jemuž v rukojemství se postavili Jan Pokorný, pekař z Dob. a Jakub Klacek, rychtář z Ouhřec, poddaní pánů synů J Mti.

Samuel Žid ze Sobotky. Radě Starého města Pražského, že Židé ne k městské, ale k správě vrchnosti naší náležejí.

Aron Žid, Lidmila, dcera jeho. Enoch a Izák Židé.

(Za purgmistra a primasa Jana Žateckého.) Do Hradiště nad Jizerou. Aron Žid od vás z Hradiště zprávu nám učinil, kterak s Annou Trunsovou ž Bukoviny rozepři při právě a narathouze vašem má, a v té při z práva jemu nalezeno přísahu Židům obyčejnou na témž rathouze vašem vykonati. Poněvadž pak k tvrzení takové přísahy žid. rabí potřebí jt, a u vás v Hradišti žádného není, takže od nás z B. vyžádán býti musí, požádán jt k tomu David rabí mladší u nás v Boleslavi, který s Aronem Židem před vámi se postaví. Pro lepší toho důvěrnost Marek Ronovský a Enoch, Židé starší, přijavše na to přísahy, kteréž k té povinnosti učinili, vysvědčili a seznali, že týž David Žid v pravdě rabí podle řádu jejich jt. — Ano i nám dobře vědomé jt, že on rabí David nejednou při vykonání přísahy žid. na rathouze u nás stál. Ve čtv. po sv. Mikuláši.

1589: Opatrným pánům purk. a konšelům městečka Brodce nad Jizerou (!) Psaní jste .... za to žádajíce, abychom Izáka Žida Turnovského, u nás v Ml. B. obývajícího, kteréhož vy sousedem naším jmenujete, k tomu áby Maruši pastorkyni Bartoloměje kováře, souseda vašeho, 4 k. mzdy za službu povinné dal, přidrželi.                                                             _

Oznamujeme vám, že Židé při městě našem obývající (poněvadž k sousedství našemu a pod privilegia naše nepřísluší), k správě naší nepřináležejí, ■• ale k správě JM pána našeho — k JM jest vám o to dopisovati.

1599: 228 domů křesťanských, 12 žid.   Žid   Beneš.

Paměť radní Tobiášovi Slavíkovi z Nymburka proti Jiříkovi Chmelníčkovi. Vysvědčujeme: Jedno, že Žid Lazar při městě našem zakoupení má a tak způsobem jiných Židů při městě obývá. (Obývání Židů v Ml. B. jest tak staré jako knihy městské, které se počínají v době krále Jiřího v XV. stol., tudíž zajisté od časů nepamětných!) Druhé, že jest' Tobiáš Slavík pořadem práva dotčeného Lazara k vydání svědomí připravil a týž Žid vedle starobylého řádu při právě našem obvyklého v přítomnosti dvou osob radních ... přísahu žid. na paterých knihách Mojžíšových vykonal toliko z samé kladby, kterouž jeho rabín žid., pokud by křiyě přisahal, kleti měl. Třetí, že svědomí žid. tím způsobem na právě našem přijímána, každému právu domácímu i přespolnímu jak svědomí křesťanská jsou postačovala a postačují. V stř. po ned. In. 99. — Šimon Brand!ejský z Sobotky. — Jelen Žalman Žid.

Do Žitavy (Zittau i. S.) Lazar Žid upomíná z dluhu 112 tol. Bartol. Šolce v Žitavě — česky, kdežto do Perný (Pirna i. S.) německy, — Do Žitavy a Lipého Šalamoun rabí Žid o dluhy. — Šťastný Žid. — Marek, syn Šťastného Žida. -— Adam Florus z Květné Hory (též Florovský) koupil (1. 1579) dům od Žida Marka malého proti škole žid. ležící a v něm provozoval živnost kramářškóu, s zbožím, jak my říkáme^ střižným.

1528: Žalmík Žid.

1549: Abraham Žid strenieký!

R. 1634: Die Tradition hat seit jeher in Jakob Bas-séwi, Edlem von Treuenburg, den Erbauer der Großen-hof-Synagoge" in Präg erblickt. Man stüzte sich hiebei mehrfach auch auf rein nebensächliche Umstände, z. B. darauf, daß er vor seiner Flucht   seinen   Adels-

brief in diesem Gotteshause deponierte. Befremden muß es uns aber, warum diese Synagoge, falls die erwähnte Tradition auf Wahrheit beruht, nicht wie die meisten übrigen Gotteshäuser Prags den Namen des Stifters erhalten hat. (Wir können der Ansicht „Jahrbuch für die israel. Kultusgemeinden 5654, S. 99" nicht zustimmen, als hätte die Gmd. den Akt der Pietätlosigkeit je begangen, Bassewis Namen, weil er später ftis Unglück kam, absichtl. von der Syriag. loszutrennen. Ja, wir wissen sogar, „Jüd. Centr alb 1 a 11", 1884, S. 58, daß die Kinder Bassewis auch nach dem Erlöschen des weltlichen Ansehens seines Hauses in der Prager Gmd. noch Ehrenämter bekleideten.) — Ein weiteres Bedenken gegen die Richtigkeit der Tradition wird in uns durch den Mangel eines Hinweises auf diesen Synagogenbau in der B a s s e wi gewidmeten, sehr ausführlichen Grabinschrift auf dem Juhgbunz-lauér Friedhofe erweckt, welche doch sonst viel von dessen Taten in Prag zu berichten weiß. (Als Quellen zur Biographie Bassewis sind folgende zu berücksichtigen: Jireček, ehem. Unterrichtsminister, in Časopis českého musea, 1883, S. 325—330, GAL— ED, Nr, 28, S. 23, Podiebrad a. a. O., S. 63—67, Volf in Josef Wertheimer, S. 14 und Beilage V, VI, VII, Ein Prozeß im Hause Liechtenstein in der „N. Fr, Presse" v. 14., 16., 17. Juli 1890, Gindely, Waldstein während seines ersten Generalrates; Grünwald in Jakob W. Pascheies Jüd. Volkskalender f. d. J. 5652, S. 93—118, G. Bondiy, Zur Geschichte der Juden in Böhmen, Mähren, Schlesien.) Wahrscheinl. starb er in Jitschin ain 2. Mai 1634 und wurde in Jung-b u n z I a u bestattet, wo  wir  seinen Grabstein finden.

Jakub Bas-Ševi z Treuenburku, primas (představený) ž. o. pražské, královský mincmistr a první Žid v Čechách, který byl povýšen do stavu šlechtického (Jakub Šmiles zvaný), dostal svůj šlechtický erb a titul v době pro národ český velmi trudné! Bylo to po nešťastné bitvě na Bílé hoře. Dříve již získal si pro své zásluhy o stát a dvůr od krále Rudolfa II, (r. 1590) a od Matyáše (r. 1611) několik výsad (privilegií), avšak šlechtický predikát a erb obdržel teprve od krále Ferdinanda II., a to dne 18. ledna 1622. Mimoto obdržel zvláštní ,.šlechtický diplom", v němž se mu uděluje právo svobodného obchodování a stěhování, nabývati domů a pozemků v celé říši, všechna práva vysoké šlechty a osvobození od daní a mýta. Vesměs práva, o nichž se dosud Židům ani nezdálo! Ba, jako „dvornímu úředníku" bylo mu dovoleno bydleti na dvoře císařském a směl sám sobě sepsati „kšaft" čili „testament" (závěť, poslední vůli před smrtí). Byl to první Žid, který byl takto vyznamenán!

Za Ferdinanda II. byly zemské finance velmi špatné. Dlouholeté války a rebelie (povstání) vyčerpaly všechny zdroje státní a král, nevěda, jak si z nouze pomoci, sáhl k prostředkům, které musily svým koncem vésti k záhubě zemí. Na radu válečného dobrodruha Pavla Michny z Vacínova (r. 1621 byl povýšen na hraběte), dal raziti tolary lehčí váhy nežli jaké byly v dobách míru. Tyto „lehké" tolary obdržel nejprve Bas-Ševi za dvorní dodávky a dal je do oběhu. Z toho vznikly nesprávné pověsti, že dostal Bas-Ševi „regále" (výsadní povolení) k ražení peněz, Tolary byly však raženy ve váze stále menší a neměly konečně ani zrnka stříbra v sobě a nikdo je nechtěl přijímati za platidlo. K ražení těchto „lehkých" nebo, jak se říkalo, „dlouhých tolarů" ustavila se společnost, která měla mincovnu najatu. Byl to především sám správce království Českého kníže Liechten-, štejn, pak Albrecht z Waldštýna, Pavel Michna z Va-

cínova, Jan de Witte a jiných deset nejmenovaných osob. mezi nimi prý i korunní princ. Tato „čistá" společnost ochudila zemi českou tak, že vzešla z toho hospodářství ohromná bída. Císařským nařízením ze dne 14. prosince 1623 oznámeno bylo znehodnocení těchto peněz, které měly býti vyměněny za peníze nové s obrovskou ztrátou (až i 86 %).

Za služby, které prokazoval Bas-Ševi dvoru, obdržel ony výsady.. Svými velkými, daleko rozvětvenými obchody nabyl značného jmění. Ve svém štěstí nezapomněl svých souvěrců, kteří se tísnili v přelidněném ghettu. V té době bylo v pražských městech mnoho domů, které buď propadly konfiskací králi, aneb byly opuštěny, ježto se jich majitelé vystěhovali, aby unikli pronásledování pro své náboženské přesvědčení. Tyto domy kupoval Bas-Ševi a dal je zapsati v majetek Židů; rozšířil tak obvod žid. města více než dvojnásohně. V té době hledali Židé z dálných končin Evropy, ze Španěl, z Polska a z Německa pomoc a přístřeší a našli obé — v Praze, dík moudrosti a obezřetnosti jich primasa Bas-Ševiho. Ovšem neobešlo se to bez velkého nepřátelství obce Staroměstské, která neustala v žalobách proti Židům u českých stavů a u samotného krále. Avšak Bas-Ševi měl příliš mocné přímluvci, z nichž nejvlivnější byl „generalissimus" Albrecht z Waldštýna, který potřeboval k svým dobrodružným válečným výpravám peněz a zase peněz, a ty mu musil vždy opatřiti Žid Bas-Ševi. Jeho nepřátelé šířili klepy o tak zvaných „Šmiléšových tolarech", svádějíce celou výrobu špatných peněz na Bas-Ševiho a podněcovali lid proti němu; na vlastní původce, ony mocné pány, si netroufali, ale na Žida, který byl pouze jich nástrojem, ano. Teprve po^ smrti nejmocnějšího podvodníka, Karla knížete z Liechten-štejna (12. února 1627),. který ošidilT stát o sedm milionů zlatých, byl vydán rozkaz k~ zatčení Bas-Ševiho. Ten však utekl k svému protektorovi- Albrechtu z Waldštýna^ netuše, že i hvězda štěstí tohoto mocného pána vyhasla. Nestihl Waldštýna v Jičíně a dověděl se k .svému velikému žalu, že byl Waldštýn zavražděn v Chebu (23. února 1633). Na útěku nalezl na krátký čas úkryt v ghettu mlado-boleslavském. Dlouho však nepřežil svého mocného ochránce, jen o několik t. měsíců, zemřel v Mladé Boleslavi dne 2. května 1634, kdež byl též pochován. Jeho> náhrobek byl před nemnoha lety péčí (nebožtíka) pana Šubrta (Bedřich Schubert zemřel 1. 1923), představeného pohřebního bratrstva, obnoven. Pohřební bratrstvo míní v květnu 1934 uspořádati slavnost u hrobu Bas-Ševiho.

Prozatím označila cestu k hrobu orientační tabulkou.

Plody obrovsky založeného sdruženi podvodníků nejvyšších rodů zůstaly jich rodům zachovány až na naše dny. Nástroj těchto mocných pánů — Žid— mohl se jen krátkou dobu těšiti z cetek jemu hozených! Šlechtický erb na hřbitově, to bylo vše, co zůstalo tomu bankéři krále a císaře a všech mocných pánů jeho dvora. Jmění nezanechal žádného, ale hněv lidu zůstal trvale lpěti na jeho památce a na jeho epigonech. (Jeden z jeho potomků Studienrat Kurt Lenzberg jest evangelík a učí na jednom dívčím lyceu v Pruském Slezsku.)

L. 1507: Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšší komoří království českého, a jeho manželka Johanka z Krajku ustanovují artikule, dle nichž se Židé jejich v Ml. Boleslavi říditi mají.                       .

1546: bylo zjištění totožnosti: Izák, který málo vidí,

v Ml. Bol. se rodil.----Samuhel, děti učí, v Bol. se

rodil. — Izák Michalnov v Boleslavi.

1562: List otevřeny (oděvřený) Našoltovi Židu z Mladé Boleslave, aby jemu k dluhu 538 tolských dopoinoženo bylo.         ■• ■■-.■-■

1570: Mnoho-li Židů a v kterých místech království českého zaznamenáno bylo k odvádění povinné berně: .  .  . Jung Bunzel 16x/2 Personen.

1587: Císař Rudolf II. Adamovi Krajířovi z Krajku . . . Však nicméně to mezi poddanými tvými Boleslavskými skutečně opatř, aby se zatím na Židy od nich žádné zbouření nestalo a nějaká jinší neřest z toho nepošla, nébrž jestližeby co toho býti chtělo, skutečně předcházel a zastavěl. Na tom jistu a milostú vuoJi naši císařskú naplníš. Dán na hradě našem Pražském 1. pros. 1587. (Orig. arch. v Třeboni.)

1588: Purkmistr a rada města Litoměřic oznamují, že Šebestian Hornigler z města Norimberka, obyvatel litoměřický, k dobývání dluhu na Markovi Židu v Ml. Boleslavi zmocnil Wernera z Liepen. V Litoměřicích, 11. července 1588. (Česky.) (Arch. m. Litoměřic 113.)

1597: Rudolf II. stvrzuje privilegia Židům v Ml. Bol. od Bohuslava Jáchyma Hasištejnskéh© z Lobkovic udělená. (Arch. minist, vnitra ve Vídni. Reg. č. kane. do 14, fol. 408.)

1604: Smlouva tržní o prodej másla ze statku česko-dubského Židům Valentinovi z Dubu a Markovi Šťastnému z Ml. Bol., za kteréhož posledního zaručil se Jakub Žid z města Sobotky. 3. pros. 1604. (Česky.) (Archiv města Českého Dubu. Kniha zápisů f. 61.)

1606: Císař Rudolf II. purkmistru a radě y Ml. Bol., aby s Židem Šalomounem rabím o mírné splácení dluhu Václavem zvonařem mu povinného jednali. Na hradě Pražském, 19. ledna 1606. (Místodrž. archiv král. českého, kop. 115, f. 6 r.)   L

Císař Rudolf II. nejvyššímu ministru Krist, z Sebu-zína, aby šepmistři kutnohorští Židu Lazarovi, z. Ml. Bol. k dluhům na některých spolusousedích kutnohorských dopomohli. Na hradě Pražském, 18. února 1606.

1611: Král Matyáš potvrzuje Židům v městě Ml. Bol. list, kterým Rudolf II. některá Bohuslava Joa-chyma Hasištejnského z Lobkovic jim udělená obdarování potvrdil, jehož datum na hradě Pražském v středu na den sv. Jiří 1597. Na hradě Pražském v outerý u vígilií sv. Bartoloměje (23. srpna) 1611. (Česky.) (Op: Archiv ministerstva vnitra ve Vídni.)

1765: Samuel Bondi, Jungbunzlau, Mitglied der „Tabakpachtgesellschaft".

PhDr. Mořic Grünwald, zvěčnělý rb. v Ml. B., byl rodem a výchovou z Německa; působil od r. 1884 do r. 1894 ve dvou českých obcích, a sice v Písku a Ml. B. Za tuto dobu svého působení naučil se pěkně česky slovem i písmem, takže mohl vyučovati i na středních školách náboženství po česku. V Ml. B. byl z rb. prvním, kteří česky učili. Ve své autobiografii praví: ,,Mého života cílem je sepsati prameny dějin Židů v Čechách, abych ukázal obyvatelům země, y níž žiji a působím, kterak předci naši spojovali v sobě zbožnost a pokrokovost, lidskost a praktičnost, péči o vlastní blaho a o blaho druhých — kterak žili, sami jsouce šťastni a obšťastňujíce své bližní." —: Bohužel nebylo mu dopřáno, aby tento vznešený životní svůj úkol splnil, neboť odešel z Čech a brzo nato zemřel. Psal v roč. XI. a XII. Česko-židovského' kalendáře: K dějinám židovské obce písecké a mladoboleslavské. Dokázal, že naši předkové v Ml. B. už v 16. stol. česky jednali.

V dobách, kdy B. byla městem mnohem menším než nyní, kdy čítala asi 7000 až 8000 obyvatelů, bydlelo v městě asi 10% vyznavačů náboženství mojžíš-ského. Percento Židů se stále menšilo až do naší doby. Žid. město téměř celé lehlo popelem při velkém požáru dne 28. května 1859. Zmizely křivolaké uličky ' s tak zvanými „dílčími" domy (Teilhäuser), kde bylo v některém tolik domácích pánů, kolik dům čítal světnic,   hůře   řečeno   „kutlochů".   Naše  pátá   čtvrť,