839 byl matričním zapisovatelem ustanoven již jen žid. kantor Lazar Veil. Moses Pick Krb. Samuel Lob Kauder Před ním řídili školu žid.: Salomon J u f e, Abraham K o h n, R e b a h a m, B i n z e r, Suchny, K o-schiezer a f iesmayer, Po Veilovi Mořic Mahl er. Em. K o h n, Josef Fried, Bunzel, Steiner a Josef Pick. R. 1876 změnila se žid. škola kolodějská ve veřejný ústav německý. Správcem jejím byl až do zániku při konci století minulého Benedikt Krajský31). V Neznašově působili učitelé žid.: Aron Josef Trost, Michael Mauthner, Isak L e d e r e r, učitel a rabín, Rafael Steiner, Nathan Krügen-berger, Stern, Hotte, Moric V e d e r e r, Isák Stein a Salomon Kulka do r. 1877, kdy zanikla škola pro nedostatek žactva32). Obě tato ohniska žid. ruchu měla i své lékaře a pomocnice při porodu. Takovou byla r. 1814 na pražské universitě vyzkoušená Sara Fiirthová z Koloděj33). Z kolodějských lékařů znám jest již před r. 1837 svrchu jmenovaný MUDr. Leopold Feigl, r. 1845 připomíná se tam ranlékař Klára léta 1847 Jakob Stein, který byl r. 1848 v T. substitutem a později praktickým lékařem. V Neznašově léčil r. 1806 Markus Neumann, ranhojič, a r. 1833 Sal. Schulz34). R. 1848 nebyl s počátku Židům přízniv. Jako jinde tak i v T. n. Vit. obraceli se měšťané, naladěni antisemitismem, proti pobytu žid. obchodníků, kteří měli tu svou výživu. Na úředních místech žádala se výluka starších podruhů Víta Ehrlicha i Leopolda Kopperle 242 Moldauthem 3 16* 243