Geschichte der Juden in Ješín.

Bearbeitet von MUDr. Robert Schulmann in Hospozin bei Velvary.

Dějiny Židů v Ješíně.

.                                    Zpracoval

MUDr. Robert Schulmann v Hospozíně u  Velvar.

, IVlezi Velvary a Slaným nalézá se malá vesnice, čítající asi 500 obyvatel, a jmenuje se Ješín. V této vesnici byla po staletí n. o. ž. Byla doba a jest tomu ani necelých sto let, kdy v této malé obci žilo až 25 rodin žid. K náb. obci přiděleno bylo aspoň 50 obcí-vůkolníeh. Svědčí o tom matriky, které jsou přes stp roků staré. V sousedních obcích u Ješína bylo mnoho žid. rodin. Důvod byl ten, že v J. a v sousedních vesnicích byly statky císařské,, vesnice dříve patřily' císařskému dvora a bylo proto^ Židům dovoleno, aby se tam usazovali. Ovšem za každé usazení muselo se řádně platit. Pátral jsem, kdy obec žid. byla založena, ale nemohl jsem to vypátrati. Jsou zde staré záznamy. Ovšem ty jsou. psány hebrejštinou* a to takovou, že to ani není k přečtení. Pozdější zápisy jsou německé, ale i ty se špatně čtou; buď používali špatného papíru, anebo inkoustu. Kdy po-sjtavena byla synagoga v J., jsem též nevypátral, ale dle ústního podání stála několik století.

Velké množství rodin patřilo do J. a., o svátcích se ani všichni občané do kostela nevešli. V obci kromě rabína byl i učitel, nehoť při obci byla židovská škoia. "V J. česky počalo se úřadovati v r. 1892. Do toho roku všechny záznamy jsou německé, od r. 1892 jsou české. V .protokolech o schůzích představenstva jsem hledal, zdali' se obec usnesla úřadovati česky. O tom však nic psáno v protokolech není. Pravděpodobně zapisující sám o své vůli počal česky úřadovat.

Poměr mezi Židy a katolíky byl velice dobrý. Staří pamětníci vykládali, že nikdy Židům okna vytlučena nebyla. O dlouhém dnu míáta svá obsadili Židé, katolické obecenstvo obsadilo kde jaké místo bylo k sezení i všechna místa k stání. Jelikož na svátky večer přespolní Židé přicházeli do kostela, tu katolické rodiny   pro   ně   připravovaly   noclehy. Při   skončení

dne  smíření  čekaly panímámy večer s  připravenými hrnky kávy a buchtami.

Krátce před válkou počalo stěhování Židů do měst a tu i z J. a okolí jedna rodina za druhou počala se stěhovati. Posledku rabín z J. odešel asi před třicíti lety. Po odchodu rabínově scházeli se Židé k pobožnostem jen o svátcích a po válce těžko se sešel potřebný počet mužů ke konání pobožnosti. Pak se scházeli již jen o dnu smíření a když se asi před osmi " roky poslední starosta náboženské. obce, dnes už ze-■•■snulý Hynek Brumlík, odstěhoval do Velvar,. tu 'V J. a okolí zbyly jen asi 4 rodiny. Ty pak usnesly se prodati synagogu, utržený peníz diáti n. o. do Velvar s podmínkou, že za ně ve Velvarech bude nová synagoga postavena. To se též stalo. Ješínská obec se ' úplně rozpadla, dnes už žije jen jedna žid. rodina v obci, kdysi k J. patřící. V J. není žádné žid. rodiny. Synagogu, která by byla spadlá, koupil majitel sousedního domku a udělal z ní jakési skladiště. Jako zbytek z celé obce jsou ;ižde okna v maurském slohu a nad budovou jest hvězda Davidova.

Zařízení synagogy "a všechny knihy byly převezeny do Velvar. Co bylo památného, jest uloženo ve velvarském museu. Co dalo se upotřebiti, bylo přeneseno do nové synagogy ve Velvarsch. Jeden poškozený svitek thory pak byl zazděn do základu véívar-skéhd kostela. Úředně ještě trvá obec ješínská, úřady ještě obec tuto nezrušily.

Tak skončila kdysi tak velká náb. obec, která, když prvý český rb. dr. Filip Bondy nemohl v Praze nalézti místo rabína, jmenovala jej zde rabínem. Mnoho jest žid. rodin nejen v Evropě, ale i v Americe, jichž předkové kdysi byli členy této obce a kteří odpočívají na žid. hřbitově v Ble-vicích.

Dějiny Židů v Jičíně.

Zpracoval prof. A. Martínek v Jičíně.

Život židů jičínských neliší se téměř v ničem od života židů v jiných městech českých. Několik rodin žid. žilo zde již odedávna; byli tu trpěni jako hosté na výpověď, požívajíce ochrany jako v celé zemi, začež se ovšem králi a pánům různým způsobem odvděčo-vali. Přes ochranu právní, draze placenou, nebyl pobyt židů mezi křesťany nikdy závidění hodný* Židé byli všude lid čas od času pronásledovaný a týraný a ani moderní doba si neodvykla dosud středověkému názoru na židy. Pogromy u nás nejsou sice dnes možný, ale nemůže-li se na židy pěstmi, alespoň okna jim vytloukají nebo jim domy pomalují sedmičkami.

Hlavním zřídlem výživy židů byl obchod, vetešnictví a peněžnictví, neboť si od nich .vypůjčovali nejen měšťané, nýbrž i páni. Nepůjčovali však .židé lacino, ani bez zástav a brali úroky vysoké. .Za krále Vladislava vydáno bylo nařízení, že mohou bráti až 20% úroků, aby spíše mohli platiti za ochranu jim poskytovanou (Arch. Č. V. 478)- Křesťané směli požadovati na úrocích jen 10%,

V době pozdější byli židé připuštěni i Tt provozu různých řemesel. Již r'. 1529 se shledáváme v J. s židem Jelenem, který provozoval mečířství ve svém domě v nynější ulici Palackého. R. 1715 poukazuje Jindř. Stanisl. Pátek, hejtman panství Kumburk-Ou-libice, plat židovskému knihaři Kommetovi (Mus. jič. č. 722) a z matrik o narozeních, «nátcích a úmrtích židů v J. poznáváme tato zaměstnání jejich: písař, zpěvák, skladník tabáku, ranhojič, řezník, služka, .sluha v synagoze, nájemce mýta, krejčí,

• Židům byla vykázána ulice, která se nazývá již v r. 1362 ulicí Židovskou a v ní se mohli zakupovati. Spravovali se sami svým vlastním starším, který Šé r. 1389 uvádí jako magister Iudaeorum.

Již před r. 1372 měl žid Pesálc dům, který odevzdal Janovi. Téhož roku odevzdala paní Zdena, vdova po Jakubu balistáři, dům židovi Otlíkovi, jeho ženě Anně a "synovci Isákovi.' Tento Otlík vzdal idům kdysi Dluho-šův Rackovi a jeho ženě Maretě. Žid Josef r. 1374 obdržel dům vzdáním od Havla ševče. Žiď Biskupec, pravděpodobně židovský starší, měl též r. 1377 dům v židovské ulici, který vzdal, ale převzal od Nosala dům jiný. Podobně žid Merklín s Josefem vzdali r. 1390 svůj .dům Pecoldovi pekaři. Židovi Jordánovi vzdal r. 1397 dům Kukaně, načež přešel dům r. ,1400 na Marše Pecolda.

O židovských půjčkách máme dosti zpráv. R. 1364 Ješek kóžišník zastavil svůj dům židům Eliášovi a Abrahamovi, takže místo úroků v něm bydleli. R. 1367 byl Ješek nucen dům zastaviti židům Josefu a Majorovi ve 100 groších. Major a Otlík provozovali bezohlednou lichvü, jalc vidíme z případu Matěje ševče, který byl nucen za Vz kopy grošů Majorovi IV2 kopy zaplatiti. Týž Maijor půjčil na dům* Peška smolaře 1 kopu, za kterou musel na ,.domě zapsati ■2 kopy 17 grošů a kromě toho museli ještě za něho se zaručiti sousedé Pecolda Mikeš* Březinský.   \^&\

Otlík půjčoval stejným způsobem. Na domě Jakoubkově měl r, 1376 zapsáno 10 kop, vdova Jita zapsala mu na svém statku ve Vokšicích 4 kopy, Hodan z Holina 2% kopy a Jan železník v J. 2% kopy. R. 1377 dal vtěliti na statek Jírův z Holina úroky v částce 40 gr, Frana z J. si vypůjčil 3 kopy, Elvl bednář ze St. Místa, zapsal mu na statku 30 kop. Rovněž na sladovně Jánka Havlova a na domě Rázově měl Otlík r. 1378 vtěleny peníze.

Podobných výpisů je vícei Tak Jíra z Holina byl dlužen židovi Josefovi v J. 7 kop, žid Jonáš měl na statku Křížově v Mpravčicích a na domě Matějkově % kopy.                                                    "

Později nalézáme vždy některé židy v držení domů městských.         .        .                                     '

Za hnutí náboženského se židé, kteří většinou sym-patišovali s husity, neusatzovali pohromadě, nýbrž na různých stranách města. R. 1458 až 1462 nazývá se dům na pražském předměstí výslovně domem židovským (domus Iudaeoruni).

Později byli jeho majiteli Šimon žid se Slavú ženou. Tento přijal r. 1473 od Filipa sedláře dům jiný' a odevzdal jej 14„8Í.Janu myďiářovi. Abraham žid ujal 1479 dům u brány Hplínské qd Mikše Plezsky a potom jej odevzdal Heverle žid r. 1483 Jiříkovi šrotéři. R. 1477 převzal Israihel žid starý domek blíže Fortny od Markéty Fojtovy a 'odevzdal jej 1480 Jakubovi. Tentýž Israhel \ ujal od Jana Zámečníka domek blíže Holínské brány a odevzdal jej r. 148Ö Jiříkovi kováři. Jakub žid p^řevzal od Jiříka černobrkého r. 1480 dům a odevzdal jej Janovi fiernobrkéinu. Heřman žid, bratr Michalův, převzal r. 1531 dům v nynější Čelakovského ulici od Jana Pěkného a odevzdal jej Svatoškovi ševci. Margreta Hedvábná "zapsala r. 1523 pohořelé městiště domu v.nynější Palackého ulici Davidovi židovi, načež zmíněný domek prodali židé Šťastný a Josef r. 1542 Mikuláši Horákovu. Sousední dům odevzdal r. 1529 "Valeš soukromník Jelenovi židovi, mečíři, a ten r. 1542 Zuzaně, která s manželem svým Janem jej prodala r. 1554 Tomáši Strejčkovi. R. 1542 prodala Ráchel, židovka svůj domek Petrovi sedláři, lsák žid prodal dům podle věže za městem r. 1540 Jeremiášovi židovi a ten opět r. 1542 Janu Zámečníkovi.

R. 1541 udalo se v Žatci, Litoměřicích, v Roudnici i v Praze veliké zbití židů. Příčinou toho, že na židy se udeřilo, bylo nařknutí židů, že jsou spojeni s Turkem a peníze od něho berou na zakládání ohňů v Čechách. Proto snem. bez velkého* otálení židy z království všeho vypověděl, k čemuž král před svým odjezdem do Špýru r. 1542 svolil, a jen něco málo židů z vyhnanství vymínil „pro vybírání židovských dluhů a prodej statků jejich opuštěných" (Arch. praž.).

Židé se tehdy stěhovali ve velkých houfech do Polska. Král poručil po cestě je chrániti, aivšak loupežníci jim velmi škodili, ba lidé opatovi z Broumova,' z Police a ze vsí   vůkolních   u   osady   Kerhartic   za