Geschichte der Juden Dějiny Židů in Moldauthéin, Källaday, v Týně n.Vlt, v Kolodějích, Neznažov und Umgebung. i\eznažově a okolí. Bearbeitet von Prof. J. Sakař, Prag. Zjidé týnští tvořili jako v jiných městech zvláštní svou obec, od ostatních usedlíků oddělenou. Žijíce pod ochranou držitelů panství, zvláště jim propůjčovanou, byli za to pánům svým spolehlivou pokladnou. První historická zmínka o Židech týnských pojí se k r. 1569, když popudili na sebe Petra Voka z Rožmberka, který se na tyto i na ostatní Židy na panstvích sivých i bratrových tak rozezlel, že jim zapověděl vstup na všecky své pozemky1). Později však na přímluvu svých rádců odvolal zákaz listy otevřenými, dovoluje Židům na statcích obnoviti obchod podle libosti. Na počátku století sedmnáctého připomíná se v Týne i škola žid. Zdá se však, že jest původu staršího, než z doby vlády posledního držitele týnské zá-stav5r, Ferdinanda čabelického' ze Šoutic. - Pohřby tel mrtvých konali místní Židé na vlastním hřbitůvku na Malé Straaě. Dnes živí se pamět na toto místo starobylým názvem ,:Na krchůvku". — V konci šestnáctého věku znamenají se v městě čtyři žid. rodiny. Všecky bydlily v „Novém Týně". V soupisu týnského panství při r. 1600 zapsán jest mezi zdejším obyvatelstvem Polák Žid, Isák, „Žid u mostu" a Markus. Nejbohatším byl poslední, Markus. ••'■'■■ Kladl ročně urburního platu 21 groš 5 denárů, kdežto ostatní platili obyčejně jen 9 gr. 5 d.'). — Po celou dobu války třicetileté udržely &e v T. aspoň některé rodiny žid., jsouce zvláštní milostí arcibiskupovou zde trpěny, ač proti ostatním nekatolíkům bylo nastoupeno přísně a užívalo se i výluky brzy po bitvě bělohorské. Za to museli židovští občané vypomoci v tísni peněžní kanceláře arcibiskupské. Dne 5. listopadu 1623 rozkázal na př. arcibiskup Arnošt hr. Harrach týnskému hejtmanovi Lednickému, aby vybral od Židů týnských do vánoc 2000 zl. kontribuce. Nesezenou-li jich, budou prý vyloučeni z města, až na tři, kteří byli zde nejdéle usedlí. Týž kníže-arcibiškup šetřil proto také Židů před každou škodou více, než zámečtí páni předešlí. V obnoveném kontrakte s obcí týnskou o nájem velkostatku zdejšího roku 1640 zaručuje Židům, kteří „ode dávna měli v T. domy", bezpečný pobyt, ustanoviv článkem 24., áby zde byli trpěni a poslouchali rychtáře. Sami, živíce se starým způsobem zaměstnání, měli mezi křesťany pokojně žíti a nečiniti jim v živnostech překážek. Úřad městský i panský regent měli Židův opatrovati, za kteroužto ochranu přijímal roční platy kníže-arcibiskup i regent. Léta 1643 napomínal zámecký regent týnské Židy, aby odvedli Jeho Eminencí uloženou berni a jemu smluvené „masti a koření". Avšak také magistrát týnský dožadoval se na žid. občanstvu dávky určité, a to někdy tak veliké, že Židé zdejší hledali pomoci až i u ž. o. pražské. Dne 6. února 1645 zaslali starší ž. o. z Prahy kardinálu Harrachovi snažnou prosbu za Zpracoval Prof. J. Sakař, Praha. ochranu proti veliké dávce, kterou město T. = uložilo Židůms). ' : - ; Dne 1. ledna 1652 domohli se týnští Židé u pražského kníže-arcibiskupa významných privilegií. Obsah jejich jest takový: „Jeho Eminence na mnohá doléhání vltavotýnských Židů ráčil dle zásluhy jejich do odvolání tyto milostí uštědřiti: : ' I. Židům, kteří od pradávna až dodnes v T. bydlí a vlastní dům mají, neb v soukromí bydlí ü týnských usedlíků nepodezřelých, dopouštějí se výsady císařem povolené, i nástupcům jejich, s tou však výminkou, aby od nynějška žádného Žida již nepřijímali pod ztrátou týchž výsad. II. Ježto od mnoha let mají Židé některé domy a místa, trhem od křesťanů koupené: dům Komejických, kde bydlí Musel, Šlehovských, Ciprinů, Hvězdu, Knihu, Vyskočilů, Podminichů, smějí takové obývati, zřícené a spáleniště znova vystavěti, a jisou-li bei přístřeší, mohou býti pokojně v nájmu u křesťanů za plat bez jakéhokoli odporu. III. Ona dvě svá zbořeniště, z nichž v jednom nyní soukeníkům zbudovali dílnu na sušení suken, a druhé, jež náleží starému Židu Eliáši, moliou, chtějí-li, znova sobě vystavěti. IV. Mohou si opatřiti ročně patnáct soudků vína k vlastní potřebě podle předpisů rituelníoh a mezi sebou vypíti. Dříve však zaplatí z téhož vína Jeho Eminenci a obci týnské po 26 gr. ze soudku. V. Ježto se přihází, že křesťané neb chasa a jiní lidé buď z opilství, neb ze zlomyslnosti na Židy útočí a je pronásledují, nařizuje Jeho Eminence všem. křesťanům toho se zdržovati pod pokutou jedné bečky soli do panského důchodu. S druhé strany ať Židé pokojně se chovají, s křesťany se nehašteří, úředníkům prokazují povinnou čest a jim neodpírají. Dopustí-li se Žid čeho z toho, pohaní-Ii křesťany neb jimi opovrhne, touž pokutu ať zaplatí — bečku soli, od hejtmana arcibiskupského mu uloženou." Týž hlavní úředník na panství měl Židův pilně chrániti. Za to slíbila ž. o. v T. klásti ročně 50 zl. do zámeckého důchodu, pokud by jim arcibiskup těchto milostí dopřával4). Židé týnští vážili si udělených výsad více než jejich křesť. sousedé. Kdežto katoličtí obyvatelé město nenáhle opouštěli, z daných svobod málo těžíce, přibývalo v T. kvapem Židů, hledajících živnost, někdy i nad mez daného dovolení 5). Když bylo tu r. 1654 úřední sčítání, nahledaly se 93 domy křéáť. a 6 žid. Po desíti letech rozkvetl v T. žid. živel tak nápadně, že měli zdejší Židé 22 domy se 122 příslušníky. Byl to dům Eliáše, Abrahama, Isákův, Jakuba, Votického, Maušlův, Heršlův, Maříkův a jiných. Kardinál, byv Týn n.jVU. 1 240 upozorněn na tento značný přírůstek, hledal příčinu v nadužití udělených výsad. Proto právo přijímání do města značně omezil; osada žid. však se neztenčila. Dne 18. listopadu 1666 zavázala se o. ž. k roční dávce 70 zl. a k vyčlení všech věcí, které v městě prodává. Zástupce její, Michal Heršl, koupil si touto nabídkou u~panského hejtmana pro své členy v ž. o. pevnější ochrany právě v době, kdy týnští konšelé žádali v arcibiskupské kanceláři výluku Židů zdejších. Přízeň panská netrvala však již dlouho ). R. 1680 zabloudil také do T. urputný nepřítel — mor. Rozčilení obecné ze smrtonosné rány hledalo záhy původ přínosu zhoubné nákazy u Židů, viníc je, jako by ji sem zanesli svým obchodním stykem s Polskem. Veřejné mínění stvrzoval posléze i úřad panský, jenž brzy potoni — r, 1684 — vynesl nad místními Židy krutý soud. Všickni byli z města vyloučeni a domy proti vůli jejich prodány. Někteří, nemohouce nebo nechtějíce statečků svých pírodati, nechali je ladem a v poustce. „Kniha židovská", v čas nuceného trhu zřízená7), vykazuje prodej domu Jana Valle za 190 zl., domu Markovského za 140 zl., staré školy žid. za 30 zl'.j domu Jakuba Votického za 30 zl., domu Maujšlovského za 220 zl., domu Zachariašova za 35 zl. a druhého domku téhož vystěho válce za 20 zl. Výpověď týkala se celého panství. Židé týnští nestěhovali se však tuze daleko, usadivše se blízko starého domova v Neznašově a v Kolodějích nad Lužnicí, kterážto místa, ač necelou hodinu od Týna vzdálená, byla již mimo pravomoc pražského knížete-arcibis-kupa, jsouce pod vrchností cizí. Baron Jan Brandstein, pán v Kolodějích, rozhodl se vystavěti příchozím'Židům při svém sídle kamennou synagogu a deset obchodních domů. Býl sice varován, ale úmysl uskutečnil při r. -1695 přece. Počátkem října 1697 byly v nové synagoze slaveny prvé bohoslužby. . V; R. 1721 hlásilo se v kolodějské o. ž. 65 Židů s 89 dětmi. Náležel k nim: Berchyňský Žid s ženou, hochem a 2 dívkami; v Kolodějích byl již od r. 1704, měl dílnu koželužskou a za panskou ochranu platil 7 zlatých ročně. Božovský s ženou; od r. 1691, s šosovním platem 7 zl. Isak Abraham s ženou, hochem a 2 dcerami, řezník, od r. 1703, s platem 8 zl. Schneider s ženou, krejčí, ,od r. 1720, s platem 6 zl. Benedi Isak s ženou, 2 syny. a dcerou, obchodník peřím a plátnem, od r. 1711, .s šosovním platem 4 zl. Josef Isak s ženou, 2 syny -a dcerou, od r. 1710, obch. peřím a plátnem, s platem 4 zl. Mendel Lebel s ženou a synem, od r. 1718, obch. vlnou a peřím, s platem 4 zl. Alexander Schuster s ženou a 2 hochy, od r. 1695, švec, s platem 12 zl. Jakub Samdel s ženou, dcerou a sluhou, od r. 1710, obch. plátnem a peřím, s platem 6 zl. Stará vinopalnicě s hochem a 2 dívkami, od r. 1701, s platem 3 zl. Masák s ženou a hochem, od r. 1704, řezník, •s platem 4 zl. Nalžovská, vdova, se synem a 3 dcerami, od r. 1701, s platem 4 zl. Adam Katzel s ženou, žebrák, od r. 1685, s platem 3 zl. Doktr s ženou, synem a dcerou, od r. 1675, obch. plátnem a peřím, s platem 3 zl. .Vít Schimerle s ženou a 2 dcerami, od r. 1705, obch. plátnem a peřím, s platem 6 zl. Jakub Lebel s ženou a 3 dcerami, od r. 1708, obch. peřím, s platem 5 zl. Lebel Spratek s ženou, synem a dcerou, od r. 1705, koželuh, s platem 6 zl. Lebel Schimerle s ženou a dvěma dětmi, od r. 1715, obch. peřím, s platem 3 zl. 30 kr. Jakub Kaiseril s ženou, hochem a dívkou i nájemníkem, od r. 1713, obch. různým zbožím, s platem 6 zl. Josef Bernard s ženou, 4 syny a dcerou, od r. 1707, obch. peřím, s platem 3 zl. 30 kr. Bernard Manel s ženou, 3 syny a 2 dívkami,.od r. 17.15, s platem 10, zl. Efroym Lebel s ženou a «ynem, od r. 1715, obch. plát- nem a peřím, s platem 6 zl. Josef David s ženou, matkou a služkou, od r. 1717, obch. vlnou, plátnem a peřím, s platem 11 zl. Jakob Pehel s ženou, synem, 2 dcerami a služkou, od r. 1696, mýtný a obchodník herinky, plátnem a peřím, s platem šosovním i za mýto 24 zl. Samuel Polák s ženou, od r. 1712, panský vinopal, platil 188 zl. Salomon Mandel s ženou a 2 syny, od r. 1717, obch. peřím, plátnem a kůžemi, s platem 5 zl. Josef Polák s ženou, 2 syny a 2 dcerami, původem z Polska, od r. 1700, kramař, s platem 5 zl. Lebel Glas-ser s ženou, 2 syny a dívkou, sklenář, s platem. 5 zl. Goldschmied s ženou, 5 syny a 2 dívkánii, od r. 1721 usedlý zlatník. Jakob Ěečický s 5 hochy a 2 dívkami, od r. 1718, obchodník peřím a vlnou, s platem 5 zl. Markus Benedi se sestrou, v Kolodějích rodilý, obch. peřím. Imger Stampf s ženou, synem a dívkou, od r. 1709, obchodník peřím a kůžemi. Mojses Nosal s ženou, 3 syny a dívkou, v Kolodějích rodilý. Otec žil tu 30 let. Obchodník peřím, plátnem, s platem 10 zl. Nosalův švagr Lysel Efraim. Vít Abraham s ženou i 5 dítkami z prvých žen, od r. 1687, obchodník plátnem, peřím a kůžemi, s platem 12 zl. V domě Abrahamově žila také Židovka Rosina Benedi. Služek žid. byLo 11. Bývalá synagoga v Neznaiově V Neznašově tvořila se pod ochranou hraběte z Vrtby nová žid. osada současně s kolodějskou — od r. 1681. Panství otvíralo Židům přístup i do vlastní hospodářské správy. R. 1721 žilo v N. již deset rodin. Jakub Lebel z rodu Aron byl hraběcím vinopalem. Živil se však i řeznictvím a kramářstvím, získávaje ročně 175 zl. Z toho platil 75 zl. panskému důchodii a 25 zl. kontribuce. Vedle manželky Judith měl syna Moysesa, Josefa a 2 služebné. Isak Josef z r. Aron, kramář, manžel Veruny a otec dcery Evy, byl od r. 1684 kramářem se ziskem 50 zl. Šosovního platu kladl 6 zl., kontribuce 2 zl. Jakub Salomon z. rodu Josef s manželkou Ester, syny Salomonem, Heršlem, Filipem, dcerami Sorel, Iriz, Schöndl, od r. 1687 obchodoval plátnem a krámskými věcmi s výdělkem 120 zl. Za to platil do důchodu 12 zl. a kontribuce 4 rýnské. Salomon Plauzkar z rodu Levi s ženou Alenou, synem Mandlem a 2 dcerkami, od r. 1691 živil se tu kramářstvím. Získal ročně 67 zl., důchodu platil 12 zl., kontribučnímu 3 zl. Salomon Schmer z rodu Salomon s ženou Itel, synem Lebelem a dcerami Chaile i Zipperl, těžil od r. 1707 z krámu 50 zl. Úroku vrchnosti odváděl 6 zl., kontribuce 3 zl. Pinkas Vokatý z r. Levi s ženou Asdale, dcerou Leze a Sorle, přistěhoval .se r. 1719. Kramářstvím získával ročně 50 zl., hraběcímu úřadu kladl 6 zl., kontribuce 3 zl. Jakob Feldtscher z r. Benjamin přišel teprv r. 1721. Manželka slula Judita, syn Lebel, sluha Sorel. Svým uměním vydělal si ročně 55 zl. Za ochranu platil vrchnosti 6 zl., kontribuce 3 zl. Josef Bernardt z r. Abraham s ženou Ester těžili z krámu 60 zl. Panství platili 6 zl., kontribuce 3 zl. Volf Lebel z r. Aron, kramář, s ženou