Dějiny Židů v Mladé Boleslavi.

Zpracoval rb. A. E. Goldmann v Ml. Boleslavi.

JVrálovské krajské město Mladá Boleslav (město Boleslava Mladého nad Jizerou; Juvenis Boleslav, Neoboleslavia, Jungbuntzél, Juňgbunzláu) bylo zal. jako hrad knížetem Boleslavem II., Mladým, kolem r. 983. Leží na střední Jizeře, na ostrohu, kde ústí se Klenice; je vzdálena od! Prahy 56 km. Král Ferdinand I. povýšil Ml. B. na město 1. 1528, 1. 1600 stala se Ml. B. městem královským, za císařovny Marie Terezie sídlem krajských úřadů, městem krajským.

Židé obývali v Ml. B. od časů nep a metných, jak staré jsou knihy městské (1471). Za císaře Rudolfa II. vymohli si privilegium na 12 domů při hradbách za kostelem, od knížete Karla z Lichtenštejna na nových 18. Nebyli sousedy, nýbrž jen obyvateli. Měli své výsady živnostenské od králů českých, od Ctibora TovaČovského (z 1494), Jana z Šelnberka (1504), Kunráta z Krajku (1542). Boj, jejž (1633) děkan Gastalius vedl s františkány, byl mu tím nepohodlnější, ježto v týž čas byl ve sporu se Židy boleslavskými a i v té příčině bylo mu dovolávati se ochrany arcibiskupské. Arcibiskup Harrach byl nakloněn františkánům a proto, jak z různých dopisů nelze nepozorovati, zachoval vůči Židům boleslavským dosti tolerance, že se tomu při tehdejší nesná-šelivosti náboženské divíme; Obyvatestvo i magistrát stáli na straně děkanově.

Židé boleslavští, kteří dle privilegií svých měli bydleti jen ve 12 domech v žid. městě, zmohli se v době národního úpadku, v době protireformace, když pozornost veřejnosti v jiné strany byla obrácena, že zakupovali domy jiné, až i v nejbližším okolí hlavního kostela, kde všeliké obchody své provozovali s hlukem a výtržnostmi při službách božích.

Židovka Veruna měla domek vedle samého hlavního oltáře, jejž prý děkan Castalius dal zavříti. Židovky ujali se žid. starší a podali stížnost arcibiskupovi, jenž dal jí místa a poručil děkanovi, aby zmíněný domek Žiďiům otevřel a Židovce v něm bydleti dovolil po tak dlouho, pokud by peníze za domek složené Židovce nebyly vráceny. Děkan však s provedením nespěchal. Nejprve ohradil se proti tomu, jako by byl Židovku mocně vystěhoval, ježto prý ona sama dobrovolně šla, netroufajíc sobě v místech těch déle bydleti, ani kostelníka svého v něj usaditi prý nechtěl, neboť kostelník měl svůj vlastní a lepší příbytek za branou. Peníze že pro zlé časy zatím sebrati nemůže, na konec že tu celou věc magistrátu postupuje — jako by se ho ani netýkala. Otcové města ujali se vřele svého duchovního správce u samého arcibiskupa-, jemuž psali 18. ledna 1634 asi v tato slova: „Jako jste z kanceláře vedle spisu a žádosti Ve-runy Židovky v příčině domečku, kterýž ona prý. s dovolením vrchnosti boleslavské koupila a svým majetkem býti praví, poručiti ráčili (23. prosince 1633),

Geschichte der Juden in Jungbunzlau.

Bearbeitet ^>n Rb. A. E. Goldmann, Jungbunzlau."

aby,této Židovce peníze za dům dané vráceny byly, nebo jiný dům směnou byl odevzdán, jest nám od p. děkana oznámeno. Lítostně a bolestně toho vyznáváme, že k vůli Židům neobřezaného srdce obzvláštní komise ve příčině domů židovských poblíže hlavního kostela   zdejšího    vystavěných   vyžádána   byla,   jejíž

členové.....na tom se snesli a za věc spravedlivou

uznali, že Židé těch diomů blíže kostela vystavěných, kdež se každodenně mše svaté konají a při jistých slavnostech s velebnou svátostí chodí, pro možné pohoršení od takových utrhačů držeti nemají, v čemž relaci zajisté knížecí arcibiskupské kanceláři učinili. — Židé předstírají jménem Veruny Židovky, že ten dům s volí a vědomím vrchnosti boleslavské byl kou-penj kdo by ta vrchnost byla, neprokazují. Máme knihy zápisné, které jsou jako desky naše městské, že by jmenovaná"Židovka jako i jiní.Židé tu blíže kostela hlavního na domy zápisy měli, knihami prokázati nemohou. Jestliže Židé domy ty pokoutně (od knížete Lichtenštejna) koupili, jak se kupec najde v těch roztržitostech válečných, tehdy jim vráceno budej-ač-li co zaplatili, aby z oken toho' domu na oltář a velebnou svátost, nač nejsou hodni hleděti, a čeho Bůh chrániti rač, patřiti nesměli, oč jsou se někdy, jak letopisové ukazují, pokusili a mnoho zla a rouhání způsobili.

Domek děkan koupil později pro   kostelníka.

Požadavky vojska (válka 30 létá) byly kruté, nesnesitelné. Když rada města Ml. B. nemohla vyhověti přemrštěným požadavkům nejvyššího Šifra, byl purkmistr i s pány v radní světnici po 5 dnů ve vězení držáni. Obec koupila mu od Židů (dne 14. prosince 1644 vzato ze dvora 7 hus a dáno Židům na vykrmení pro švédského generála Mortaniho) 2 slepice, aby ho upokojila. Byl v květnu 1644 odvolán a odtáhl k Lito-měřicům, kde větší moc vojenská se soustřeďovala.

Po celý rok nikdo sůl do města nepřivezl a obec koupila 63 beček soli od Žida Simona, jenž do roka ji čekal/   '■;.■:■    \    ...' ■ '■'■'■-. '<■ ■■ ' ' :    ...     '         '                                ■'   !

Židé byli osočováni jako zrádcové města. L. 1648/49 stráž na hradbách (proti Švédům) zesílena a sousedé napomenuti, aby neposílali na stráž osoby nedostatečné nebo pacholata; ani Židé nebyli tentokráte z té povinností, vyjmuti.

Řemesla trpěla soutěží obyvatelstva žid., které ušetřeno bylo všech oněch persekucí pro náboženství; trpěla i některými předpisy církevními, kterými byla zkracována.

Židé zmocnili se všech živností, ba i prodeje soli, jenž býval vždy monopolem městským. Povoznictví bylo úplně v jich rukou a i páni, ač měli „obecní kočárek", a dvůr městský, ač i na „sukni kočovskou" leckterý groš obětovali, když chtěli jeti do Prahy *k úřadům neb objížděti pole, najímali od Židů povozy. Ani vojsko nebylo u  Židů  ubytováno,  vykupo-r

váli se ročním poplatkem 50 kop grošů; jiných 50 kop gr. platili „za šňůru" (asi t. zv. Érev!) čili ochranu o svátcích žid. U občanstva byli nenáviděni, vydávali je za nepřátele, ba zrádce města, ano Ml. B. jakož i Rakovník snesla se o vypuzení Židů z Čech. Aby se tak nestalo, podali starší žid. spis k císaři (13. srpna 1642, místodirž. archiv J. 4), žádajíce za ochranu svých privilejí a sistOvání onoho krutého usnesení.

L. 1642 učiněna byla smlouva mezi Židy a obcí města Boleslava Mladého prostřednictvím královského hofrychtéře Petra Anlíka z Třebenic: a) aby Židé místo dosavadních platů (sobotáles, jarmarkáles atd.) odváděli celkem do roka 250 kop grošů míš., a to ve dvou lhůtách (o sv. Jiří a o sv. Havle); b) kdyby zde vojsko bylo rozloženo, aby Židé z ubytování, z "varty a jarmareční služby mohli se vykoupiti 50 kopami grošů míš.; c) domy, které Židé po ř. 1620 koupili, aby při nich byli zůstaveni, avšak domy takové aby nesluly žid., nýbrž křesťanskými a kdyby na prodej které přišly, aby ne Židům, ale křesťanům byly zase prodány; městskými knihami aby se řídily a zapisovaly a v nich aby žádných nových řemesel a živností Židé nezačínali.

Židům vytýkáno, že i morovou ránu do města zavlékli, poněvadž souvěrce z míst, morovou ranou nakažených, k sobě přijímali, kteří mimo brány a fortnu přes hradby do města lezli, v čemž prý jim Židé zdejší pomáhali. Nejvyšší Palaviccini tehdy skutečně pohrozil, že každého, kdo by byl v tom postižen, bez milosti dá oběsiti. Mezi Židy právě bylo nejvíce morem nemocných a proto pronajata pro jich nemocné zvláštní chalupa na Ptáku ú Šabaka a kotce pekařské.

Nejvíce nářku na Židy vedli a s nimi často bojem se utkali boleslavští řezníci; ale řezníkům neškodila jen soutěž židovská, nýbrž četné též á přísné tehdejší posty. — Rozepři mezi Židy a řezníky katolickými rozsoudil podkomoří Přibík Jeníšek z Üjezda 1631 tak, aby Židé z dobytka toliko zadní část křesťanům prodávali, které podle svých zákonů požívati nesmí, a to jen na jatkách, nikoli po domech; jedině na jatkách dovoleno jim dobytek porážeti, aby starší cech-mistřiřezm ctí mohli dozírati, zdaž pořádný dobytek bijou

L. 1637 žádali řezníci modlitebně jako lidé nuzní, kteří po všechen čas otevřené války mnoho zlého vystáti museli, aby jim arcibiskup povolil, by v čase postním až do neděle oculi (2. postní) pro lidi starožitné nebo nemocné a ženy v šestinedělí sekati směli. Neznámo, jak pochodili, ale tolik známo, že čekala je jiná zdrcující rána. Židé totiž podali arcibiskupovi nový pamětní spis, aby směli prodávati maso pro obecné blaho v pátek, v neděli a ve svátek před službami božími až do prvního zvonění a odvolali se na svá jakási privilegia. Arcibiskup nejen žádosti jich vyhověl (1642), nýbrž i podiv svůj nad tím vyjádřil, že v Ml. B. se Židům popírá, co dle jich výsad v Praze a ve všech královských městech vykonávají. Starší cechu řeznického namítali, že výsady takové dány byly Židům od vrchností nekatolických, když i oni byli nekatolickými a tehdy ve dnech svátečních maso sekati směli, ukazovali na zlý příklad a pohoršení, jež se tím lidiu bude dávati.

Magistrát, jemuž řezníci tento spis svůj předložili, se jich ujal, a v přímluvě k arcibiskupovi mimo jiné pravil: „Jako dobří křesťané a poslušní slova božího od pana děkana hlásaného, aby neděle světili a posty zachovávali, se neodvažují v pátek a v neděli masa sekati ani prodávati. A jestliže křesťanským řezníkům, kteří všechna břemena obecní snášejí, jsme toho nedopustili, jak bychom to směli Židům přehlížeti, kteří takových břemen nesnášejí a nám ve všem od-

porni jsou." — Nepořídili však ničeho. V Praze nepovolili (1642). — Obrátili se tudíž řezníci na kancelář českou a žádali, aby aspoň v tom ochráněni byli, by Židé nesměli než zadní část dobytka křesťanům prodávati a dobytek na vykázaných místech porážeti. Král. podkomoří Přibík Jeníšek z Üjezda ovšem žádosti té vyhověl a Židy rukou dáním ku plnění této smlouvy zavázal.

L. 1642 arcibiskup Harrach dovolil Židům prodávati maso v neděli před mší sv., kdežto v jiných městech se to dovolovalo jen do prvního zvonění.

Dne 13. srpna 1642 žádali Židé císaře Ferdinanda III., aby staveno bylo usnesení měst, hlavně Rakovníka a Ml. B. o vypuzení Židů z Čech.

Křesťanští řezníci žádali opět za ochranu svých živností prostřednictvím děkana. Ale děkan jen s patrnou nechutí žádosti jich vyhověl: „Co ode mne chtí," píše arcibiskupovi, „když mají tu věc rozřešenou jak od Vaší Eminencí (aby před prvním zvoněním směli Židé maso prodávati), tak od král. podkomořího, aby jen ze zadní části maso prodávali — žehrají na Židy, poněvadž více masa prodávají hež-li oni." —                                                  '                '

Podkomořskou misivou se připomínalo, aby na Židy pozor byl dáván, aby ve dnech svátečních po ulicích zbytečně „nefolkovali". Židu Fischerovi uložena pokuta 5 zl., protože o svátku Panny Marie dříví štípal; když prý v sobotu svátek světí, aby jiným svátek neznesvěcoval.

Dne 17. dubna 1711, když zemř. císař Josef I., konány smuteční bohoslužby, zakázány muziky a rovněž 1. 1720 za příčinou smutku v císařské rodině; v hospodě „U černého orla" v tom oktávu hospodář dovolil žid. hudcům muziku; Židé odvolali se na vojáky, kteří je zjednali.

Proti Židům děkan Pavel Mincer z Proudníku nastupoval s městskou radou společně: podali 5. října 1615 do Prahy stížný spis, že Židé v neděli a ve svátek běháním a pokřikem u kostela ruší bohoslužebné výkony. Děti jich i dospělí, na ulici tolik povyku dělají, že děkan, jenž má faru v žid. městě, nemá klidu ku čtení svatých Písem. Na ulici před samým domem farním všude plno špíny a neřádu, což i zdraví jest škod-livo. Synagogu čili školu mají jen málo kroků od kostela, š křesťany na cestách do kostela a synagogy se stýkají, k nemalému pohoršení. Křesťanských lidí užívají o velkých svátcích ku svým pracím. Počtem svým už vyrovnají se obyvatelstvu křesťanskému, pročež je§t obava, aby nenabyli převahy v městě a žádají proto; ochrany u samého -císaře. Napočteno Židů starých 89, mladých (přes 10 let) 31. Žádost k císaři podporovali darem 10 dukátů sekretáři Jiřímu Vágnerovi. —"

Od krajského úřadu (1690) došlo oznámení, že ze dvou žid. domů Židé na procesí o Božím těle hleděli jak děkan nesl tělo Páně: odsouzeni k pokutě 10 kop gr. ve prospěch kostela sv. Václava, z čehož jim pak polovice slevena.

Židům k 10 domům od knížete Lichtenštejna jim povoleným nových 20 se ponechávalo, ale aby ne žid., ale křesťanskými sluly, městskými knihami se zapisovaly a když by na prodej přišly, aby jen křesťanům byly prodány.      *

Na Židy nový děkan Havlík také u konsištoře stížnost podal, že se do města stále noví stěhují, křesťanské domy u samého kostela kupují, ano i fara že jest žid. domy obklopena (asi 1. 1668).     '

Morem r. 1680 a 1691 nastalo všeobecné ochuzení a redukce Židů. L. 1731 povolena synovi žid. primasa Noe Veitha s přivolením král. podkomořího nebesa (chupó).        4