■ Škol. r. 1897/98 vykazuje již jenom 19 dětí. Pro malý počet žactva, z finančních důvodů a pod nátlakem veřejnosti dán ve schůzích náb. obce 21. června a 12.. července návrh, aby škola byla koncem škol. r. 1897/98 zrušena. Pro bylo 5, proti 3 hlasy. Tím škola zrušena, učitel odchází do Prahy. Kt. A. Mellion vede matriku, přebírá zároveň vyučování israel. náboženství na obec. a měšť. školách, pokud místo rb. nebude obsazeno.

Synagoga.

Hořická o. ž. obrátila se dopisem z r. 1725 či koncem r. 1724, podepsaným plnomocníkem obce Rubinem Pickem, na pražského arcibiskupa Ferdinanda hraběte z Khiinburgu, děkujíc mu za povolení k vybudování jiné synagogy. Zároveň však ho požádala, nemajíc na stavbu dostatečných hotovostí a jsouc nucena obrátiti se o výpomoc na své souvěrce v cizině, jako pražské, vídeňské a jiné, aby jí povoleno bylo stavební dříví i s dovozem a stav. materiál, z důchodu vrchnostenského v H. na úvěr a o hotovou stavební zálohu 300 zl. Vše to slibuje ž. o. nejdéle v nejbližších čtyřech letech s nejpoddanějším díkem splatiti a dává k zajištění své veškeré jmění v zástavu.

Vyřízení této žádosti, podepsané samotným arcibiskupem Ferdinandem a datované dne 11. března 1725, vypraveno bylo na vrchnostenského hejtmana v H. Jana ^Michala Oppelta. Žádosti vyhověno a hejtman Oppelt poukázán, aby ž. o. na stavbu nové synagogy podle svého uznání stavební materiál na úvěr vydal a aby jí z důchodu vrchnostenského dal vyplatiti zá--löhu 300 zl. proti postupnému splacení.

V r. 1726 oznámila hradecká konsistoř tamnímu biskupovi v dopise z 10. února, že hořický děkan učinil oznámení, že v H. byl položen základ ke stavbě žid. synagogy, které tu nikdy nebylo, a že se v pokračování se stavbou čeká pouze na jaro. Poněvadž by to (?) bylo protizákonné, dotazuje se konsistoř, jak se zachovati, a míní, aby o tom byl vyrozuměn pražský arcibiskup jako plnomocník hořického panství.

Židé již r. 1725 děkovali pražskému arcibiskupovi za povolení k vybudování synagogy a proto oznámení ; hořického děkana V. V. Krnovského přišlo trochu „opožděně". Tato liknavost byla hradeckou biskupskou konsistoří děkanu na schůzi dne- 18. února -také vytčena. Od těch dob zabývala se hradecká konsistoř hořickou synagogou poměrně často, tak v sezeních 24. ledna, 10., 14. a 23. února a 12. září 1729. Ve schůzích těch hájila konsistoř proti hořickému vrch. hejtmanu stanovisko, že synagoga nesmí býti ani z kamene, ani větších rozměrů než dosavadní, t. j. podle dosavadních plánů.

Podle předcházejících pramenů byl položen základní kámen ke stavbě v r. 1726, stavba provedena později, možná v r. 1729 neb 1730.

Další zprávy o synagoze jsou v protokolu ; schůze konsistoře hradecké z 16. července 1764, Biskup hrabě z Bliimegenu vyžádal si totiž . od konsistoře dobrozdání o žádosti hořických Židů, kterou mu předložili, aby jim dovolil rozšíření a znovuvybudování synagogy. Konsistoř vyžádala si od. Židů nárys synagogy staré i projekt nové i se sousedním polohorysem stavení křesťanských. Když pak Židé žádané nárysy předložili, podali hořický farář Frant. -Procházka, hořický magistrát a obec své důvody proti' žádané novostavbě. Konsistoř uložila proto smidarskému vikáři, aby zjistil, pokud vývody Židů i druhé strany spočívají na pravdě. Vikář podal konsistoři zprávu v sezení dne 1. října 1764, načež konsistoř všecka akta předložila biskupovi k rozhodnutí.     t gn

Ve schůzi 29. listopadu 1764 oznámil konsistoři hořický magistrát, že proti stavbě synagogy podal invalidní komisi rozklad, ale že dosud neobdržel vyřízení.                                                                         ;

19. dubna 1765 obdržela hořická o. ž., pozůstávající ze 40 rodin, trvale v H. usazených a požívajících zeměpanské ochrany, od hradeckého biskupa Heřmana Hanibala svobodného pána z Bliimegenu povolení k žádanému rozšíření a restaurování své tehdejší úzké synagogy. Důvodem bylo, aby Židé nebyli nuceni vykonávati své obřady a pobožnosti na veřejné ulici, čímž mezi sousedním křesťanským obyvatelstvem vyvolávána byla nevole. Přitom bylo konsistoří stanoveno, že napříště nesmí vnitřní délka synagogy překročiti 18, šířka 12, zevnějšek pak, výška i se střechou ,14 loket., Zároveň podmíněno, že budova musí býti beze všech vnějších okras. (Rozhodnutí datováno 13. dubna 1765.) Ke stavbě došlo r. 1767;

Podle protokolu na magistráte města H., 14. března 1845, za přítomnosti předst. n. o. ž., zástupců městské rady a znalců, byly odhadnuty ceny sedadel v synagoze (13 pro muže, 14 pro ženy). Nejdražší místo za 100 zl., další za 70 až 20 zl., pro ženy 20   až   15 zl.

V  r.  1859 zděná synagoga s_ dřevěným krytem vyhořela.   Byla   opravena,   zvýšena   a   opatřena   ohnivzdorným krytem. Upraven též dům u synagogy, kde byla israel.  škola.  Celkový náklad' rozpqčten je   stavitelem Poličanským na 777'53 zl.   (prače   zednické, tesařské a pokryvačské).

Do r. 1873 vedeny knihy o kostelních místech (sedadlech) u okres, soudu. Od t. r. vede je ž. o. Místa byla dědičná v rodině, mohla se však prodati. V letech 90 tých místa darována do vlastnictví obce, která je prodávala, získajíc tak nový zdroj příjmů.

Kdy byla v synagoze postavena kruchta (kůr), nemohl jsem přesně zjistiti. Zdá se, že v r. 1888.

V  r. 1896 čteme výzvu předst. obce, aby se cvičily, pro  bohoslužby sborové  zpěvy v průvodu harmonia. Členstvo  sebralo   33  zl.  na  udržování   zkoušek    (hudebnin a učitele).

Již v r. 1900 pomýšlelo se na vnitřní i vnější opravu synagogy a přilehlého obytného stavení. (Návrh, aby tento dům byl zbourán, nepřijat) 12).

Chrám opraven a.slavnostně otevřen 28í září 19021S). Podle pokladní knihy stály opravy 4800 K, jinde uvedeno 4500 K.

Podle Sommra (viz vpředu) stává v H. synagoga od r. 1728, což odpovídá zápisům. Předs. Josef Müller v pamětním spise v báni katolického kostela uvádí špatně r. 1788. Rb. prof. dr. Gustav S i ehe r z Král. Vinohrad soudí podle nápisu na stropě, na r. asi 1767 (míněna je zděná synagoga s dřevěným krytem), opona nad schránkou je z r. 1755. Nadpis uvnitř zní: „Sláva libanonská k Tobě přijde, jedle, jilm a smrk spolu k ozdobě místa svatyně mé." (Citát z Jezaiáše 60, 13.) Zvenčí je nápis: ;„0bnoveno po zničení domu Božího požárem r. 1859-"

Správci synagogy jsou v letech: 1816 Markus M a u t h n e r, 1843 Hartmann David Hirsc h, 1872 Alex. Grünberg, a Marcus Pick, tento do r. 1891, od r. 1891 je veden jako čestný správce do smrti v r. 1896. Od r. 1891 do 1906 vede správu chrámu M. A. Gold é c hmidt, jeho náměstky jsou v r. 1893 a 1894 Ad. Mautner, v.r. 1896/97 Josef Adel, v r. 1909 zvolen správcem Josef Adel, v r. 1911 JUDr. R. B r u n n e r, nyní Rudolf Mu n k.

Rabínové.

R. 1755 Majer Leo (Lev = Loben?) je úřady potvrzen; 1761 „Židé.pro rb. světničku v jich chudém domku stavěti chtějí"; 1787—1792 Markus   Lewit;

(1795 Tobiáš Lewit = L e v i t ?); 1795—1811 Joachim Deutschman n, kraj. rb. pro Hradec Král. a Nový Bydžov; 1808, 1814, 1815, 1826 a 1827, 1836 a 1837 uveden kraj. rb. David Levit (jeho syn Samuel Levit žádá o místo' pro žid. rodinu v Kuni-burku); 1855—1888 kraj. rb. dr. Adolf Ehren-t h e i 1, jeho nástupcem do r. 1894 dr. Mojžíš G o 1 d-b e r g, 1894—1898 zastává funkce rb. říd. uč. Isidor Schwager, od 1898 Adolf Mellion, jenž r. 1919 odchází do Nového Bydžova. Od té doby je obec bez rb. Do r. 1928 dojížděl učiti náboženství rb. no-bobydžovský, od r. 1928 učí rb. jičínský.

Dr. Adolf Ehrentheil nar. se 25. prosince 1824 v Prostějově. V H. byl 33 léta. Jako kazatel těšil se obliby v celém duchovním světě israel. Jeho „Barmiczvah řeči" byly přeloženy do maďarštiny. Byl též polním kazatelem III. armádního sboru. Zemř. 19. ledna 1888. Pohřeb měl v; neděli. Zúčastnil se ho značný počet obyvatelstva z H. a okolí. Řečnili 4 rb., první v domě smutku, druhý v modlitebně, 3. a 4. na hřbitově, jeden z nich česky. Na pohřební výdaje učiněna subskripce. Sešlo se 189 zl., z toho byly největší obnosy 20 zl., nejmenší 1 zl. Pohřební náklad však činil 365 zl. 66 kr.

Dr. Mojžíš Goldberg byl synem kt. a nar. r. 1857 ve Zloczově v Haliči. Studoval gymnasium ve Vratislavě a 8 semestrů university tamtéž. Promoci měl 1888 v Lipsku. V H. byl ustanoven rb. zatímně na 3 léta 1. srpna 1889. Provisorium prodlouženo o další rok. V.r. 1894 odchází z H. na Německo-brodsko.

Adolf Mellion nar. se 24. února 1866 v Praze, tamtéž absolvoval německý učitelský ústav, učil v Benešově, od r. 1894 v H. V r. 1896 získal si diplom rb. V r. 1919 přestěhoval se do Nov. Bydžova a zémř. zde 2. července 1928. Z -Bydžova dojížděl do H. učiti israel. náboženství a hebrejštině. Znaje češtinu, vyhověl žádosti Čes. jednoty žid., aby v kostele a při pohřbech zavedeny byly bohoslužby v řeči české.

Chevra kadischa.

Není zpráv o založení tohoto ušlechtilého sdružení. Teprve v 19. stol. máme první zprávy o jeho činnosti.

V r. 1822 uvádí se jako předs. Nathan Selig mann, pokladní kniha vedena a zachována od r. 1846. Sdružení plnilo úkol svůj dokonale. Viz dále starý a nový hřbitov!   Svůj   pohřební   vůz   má   od ' nepaměti.   Za války 1866 použito ho. k dopravě raněných a zemřelých vojínů i   civilních osob.   Okres.   úř.   v r.   1860 (9.  června)   nazývá  sdružení  Armenbrüderschaft    (= Chudinské bratrstvo). V   r.   1870   vede   účty   Alex. G r ü n b erg.  26.  února  1871  usnáší  se  představenstvo obce, aby předseda  Chevry byl zároveň členem představenstva  obce. Usnesení   to   platí   ještě   dnes. 28. ledna 1872 koná se valná hromada spolku za přítomnosti 26 členů. Po prvé vyskytuje se název Krankenpflege-   und   Beerdigungsbrüderschaft    (=   Bratrstvo pohřební a pro péči   chudých).   2.   února   1875 předsedá valné hromadě MUDr. V. Levit, poněvadž předs.,   místostarosta   a   pokladník   byli   resignovali. Opět zvolen předs. Mořic G o 1 d s c h m i d t, pokladníkem Markus P i c k. V r. 1882 resignuje dosavadní předs. a za něho zvolen Markus   Pick,   místopředs. Josef   Goldschmidt,   pokladníkem    Emanuel     Feuerstein. Spolek má značné jmění. Mohl půjčiti na stavbu školy 1000 zl. I potřebným souvěrcům půjčuje  se na běžný úrok.

V r.  1890 uveden   jako: předs.    Josef   Müller.

V  r. 1891 je předs. Markus Pick, jenž   r. 1892   re-signuie. V srpnu svolána valná hromada (dostavilo se 28 členů)  a nadpoloviční většinou zvolen   za   předs.

 9

M. A. Goldschmidt, jenž volbu nepřijímá. V druhé valné hromadě v listopadu pověřeni správou spolku Josef Gold Schmidt (předs.), Samuel La-wetzky (místopředs.). Tak zní protokol. Ale z pří-pisu 1. prosince téhož r. předs. ž. o. posílá M. A. Goldschmidtovi, místopředs., knihy, stříbro, pokladničku a hotovost. Vedl tudíž M. A. Goldschmidt pokladnu,                                                                  j ' V r. 1893 vydává výbor Chevry tištěné provolání ke všem Isra«litům v H. a okolí, aby spolek podporovali. Uvedeno, že Chevra stává již 150 let. Roční příspěvky činí nyní 1 zl., dříve 50 kr. Podepsáni jsou Josef Müller, předs., M. A. Goldschmi d t, místopředs.

Na žádost některých členů spolku svolána 13. listopadu 1898 valná hromada, ve které zvoleni za předs. Josef Müller, místopředs. Mat. Goldschmidt, pokl. Adolf Mautner. V r. 1904 (6. listopadu) přijaty opět nové stanovy a vydány tiskem. Zároveň koupen nový pohř. vůz od Knížka v Turnově. Vůz umístěn v obec. domě č. 167 na náměstí v nově postavené kůlně (vjezd ze Sladkovského ul.). Kůlna a vůz byly ihned proti požáru pojištěny. Předs. je Josef Müller. V násled. r. byla bratrstvu povolena koncese vypravovati pohřby v obvodu ž. o. náb. (Schválení místo-drž. 11. listopadu 1905.) Při volbách 16. května zvoleni předs. opětně Josef Müller, místopředs. M, A. G o 1 d s c h m i d t, pokl. Adolf Putzker, dalšími členy výboru Josef Levitner z H. a Antonín L e-v i t n e r z Jeřic, revisory účtů Hugo Lavecký a Jul. Grundmann.

23. února 1909 předs. Jos. Müller, členy výboru Arnošt Doktor, Samuel Lawetzky a Josef Adel, nynější předs. je Rudolf Munk,

Od nepaměti konají se mezi příslušníky obce peněžité sbírky, aby chudým souvěrcům mohlo býti přispěno na otop v zimních měsících. Nejstarší seznam dárců je z r. 1856. Sbírky vynesly v r. 1858 72-60 zl., v r. 1885 76-50 zl., 1889 95-50 zl., 1895 100"50 žl., 1899 115-50 zl., 1903 229 K, 1906 215 K, 191.3 164 K, 1914 187 K, 1916 212 K.

Majetnější členové se zavázali podporovati vdlovu po zemř. učit. Segrovi po dobu výchovy. jejích dětí. V r. 1889 činí podpora 560 zl., v letech 90 tých klesá na 440 zl., dále 400 zl., po r. 1900 je 800 K, v posledních letech již jenom 650 K. Kdežto v prvních letech jsou v seznamu dárci z H., jsou v posl. letech dobrodinci mimo H. Tak jediný Josef Sobotka z Prahy přispívá ročně 300 K. Mimoto konány občasně sbírky ve prospěch chudých jednotlivců, chudých školních dětí nebo nemocných, spolek dále ze svého jmění podporoval dobročinné korporace z H. a israel. ústavy v Praze a ve Vídni.

5. června 1907 zapsal stár. J. Müller do jednacího protokolu: „Od r. 1901 poskytovala Ch. vdově Ende-sové, vrátivší se opět do církve israel., měsíčně podporu. Teprve nyní zjištěno, že Endesová zůstala katoličkou a byla pohřbena na katol. hřbitově. Podpora činí od r. 1901—1907 725 K."       . ■-.

Těžký úkol nastal Ch. ve světové válce, když i do hořického okresu přijat značný počet válečných uprchlíků z Haliče (israel.). Stravování a ošacování jejich svěřeno zvláštnímu komitétu, který zjistil počet uprchlíků v každé obci, získal podpory od israel. korporací pražských a vídeňských, místní Ch. a mohl tak podle daných poměrů vydatně pomoci svým souvěrcům.                                                       •     "

Pro příznivce dárce obec založila čestnou pamětní knihu. Je vázána v kůži, hřbet a přední strana zdobeny zlatým písmem. Knihy se však nepoužívá. Zapsáno je několik  dárců, den   úmrtí   chybí   u   všech,